náhled|Chodba jihlavských katakomb Systém podzemních chodeb v Jihlavě zvaný také jihlavské katakomby (tento název je však laický, neboť označení katakomby se používá pro podzemní pohřebiště, které se v jihlavském podzemí nenachází) je s rozlohou 50 000 m² a délkou asi 25 km po znojemském podzemí druhý nejrozsáhlejší v České republice. Katakomby se nacházejí pod celým městem a pod většinou městských památek. Tato historická a technická pamětihodnost je jedním z posledních dochovaných pozůstatků činnosti středověkých jihlavských horníků, neboť většina starých stříbrných dolů v okolí města zanikla.
Jihlavské podzemí začalo vznikat již v souvislosti s budováním města, nejprve jako sklepy, které se později rozšiřovaly a prohlubovaly. Dlouho se historici domnívali, že katakomby vznikly díky těžbě stříbra, což bylo geologickými výzkumy vyvráceno, poté se spekulovalo o vojenském využití, ovšem ani to se neprokázalo. Nejpravděpodobněji se zdá, že podzemí bylo budováno z ekonomických důvodů: ve 14. století došlo k hospodářském rozvoji, který zapříčinil potřebu nových skladovacích či výrobních prostor, a vzhledem k nedostatku místa na povrchu se pozornost měšťanů upřela do hlubin. Mezi 14.–16. stoletím havíři vyrazili tři patra v rulovém a žulovém podkladu; těžba tehdejšími nástroji byla velmi zdlouhavá a namáhavá.
Majitelé později prostory využívali také k ukládání cenností či k zavedení kanalizace a vodovodního řadu z borového dřeva.HRUBÁ, Kateřina. Kašny jihlavského náměstí. Brno: Masarykova univerzita, Filozofická fakulta, Ústav hudební vědy, 2010. 38 s., 14 s. příloh. Vedoucí diplomové práce PhDr. Tomáš Jeřábek. Dostupné z URL . Během druhé světové války chodby asi využívalo gestapo jako protiletecký kryt. V 60. letech 20. století došlo k masivnímu propadu chodeb, což vedlo k vybetonovaní skoro celého prostoru, čímž byla značně poničena historická hodnota podzemí. Během tohoto zpevňování bylo podzemí zmapováno. Město zde nechalo razit kolektory, které však kvůli nedostatku peněz a přesnější vizi zůstávají nevyužity.
V roce 1936 bylo podzemí poprvé zpřístupněno veřejnosti, za druhé světové války je nacisté z bezpečnostních důvodů uzavřeli, v letech 1949–1969 mohli opět turisté katakomby zhlédnout, ovšem kvůli stavebním úpravám je město znovu uzavřelo. Chodby poté zpřístupnilo až v roce 1990 občanské sdružení Jihlavský netopýr. Tehdy mohla veřejnost navštívit dva okruhy. Okruh Alfa je dnes pro veřejnost uzavřen a vedl sanovanou (vybetonovanou) částí podzemí. Druhý, tzv. Starý okruh vede pod horní částí Masarykova náměstí a tvoří jej převážně původní chodby. Velkým tahákem pro turisty se stalo objevení tzv. svítící chodby. Dlouho se spekulovalo o původu záření, expertizy poté dospěly k tomu, že pravděpodobně chodbu německá armáda natřela luminiscenční barvou Lichtgelb, která obsahuje svítivý wurtzit. V této štole se nachází výklenek, u nějž citliví jedinci údajně cítí nadpřirozené síly. O tyto údajné paranormální jevy se zajímal reportér Stanislav Motl, který v katakombách několikrát přenocoval a nafilmoval zde něco, co má zachycovat stín osoby.
Historie Vznik O důvodu vybudování chodeb vedli historikové dlouho spory, v průběhu let se prosazovaly tři verze.
V 19. století se historici domnívali, že vznik souvisí s těžbou stříbra, jak ovšem ukázal geologický průzkum v 60. letech 20. století, zdejší rula stopy tohoto cenného kovu neobsahuje a ani způsob a tvar ražby neodpovídal důlním štolám. Tento omyl podporovaly i záznamy v městských knihách ze 16. století, ve kterých se psalo, že rudné štoly byly hnány až pod město. náhled|vlevo|upright .9|Původní pivní sudy uchované v jihlavském podzemí Také spekulace o vojenském účelu chodeb se ukázaly jako liché, pouze za třicetileté války v letech 1645–1647 katakomby využívali Švédové.Sláma, s. 6 Častěji je během ostřelování používalo civilní obyvatelstvo, protože měšťané jimi mohli procházet libovolně z domu do domu, aniž se vystavovali nebezpečí.
Později se vědci shodli na teorii, že chodby vznikly z hospodářských důvodů. Ve 14. století v okolních dolech upadala těžba stříbra, poprvé poklesla, když 5. a 6. srpna 1328 postihlo město silné zemětřesení, které zavalilo mnoho dolů, případně je později zaplavila voda. Díky dobré poloze Jihlavy při křižovatce obchodní cest se zde však začala rozvíjet řemesla a obchod.
Měšťané si již kolem poloviny 13. století pod svými domy, které stály na úzkých parcelách, nechali rozšiřovat stávající sklepy, aby mohli uskladnit zboží (především sukno, neboť soukenictví se v tomto městě velmi rozmohlo) , potraviny nebo sudy s vínem. Dále se zde ukládaly ke zrání sudy s pivem, které se vařilo v každém třetím domě. Na ražbu sklepení si najali nezaměstnané havíře, kteří tak našli nové uplatnění.
Původní sklepy tvořily jámy v zemi (ve středověku nesly název „lochy“), dovnitř vedla tzv. šíje, kudy se vstupovalo přímo z ulice nebo ze suterénu domu. Loch byl kvůli narůstajícím potřebám prodlužován, budovaly se i boční slepé uličky, čímž pod domem vznikl malý labyrint chodeb. Byly zde zřízeny i jakési lednice, ve kterých se uchovávaly zásoby masa. Do těchto prostor vedly úzké komíny sloužící ke spouštění kusů ledu, jež zajišťovaly chlazení. V té době platilo, že čím bohatší majitel, tím větší sklepení nechal vybudovat, a to často přesahovalo samotný nadzemní půdorys budovy. Nacházely se zde i sklady výrobků nebo dílny řemeslníků, které se stavěly pravděpodobně převážně v 2. polovině 14. století.
náhled|Šachta používaná na odklízení vytěžené horniny Ražba nových sklepů a chodeb mezi nimi ve skalním rulovémSláma, s. 1 a žulovém ostrohu probíhala především koncem 14. století. Razilo se pomocí jednoduchého železného kladívka, klínu, různých špičáků a sochorů, které mohly být ze dřeva nebo železa. Havíři horninu kousek po kousku vylamovali směrem odshora dolů a rozdělovali na menší části. Tvrdou horninu pravděpodobně rozrušovali pomocí ohně: havíři masiv obrovnali dřevem, pomazali jílem, zapálili, a rozehřátou horninu poté zchladili vodou, čímž skála popukala a mohli ji želízkem a mlátkem postupně odlamovat. Tato metoda se nazývala „sázení ohně“. Problémy ovšem způsobovala likvidace následků ohně, chodby musely být dobře odvětrané menšími šachtami, které vedly na povrch, nebo se čekalo na samovolné rozptýlení kouře. Ovšem zakouřené stěny či stropy se nedochovaly, možná se nacházejí pod vrstvou dusaného prostého betonu. Vylámaný kámen horníci shromažďovali v různých nádobách, nejčastěji v koších z proutí či kožených vacích, které později vynášeli na povrch. V závěrečné části hloubení již mohli používat lana, dřevěné žebříky a dokonce i jednoduché vrátky na vytahování vytěženého materiálu, který mohl být využíván při budování opevnění města. Pracovníci si svítili dřevěnými loučemi či jednoduchými keramickými, kamennými či hliněnými kahánky na olej nebo na hovězí lůj, v němž byl ponořen knot.Zimola, s. 10 Oblékali se do hrubých kalhot a haleny s kapucí, kožená zástěra, kterou měli zavěšenou vzadu u pasu, bránila prodření oděvu o ostré výstupky horniny. Z kůže byly vyrobeny i speciální pevné boty. Pracovalo se ve třech osmihodinových směnách pět dní v týdnu,Jihlavské podzemí = Unterirdisches Ganglabyrinth in Jihlava = Jihlava’s underground. Kapitola Havíři, s. 6 při ražbě šachty o profilu 2×1 metr se ve tvrdé hornině za jednu směnu vyrubalo asi 2–2,5 cm prostoru. Havíři se kvůli náročné práci dožívali nízkého věku, v průměru 32–35 let.
náhled|upright 1.2|vlevo|Největší místnost jihlavského podzemí, původně využívaná jako sklep
Rozvoj a úpadek Na sklepy později navázala soustava propojovacích a kanalizačních chodeb, která odváděla přebytečnou vodu do řeky. Většina domů v centru města byla navzájem propojena a vstup do podzemí byl z každého významnějšího domu.
K propojování zprvu docházelo nechtěně, až později plánovitě, což souviselo s hospodářskou kooperací sousedů nebo se získáním okolních domů (např. svatbou, koupí). S tím jsou spojeny i mnohé zazdívky chodeb, vzniklé po změně majetkových vztahů.Zimola, s. 11 Měšťanům propojování nevadilo, neboť všechny domy na náměstí a v přilehlém okolí patřily městskému patriciátu, který tvořil úzkou a velice pevně semknutou vrstvu obyvatelstva. Překvapivě neexistuje jediný doklad o tom, že by jeden měšťan druhému z podzemí něco odcizil. Před ostatními obyvateli města však patriciát rozsah podzemí přísně tajil, proto ani jeden z jihlavských kronikářů neuvedl o podzemí žádné podrobnosti.Sláma, s. 7 Stále stojí sklepení i pod již neexistujícími historickými stavbami.
Během husitských válek zde v roce 1421 sedlecký klášter na příkaz tehdejšího opata ukryl své cennosti, mezi nimiž byl například opis Zbraslavské kroniky, který po válkách zůstal v majetku města. Pod názvem Jihlavský rukopis je uchován ve Státním okresním archivu v Jihlavě. Tento exemplář vznikl v 90. letech 14. století.
18. května 1523 došlo pravděpodobně k největšímu požáru města, který založilo několik opilých žen připravujících si koblihy na rozpálených kamnech. Jihlava vyhořela celá kromě dominikánského kláštera a pár domků. Chudina skoro rok musela bydlet v podzemních prostorách, než si postavila nové domy.
Za třicetileté války tehdejší kronikář Jan Rock uložil veškeré písemnosti do hlubin, aby je uchránil před Švédy, kteří za svého působení v jiných městech tyto písemné materiály vyhledávali, zabavovali a posílali jako válečnou kořist své královně Kristýně I.
Hlubší i několikapatrové chodby se začaly razit mezi 16. a 17. stoletím, zpevňovat cihlovým vyzděním se začalo ve 2. polovině 17. století v místech, kde skála byla měkčí a hrozil sesuv. Používané cihly byly velmi úzké, dlouhé 32 cm. Dokladem doby zpevňování je letopočet 1655, vytesaný do cihlového pásu v tunelu mezi radnicí a morovým sloupem.Sláma, s. 2
náhled|upright 1.3|vpravo|Původní vodovodní trúba z borového dřeva V 18. století začalo využívání katakomb uvadat, koncem téhož století byla část chodeb přeměněna v kanalizaci, dále byly využívány pouze privátní sklepy. Prostory se zaplavovaly, zanášely odpadem, byly zasypávány či se samovolně propadaly.
V roce 1805 Jihlavu oblehla během napoleonských válek francouzská armáda, bohatí měšťané se obávali, že je vojsko oloupí, proto své cenné šperky a zlaté mince ukryli do podzemí, měli je údajně zahrabat a zazdít. Ke krádežím nedošlo, ovšem přišla cholera, která postihla značnou část obyvatelstva, tudíž prý některé z pokladů zůstaly nevyzvednuty a dodnes se po nich pátrá.
V 19. století město budovalo vodovody, plynofikaci, občané stavěli nové domy a rozšiřovali ty stávající. Kvůli stavebním činnostem mnoho chodeb zasypali sutinami, aby ušetřili na nákladech za odvoz sutě.Sláma, s. 9 Na mnoha místech tím porušili starý odvodňovací systém, chodby plnila voda, musely být nalezeny původní odtoky, jinak by došlo k podmáčení základů staveb. Majitelé domů nad katakombami stavěli zdi v průchozích chodbách labyrintu, aby tak ochránili své sklepy před nenechavými návštěvníky, neboť se nezřídka stávalo, že našli své sklepní zásoby vypleněné. Ovšem tím narušili jeho celistvost, přesto se v tomto trendu pokračovalo i za 1. republiky.
Během druhé světové války Němci zazdili mnoho vchodů z domů, protože se obávali partyzánského odboje.
Původní využití V roce 1995 nalezli pod současnou farou kostela sv. Jakuba Staršího čtvercovou šachtu s dřevěným pažením jako pozůstatek po průzkumném dolování ve druhé polovině 13. století. O snaze dolovat stříbro přímo pod městem nás informují městské knihy ze 16. století, kdy se sondovalo v blízkosti Křížové ulice. Pokusy probíhaly i v počátcích budování města. Malý výskyt stříbronosných rud se nachází ve východní části jihlavské ostrožny.Zimola, s. 12