Temnospondyli je řád primitivních pravěkých obojživelníků žijících v období spodního karbonu až spodní křídy (asi před 350 až 100 miliony let).SCHOCH, Rainer R. The life cycle in late Paleozoic eryopid temnospondyls: developmental variation, plasticity and phylogeny. Fossil Record. 2021, vol. 24, s. 295–319. doi: https://doi.org/10.5194/fr-24-295-2021 Název Temnospondyli pochází z řeckého τέμνειν, temnein (oddělovat) a σπόνδυλος, spondylos (obratel), protože každý obratel je rozdělen na několik částí.
Popis Rozpětí velikosti temnospondylů je značné – řád zahrnuje zástupce zhruba velikosti mloka až po několikametrové zástupce. Neměli ještě otický zářez, ovšem na lebeční kosti mají dobře rozlišitelné senzorické linie. Obojí naznačuje převážně vodní způsob života (sekundární, zřejmě druhotná adaptace).ROČEK, Zbyněk. Historie obratlovců: evoluce, fylogeneze, systém. Praha: Academia, 2002, s. 219. ISBN 80-200-0858-6. Výzkum dobře zachovaných fosilií z lokality Mazon Creek (Grundy County, Illinois) ukázal, že temnospondylové patrně měli prsty zakončené jakýmisi polštářkovitými útvary, které mohly mít senzorickou i ochrannou funkci.MANN, Arjan & GEE, Bryan M. Lissamphibian-like toepads in an exceptionally preserved amphibamiform from Mazon Creek. Journal of Vertebrate Paleontology. 2019, vol. 39, iss 6. Published online 25 Mar 2020. e1727490. doi: https://doi.org/10.1080/02724634.2019.1727490
Jsou dobře doloženi již z raného karbonu. V raném permu mnozí vypadali spíše jako plazi, protože byli přizpůsobeni životu v sušším klimatu. Přesto byli primitivními obojživelníky (jsou doloženi fosilním larválním stadiem). K rozkvětu temnospondylů došlo na přelomu prvohor a druhohor. V druhohorách, v období jury a křídy již postupně vymírali, vytlačováni mladšími druhy.
Žili převážně vodním způsobem života, někdy téměř plně suchozemským (do vody se vraceli kvůli rozmnožování). Není jisté, zda temnospondylové jsou předky moderních obojživelníků (žab, ocasatých a červorů), nebo zda celá skupina vyhynula. náhled|258px|Mastodonsaurus – rekonstrukce Výskyt Temnospondylové žili na území většiny dnešních kontinentů. Obývali také území současné Antarktidy.GEE, Bryan M. & SIDOR, Christian A. Cold capitosaurs and polar plagiosaurs: new temnospondyl records from the upper Fremouw Formation (Middle Triassic) of Antarctica. Journal of Vertebrate Paleontology. 2021, vol. 41, iss. 4. Published online 14 Feb 2022. e1998086. doi: https://doi.org/10.1080/02724634.2021.1998086 Je zajímavé, že po vymírání na přelomu permu a triasu před 252 miliony let se temnospondylním obojživelníkům stále dařilo a byli následně diverzifikovaní a značně geograficky rozšíření.Aamir Mehmood, Suresh A. Singh, Armin Elsler and Michael J. Benton (2025). The ecology and geography of temnospondyl recovery after the Permian–Triassic mass extinction. Royal Society Open Science. 12 (3): 241200. doi: https://doi.org/10.1098/rsos.241200
Z území České republiky jsou známé dobře zachované fosilie mladoprvohorních rodů temnospondylních obojživelníků, jako byl Branchiosaurus nebo Cochleosaurus.Schoch, R. R. (2022). Phylogeny of the amphibamiform temnospondyls: the relationship of taxa known by adults, larvae and neotenes. Journal of Systematic Palaeontology. 20 (1): 2113831. doi: https://doi.org/10.1080/14772019.2022.2113831
Obří zástupci této skupiny jsou známí také z polské lokality Krasiejów nedaleko města Opolí.Elżbieta M. Teschner, Laurent Garbay, Piotr Janecki and Dorota Konietzko-Meier (2023). Palaeohistology helps reveal taxonomic variability in exceptionally large temnospondyl humeri from the Upper Triassic of Krasiejów, SW Poland. Acta Palaeontologica Polonica (in press). doi: https://doi.org/10.4202/app.01027.2022
Zajímavé taxony Jedním z nejstarších nálezů je část lebky jedince z Německa z období spodního karbonu.WERNEBURG, Ralf; WITZMANN, Florian & SCHNEIDER, Joerg W. The oldest known tetrapod (Temnospondyli) from Germany (Early Carboniferous, Viséan). PalZ. 2019, vol. 93, s, 679–690. doi: https://doi.org/10.1007/s12542-018-00442-x Mezi největší a geologicky nejmladší temnospondyly patřil australský Koolasuchus, dosahující délky až pěti metrů. Stejně velký mohl být Cyclotosaurus, menší byl metoposaurus, oba doložení z polského naleziště v Krasiejowě. Největším zástupcem mohl být obří Mastodonsaurus s lebkou délky kolem 125 cm (Texas, Nové Mexiko).
Odkazy
Reference
Literatura Celeste Pérez-Ben, Ana María Báez & Rainer Schoch (2018). Morphological evolution of the skull roof in extinct temnospondyl amphibians mirrors conservative ontogenetic patterns. Paleorxiv preprint (https://paleorxiv.org/stj2y/) Celeste M. Pérez-Ben & Raúl O. Gómez (2018). Morphological integration and evolution of the skull roof in temnospondyl amphibians. Journal of Iberian Geology. doi: https://doi.org/10.1007/s41513-018-0088-9 Rainer R. Schoch (2018). The putative lissamphibian stem-group: phylogeny and evolution of the dissorophoid temnospondyls. Journal of Paleontology. doi: https://doi.org/10.1017/jpa.2018.67 Jun Liu (2018). Osteology of the large dissorophid temnospondyl Anakamacops petrolicus from the Guadalupian Dashankou Fauna of China. Journal of Vertebrate Paleontology e1513407. doi: https://doi.org/10.1080/02724634.2018.1513407 Florian Witzmann & Marcello Ruta (2019). Evolutionary changes in the orbits and palatal openings of early tetrapods, with emphasis on temnospondyls. Earth and Environmental Science Transactions of The Royal Society of Edinburgh. doi: https://doi.org/10.1017/S1755691018000919 Josep Fortuny & J.-Sébastien Steyer (2019). New insights into the evolution of temnospondyls. Iberian Geology. doi: https://doi.org/10.1007/s41513-019-00104-0 ROČEK, Zbyněk. Historie obratlovců: evoluce, fylogeneze, systém. Praha: Academia, 2002. 512 s., s. obr. příl. ISBN 80-200-0858-6.
Externí odkazy Leandro Alegsa, 20. 10. 2021 Temnospondyli – Web Tree of Life project Temnospondyli – Web Palaeos Temnospondyli – Web Permian Tetrapods Článek o ornamentaci fosilních lebek a kostí temnospondylů Článek o rekordech temnospondylů (nejstarší, největší, nejznámější apod.)
Kategorie:Vyhynulí obojživelníci