Alice Sasko-Koburská, plným jménem Alice Maud Mary (25. dubna 1843, Londýn – 14. prosince 1878, Darmstadt) byla jako manželka velkovévody Ludvíka IV. od 13. června 1877 až do své smrti v roce 1878 hesenská a porýnská velkovévodkyně. Byla třetím dítětem a druhou dcerou královny Viktorie Britské a prince Alberta Sasko-Kobursko-Gothajského. Alice byla prvním z devíti dětí královny Viktorie, které zemřelo, a jedním ze tří, které zemřelo před jejich matkou, která zemřela v roce 1901. Její život byl od otcovy smrti v roce 1861 tragédií.
Alice strávila své rané dětství ve společnosti svých rodičů a sourozenců a cestovala mezi britskými královskými rezidencemi. Její vzdělání bylo navrženo blízkým přítelem a poradcem prince Alberta, Christianem Friedrichem, baronem Stockmarem, a zahrnovalo praktické činnosti, jako je vyšívání a práce se dřevem, a jazyky jako francouzština a němčina. Když její otec v prosinci 1861 smrtelně onemocněl, Alice ho až do jeho smrti ošetřovala. Po jeho smrti vstoupila královna Viktorie do období intenzivního smutku a Alice strávila dalších šest měsíců jako neoficiální sekretářka své matky. Dne 1. července 1862 se Alice provdala za nezletilého německého prince Ludvíka Hesenského. Obřad, konající se v Osborne House, královna popsala jako „spíše pohřeb než svatbu“. Alicin život v Darmstadtu byl nešťastný v důsledku zbídačení, rodinných tragédií a zhoršujících se vztahů s manželem a matkou.
Alice projevila zájem o ošetřovatelství, zejména o práci Florence Nightingalové. Když se Hesensko zapojilo do prusko-rakouské války, Darmstadt se zaplnil zraněnými; Alice v pokročilém stádiu těhotenství věnovala hodně svého času vedení polních nemocnic. Jedna z jejích organizací, Dámský cech princezny Alice, převzala velkou část každodenního provozu státních vojenských nemocnic. V roce 1877 se Alice po nástupu svého manžela na trůn stala velkovévodkyní, přičemž její povinnosti dále zatěžovaly její zdraví. Koncem roku 1878 se na hesenském dvoře rozšířil záškrt. Alice pečovala o svou rodinu více než měsíc, než sama onemocněla a později toho roku zemřela.
Princezna Alice byla sestrou Eduarda VII. Britského a německé císařovny Viktorie (manželka Fridricha III.), matkou císařovny Alexandry Fjodorovny Ruské (manželka Mikuláše II.) a babičkou z matčiny strany královny Louise Švédské (druhá manželka Gustava VI. Adolfa) a Louise Mountbattena, 1. hraběte Mountbattena z Barmy (poslední místokrál Indie). Další dcera, Alžběta, která se provdala za velkoknížete Sergeje Alexandroviče Ruského, byla stejně jako Alexandra a její rodina zabita bolševiky v roce 1918.
Původ, dětství a mládí vlevo|náhled|273x273pixelů|Princezna Alice na portrétu Franze Xavera Winterhaltera, 1845 Alice se narodila 25. dubna 1843 v Buckinghamském paláci v Londýně jako druhá dcera a třetí potomek britské královny Viktorie a jejího manžela prince Alberta. Dne 2. června 1843 ji v soukromé kapli Buckinghamského paláce pokřtil arcibiskup z Canterbury William Howley jako Alice Maud Mary. Princezna dostala své první jméno díky premiéru Williamu Lambovi, královnině oblíbenci, jenž měl toto jméno v oblibě. Druhé jméno Maud (staroanglická verze jména Matylda) dostala po své kmotře, princezně Sofii Matyldě z Gloucesteru, sestřenici Jiřího III., jméno Marie proto, že se narodila v tentýž den jako její teta princezna Marie, vévodkyně z Gloucesteru, dcera Jiřího III.
Její pohlaví bylo veřejností přijato se smíšenými pocity a dokonce i Tajná rada zaslala Albertovi zprávu, v níž vyjádřila „blahopřání a soustrast“ k narození druhé dcery. Jejími kmotry byli hannoverský král (její prastrýc; kterého zastupoval vévoda z Cambridge), princezna z Hohenlohe-Langenburgu (její teta; kterou zastupovala vévodkyně z Kentu), princ Arnošt Sasko-Kobursko-Gothajský (její strýc; kterého zastupoval Fridrich Vilém Meklenbursko-Střelický) a princezna Sofie z Gloucesteru (její sestřenice). náhled|267x267pixelů|Princezna Alice (vpravo) se svou starší sestrou princeznou Viktorií, 1856Narození Alice přimělo její rodiče najít větší rodinný dům. Buckinghamský palác nebyl vybaven soukromými byty, které Viktoriina rozrůstající se rodina potřebovala, včetně vhodných dětských pokojů. V roce 1844 proto Viktorie a Albert zakoupili Osborne House na ostrově Wight jako rodinné prázdninové sídlo. Alicinu výchovu naplánoval její otec a jeho blízký přítel baron Stockmar. V Osborne se Alice a její sourozenci učili praktickým dovednostem, jako je vedení domácnosti, vaření, zahradničení a tesařství, a také každodenní výuce angličtiny, francouzštiny a němčiny.
Viktorie a Albert upřednostňovali monarchii založenou na rodinných hodnotách; Alice a její sourozenci, kteří denně nosili oblečení střední třídy, spali ve spoře zařízených ložnicích s malým vytápěním. Alice byla fascinována světem mimo královskou domácnost; na Balmoralu, kde se zdála být nejšťastnější, navštěvovala nájemníky žijící a pracující na panství. Jednou utekla od své vychovatelky do kaple na hradě Windsor a sedla si do veřejné lavice, aby lépe porozuměla lidem, kteří se striktně nedrželi královského protokolu. V roce 1854, během krymské války, objížděla jedenáctiletá Alice s matkou a nejstarší sestrou londýnské nemocnice pro raněné vojáky. Byla ze svých sourozenců nejcitlivější a soucítila s útrapami druhých. vlevo|náhled|259x259pixelů|Princezna Alice na portrétu Franze Xavera Winterhaltera, 1861 Alice byla považována za jednu z nejkrásnějších dcer královny Viktorie. Když jí byl rok, její otec se o ní zmínil jako o „krásce rodiny“. Její sestra Vicky byla přesvědčena, že je Alice skutečně krásná a na podzim roku 1864 poslala své matce fotografii, na níž byly obě s dětmi, s komentářem: „ošklivá sestra & hezká sestra (ta první jsem samozřejmě já).“ Vickyin tchán dával Alici přednost pro její krásu, jak řekla její sestra, nikdy k ní nebyl „tak přátelsky nakloněn“, jako když byla nablízku její hezčí sestra. V dětství si Alice vytvořila blízký vztah se svým bratrem, princem z Walesu, a nejstarší sestrou, princeznou královskou. Viktoriin sňatek s pruským princem Fridrichem Vilémem v roce 1858 Alice těžce nesla.
Alicin soucit s utrpením druhých lidí ji v roce 1861 utvrdil v roli rodinné pečovatelky. Její babička z matčiny strany Viktorie, vévodkyně z Kentu, zemřela ve Frogmore 16. března 1861. Alice trávila s babičkou hodně času, často jí hrála na klavír v salonu ve Frogmore a ošetřovala ji v posledních stadiích nemoci. Po matčině smrti se královna zhroutila žalem a velmi spoléhala na Alici, které dal princ Albert instrukce: ,,Jdi a utěš maminku." Královna psala o své dceři svému strýci, belgickému králi Leopoldu I.: "Dobrá, drahá Alice, plná citu, lásky a starosti o mne.". Jen o několik měsíců později, 14. prosince 1861, princ Albert na hradě Windsor zemřel. V jeho posledních okamžicích života zůstala Alice u jeho lůžka. Alice poslala pro prince z Walesu telegramem bez vědomí královny, která mu to odmítla oznámit, protože ho vinila z Albertovy smrti. Královna byla manželovou smrtí zdrcena a dvůr vstoupil do období intenzivního smutku. Alice se stala neoficiální sekretářkou své matky a na dalších šest měsíců i fyzickou reprezentací panovníka. Prostřednictvím ní procházely oficiální dokumenty královny od a k jejím vládním ministrům, zatímco se královna zcela stáhla z veřejného života. Alici při této úloze pomáhala mladší sestra, princezna Luisa. Ačkoli by za normálních okolností byla vybrána k asistenci princezna Helena, starší sestra Luisy, její neschopnost zůstat delší dobu bez pláče jí tuto roli znemožnila.
Manželství
Nápadníci Aliciny sňatkové plány začala v roce 1860 připravovat její matka. Královna Viktorie vyjádřila přání, aby se její děti vdávaly z lásky, ale to neznamenalo, že by se výběr nápadníků musel nutně rozšířit na někoho mimo evropské královské rody. Povýšení britského poddaného do královského stavu, ať už byl jeho stav jakkoli vysoký, bylo politicky sporné a navíc se tím promarnila jakákoli příležitost k užitečnému zahraničnímu spojenectví. Královna pověřila svou dceru Viktorii, nedávno provdanou za pruského prince Fridricha Viléma, aby vypracovala seznam vhodných evropských princů. Její hledání přineslo pouze dva vhodné kandidáty: nizozemského následníka trůnu Viléma Oranžského a pruského prince Alberta, bratrance Viktoriina manžela Fridricha Viléma. Oranžský princ byl brzy vyřazen. Přijel na hrad Windsor, aby si ho královna Viktorie mohla osobně prohlédnout, ale ukázal se být pro Alici nepřijatelný. Také princ neprojevil o Alici velký zájem, a to navzdory silnému tlaku své probritsky orientované matky, nizozemské královny Žofie. Také princ Albert byl odmítnut, přičemž princ Fridrich Vilém poznamenal, že jeho bratranec by se nehodil pro „tu, která si zaslouží to nejlepší."
Protože oba hlavní kandidáti již byli vyloučeni, navrhla princezna Viktorie prince Ludvíka Hesenského, nevýznamného německého prince, synovce hesenského velkovévody. Princezna Viktorie se vydala na hesenský dvůr, aby si prohlédla Ludvíkovu sestru, princeznu Annu, jako potenciální nevěstu pro svého bratra, prince z Walesu. Ačkoli na ni princezna Anna neudělala příznivý dojem, Ludvík a jeho bratr princ Jindřich na ni dojem udělali. Oba byli v roce 1860 pozváni na hrad Windsor, údajně proto, aby mohli sledovat dostihy v Ascotu ve společnosti královské rodiny, ve skutečnosti však byla návštěva pro královnu příležitostí prohlédnout si svého potenciálního zetě. Královna obdivovala jak Ludvíka, tak Jindřicha, ale všimla si, jak dobře spolu Ludvík a Alice vycházejí. Když hesenská rodina odjela, Ludvík si vyžádal Alicinu fotografii a Alice mu dala jasně najevo, že ji přitahuje.
Zásnuby a svatba náhled|Princezna Alice ve svých svatebních šatech, 1862 Alice byla se souhlasem královny zasnoubena 30. dubna 1861 s princem Ludvíkem Hesenským. Královna přesvědčila ministerského předsedu lorda Palmerstona, aby zajistil souhlas parlamentu s tím, že Alice dostane věno ve výši 30 000 liber (3,54 milionu liber v roce 2025). Ačkoli byla tato částka v té době považována za velkorysou, princ Albert poznamenal, že „s tím nebude moci dělat velké věci“ v malém hesenském velkovévodství ve srovnání s bohatstvím, které zdědí její sestra Viktorie jako budoucí pruská královna a německá císařovna. Navíc bylo nejisté budoucí sídlo páru v Darmstadtu, velkovévodském sídle. Královna Viktorie sice počítala s tím, že bude postaven nový palác, ale obyvatelé Darmstadtu nechtěli tyto výdaje hradit a vzniklé spory tam vyvolaly nevoli. To znamenalo, že Alice byla v Darmstadtu neoblíbená ještě před svým příjezdem.