náhled|Vejce vlhovce hnědohlavého (Molothrus ater) v hnízdě tyranovce domácího (Sayornis phoebe). náhled|Mládě kukačky obecné krmené rákosníkem Hnízdní parazitismus je termín popisující rozmnožovací strategii některých ptáků, ryb a hmyzu, která spočívá v kladení vajec do cizích hnízd a přenechání péče o mláďata jeho majitelům – náhradním rodičům (hostitelům), přičemž mláďata obvykle patří k jinému druhu. Toto chování je v různé míře známo asi u 1 % ptačích druhů.
Nejznámějším příkladem evropského hnízdního parazita je kukačka, která svá vlastní mláďata nevychovává. Většina ptačích hnízdních parazitů se však vyskytuje v Africe, kde se rodičovské péči nevěnuje 50 druhů; v jihovýchodní Asii se to týká 34 ptačích druhů. Ačkoliv je hnízdní parazitismus především ornitologickým pojmem, používá se i v jiných oborech zoologie, například v entomologii. Ve většině případů představuje hnízdní parazitismus pro hostitelské rodiče reprodukční nevýhodu. Díky této strategii si hnízdní parazité snižují energetické a časové nároky spojené s rodičovskou péčí. Vyhýbají se úsilí spojenému se sháněním potravy pro potomstvo, což jim umožňuje zajistit více potravy pro sebe a následně naklást více vajec. Nevýhodou této reprodukční strategie je skutečnost, že někteří hostitelé cizí snůšku rozpoznají a buď ji odstraní, nebo založí snůšku zcela novou.
Dělení hnízdního parazitismu Hnízdní parazitismus se dělí do několika kategorií
Příležitostný (fakultativní) hnízdní parazitismus spočívá v příležitostném nakladení vajec do hnízda vlastního nebo příbuzného druhu a je pozorován u řady druhů, např. u špačka obecného, sýkořice vousaté, vlaštovky obecné, některých kachen atd.)
Pravý (obligátní) hnízdní parazitismus spočívá v systematickém kladení vajec do hnízd jiného druhu nebo druhů (druh sám o vejce nikdy nepečuje). Tato strategie je běžná u kukaček (takto parazituje téměř polovina ze 130 známých druhů) a dalších druhů (medozvěstky čeledi indicatoridae, snovač kukaččí, vdovky rodu vidua, kachna kukaččí, peřovec kukaččí, zlatěnky rodu chrysis a další).
V některých případech je pravý hnízdní parazitismus rozšířen o schopnost mláděte zabít všechna mláďata náhradních rodičů (kukačka obecná, medozvěstky čeledi Indicatoridae), v jiných pak se parazitující druh spokojí s tím, že jeho mláďata jsou k nerozeznání podobná mláďatům hostitele (vdovky rodu Vidua). Často jsou ale nějak zvýhodněna, třeba tím, že se klubou dříve a mají tím pádem šanci dříve zesílit a tudíž získat více potravy, nebo mají výrazněji zbarvený vnitřek zobáku a nápadnější hlas, což má týž účinek (některé kukačky). Vyskytují se i další modifikace – časté je značné přizpůsobení velikosti a zbarvení vajec (kvůli jejich nenápadnosti a často i dimenzím hnízda) a větší ovládání procesu kladení vajec (nutné k jeho správnému načasování). U některých druhů existují populace (resp. poddruhy) s rozdílnou specializací a tudíž i odlišnostmi v příslušných adaptacích (kukačka obecná).
Vnitrodruhový hnízdní parazitismus též intraspecifický – častý v případě příležitostného hnízdního parazitismu.
Mezidruhový hnízdní parazitizmus též interspecifický – méně častý u příležitostného a výlučný u pravého hnízdního parazitismu).
Reakce hostitelů hnízdních parazitů Některé druhy, které jsou častou obětí hnízdního parazitismu, si vyvinuly různé strategie, jak se mu bránit. Některé mají např. určitou schopnost rozpoznat přidané vejce a vyhodí ho z hnízda. Další se brání tak, že pokud se vrátí ke snůšce, kterou nechaly bez dozoru, a zaregistrují parazitický druh, snůšku jednoduše opustí. Příkladem je modropláštník nádherný, jenž nevylíhlá mláďata v době inkubace učí specifické melodii, kterou parazitické druhy nejsou schopny reprodukovat.Modropláštník nádherný - pták, který si své hnízdo střeží heslem
Reference
Literatura Zdeněk Veselovský: Etologie. Biologie chování zvířat., Academia 2005,
Externí odkazy
Kategorie:Ekologie Kategorie:Etologie