náhled|Egyptský obelisk v Konstantinopoli

Obelisk (z řec. ὀβελίσκος, zdrobnělina z ὀβελός – jehlice apod.) je památník v podobě samostatně stojícího sloupu, rozšířený zejména ve starověkém Egyptě. Klasicky má podobu štíhlého monolitu tvaru čtyřbokého komolého jehlanu, usazeného na čtyřboký podstavec a ukončený nízkým jehlanem, tzv. pyramidiem. Sloupové pomníky jiného tvaru se nazývají stéla.

Historie Ve starověkém Egyptě, odkud obelisk pochází, byl poměr jeho šířky k výšce obvykle 1:10 a pyramidion bývalo pozlacené. Obelisk byl z jednoho kusu žuly, často pokryt reliéfy či popsán hieroglyfy. Obelisky se stavěly na ozdobený podstavec v párech před pylonem, monumentálním vchodem do chrámu, a měly znázorňovat sluneční paprsky. Sluneční chrám, který nechal postavit Veserkaf, obahoval strukturu podobnou obelisku. Nejstarší zachovaný obelisk Senusreta I. v Heliopoli je téměř 21 m vysoký a pochází z doby kolem 1950 př. n. l.

Řekové obelisky velice obdivovali a římští i byzantští císařové je často odváželi a stavěli na náměstích svých měst. Proto je dnes v Římě víc egyptských obelisků než v samém Egyptě. Od 16. století se začaly obelisky napodobovat v Evropě, i když v menších rozměrech, a od poloviny 19. století jsou velké obelisky většinou zděné, s vnitřním prostorem nebo i výtahem a vyhlídkovou plošinou na vrcholu.

Technologie náhled|upright=1.0|Vztyčování obelisku v Římě roku 1586 Obelisk se v lomu oddělil dlouhými rýhami, odloupl od podloží a naložil na loď, která jej dopravila na místo určení. Teprve tam býval načisto opracován a vyzdoben. Velké egyptské obelisky váží přes 300 tun a jejich doprava i vztyčení představovaly velký problém. Podle moderních pokusů se po zemi dopravovaly na dřevěných saních po dřevěných kládách, loď pro přepravu po Nilu musela být široká jako délka obelisku a dvakrát delší. Američtí archeologové roku 1999 zkusili takto dopravovat 25tunový obelisk a potřebovali k tomu asi 150 lidí, kteří kámen za den posunuli o několik metrů. Vztyčování se snad dělalo pomocí ze tří stran obezděného písečného náspu, kam se kámen vytáhl a pak se písek pomalu odkopával, až kámen dosáhl sklon asi 75 stupňů. Při tom se musel brzdit lany, aby nesklouzl příliš prudce. Konečné vztyčení se dělo pomocí lan.

Stěhování a vztyčování lateránského obelisku, který byl nalezen v zemi, proběhlo roku 1586 v Římě podle projektu architekta D. Fontany, který je podrobně popsal. Stěhování na místo trvalo 16 dní za účasti téměř 1000 mužů, 140 koní a 47 jeřábů. Pro vztyčování postavil Fontana dlouhou rampu a speciální jeřáb s kladkostroji.

Známé obelisky

Egyptské Obelisk Senusereta I. (20,7 m) v Luxoru, kde je ještě 5 dalších. Obelisk Ramsese II. (23 m), od roku 1831 na Place de la Concorde v Paříži. Lateránský obelisk Thutmose III. z Karnaku (32 m, s podstavcem 45 m), od roku 356 v Římě, znovu vztyčen a obnoven roku 1586. Vatikánský obelisk na náměstí sv. Petra (25,5 m, s podstavcem a křížem 41 m), od roku 37 v Římě, sem přemístěn 1586. Obelisk Setiho I. (24 m, s podstavcem 35,5 m) na Piazza del Popolo v Římě. Dogalijský obelisk v Římě. Obelisk Thutmose III. na bývalém hippodromu v Konstantinopoli. "Kleopatřina jehla" (21 m), rovněž obelisk Thutmose III., od roku 1877 na Viktoriině nábřeží v Londýně. Jeho párový protějšek stojí od roku 1880 v Central Parku v New Yorku.

Etiopské Velká stéla Aksúmský obelisk v Axumu v Etiopii ze 4. století (33 m), kterou se patrně nikdy nepodařilo vztyčit.

Novověké Pyramida ve Vincenneském lesíku v Paříži z roku 1731. Obelisk jako maják v Mamheadu v JZ Anglii (30 m) z roku 1742. Wellingtonův pomník v Dublinu (62 m), zděný z roku 1854. Bunker Hill Monument v Charlestownu, Massachusetts, zděný z roku 1843 Washingtonův pomník ve Washingtonu (169 m), zděný z roku 1884. Pomník Jeffersona Davise v Kentucky (107 m), betonový z roku 1924. Trylon and Perisphere z roku 1939 v New Yorku, betonový jehlan u koule o průměru 55 m sahal do výšky 190 m. Národní pomník v Jakartě, 132 m, z roku 1975. Věž Čučche v Pchjongjangu, vysoká 170 m, zděná z roku 1982.

V českých zemích náhled|upright|Obelisk na Pražském hradě Barokních i empírových obelisků menších rozměrů je v českých zemích celá řada. Patrně nejstarší jsou pomníky Viléma Slavaty a Jaroslava Bořity z Martinic v zahradě Na Valech na Pražském hradě, novější obelisky jsou například ve Valticích, v Denisových sadech v Brně, na zámku Kynžvart nebo v Hořicích. Patrně nejznámější je ale 18,3 m vysoké torzo žulového obelisku na III. hradním nádvoří Pražského hradu. Dal jej postavit první československý prezident T. G. Masaryk v roce 1928 ku příležitosti 10. výročí vzniku Československa za pomoci svého hradního architekta Josipa Plečnika.

Odkazy Reference

Literatura B. Fletcher, A history of architecture. New York: Scribner 1948. Str. 37n. Ottův slovník naučný, heslo Obelisk. Sv. 18, str. 529 Wirsching, Armin, Obelisken transportieren und aufrichten in Aegypten und in Rom. BoD Norderstedt 3rd ed. 2013

Související články Sluneční chrám Stéla

Externí odkazy

S. Okamoto, Obelisks of the World (encyklopedie egyptských obelisků) Obelisks in Rome (Andrea Pollett) O pokusech se zvedáním obelisků pomocí větru často používané pro stavební firmy nebo firmy se stavebním materiálem – například Obelisk Praha s.r.o.

Kategorie:Pomníky a památníky Kategorie:Architektonické prvky Kategorie:Sloupy