Zlatoočka obecná (Chrysoperla carnea) je druh hmyzu z řádu síťokřídlých.
Vědecká synonyma: Chrysopa carnea Stephens, 1836 (původní název) Chrysopa vulgaris Schneider, 1851Zlatoočka obecná. In: BioLib.cz [online]. ©1999–2026 [cit. 2026-03-23]. Dostupné z: https://www.biolib.cz/cz/taxon/id61152/
Někdejší český název je zlatoočka masová. náhled|Larva s kořistí náhled|Předkukla (klidové vývojové stadium těsně před zakuklením) náhled|Dospělá zlatoočka obecná náhled Popis Jedinci dosahují rozpětí křídel 25–35 milimetrů. Mají dlouhé (12 až 14 mm) a štíhlé, zelené až hnědě zbarvené tělo. Křídla, která jsou v klidové poloze složena nad tělem jako střecha, mají hustou, zelenou žilnatinu. Polokulové složené oči jsou jasně viditelné, zlatavě třpytivé. Hlava je malá s dlouhýmí nitkovitými tykadly. Ústní ústrojí je kousací.ANDĚRA, Miloš a SOVÁK, Jan. Atlas fauny České republiky. Praha: Academia, 2018, s. 48. Atlas. ISBN 978-80-200-2756-6.
Délka larvy je 6 až 8 mm a má tři páry hrudních nohou. Tělo je protáhlé, zbarvené hnědavě.
Areál Zlatoočka obecná se vyskytuje mimo Austrálii a Antarktidu v několika generacích po celém světě od nížin po hory. V České republice se vyskytuje běžně v lesích i v otevřené krajině na bylinách a dřevinách.
Způsob života Nejaktivnější je za svítání, kdy se živí pylem, nektarem a medovicí mšic. Přes den se ukrývá pod listy. Na podzim zlatoočky mění barvu ze zelené na hnědozelenou a často vyhledávají úkryt v lidských obydlích. Dospělci přezimují ukrytí v suchém listí nebo na chráněných místech, jako například v duté kulatině, v budovách (půdy, mezi okny) aj. Při ohrožení dokáže dospělá zlatoočka vyloučit páchnoucí sekret, který ji chrání před predátory. Některé druhy se dorozumívají ultrazvukovými vibracemi, které vytvářejí pohybem zadečku.
K přilákání zlatooček na zahradu je optimální pěstovat kvetoucí rostliny, jako jsou řebříček, tařice, mateřídouška, dobromysl, máta limonka.Zlatoočka obecná. In: Příroda a zahrada.cz [online]. [cit. 2026-03-23]. Dostupné z: https://priroda-zahrada.cz/clanky/priroda/zlatoocka-obecna/
Rozmnožování Samice zlatoočky klade během života až několik set malých vajíček na listy v blízkosti potenciální kořisti – kolonií mšic. Samička klade vajíčka na dlouhých stopkách, které si sama vytvoří z lepkavé tekutiny. To chrání vajíčka před predátory a zabraňuje tomu, aby se první vylíhnutá larva nasytila svými sourozenci. Vajíčka obvykle klade během noci. Za tři až šest dnů (v závislosti na teplotě) se líhnou obrvené dravé larvy, které se třikrát svlékají. Mají velké klešťovité čelisti, kterými mšici probodnou, vstříknou do ní trávicí enzymy a vysají ji. Jedna larva v průběhu vývoje (8–22 dní) zahubí 150–500 mšic nebo až 10 000 vajíček a larev svilušek. Živí se i mnoha jinými druhy hmyzu (larvy much, červci…) a dokonce i většími tvory, jako jsou housenky. Může zkonzumovat takové množství kořisti, že zcela zničí kolonii mšic. Proto jsou zlatoočky využívány jako regulátor škůdců a jsou také chovány pro biologickou kontrolu. (Díky obrovskému apetitu larev se zlatoočky komerčně chovají a prodávají jako ekologická ochrana rostlin ve sklenících a zahradách.) Při nedostatku potravy se projeví kanibalismus.
Po dvou až třech týdnech začnou larvy vylučovat hedvábí a vytvářet hedvábné zámotky na skrytých místech na rostlinách. Některé larvy si na záda připevňují zbytky vysátých mšic a nečistoty, čímž se maskují před predátory. Dospělci se líhnou o deset až čtrnáct dnů později. Délka životního cyklu (do 4 týdnů v letním období) je do značné míry ovlivněna teplotou. Zlatoočka obecná může mít za příznivých podmínek několik generací ročně.
V ČR má dvě generace, přičemž druhá přezimuje.
Odkazy Reference
Literatura ANDĚRA, Miloš a SOVÁK, Jan. Atlas fauny České republiky. Praha: Academia, 2018. 664 s. Atlas. ISBN 978-80-200-2756-6.
Externí odkazy zlatoočka obecná, Příroda a zahrada.cz
Kategorie:Zlatoočkovití