Slovanské hradiště Mikulčice (též Mikulčice-Valy) je významné hradisko z doby velkomoravské nacházející se zhruba tři kilometry jihovýchodně od Mikulčic v Jihomoravském kraji. Rozloha samotného hradiště je asi deset hektarů, ale velikost aglomerace se odhaduje na 30–50 hektarů. Lokalita je chráněna jako národní kulturní památka a je parkově upravena.

Mikulčické hradisko patřilo k významným mocenským a duchovním střediskům Velkomoravské říše. V areálu obehnaném skořepinovou hradbou, jež se dochovala v podobě mohutných valů, byly nalezeny základy kamenného světského objektu (velmožský palác, nebo sněmovní sál) devíti prokazatelných kostelů, tři mosty a pohřebiště čítající přes 2 500 hrobů.

Velkomoravská historie Valy u Mikulčic jsou jedním z nejvýznamnějších opevněných hradištních sídel se znaky městského uspořádání, spíše vojenského charakteru, s doklady osídlení předvelkomoravského a velkomoravského horizontu s množstvím kostelů a artefaktů svědčících o přítomnosti velkomoravské nobility.

Existují domněnky, že se mohlo jednat o kmenové centrum s vyššími mocenskými aspiracemi, možná i sídlo prvních Mojmírovců. Zlom ve vývoji hradiska nasvědčuje k tomu, že se v další fázi stalo důležitým prvkem začleněným do systému obrany říše a jejího centra.

Lubomír Emil Havlík se domníval, že se jednalo o grad Morava, několik badatelů se však přiklání k názvu grad Slavnica či Slivnica.

Již v roce 1888 popsal lokalitu Valy moravský archeolog Karel Jaroslav Maška. Zaznamenal hlášení nadučitele Františka Kropáče o rozsáhlém opevnění se zřetelným příkopem asi 3,5 km východně od Mikulčic a o něco východněji nezalesněné místo, „kde nic neroste“, obehnané příkopem, s nálezy střepů keramiky zdobené vlnicemi. Mezníkem zahajujícím terénní výzkumy byl rok 1954. Systematické výzkumy trvající do dnešních dnů poskytly díky relativní neporušenosti nejdostupnější materiál k hledání historie Velké Moravy a jsou spjaty se jmény akademika Josefa Poulíka a Zdeňka Klanici.

Aglomerace leží v údolní nivě řeky Moravy v krajině lužních lesů. Její jádro tvoří hlavní hrad se dvěma velkými přiléhajícími předhradími, z nichž jedno má zřetelný charakter stálého vojenského tábora a druhé se jeví spíš jako valem chráněné sídliště. Poněkud vyvýšená akropole velkomoravského hradu i s vojenským předhradím byla chráněna téměř stejnou hradbou skořepinové konstrukce s čelní kamennou plentou a vodními příkopy tvořenými soustavou ramen řeky Moravy.

Na nejvyšším místě akropole byly situovány dvě stavby reprezentující knížecí prostředí – významný světský objekt, který mohl sloužit jako sněmoví sál velkomoravských elit, nebo jako knížecí palác, a bazilika. Oba objekty na ploše tzv. hradu tvořily samostatný okrsek. V okolí světského objektu bylo zjištěno opevnění příkopem a bazilika se hřbitovem byla oddělena palisádovým plotem. Rozsáhlá trojlodní bazilika, která byla později rozšířena o atrium (krytý dvůr) a nartex (předsíň) – je o celkové ploše 11 x 35,5 m dosud největším odkrytou velkomoravskou církevní stavbou. V prostoru baziliky a v okolí bylo odkryto několik hrobek patřících významným představitelům vládnoucí vrstvy Velké Moravy, pravděpodobně i některým z Mojmírovců. V okolí kostela bylo odkryto pohřebiště čítající přibližně 550 hrobů, jejichž hustota a vzájemné překryvy svědčí o značné intenzitě pochovávání, tedy i o poměrně vysoké hustotě obyvatelstva. Pohřebiště vyniká množstvím bohatých hrobů s meči, zlatými a stříbrnými šperky a honosnými soupravami opaskových kování a stříbrných a litých bronzových nákončí, zlatými gombíky. Tyto i řada dalších nálezů představují mistrná díla místního uměleckého řemesla. Nákončí se stala jakýmsi neoficiálním symbolem lokality Valy u Mikulčic, ale k cenným nálezům patří zejména stříbrný závěsný křížek s postavou Krista a zlatý solidus byzantského císaře Michaela III. Určitým dokladem vzdělanosti jsou také nálezy železných pisátek – stilů. náhled|Stilety thumb|right|Gombíky Stopy kovoliteckých a šperkařských dílen na hradě jsou časově řazeny do období před polovinou 9. století ve vrcholném období mizí a převládá zpracování železa, dřeva, hrnčířství a textilnictví. náhled|Maketa hradiska v návštěvním centru, podoba nedlouho před zánikem náhled|Vyznačené základy třetího mikulčického kostela – trojlodní baziliky o půdoryse 11 x 35.5 m, po revizním průzkumu (stav k roku 2025) K aglomeraci přináleží také četná zázemí (sídelní areály s pohřebišti valy):

severní a severozápadní podhradí Štěpnice I (potencionálně vlastnický) kostel č. 10 s neobvyklými zevními příporami s 6 hroby kolem, kostel č. 8 s pravoúhlým presbytářem a 12 hroby, vnější podpory/lizény naznačují, že se může jednat o kostel tzv. chorvatského typu, pro něž jsou tyto podpory typické (viz kostel sv Donáta v Zadaru, nebo kaple sv. Kříže v Ninu) jižní podhradí Kostelisko (kostel č. 9 – rotunda se 4 konchami a zjednodušenou antickou mozaikou z úlomků římských cihel v lité maltové podlaze), východní podhradí, Těšický les – Klášteřisko (kostel č. 6 – unikátní dvouapsidová rotunda, 200 hrobů, bronzová pozlacená plaketa, břitva), Štěpnice II blíže k Trapíkovu (kostel č. 7 – prostá dřevěná rotunda na kamenné podezdívce, úlomek hlazené porfyritové desky, 16 hrobů, stříbrné gombíky, železné ostruhy), Žabník (44 hrobů, skleněné perly, nože, keramika), pohřebiště z 9. až 11. století Panské, sídliště z 9. století Trapíkov, Kopčany s dochovaným kostelem svaté Markéty Antiochijské, který se zachoval téměř celý ve své původní hmotě. Datování dříve pozornosti unikajícího kostela umožnily nálezy tří velkomoravských hrobů s pozlacenými gombíky a stříbrnými bubínkovými náušnicemi. alt=Vchod do II. pavilonu s nápisem v hlaholici|náhled|Vchod do II. pavilonu s nápisem v hlaholici: Iskoni bä slovo, i slovo bä u Boha, i Boh bä slovo (Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, to Slovo byl Bůh. Jan 1,1.) Z dalších zajímavých nálezů aglomerace je možno jmenovat bohaté množství železných i dřevěných předmětů i objektů – zbytky mostu, dlabané čluny – monoxyly, vrše na chytání ryb, harpunu, železné háčky na chytání ryb, dřevěné vědro, vědro s ozdobným kováním, železná dřevem vykládaná vědra, tři různé typy válečných sekyr, dřevěné lžíce a naběračky, provaz, železná udidla, ovčácké nůžky, železnou kosu, srp, krojidlo, železné ocílky, železné hřivny, olověnou hřivnu, hroty šípů, železné klíče a kování zámku, kostěné brusle, šídla, proplétačky, jehelníčky z parohoviny, přesleny z pálené hlíny, kostěnou píšťalku. Obzvláštní pozornost vzbudil malý stříbrný pozlacený relikviář ve tvaru miniaturní bohoslužebné knihy. Zajímavostí jsou vydatné stopy konzumace potravin všeho druhu, zejména na štěpnickém předhradí opevněném stejně kvalitní hradbou, jako hrad, avšak beze stop řemesel a další tvůrčí práce, tedy spíše kasárenského charakteru.

Hroby se mnohdy překrývají, někdy i základy staveb. Nálezy pocházejí z doby převážně 7. až 12. století.

Hodna pozornosti je i zásadní rekonstrukce starší kamenné hradby bez známek pouhé běžné údržby nebo nějaké náhlé katastrofy (požáru, dobytí apod.) na mikulčických Valech někdy v polovině 9. století. Přebudovaná hradba měla lícní kamennou zeď výrazně méně mohutnou. Vypadá to, jakoby zde došlo k úpadku politického významu původního hradiště a teprve po novém uspořádání veřejných poměrů se noví představitelé moci postarali o obnovu zchátralého, ale ne už v původním významu a s dřívějšími mocenskými aspiracemi. Úvaha prof. Poulíka o ústředí státu tak ale mohla docela dobře platit pro první polovinu 9. století.

Josef Poulík svého času uvažoval o mikulčické aglomeraci jako o ústředí celé Velkomoravské říše s argumentací zatím nejsilnějšího nalezeného opevnění na velkomoravských hradištích. To však platilo pouze do okamžiku, než bylo prozkoumáno opevnění v uherskohradišťské lokalitě Rybárny.

Seznam světového kulturního dědictví Hradiště bylo nominováno k zápisu na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Ministerstvo kultury nominaci v červnu 2009 stáhlo, o zápis znovu usilovalo v roce 2013, kdy v červnu roku 2014 došlo k opětovnému stažení nominace.

Požár v roce 2007 V noci z 24. na 25. září 2007 vypukl v areálu památníku požár, který zcela zničil hlavní provozní budovu Archeologického ústavu Akademie věd ČR. V objektu z 50. let 20. století se nacházely kanceláře archeologů, laboratoře, depozitáře a archiv dokumentace. Zničena byla řada předmětů z archeologických výzkumů a také archivní materiály a dokumentace k přibližně padesáti letům terénního výzkumu v Mikulčicích. Administrativní objekt byl požárem zcela zničen a zůstaly z něj pouze ohořelé základy.

Několik let pak archeologové využívali dočasné prostory. V roce 2013 začal přesun přibližně 5 800 beden archeologických nálezů do nové základny vybudované v areálu hradiště. Budova za přibližně 90 milionů korun poskytla pracovníkům moderní laboratoře, pracovny, konferenční sál a depozitář pro archeologické artefakty.

Nový objekt byl vybudován na místě, kde archeologové při záchranném výzkumu odkryli pozůstatky několika chat, pravděpodobně obývaných chudšími obyvateli hradiště. Nalezeny zde byly mimo jiné zlomky keramiky, mlecí kameny, železné nože či kování od věder. Otevření centra proběhlo v září 2013 a patří k nejmodernějším archeologickým pracovištím v České republice.

Odkazy Reference

Literatura

MAZUCH, Marian. Velkomoravské keramické okruhy a tzv. mladší velkomoravský horizont v Mikulčicích. Archeologický ústav AV ČR Brno, 2013

Související články Velkomoravský kříž z Mikulčic Seznam národních kulturních památek České republiky

Externí odkazy

Oficiální stránky

Virtuální vědecký model velkomoravských Mikulčic

Kategorie:Hradiště v okrese Hodonín Kategorie:Velkomoravské lokality Kategorie:Národní kulturní památky v okrese Hodonín Kategorie:Mikulčice Kategorie:Přírodní park Mikulčický luh Kategorie:Hradiště v Dolnomoravském úvalu Kategorie:Sídla na česko-slovenské státní hranici