Valjevo

Valjevo (v srbské cyrilici Ваљево) je město v západním Srbsku, centrum Kolubarského správního okruhu, necelých 100 km západně od Bělehradu. Centrum města je soustředěno v kotlině, kterou protéká řeka Kolubara. Patří mezi ta větší a rozvinutější města v Srbsku; podle sčítání lidu z roku 2011 žilo ve Valjevu samotném 59 073 obyvatel, v celé připadající opštině pak 90 312 obyvatel. Průměrná nadmořská výška města činí 185 metrů.

Během dějin měli obyvatelé Valjeva často nezastupitelnou roli v různých národně-osvobozeneckých procesech. Kromě vojenských a národních předáků se město proslavilo také ale i nemalým počtem významných literátů, umělců a vzdělanců. Valjevo navíc patří k nejstarším městům v Srbsku. Jeho jméno se poprvé objevuje v jednom z dokumentů, který se nachází v historickém archivu v Dubrovniku, a uvádí letopočet 1393. Město od této doby existuje již šest století. Během této doby prožívalo rozvoj, stejně jako i úpadek. Cestovatelé, kteří v středověkých časech přes Valjevo procházeli, často psali o rozvinutém městě, kasabě, ale i o vesnici.

Přírodní poměry vlevo|náhled|Zrychlený pohled na jeden den ve Valjevu Valjevo se rozkládá v horní části povodí řeky Kolubary; na severu hraničí s opštinami Ub a Koceljeva, na západě s Osečinou a Ljubovijou, na jihu s Bajinou Baštou a Kosjerićem a na východě s Mionicou a Lajkovcem. Zatímco na východ od města je krajina jen mírně zvlněná, na západě se tyčí kopce, přecházející postupně až do pohoří Povlen a Sokolska planina, kde vrcholky dosahují nadmořských výšek až 1200 m.

Město je rozděleno na dvě části řekou Kolubarou. Ta vzniká soutokem řek Jablanica a Obnica a sílí dále ještě díky přítokům Ljubostinja a Gradac.

Podnebí Oblast Valjeva má podnebí kontinentální, s lokálními unikátnostmi, které se většinou projevují jako prvky subhumidního a mikrotermálního podnebí.

Průměrná roční teplota vzduchu činí 11 °C; nejchladnějším měsícem je leden, s průměrnou střední teplotou vzduchu okolo -0,2 °C, nejteplejším potom červenec s průměrnou teplotou 21,4 °C. Rekordní zaznamená teplota činí 42,5 °C (nejvyšší) a -29,6 °C (nejnižší). Tlak vzduchu se zde poměrně často mění; v říjnu a lednu se průměrně pohybuje kolem 998,0–998,3 milibarů, v dubnu kolem 993 milibarů. Vprosinci (985,5 milibarů) a lednu (1010,3 milibarů) dosahuje maximálních průměrných hodnot.

Relativní vlhkost vzduchu se na území města a jeho okolí pohybuje kolem 74,6 %; Valjevo tak spadá do průměru.

Město má během roku v průměru 198,9 slunečných hodin za měsíc (44,8 %); nejslunečnějším měsícem je červenec (181,8 hodin), největší oblačnost bývá v prosinci (68,6 hodin).

Srážky ve Valjevu probíhají zhruba tak, jak tomu bývá ve střední Evropě a v Podunají. Průměrný roční úhrn činí 785,7 mm; nejdeštivějším měsícem je červen s úhrnem 100,1 mm, a nejsušším únor s 45,9 mm.

Sníh leží podle průměrných hodnot ve Valjevu 30,9 dní; v některých chladnějších oblastech (např. údolí řek apod.) průměrné hodnoty překračují i 40 dní. Jako první den se sněhovými srážkami vychází v průměru 1. prosinec, jako poslední potom 16. březen; ve výše položených polohách však sněží někdy až do 1. května.

+ Hodnoty měření meteorologické stanice Valjevo (176 m n. m.) v letech 1961 až 1990.Měsíční a roční měření - maximální a minimální hodnoty meteorologických údajů v období let 1961–1990 Měsícledenúnorbřezendubenkvětenčervenčervenecsrpenzáříříjenlistopadprosinecroční hodnoty Nejvyšší průměrná teplota (°C) 4,2 7,0 12,2 17,3 22,0 24,9 26,9 27,0 23,7 18,3 11,6 5,716,7 Průměrná teplota (°C) -0,4 2,0 6,3 11,1 16,0 19,1 20,8 20,2 16,5 11,2 6,1 1,510,9 Nejnižší průměrná teplota (°C) -4,4 -2,0 1,0 5,4 9,9 13,1 14,6 14,0 10,5 5,7 1,7 -2,35,6 Srážky (mm) 50,4 46,2 54,2 63,5 88,1 108,3 76,7 67,9 59,6 48,3 59,6 59,4 782,2

Etymologie názvu města O vzniku názvu "Valjevo" ("Ваљево" v srbské cyrlici) existuje několik populárních teorií. O skutečném původu názvu neexistují žádné historické důkazy. Spekuluje se, jestli název nepochází z latiny (ze slova vallis – údolí), či jestli není slovanského původu – potom je možné jej spojit s "valjanou", tj. půdou ve Valjevské kotlině, či uprchlíky před Turky, kteří se "valili" údolím před ukrutnými nepřáteli. Původ názvu města může být ale také i starší; odkazující k někomu se jménem Valj, komu patřily první domy v zárodku tehdejšího města. Mezi Srby se v současné době vyskytují jména jako např. Valjević apod.

Historie

Od nejstarších dob až po středověk vlevo|náhled|Petnická jeskyně (петнићка пећина), místo kde je doloženo nejstarší osídlení dlouhodobějšího charakteru v oblasti Valjeva a jeho okolí Úrodné údolí obklopené kopci (hlavně ze západní strany skýtalo již odedávna dobré podmínky k životu, což dokládají stopy nejstaršího lidského osídlení, které lze v okolí Valjeva najít, a to v petnické jeskyni. Jedná se mladší dobu kamennou. Od konce 1. století n. l. byla oblast dnešního města spolu s velkou částí současného Srbska jedním z dílů Římské říše. Na konci 4. století došlo k rozdělení mocného impéria a všechny země východně od Drávy byly začleněny pod Byzanc. Během stěhování národů do oblasti začali pronikat i Slované, kteří zde vytvářeli vlastní tzv. "Sklavinia", tedy malé uzavřené jednotky buď Byzantské říše, nebo některého z jiných mocných států své doby – Bulharska, Uherska apod. V 11. století se tato Sklavinia opět stala součástí Byzance. Od samých počátků nezávislého Srbska vedeného Štěpánem Nemanjou bylo Valjevo a celé okolí povodí Kolubary jeho součástí. Z této doby se dochovaly pozůstatky jednoho z klášterů, jehož vznik je datován na konec 13. a začátek 14. století.

Během celé raně středověké éry existovala ve valjevské kotlině četná sídla, ale s ohledem na to, že archeologický průzkum probíhal pouze v omezené oblasti, jsou informace nepřesné a nepřinášejí údaje o tom, zdali byl zárodek místa kontinuálně osídlen, kam až sahal a kým byl obýván. O Valjevu se poprvé píše ve dvou cyrilicí psaných knihách, které jsou uložené v historickém archivu v Dubrovniku, datovaných do roku 1393; v moderní době byly vydány pod názvem "Stare srpske povelje i pisma", a to v letech 1929 (první svazek) a 1934 (druhý svazek).

V dobách první známé zmínky o Valjevu, v roce 1393, bylo město již nejspíše jednou z aktivnějších obchodních křižovatek středověkého srbského státu, kam přicházely karavany Dubrovničanů. Ti v něm zakládali svoje filiálky. Za prodané zboží ze Středozemí nakupovali různé suroviny, které odváželi zpět na západ na pobřeží. Takto se Valjevu dařilo až do roku 1459, kdy bylo celé středověké Srbsko dobyto stále expandující Osmanská říše.

Osmanská nadvláda

Transformace Valjeva v osmanské město náhled|Řeka Gradac Se změnou mocipána život ve Valjevské kotlině úplně neutichl. Namísto obchodníků ovšem přes Valjevo nyní často procházela turecká vojska, která táhla do Uher. Krátce po obsazení města se hranice turecké říše nacházely několik desítek kilometrů severně od Valjeva. V prvních desetiletích osmanské nadvlády si město drželo svůj křesťanský ráz. Osmané proti tomuto faktu příliš nebojovali, neboť si byli vědomi skutečnosti, že pohraniční obyvatelstvo by v případě represí snadno uprchlo do sousedních Uher (a bojovalo za nového pána proti Turkům), a to proto si jej pokoušeli držet řadou různých výhod. Již od druhé čtvrtiny 16. století se ovšem situace začala měnit. Po Bitvě u Moháče postoupili Turci o několik set kilometrů do uherského vnitrozemí; byli úspěšní i v obsazování cizích území dalšími směry. Tím pádem již nemuseli poskytovat četné výhody valjevským křesťanům. S jejich koncem začala islamizace; někteří lidé přistoupili na novou víru, jiní uprchli a někteří se smířili s postavením obyvatel druhé kategorie.

Na místo těch, co odešli, se začínají do města stěhovat muslimové ze všech krajů říše. Etnické složení Valjeva se tak, podobně jako jinde v Srbsku a dalších dobytých zemích, obohacuje. V téže době se také posunem hranice vytvářejí nové příležitosti pro obchod a rozvoj tehdejšího městečka. Turecké dokumenty z 16. století dokládají obraznou představu rychlého rozvoje a islamizace. Na samém počátku tohoto procesu (v roce 1528) žilo ve Valjevu 600 obyvatel, z toho byli 2/3 křesťané. O třicet let později, v roce 1560, je již doloženo, že ve městě žilo 2060 obyvatel, avšak muslimové již nyní převažovali v poměru 6:1. Tento trend pokračoval i v dalším století a město tak již začalo plně získávat charakter orientální kasaby. Francouzský diplomat Louis Gedoyn, během své cesty o se o městě zmínil, že: "Valjevo je hustě osídlené a prostorné místo, příjemně působící díky velkému množství zahrad". S podobným popisem přišel roku 1660 také i známý turecký cestovatel Evrija Čelebija, který uvedl ve svých zápiscích, že Valjevo má 10 mešit, jedny turecké lázně a větší počet domů, kolem kterých se rozkládají různé sady a zahrady. Čelebiho záznamy bývají občas známy jistou nepřesností (zvlášť favorizací muslimského obyvatelstva), avšak jsou jedním z mála dokladů, které jsou z této doby dostupné. Na konci 17. století se Valjevo z hlediska počtu obyvatel téměř zdvojnásobilo, srovnáme-li jej s podobou před téměř sto lety. V zhruba 870 domech žilo celkem 5200 obyvatel. Čelebija také uvedl, že Valjevo se rozkládalo již na obou březích Kolubary, vyplňuje její údolí, a je řekou na dva díly rozděleno. V jedné části města se nachází tzv. čaršija, kde lidé pracují v různých dílnách a prodávají řemeslné výrobky, zatímco na druhé straně jsou zděné domy, kde bydlí. Lze tak již sledovat jisté dnešní rysy města (nejstarší část Valjeva – kterou je třída Tešnjar a moderní město soustředěné přes řeku Kolubaru).

17. a 18. století Jak s posunem frontové linie do srdce Uher rozvoj Valjeva a dalších vzdálenějších míst začal, tak s úspěchy Habsburků a ústupem Turků nastoupil útlum. Na konci 17. století museli Turci na základě Karloveckého míru ustoupit až na Dunaj a Sávu, takže se nyní Valjevo nacházelo pouhých 40 km od rakouských hranic. To také znamenalo, že dojde-li v budoucnu k další válce, bojovat se velmi pravděpodobně bude právě ve Valjevu a v jeho okolí. Již o necelých 20 let později bylo během dalšího z četných osmansko-habsburských konfliktů Rakouskem dobyto a v následujících dvaceti letech (1719–1739) narychlo transformováno v křesťanské město. Přesuny vojsk vedly k drastickému úbytku obyvatelstva – zatímco v dobách největší turecké slávy žilo ve Valjevu přes 5000 lidí, nyní zde bylo méně než 200 domácností.

Většinové muslimské obyvatelstvo město opustilo, což znamenalo, že jej bude nezbytné někým dosídlit. Do prázdných domů se nastěhovali hlavně Srbové, a to jak civilní obyvatelstvo, tak i vojáci, hlavně pohraničníci. Přibývaly také i německé rodiny. Několik hodin chůze jižně od Valjeva se nacházela nová linie mezi rakouským Srbskem a nepřátelskou Osmanskou říší.Méně podrobná mapa srbského královstvíMapa rakouských zemí na počátku 18. století Přítomnost armády a strach z další změny hranic a válečných aktivit znamenal, že jakýkoliv nový rozvoj města, bude značně pomalejší a chudší, než tomu bylo v předchozích dobách.

náhled|Srbský předák Ilija Birčanin zavražděn ve Valjevu v předvečer prvního Srbského povstání