náhled|Jozef Božetech Klemens: Andrej Sládkovič, portrét náhled|Jozef Božetech Klemens: Ľudovít Štúr, olejomalba, 1872, první malovaný portrét Ľ. Štúra, zhotovený na objednávku Matice slovenské pro výzdobu dvorany

Jozef Božetech Klemens (též Josef Božetěch Clemens) (8. března 1817 Liptovský MikulášMatriční záznam o narození a křtu pro prohlížení je nutná registrace na FamilySearch – 17. ledna 1883 Vídeň) byl malíř, sochař, vynálezce, přírodovědec a fotograf.

Život Narodil se v rodině slezského sedláře, původem z Kladska. V roce 1837 byl na přímluvu Gašpara Fejérpatakyho-Belopotockého a na pozvání Karla Slavoje Amerlinga a Václava Štulce přijat na zkušební dobu na Akademii výtvarných umění v Praze do ateliéru monumentální malby k Františku Tkadlíkovi. V letech 1838–1843 zde pak studoval jako řádný student, po Tkadlíkově smrti pokračoval v ateliéru Christiana Rubena, zaujala ho portrétní malba. Současně navštěvoval i přírodovědné a technické přednášky.

Od roku 1839 současně působil jako učitel na Amerlingově dívčí škole v Budči, kde experimentoval s vyučovacími metodami Jana Ámose Komenského. Zaujal ho objev daguerrotypie a v dubnu 1842 si v zahradě Budečské školy založil fotografický ateliér zvaný Světloobrazárna. Byl to první fotografický ateliér v Praze. Kvůli finančním potížím zanikl následujícího roku. Není známo, že by se některá jeho daguerrotypie zachovala.

V roce 1843 se vrátil na Slovensko. Věnoval se geologickému průzkumu, působil na Oravě a v Šariši, pracoval ve spolku Tatrín, pro který vytvořil portréty několika slovenských buditelů. V roce 1846 jej pověřila městská rada Banské Bystrice vypracováním projektu průmyslové školy. Ve školním roce 1847–1848 odjel zpět do Prahy, kde navštěvoval lékařské a chemické přednášky na pražské universitě a chemii na Polytechnickém ústavu. Studia ukončil v srpnu 1849. Téhož roku odešel i s rodinou do Liptovského Mikuláše, kde si za věno své ženy postavil dílnu na výrobu zinkové běloby. Sám navrhl a sestrojil vybavení dílny. Podnik ale skončil úpadkem. Živil se pak především malováním chrámových obrazů. Uvažoval o emigraci do Ruska. Nakonec přijal nabídku Jána Šafárika, aby přijal učitelské místo na lyceu v Bělehradě. Odcestoval tam na jaře 1855 na vlastnoručně zhotoveném voru. Na něm se s rodinou a majetkem doplavil až do Pešti, kde vor prodal a pokračoval do cíle lodí.

V Bělehradě působil pouze krátce, protože místní podnebí mělo špatný vliv na zdraví ženy a dětí. Ještě v roce 1855 odcestoval do Prahy. Zde v roce 1855–1856 studoval na vyšší reálce, aby získal aprobaci pro výuku na středních školách. Složil učitelské zkoušky z chemie, fyziky, přírodních věd, češtiny a němčiny pro gymnázia. Na základě konkurzu získal roku 1856 místo učitele kreslení na reálce v Žilině, kde působil až do jejího zrušení roku 1863. Poté byl suplujícím a od roku 1873 řádným profesorem přírodních věd a kreslení na katolickém gymnáziu v Banské Bystrici. V roce 1878 byl penzionován, přičemž tato skutečnost byla ovlivněna Klemensovými vlasteneckými názory.

Byl sužován ledvinovými kameny a proto odjel roku 1883 do Vídně, aby se podrobil operaci. Ta se však nezdařila a Klemens na její následky zemřel. Byl pochován na Ústředním vídeňském hřbitově. Jeho hrob byl v roce 1960 zrušen.

Rodina Před rokem 1849 se oženil se svou bývalou žačkou z Budče, Adélou Kuglerovou (Adelheid Kiegler, 1831–1867Archiv hl. m. Prahy, Pobytové přihlášky policejního ředitelství, Praha). Měli spolu pět dětí (Bohdana 1844, Ludmila 1853, Velima 1855, Bohuslav-Peter, Cyril-Karol). V roce 1869 se Klemens podruhé oženil s Antónií Riznerovou z Kláštora pod Znievom. Z tohoto druhého manželství se narodil syn Jozef.

Ocenění 1861 – Čestné občanství města Žiliny 1862 – Čestné členství v Uherské přírodovědné společnosti v Budapešti

Dílo Spolu s P. M. Bohuněm byl ústřední postavou výtvarného života vrcholné fáze romantismu slovenského národního obrození, byl iniciátorem specifické slovenské výtvarné linie. Výtvarný koncept kompozice vycházející z klasicismu spojoval s romantickými prvky. Jeho umělecký význam je především v portrétní tvorbě, v další etapě nebyl jeho umělecký vývoj již vzestupný, ovlivnil ho římský nazarénizmus. Maloval schematické náboženské kompozice oltářních obrazů, opakoval je bez vlastního tvůrčího přístupu.

Zájem o technické vědy ho přivedl v roce 1865 k vypracování návrhu na tiskařský stroj pojmenovaný „Samotlač“, jehož výkresy odeslal na výstavu do Londýna, od 2. poloviny 70. let se pokoušel o sestrojení parního stroje „Žiaroruchu“, založeného na principu pohonu suchým ledem, stavbu stroje se mu nepodařilo prosadit ani získat patent. Zajímavým momentem tohoto vynálezu byla i možnost využití horkých zplodin k plnění balónu, který bylo možné použít pro snadnější přemisťování stroje.

Zajímal se také o geografii, v roce 1854 objevil spolu s P. Árvajsem ložisko kamenného uhlí a barevného mramoru. Věnoval se také botanice. Byl členem Matice české a zakládajícím členem Matice slovenské. Od roku 1858 byl členem c. k. říšského geologického ústavu ve Vídni, od 1862 čestným členem Uherské přírodovědné společnosti v Pešti a od 1869 člen přírodopisných-geologického odboru Matice slovenské. Vlastnil jednu z největších sbírek minerálů na Slovensku.

Jeho výtvarná díla jsou ve sbírkách Slovenské národní galerie v Bratislavě, v Národní galerii v Praze a v Muzeu hlavního města Prahy.

Portréty Podobizna setníka Buriana (kresba tužkou, 1838) Podobizna Barbory Tylové, manželky ostrostřelce Bronimíra Tyla, olej, 1840, Národní muzeum Praha Podobizna Josefa Šmidingera (1801-1852), kněze, buditele a spisovatele, olej, kolem 1840, Národní muzeum Praha Podobizna J. K. Tyla (kresba tužkou, 1841) Podobizna neznámého muže s plnovousem a knihou v levici 1843, v aukci SOGA r. 2004 Podobizna Márie Szmrecsányiové, olej 1843, Slovenská národní galerie Bratislava Podobizna národního buditele a kněze Michala Miloslava Hodži, olej 1846, Slovenská národní galerie Bratislava Podobizna Andreje Sládkoviče (olej, 1872) Podobizna Ľudovíta Štúra (olej, 1873) Podobizna ředitele banskobystrické dívčí školy přírodovědce Andreje Zipsera (olej, 1876) Podobizna banskobystrického advokáta a politika Ľudovíta Turza - Nosického (olej, 1876)

Chrámové obrazy Oltářní obraz sv. Jan Nepomucký, kostel sv. Juraja,Bobrovec Kostol sv. Juraja na stránkách obce Bobrovec Oltářní obraz Sv. Karel Boromejský stojící s kajícnickým provazem kolem krku Oltářní obraz v kostele Nejsv. Trojice, Horná Lehota (okres Dolný Kubín) Oltářní obraz v kostele sv. Cyrila a Metoděje, Mojtín Oltářní obraz v kostele, Nemecká Ľupča 7 obrazů Kristových pašijí na Kalvárii kolem kostela sv. Žofie, Pružina (Považská Bystrica) Oltářní obraz Turzovka Oltářní obraz Žilina Kající Marie Magdaléna, olej 1848, Slovenská národní galerie Bratislava Stojící svatý Jan Evangelista, olej 1874, Slovenská národní galerie Bratislava

Krajiny Vykořeněný strom, kresba, Slovenská národní galerie Bratislava

Technická díla projekt pivovaru města Žiliny geologická mapa Liptovské župy geologická mapa Trenčínské župy geologická mapa Černé Hory

Klemens je Jurajem Chovanem považován pro své vzdělání z historie, výtvarného umění a geologie za možného autora falzifikátů runových textů, nalezených v kremnickém pohoří .

Odkazy

Reference

Literatura

Slovenský biografický slovník Památky národní minulosti, katalog historické expozice Národního muzea v Lobkovickém paláci, Praha 1988

Július Kálmán: Jozef Božetech Klemens, Bratislava : Pallas, 1978

Externí odkazy

Jozef Božetech Klemens na stránkách Osobnosti.sk díla Josefa Božetěcha Klemense na stránkách Web Umenia Jozef Božetech Klemens na Monoskopu

Kategorie:Narození v roce 1817 Kategorie:Úmrtí v roce 1883 Kategorie:Slovenští malíři Kategorie:Čeští fotografové Kategorie:Slovenští fotografové Kategorie:Slovenští sochaři Kategorie:Narození v Liptovském Mikuláši Kategorie:Fotografové 19. století Kategorie:Muži Kategorie:Narození 8. března Kategorie:Úmrtí 17. ledna Kategorie:Úmrtí ve Vídni Kategorie:Pohřbení na vídeňském centrálním hřbitově