Invaze na Grenadu, známá též pod kódovým označením Urgent Fury, byla vojenská akce provedená v roce 1983 společně vojenskými jednotkami Spojených států amerických a jednotkami pěti karibských států, které jsou zapojeny v Regionálním bezpečnostním systému (RSS). Intervence byla namířena proti marxistické vojenské diktatuře na ostrovním státě Grenada.

25. října byly v ranních hodinách na strategických místech ostrova z vrtulníků vysazeny americké jednotky zvláštního určení, které zajistily letištní plochy pro provedení dalších fází invaze a zahájily vyprošťovací operace. Během následujících hodin byly na ostrov vysazeny jednotky námořní pěchoty (Marines), které se podílely na obsazování ostrova a likvidaci ohnisek odporu tvořených grenadskou armádou a kubánskými dobrovolníky.

Cílů invaze, odstranění vojenské vlády, změny orientace země a vyproštění 800 amerických občanů a občanů dalších zemí, bylo dosaženo. Samotné provedení invaze bylo ale na mezinárodním poli vnímáno rozporuplně. Řada států vyjádřila k této akci své výhrady, a to včetně států, které jsou tradičními spojenci USA. Kritice byla invaze podrobena i v samotných Spojených státech amerických.

Historické pozadí V roce 1974 získala Grenada pod vedením sira Erica Gairyho nezávislost na Spojeném království. V roce 1976 proběhly na Grenadě všeobecné volby, které Gairy jako předseda Grenadské sjednocené strany práce (Grenada United Labor Party, GULP) vyhrál. Opozice ale jeho vítězství nepřijala, což se ve výbušném grenadském politickém prostředí transformovalo do občanských nepokojů provázených pouličním násilím mezi přívrženci vlády a jejich odpůrci z řad marxistického Nového hnutí spojeného úsilí o sociální péči, vzdělání a osvobození (New Joint Endeavor for Welfare, Education, and Liberation Movement, zkráceně New Jewel Movement, NJM, též akronym pro Hnutí Nový klenot). 13. března 1976, v době, kdy byl Gairy v New Yorku na zasedání Organizace spojených národů, provedlo NJM pod vedením umírněného marxisty Maurice Bishopa převrat. Vzbouřencům se podařilo svrhnout vládu a moci se chopila tzv. lidová revoluční vláda. Ta pod Bishopovým vedením nastolila politiku sbližování s Kubou a Sovětským svazem. Vláda podnítila i vznik grenadských ozbrojených složek, Lidové revoluční armády, LRA). Podle některých tvrzení svržení Bishopovy vlády CIA plánovala již začátkem roku 1983.

13. října 1983 došlo na Grenadě k dalšímu převratu; během vnitrostranických bojů se místopředseda vlády a hlava radikálně-marxistické frakce uvnitř NJM Bernard Coard chopil moci. Bishop byl zatčen a umístěn do domácího vězení. Díky masovým projevům nespokojenosti obyvatelstva se Bishopovi podařilo z domácího vězení uprchnout a znovu stanout v čele vlády. Svými protivníky byl ale znovu zajat a spolu s těhotnou manželkou, čtyřmi ministry a šesti stoupenci 19. října popraven. Jejich těla nebyla nikdy nalezena. Téhož dne proběhl další převrat pod vedením gen. Hudsona Austina, který se stal hlavou nově ustavené vojenské vlády. V zemi byl vyhlášen zákaz vycházení, za jehož porušení hrozila smrt.

Organizace východokaribských států (OECS) za předsednictví Eugenie Charlesové, premiérky Dominikánské republiky a vlády Barbadosu a Jamajky požádaly USA o pomoc poté, co tuto organizaci požádal o intervenci i generální guvernér sir Paul Scoon.Schleyová, Busseová, str. 133.Cole, str. 22. Podle tvrzení The New York Times byla žádost OECS vyvolána americkou vládou. Ta v té době již připravovala ozbrojenou akci proti pučistům na Grenadě. Hlavními důvody pro invazi měly být vražda Maurice Bishopa a vznik politicky nestabilní země v blízkosti amerických hranic. Existovaly také obavy ohledně možnosti zneužití 800 amerických studentů medicíny na soukromé Univerzitě Sv. Jiří na Grenadě jako rukojmí. Podle tisku dalším důvodem měla být snaha získat úspěšnou vojenskou akcí podporu americké veřejnosti pro vládu R. Reagana poškozenou krvavým útokem proti americkým jednotkám v Libanonu a smrtí 241 příslušníků námořní pěchoty.

Otázka letiště v Point Salines náhled|vpravo|Satelitní snímek letiště Point Salines (1984) Od roku 1979 budované velké mezinárodní letiště na jihu ostrova se pro USA stalou jednou ze záminek pro chystanou invazi, už jen proto, že se na jeho výstavbě podíleli i Kubánci. Samotná myšlenka na vybudování mezinárodního letiště vznikla již v roce 1954, v době, kdy Grenada byla britskou kolonií. Přípravy na jeho výstavbu podle kanadského návrhu zahájila ještě britská vláda. Grenadská vláda ve výstavbě pokračovala s mezinárodní pomocí (ze strany Kanady, Mexika, Venezuely, Alžírska a Libye); přičemž po Bishopově převratu byli ke stavbě přizváni také kubánští specialisté. Spojené státy ale trvaly na tvrzení, že se jedná o budoucí tranzitní základnu pro transport kubánských a sovětských zbraní pro povstalce v zemích Střední Ameriky. Tomu Bishopova vláda oponovala tím, že se jedná o civilní letiště, které má odlehčit přetíženému letišti na severu země a pomoci rozvoji cestovního ruchu.Cole, str. 10. Ron Dellums, bývalý člen americké Sněmovny reprezentantů, který v roce 1982 Grenadu navštívil, prohlásil před kongresovým výborem, že letiště dle jeho názoru slouží pouze hospodářskému rozvoji země a není určeno pro vojenské účely; obvinění, že toto letiště představuje vojenskou hrozbu pro USA, prohlásil za absurdní. Tehdejší americký prezident Ronald Reagan však nesouhlasil a v březnu 1983 v americké televizi využil satelitních snímků letiště k varování před „sovětsko-kubánskou militarizací Karibiku“, protože prý 2 700 metrů dlouhá startovací dráha vybudovaná na grenadském letišti je pro komerční lety zbytečně dlouhá, nadto pro zemi, která nemá ani vlastní letectvo. Grenadská diplomacie se hájila poukazem na fakt, že letiště takové délky mají i jiné, dokonce ještě menší ostrovy (např. Aruba, Antigua nebo Curaçao), a že podle studie Světové banky Grenada potřebuje pro povzbuzení turismu letiště schopné pojmout velké tryskové dopravní letouny.

Podezírání a obviňování z americké strany neustávalo, nicméně rozhodujícím momentem pro zásah se stal až Austinův převrat. O 3 dny později (22. října) Fidel Castro veřejně vzkázal kubánským dělníkům na Grenadě, aby v případě americké invaze nic nepodnikali a do událostí nezasahovali. Navíc ve veřejném prohlášení odsoudil Bishopovu vraždu.

Invaze náhled|Spojenečtí vojáci ze zemí východního Karibiku náhled|Americký bitevní vrtulník Bell AH-1S Cobra střílí z palubního kanónu

Samotná invaze na Grenadu začala 25. října 1983 v 5 hodin ráno místního času. Její zahájení bylo původně stanoveno na 2.00 ráno místního času. Na žádost velitele jednotek zvláštního určení byla posunuta na 4.00 ráno (důvodem bylo získání více času na průzkum míst, kde bude výsadek probíhat).

Operace Urgent Fury byla první velkou vojenskou operací USA zahájenou od vietnamské války.

Plán invaze První návrh na zásah na Grenadě vznikl 12. října, krátce po svržení vlády M. Bishopa.Cole, str. 12 Původní plán počítal pouze s vyproštěním 800 amerických studentů a dalších blíže nespecifikovaných osob. Tato akce, přestože měla být provedena americkou armádou by byla nebojovou evakuací (tzv. noncombatant). V dalších dnech již byla zvažována možnost bojové akce, neboť bylo nutné počítat i s odporem grenadských ozbrojených sil a Kubánců přítomných na Grenadě. V případě bojové akce bylo plánovačům doporučeno s ohledem na civilní obyvatelstvo minimalizovat nasazení těžké palebné síly, tj. letectva a dělostřelectva.Cole, str. 13

Zásadním problémem plánování celé operace se ukázala zastaralost zpravodajských informací. Plánovači měli jen mlhavé znalosti o síle grenadských ozbrojených sil a kubánského kontingentu na Grenadě a chyběly i letecké snímky grenadského pobřeží, což ztěžovalo výběr míst pro výsadky vojenských jednotek. Zpravodajským službám se pouze podařilo zjistit, že 6. října přistála na Grenadě kubánská loď, která na pevninu vysadila nezjištěný počet pracovníků a 13. října bylo zjištěno další kubánské plavidlo s nákladem zbraní, plující k neznámému cíli v karibské oblasti.Cole, str. 15

Souběžně s plánováním operace nadále probíhala diplomatická jednání se snahou evakuovat americké občany z Grenady prostřednictvím civilních letů. Americký ministr zahraničí George Schultz předložil dokument, ve kterém obhajoval nutnost provedení operace, neboť Spojené státy tak prokážou ochotu bojovat za své zájmy ve Střední Americe a Karibiku.Cole, str. 17 DIA, zpravodajská služba ministerstva obrany USA zároveň prokázala, že Kuba ani Sovětský svaz nemají možnost do případného konfliktu zasáhnout.

K zásadní změně v plánování operace došlo 20. října, kdy byl původní cíl operace, totiž evakuace amerických občanů z Grenady, rozšířen o neutralizaci nepřátelských sil na Grenadě a politickou rekonstrukci systému. Americký Sbor náčelníků štábů zároveň podpořil překvalifikování operace z mírové (či humanitární) na operaci vojenskou. Téhož dne byl ve večerních hodinách vydán rozkaz, kterým začala být do Karibského moře přesouvána vybraná námořní uskupení (např. USS Independence)Cole, str. 18. 22. října obdržely Spojené státy žádosti OECS a generálního guvernéra Grenady o vojenskou intervenci. Na základě těchto žádostí byla myšlenka na nebojovou humanitární akci definitivně opuštěna.Cole, str. 22-23

Samotná invaze byla naplánována jako přepadová akce, při které dojde ke zničení protivníka a obsazení ostrova jediným úderem. V počáteční fázi se vybíralo ze dvou variant; vzdušná výsadkové operace, během níž by byly na klíčových místech ostrova vysazeny oddíly Rangers z letadel a kombinace obojživelného a vzdušného výsadku, při kterém by se navíc námořní pěchota vylodila na pobřeží.Cole, str. 23-24 Útok proti Grenadě byl podle některých tvrzení nacvičován během vojenského cvičení NATO Ocean Venture 81,Schleyová, Busseová, str. 133 což je ovšem málo pravděpodobné. Úkolem námořnictva bylo provést úplnou blokádu ostrova, neboť existovala obava, že se Kuba pokusí vyslat na Grenadu pučistům posily. Grenada samotná měla být obsazena obojživelnou invazí na východním pobřeží. Letiště Pearls a město Grenville měla obsadit námořní pěchota, jednotkám 1. praporu Rangers připadl úkol obsadit rozestavěné letiště Point Salinas a zajistit univerzitní koleje True Blue, kde byli zadržováni američtí studenti. Z důvodu nevhodného pobřežního terénu byla obojživelná operace změněna na výsadkovou. Obsazení hlavního města St. George's a osvobození britského generálního guvernéra Scoona připadlo jednotkám zvláštního určení. Ty měly dále zajistit rozhlas, základnu Fort Frederick, čtvrť Fort Rupert a věznici Richmond Hill. V dalších dnech mělo dojít k obsazení zbytku ostrova.Schwarzkopf, str. 303

Velením celé operace byl pověřen velitel druhé flotily viceadmirál Joseph Metcalf, jeho poradcem pro pozemní operace (a později prvním zástupcem) byl jmenován Norman Schwarzkopf, vlajkovou lodí byla určena vrtulníková výsadková loď USS Guam (LPH-9). Důstojníci námořnictva se o cílech operace dozvěděli až 40 hodin před jejím zahájením. Operace se zúčastnily námořní síly USA a jednotky zvláštního určení. Nasazeno bylo celkem 7 000 příslušníků amerických ozbrojených sil a 300 vojáků ze zemí východního Karibiku. Proti nim stálo 1 200–1 500 grenadských vojáků z PLA a asi 700 až 800 Kubánců.

Průběh invaze náhled|vlevo|Vrtulník Sikorsky CH-53 Sea Stallion přistává v průběhu invaze poblíž protiletecké baterie sovětského typu ZU-23 náhled|vlevo|Útočný letoun Vought A-7E z letadlové lodě USS Independence nad letištěm v Point Salines