Nusle (dříve Nůsly,Srov. TOMEK, Václav Vladivoj. Dějepis města Prahy. Dostupné také z: https://ndk.cz/view/uuid:38c064d0-106f-11dd-b330-000d606f5dc6?page=uuid:9ea6515a-6fe4-4403-b6c6-b26748c154fb&fulltext=n%C5%AFsly.GEBAUER, Jan. Historická mluvnice jazyka českého. a ve Vídni: Nákladem F. Tempského, 1896, s. 84. Dostupné také z: https://ndk.cz/uuid/uuid:bca86199-0983-4edc-98a2-ccb88ebb0ba6. (Nůsly bez Nůsel.) , , též ) jsou městská čtvrť a katastrální území v Praze, jižně od centra města. Jejich součástí je čtvrť Pankrác. Spadají z větší části do obvodu a městské části Praha 4 a z menší části (Nuselské údolí a zástavba východně od Vyšehradu, v okolí Ostrčilova náměstí, Jaromírovy třídy s tramvajovou tratí, Nezamyslovy, Oldřichovy, Svatoplukovy, Sekaninovy, Spytihněvovy, Slavojovy, Krokovy a Lumírovy ulice) do obvodu a městské části Praha 2. Nuselská ulice Na Bučance mezi vyšehradskou pevností a Nuselským údolím za Kongresovým centrem již spadá do obvodu Praha 4. Nuslemi protéká pravostranný přítok řeky Vltavy, potok Botič.
Území Nuslí Katastrální území Nuslí sousedí na severu s Vinohrady, na severovýchodě s Vršovicemi, na jihovýchodě s Michlí, na jihu s Krčí (přes sídliště Pankrác I a III a Zelenou Lišku), na západě s Podolím a na severozápadě s Vyšehradem. Mezi hranicí s Vyšehradem a Vinohrady se v jednom bodě v ulici Na Slupi Nusle dotýkají i Nového Města.
Centrální část Nuslí se nachází v okolí náměstí Bratří Synků, Náměstí Generála Kutlvašra s historickou Nuselskou radnicí a podél ulic Táborské, Sezimovy, Pod Sokolovnou, Na Květnici, Pod Terebkou, Petra Rezka, Na Vítězné Pláni, Čiklovy, Ctiborovy, Boleslavovy, Závišovy, Nuselské třídy, Mojmírovy, Mečislavovy, Vlastislavovy, Rostislavovy, Pod Vilami s kostelem sv. Václava, Svatoslavovy, Křesomyslovy, Jaromírovy, Oldřichovy, Bělehradské, Otakarovy, Na Zámecké, Na Ostrůvku nad Botičem, Ctiradovy, Čestmírovy, K Podjezdu, Maroldovy, V Horkách, U Křížku, Kloboučnické, Pod Pramenem, Pod Jezerkou, Na Jezerce, Nad Jezerkou, Na Veselí, Dolní, Horní, Vyšší, V Luhu, V Podluží, V Zálomu, Družstevní, Družstevní Ochoz, Sdružení, Sevřené, Nad Nuslemi, Pernštejnských a Bartoškovy (někdejší ulice dr. Engla s Fordovými domy z 20. let 20. století) jihozápadně od nádraží Praha-Vršovice. Na ni navazuje park Jezerka, Pankrác (v okolí kostela sv. Pankráce a sokolovny, Náměstí Hrdinů a ulic 5. května, Na Dolinách, Na Pankráci, Lounských, Marie Cibulkové, Doudlebské, Pikrtovy a Hvězdovy) podél Severojižní magistrály, park na Kavčích horách, tenisové kurty přiléhající k vyšehradské pevnosti, plocha hřiště Slavoje Vyšehrad, nového Jedličkova ústavu, čtvrť Na Děkance a Sídliště Pankrác II. spadající do nuselského katastru.
Nusle jako samostatné město V letech 1898–1921 byly Nusle samostatným městem (povýšeny na město císařským nařízením k 31. prosinci 1898). Obdržely též městský znak, půlený štít, vlevo s městským znakem Prahy, vpravo se zeleným kopcem s vinným keřem a modrou vinnou révou (hrozny). Nad keřem se vznášel malý znak království českého s bílým dvouocasým lvem. Barevný znak města Nuslí lze spatřit mezi prvním a druhým patrem na secesním domě čp. 613 v Sezimově ulici č.14 pod Nuselskou radnicí v Praze 4 a také na domě v Jaromírově ulici pod Nuselským mostem v Praze 2 (Nusle čp. 483, v roce 2021 ve žluté barvě pětipodlažní budovy s dvěma věžičkami). Nusle obdržely též historický prapor (shora) s modrým, zeleným a bílým pruhem, jejž obsahuje od roku 1927 také velký Znak hlavního města Prahy. Do roku 1921 byly Nusle také okresním městem nuselského soudního (později i politického) okresu, který byl s jejich připojením ku Praze a vytvořením obvodu Praha XIV.(Nusle, Michle, Krč) se sídlem v Nuselské radnici roku 1922 zrušen. Od 1. ledna 1923 však již fungoval nový pražský obvod Praha XIV (Nusle, Michle, Krč) se sídlem v Nuslích. Od 14. listopadu 1947 se rozšířil název na „Praha XIV - Nusle“, tedy o název sídla obvodu.
Při redukci počtu pražských obvodů v roce 1960 na deset byly Nusle rozděleny do dvou městských částí Praha 4 a Praha 2.
V katastrálním území Nuslí byla vyhlášena městská památková zóna Nusle.
Historie
Středověk a raný novověk vlevo|náhled|Kostel sv. Pankráce První písemný doklad o starobylé vsi Nusle pochází z 11. století.Praha-Nusle – http://www.turistika.cz/mista/praha-nusle Ves tehdy (roku 1088) náležela k majetku vyšehradské kapituly. V souvislosti s bojem mezi přemyslovci se také uvádí, že Soběslav v lednu 1179 přešel u Nůsel Botič a byl Na Bojišti poražen od někdejšího knížete Olomouckého údělu, syna krále Vladislava, Fridricha. Osada je zmiňována jako Neosvětly, Nostuly, Nůsly, Neosvitly či Neovstlí a ve středověku převážnou část jejího území tvořily vinice (vallis vinarium či valis vinearum), vinařské domky, mlýny na Botiči, masné krámy, kovárna, usedlosti (Bučanka, Bělka, Terebka, Reitknechtka, Formanka), zájezdní hostinec, hájovna. Významná musela být ves Krušina s kostelíkem sv. Pankráce v jádře vystavěným jako kamenná rotunda již ve 12. století, poblíž kterého stála usedlost Vokáčka. Dále vznikaly obytné selské domky v Dolních a Horních Nuslích. Obojí Nusle trpěly v roce 1420, kdy byla od 15. září husity obléhána sousední pevnost Vyšehrad a 1. listopadu došlo (v prostoru dnešních ulic Na Vítězné Pláni, Lounských, Žateckých, Lomnického) k bitvě mezi nimi a vojskem krále Zikmunda. Počátkem husitské revoluce se Nusle dostaly do majetku měšťanů Starého a Nového Města pražského, v jejichž vlastnictví zůstaly až do roku 1547, kdy je po nezdařeném stavovském povstání král Ferdinand I. Habsburský zabavil a daroval klášteru mnišek Strážkyň Božího hrobu ve Světci u Bíliny, po jehož zániku panství připadlo zpět královské komoře. Císař Maxmilián I. roku 1575 prodal Dolní Nusle Novému Městu, zatímco Horní Nusle koupil Hynek Krabice z Veitmile.HOLEC, František. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku: díl VII., Praha a okolí. Praha 1988, s. 54. Poplužní dvůr nuselský obdržel darem od císaře Rudolfa II. Nathanael Hložek ze Zbyslavic, jenž k němu přikoupil také Horní Nusle, jež poté (roku 1614) získala dědictvím Regina Opršalová z Jetřichovic.Ottův slovník naučný: díl 18., str. 506 a 507, vydal J. Otto Praha 1908, Nusle byly nejbližší obcí na jihu a východě středověké Prahy. Na katastru dnešních Nuslí ležela i středověká obec Psáry, zaniklá v 16. století.
17.–18. století Když se v držení vsi Horní Nusle vystřídalo několik majitelů, koupil ji roku 1627 Sezima z Vrtby. Jeho vnuk Jan Josef z Vrtby přikoupil Dolní Nusle a spojil je v jednu obec. K Nuselskému dvoru přistavěl na místě dnešního náměstí Bratří Synků Nuselský zámek a roku 1694 pivovar. Před rokem 1750 bylo v Nuslích mimo budov panství a Nuselského pivovaru 35 obytných domů. Roku 1758 Vrtbové svůj letní zámek v Nuslích prodali majiteli zámku Dobříš, hraběti Jindřichu Pavlovi z Mansfeldu. po jeho smrti dědila Nusle jeho dcera Marie Isabela z Colloredo-Mansfeldu. Roku 1795 je koupil kníže Josef Václav Paar a rozšířil tak své dosavadní panství z Vršovic a Podolí-Dvorců.
Roku 1797 některé statky získal Jakub Wimmer, zbohatlý jirchář a koželuh, armádní dodavatel, posléze povýšený do šlechtického stavu. Jeho zásluhou byly po roce 1814 pozemky zvelebeny v empírovém a romantickém duchu, zakládány cesty, hrazeny parcely, vysazovány stromy a venkovský ráz mizel, avšak většinou zmizely i vinice.
Město 19. století náhled|Kaple svaté Rodiny pod Nuselskými schody náhled|vlevo|Nuselský pivovar od Křesomyslovy ulice
Rozvoj od poloviny 19. století Nusle se začaly rozšiřovat od poloviny 19. století, kdy je v roce 1857 koupil měšťan Alois Procházka. Rozvoj obce ovlivnila průmyslová revoluce, měšťanská výstavba činžovních domů, stavba nádraží a železniční sítě vyvolala zboření zámku i statku. Kolem roku 1870 vznikl nuselský Národní dům v dnešní Nuselské ulici a Wiehlův dům (původní nuselská radnice s věžičkou) v dnešní Křesomyslově. Obec byla povýšena na město, mající od roku 1898 i svůj politický a soudní okres, který zahrnoval i některé obce na levém břehu Vltavy (spadala tam např. i Malá Chuchle). Nuselský pivovar, založený Janem Josefem Sezimou z Vrtby, byl rozšířen na měšťanský akciový.
Nuselský zámek
Raně barokní Nuselský zámek, který dal postavit nejvyšší zemský sudí a zakladatel hraběcí větve Sezima z Vrtby kolem roku 1640, zanikl koncem 19. století. Jak vyplývá z dobového tisku, zámek stál v místech dnešního náměstí Bratří Synků. Majitelé nuselského velkostatku požádali o jeho rozparcelování pro budoucí výstavbu. S tím jim nebylo povoleno budovy, které se na daných místech nacházely, udržovat, a to ani po soudním sporu. Důvodem bylo, že za udržované budovy stojící na pozemku určeném k výstavbě, by bylo nutno platit vyšší náhrady.
V průběhu času byly pozemky velkostatku i zahrada zámku rozděleny na dvě části stavbou železniční trati z Prahy do Tábora (a přes Třeboň do Vídně roku 1870). Na místě velké části zámecké zahrady a parku vzniklo nádraží Nusle (nyní nádraží Praha-Vršovice). S výstavbou tehdejšího nuselského Metodějova (později Riegerova, nyní Bratří Synků) náměstí byl zámek zbořen. Zámek připomíná pseudobarokní fasáda domu č. p. 1 na náměstí Bratří Synků (s hodnotným obrazem Panny Marie s Ježíškem; nad nímž ve štítu čtvrtého podlaží je chronogram „Ave Maria“ 1904) a blízká ulice Na Zámecké.
Fidlovačka a historické hostince Mezi Nuselským pivovarem a Folimankou (Formankou) se odehrávaly tradiční povelikonoční poutě pražských ševců – fidlovačky – vylíčené ve zpěvohře „Fidlovačka“ Františka Škroupa a Josefa Kajetána Tyla. V její premiéře 21. prosince 1834 ve Stavovském divadle zazněla poprvé v podání slepého houslisty Mareše Škroupova píseň „Kde domov můj“, která se později stala národní hymnou. Populární se stala i píseň „Kde je sládek, tam je mládek“, interpretovaná ve hře sborem sládků, přicházejících na tradiční ševcovskou středeční povelikonoční pouť z přilehlého Nuselského pivovaru. Rovněž scéna, přinášející rozuzlení celé zápletky hry představuje Nuselskou pivovarskou zahradní restauraci, která fungovala celé 19. i 20. století včetně dosud stojící přilehlé historické budovy v Bělehradské ulici (Nusle č.p. 55).
Název Fidlovačka je odvozen od ševcovského nástroje k hlazení kůže. Na této středeční povelikonoční pouti byl stavěn tradiční stromek s ozdobami ve tvaru ševcovských nástrojů. Vznikla i píseň „V tom Nuselském údolí stála fidlovačka...“. A protože nuselští ševci obouvali celou Prahu, včetně armády, daroval jim prý císař Josef II. stromek s ozdobami vyvedenými ve stříbře od fidlovačky, přes verpánek, kladívka a potěh, až po ševcovskou dratev. Cech si toho vážil, až do doby, kdy vznikl spor s císařem „o modré pondělí“, poté jej ševci propili v nespecifikované nuselské hospodě.