Timothy Thomas, Jr. (* 15. dubna 1974, Davison, Michigan, USA) je bývalý americký lední hokejový brankář naposled hrající NHL za Dallas Stars. Měl přezdívku The Tank, v překladu Nádrž. V roce 2019 byl jmenován do Americké síně slávy ledního hokeje.
Thomas vyrůstal ve Flintu, ve státě Michigan a poté hrál 4 roky univerzitní hokej za University of Vermont. V té době ho draftovali Quebec Nordiques až jako 217. volbu. Po univerzitní kariéře hrál pár let v nižších ligách a v Evropě než se stal částí prvního týmu Boston Bruins.
Čtyřikrát hrál Utkání hvězd (2008, 2009, 2011 a 2012). V roce 2009 a 2011 vyhrál Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře sezony. Ve druhém případě vyhrál s Boston Bruins po 39 letech Stanley Cup a Thomas byl oceněn trofejí pro nejlepšího hráče play-off.
Kariéra
Klubová kariéra Mezi lety 1993 a 1997 hrál univerzitní NCAA za University of Vermont, připsal si zde 81 vítězství, průměr 2,7 gólu na zápas a úspěšnost zákroků 92,4%. Stále je druhý v historii NCAA s počtem zákroků v kariéře, připsal si jich 3950. V roce 1996 pomohl svým Catamounts do finále NCAA zváneho Frozen Four. Dvakrát byl vybrán do Výběru hvězd konference ECAC a dvakrát do Výběru hvězd NCAA. V historii Vermont Catamounts je na prvním místě se 140 zápasy, 81 vítězstvími a 3950 minutami. Po své nováčkovské sezoně ho draftovali Quebec Nordiques na 217. pozici.
Po krátké době v ECHL za Birmingham Bulls a v IHL za Houston Aeros odešel hrát do zámoří (do Evropy), do finského týmu IFK Helsinky. S týmem odehrál 18 zápasů s 94%procentní úspěšností zákroků a HIFK vyhráli finskou ligu, když ve finále porazili Ilves. Po podepsání smlouvy s Edmonton Oilers šel do AHL, kde hrál za Hamilton Bulldogs. V polovině sezony se ale vrátil do HIFK, kde si ve 15 zápasech připsal 92%procentní úspěšnost zákroků. S týmem se opět dostal do finále, tentokrát ale ligu vyhráli TPS. Nutno dodat, že v obou úsecích odehraných za HIFK byl náhradním gólmanem.
V sezoně 1999-00 hrál za Detroit Vipers v severoamerické IHL. Na další sezonu putoval do švédské Elitserien. V týmu AIK Stockholm byl velmi oblíbený a týmu významně pomohl k prvnímu play-off ve čtyřech letech. Ve 43 zápasech jako jednička AIK si připsal 92%procentní úspěšnost zákroků.
V roce 2001 se stal členem Boston Bruins, ale zůstal v Evropě a odehrál svou první plnou sezonu v SM-Liize. Za tým Kärpät Oulu si ve 32 zápasech připsal 93%procentní úspěšnost zákroků. Poté odehrál své první dvě sezony za Providence Bruins v AHL. Svůj debut v NHL si připsal už v sezoně 2002-03, kdy za Boston Bruins porazil Edmonton Oilers.
V sezoně 2004-05 se z něj ale opět mohli těšit evropští fanoušci. Stal se jednoznačnou jedničkou finského Jokeritu, kde zmeškal pouze jediný zápas sezony a vedl ligu s 95%procentní úspěšností zákroků. Také překonal rekord finské SM-Liigy, když si připsal 15 čistých kont. Ve výkonech pokračoval i v play-off, kde si ve 12 zápasech připsal 94%procentní úspěšnost zákroků. Ve finále se ale Jokeritu nepodařilo zdolat Kärpät Oulu a tak získali pouze stříbrné medaile. Thomas vyhrál obě ceny pro nejlepšího hráče finské ligy a stal se prvním hráčem Jokeritu po Teemu Selännem.
Na další sezonu podepsal smlouvu opět s Jokeritem, ale součástí byla možnost odchodu do NHL. Den před začátkem sezony se dohodl s Boston Bruins a pustil tak do brány Jokeritu nováčka Joonase Hallikainena. Po tréninkovém kempu byl odeslán do Providence Bruins, ale protože brankáři prvního týmu, Andrew Raycroft a Hannu Toivonen se zranili, Thomas se stal jedničkou Boston Bruins. Ve 32 zápasech si připsal 12 vítězství a 20 proher (včetně proher v prodloužení), v průměru 2,77 gólu na zápas a 91,7procentní úspěšnost zákroků. Po sezoně získal fanouškovskou trofej 7th Player Award týmu udělovanou hráči, který nejdále překročil očekávání.
Přestože poslední jednička, Andrew Raycroft odešel do Toronto Maple Leafs, Thomas byl jmenován dvojkou týmu. Jedničkou byl Toivonen, kterému se ale nedařilo a nakonec se Thomasovi podařilo být jedničkou týmu. V 63 zápasech si připsal 30 vítězství, 29 proher, 4 prohry po prodloužení a úspěšnost zákroků 90,4%. Podruhé v řadě se mu povedlo získat 7th Player Award a stal se prvním brankářem historie Bruins, který ji vyhrál dvakrát.
V létě 2007 začal s tréninkovým programem založeným na józe, který mu vylepšil sílu a flexibilitu. To mu hodně pomohlo ke zlepšení svých výkonů v dalších sezonách.
Na začátku přestupové sezony v roce 2007 získali Bruins brankáře Mannyho Fernandeze z Minnesota Wild a později vyměnili Hannu Toivonena do St. Louis Blues. Thomas tak byl na začátku sezony opět pouze náhradním brankářem. Nicméně Fernandez se brzy zranil a Thomas se tak opět stal jedničkou. Podával skvělé výkony a dostal se do Utkání hvězd, kde nahradil Martina Brodeura a odehrál třetí třetinu zápasu. Z 18 střel pustil 4 góly a Východní konference porazila Západní konferenci 8:7.
Brzy v sezoně 2008-09 se mu podařilo být prvním brankářem Bruins od Byrona Dafoa v roce 1999, který si připsal dvě čistá konta v řadě. Oba zápasy dopadly 1:0 a poražení byli Edmonton Oilers a Vancouver Canucks. V dalším zápase, proti Calgary Flames, byl jeho čas bez obdrženého gólu zastaven, protože celkově po 154 minutách a 43 sekundách pustil gól. V listopadu sice chyběl pár zápasů kvůli nemoci, ale byl vybrán do Utkání hvězd, kde si připsal další výhru po výhře Východní konference 12:11 po nájezdech. 26. února 2009 si připsal svou stou výhru v NHL, když Bruins poraili Anaheim Ducks 6:0.
2. dubna 2009 podepsal nový tříletý kontrakt s Bruins, který mu zajistil celkem 15 milionů dolarů. O dva dny později se mu podařilo vyhrát s Bruins Východní konferenci poprvé od roku 2002. V play-off pomohl vyřadit v prvním kole Montreal Canadiens, ve čtvrtfinále ale Bruins nestačili na Carolina Hurricanes.
18. června 2009 mu byla na ceremoniálu udělování cen udělena Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře sezony, když porazil Niklase Bäckströma z Minnesota Wild a Steva Masona z Columbus Blue Jackets. V NHL kraloval s 2,1 góly na zápas a úspěšností zákroků 93,3%.
1. ledna 2010 byl částí třetího Winter Classic, když Bruins porazili Philadelphia Flyers na baseballovém Fenway Parku 2:1.
V sezoně 2010/11 vyhrál podruhé Vezina Trophy a s Boston Bruins vyhrál po 39 letech Stanley Cup. Thomas byl zvolen nejužitečnějším hráčem vyřazovací části a získal Conn Smythe Trophy.
Po sezoně 2011/12 si dal od ledního hokeje roční pauzu. Během ní se věnoval rodině, podnikal ve stavebnictví nebo vyrážel na lovecké výpravy. Potom ještě odehrál v sezoně 2013/14 48 zápasů v základní části, 40 zápasů za Floridu Panthers a 8 zápasů za Dallas Stars. Jeden zápas si ještě zahrál v play- off za Dallas Stars, což byl jeho poslední utkání v NHL.
Reprezentační kariéra Při jeho univerzitní kariéře za University of Vermont byl nominován na mistrovství světa za USA hned dvakrát. Nejprve v roce 1995, kdy ale nehrál jediný zápas a Spojené státy americké skončily šesté. O rok později si připsal svůj debut v národním týmu, když v 21 minutých, které hrál, pustil jeden gól. S USA pak mohl slavit bronzové medaile.
V roce 1998 po své první profesionální sezoně hrál za USA první celý zápas, nicméně, tým na mistrovství světa zklamal a skončil dvanáctý. Další nominace se tak Thomas dočkal až v roce 2005, do brány se ale nedostal, jedničkou byl totiž nadaný Rick DiPietro.
Poté, co se stal jedničkou v NHL, byl nominován na mistrovství světa 2008 v Kanadě, kde skončili šestí. Střídal se s Robertem Eschem, poté ale utrpěl zranění. Připsal si v průměru 1,5 gólu na zápas a jedno čisté konto.
1. ledna 2010 byl vybrán do olympijské reprezentace USA. Olympijský debut si připsal v semifinále proti Finsku, kdy ve třetí třetině za stavu 6:0 střídal Ryana Millera, aby se jednička týmu nezranila.
Naposledy si za reprezentaci zachytal na MS 2014, odehrál všechny utkání USA, připsal si 5 výher a 3 porážky, se svou zemí skončil ve čtvrtfinále.
Ocenění
NCAA První výběr hvězd ECAC v letech 1995 a 1996 Druhý výběr hvězd NCAA v roce 1995 První výběr hvězd NCAA v roce 1996
SM-liiga Urpo Ylönen Trophy pro nejlepšího brankáře ligy v roce 1998 Kultainen kypärä pro nejlepšího hráče podle ostatních hráčů v roce 2005 Lasse Oksanen Trophy pro nejlepšího hráče ligy v roce 2005
NHL Utkání hvězd v letech 2008, 2009,2011 a 2012 William M. Jennings Trophy pro brankáře chytajícího za tým s nejmenším počtem obdržených gólů v sezoně, společně s Manny Fernandezem v roce 2009 Roger Crozier Saving Grace Award pro brankáře s nejlepší procentuální úspěšností zákroků a nejméně 25 odehranými zápasy v sezoně v roce 2009 Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře ligy v roce 2009 a 2011 Conn Smythe Trophy (2011) První výběr hvězd NHL v roce 2009 a 2011
Reprezentace 3. místo na MS 1996 2. místo na ZOH 2010
Prvenství Debut v NHL – 19. října 2002 (Edmonton Oilers proti Boston Bruins) První inkasovaný gól v NHL – 19. října 2002 (Edmonton Oilers proti Boston Bruins, kanadským útočníkem Anson Carter) První čisté konto v NHL – 30. ledna 2006 (Ottawa Senators proti Boston Bruins)
Klubová statistika
Základní části Sezona Tým Liga Z V P R PvP MIN OG ČK POG %ChS 1992–93 Davison High School HS-MI 27 18 5 4 — 1580 87 9 3.30 .926 1993–94 University of Vermont ECAC 33 15 12 6 — 1864 94 0 3.03 .899 1994–95 University of Vermont ECAC 34 18 13 2 — 2010 90 4 2.69 .914 1995–96 University of Vermont ECAC 37 26 7 4 — 2254 88 3 2.34 .924 1996–97 University of Vermont ECAC 36 22 11 3 — 2158 101 2 2.81 .914 1997–98 Houston Aeros IHL 1 0 0 1 — 59 4 0 4.01 .852 1997–98 Birmingham Bulls ECHL 6 4 1 1 — 360 13 1 2.17 .944 1997–98 HIFK Hockey SM-l 18 13 4 1 — 1034 28 2 1.62 .947 1998–99 Hamilton Bulldogs AHL 15 6 8 0 — 837 45 0 3.23 .905 1998–99 HIFK Hockey SM-l 14 8 3 3 — 831 34 2 2.23 .917 1999–00 Detroit Vipers IHL 36 10 21 3 — 2020 120 1 3.56 .892 2000–01 AIK SEL 43 17 16 10 — 2542 105 3 2.48 .918 2001–02 Oulun Kärpät SM-l 32 15 12 5 — 1937 79 4 2.45 .925 2002–03 Providence Bruins AHL 35 18 12 5 — 2049 98 1 2.87 .906 2002–03 Boston Bruins NHL 4 3 1 0 — 220 11 0 3.00 .907 2003–04 Providence Bruins AHL 43 20 16 6 — 2544 78 9 1.84 .941 2004–05 Jokerit SM-l 54 34 7 13 — 3267 86 15 1.58 .946 2005–06 Providence Bruins AHL 26 15 11 — 0 1515 57 1 2.26 .923 2005–06 Boston Bruins NHL 38 12 13 — 10 2187 101 1 2.77 .917 2006–07 Boston Bruins NHL 66 30 29 — 4 3619 189 3 3.13 .905 2007–08 Boston Bruins NHL 57 28 19 — 6 3342 136 3 2.44 .921 2008–09 Boston Bruins NHL 54 36 11 — 7 3259 114 5 2.10 .933 2009–10 Boston Bruins NHL 43 17 18 — 8 2442 104 5 2.56 .915 2010–11 Boston Bruins NHL 57 35 11 — 9 3364 112 9 2.00 .938 2011–12 Boston Bruins NHL 59 35 19 — 1 3352 132 5 2.36 .920 2013–14 Florida Panthers NHL 40 16 20 — 3 2299 110 0 2.87 .909 2013–14 Dallas Stars NHL 8 2 4 — 1 364 18 0 2.97 .902 Celkem v SM-l 118 70 26 22 — 7,069 227 23 1.93 .937 Celkem v NHL 426 214 145 0 49 24,446 1,027 31 2.52 .920
Play-off Sezona Tým Liga Z V P MIN OG ČK POG %ChS 1997–98 HIFK Hockey SM-l 9 9 0 551 14 3 1.52 .926 1998–99 HIFK Hockey SM-l 11 7 4 658 25 0 2.28 .920 2000–01 AIK SEL 5 1 4 299 20 0 4.00 .875 2001–02 Oulun Kärpät SM-l 3 1 2 180 12 0 4.00 .903 2003–04 Providence Bruins AHL 2 0 2 84 10 0 7.13 .655 2004–05 Jokerit SM-l 12 8 4 720 22 0 1.83 .938 2007–08 Boston Bruins NHL 7 3 4 430 19 0 2.65 .914 2008–09 Boston Bruins NHL 11 7 4 680 21 1 1.85 .935 2010–11 Boston Bruins NHL 25 16 9 1542 51 4 1.98 .940 2011–12 Boston Bruins NHL 7 3 4 448 16 1 2.14 .923 2013–14 Dallas Stars NHL 1 0 0 15 1 0 4.00 .500 Celkem v SM-l 35 25 10 2,109 73 3 2.08 — Celkem v NHL 51 29 21 3,114 108 6 2.08 .933
Reprezentace Rok Tým Soutěž Z V P R MIN OG ČK POG %ChS 1995 USA MS 0 — — — — — — — — 1996 USA MS 1 0 0 0 21 1 0 2.86 .970 1998 USA MS 1 0 0 0 58 2 0 2.06 .917 1999 USA MS 2 0 2 0 98 7 0 4.29 .910 2005 USA MS 0 — — — — — — — — 2008 USA MS 3 2 0 — 160 4 1 1.50 .925 2010 USA OH 1 0 0 — 12 1 0 5.21 .857 2014 USA MS 8 5 3 — 447 26 0 3.49 .869 Seniorská kariéra celkově 16 7 5 0 796 41 1 3.09 —
Reference
Externí odkazy