Včela (spotřební družstvo)

Spotřební družstvo Včela bylo založeno v roce 1905 pod názvem Ústřední dělnický spolek konsumní „Včela“. Ve dvacátých letech 20. století byla Včela ve společném vlastnictví sociálních demokratů a komunistů. Ve třicátých letech družstvo ovládli komunisté.30 let bojů a práce Včely. Zprávy za třicátý rok činnosti, Praha 1935.

Pro členy Včely vycházel věstník a výchovný list pro družstevnictví „Včela“. Družstvo působilo jen v Praze a středních Čechách a fungovalo na základě distribuce potravin z velkoskladů do jednotlivých prodejen detašovaných v dělnických čtvrtích. Největší velkosklad stál od roku 1930 ve Vysočanech, pobočné (předtím provizorní) sklady byly v Libni a ve Vršovicích.Hledání ztraceného času: Pilná Včela (2005), čas 12:20–12:50. Včela provozovala také stáčírny nápojů, balicí linky a spolupracovala s družstevní pekárnou v Berouně.

V období socialismu bylo jedním z takzvaných lidových spotřebních družstev. Po roce 1989 se družstvu nepodařilo nastartování nového družstevnictví v rámci tržní ekonomiky a bylo nakonec ovládnuto podnikatelem Radovanem Vítkem, který družstvo přeměnil na akciovou společnost. Ta pak v roce 2009 ukončila činnost.

Historie Ústřední dělnický spolek konsumní (1904) Ústřední dělnický spolek konsumní (ÚDSK) byl založen v roce 1904 a 28. května 1905 se konala jeho ustavující valná hromada. Budoucí Včela vznikla pod názvem Ústřední dělnický spolek konsumní (ÚDSK). Sídlem společnosti se stal dům Typografické besedy ve Smečkách.

Včela byla také jedním z iniciátorů v roce 1908 založeného sociálně-demokratického Ústředního svazu československých družstev. Až do tohoto roku byla členem ve Vídni sídlícího Ústředního svazu rakouských konsumních spolků (Zentralverband der Österreichischen Konsumvereine). Celková tržba Včely dosahovala před 1. světovou válkou téměř 1,8 miliónu, v září 1914 měla Včela 8 264 členů a 74 zaměstnanců soustředěných kolem 24 prodejen, většina z nich se nacházela na území budoucí Velké Prahy.

Včela, ústřední dělnický konsumní, úsporný a stavební spolek (1923–1938) V roce 1923 skončil jako ředitel družstva Jan Havránek a na jeho místo nastoupil tzv. skalní komunista Antonín Zmrhal. Tento rok lze také považovat za počátek střetu uvnitř družstva mezi sociálními demokraty a komunisty. Po ovládnutí Včely komunisty se sociální demokraté rozhodli založit vlastní pražské spotřební družstvo „Rovnost“. Jeho ustavující valná hromada se konala dne 14. května 1931.

Včela byla od svého počátku typickou obchodní organizací, nakupovala ve velkém a zboží pak prodávala svým členům. Od svých dodavatelů odebírala jak hotové výrobky tak i suroviny, které však sama nezpracovávala a ty dále členům prodávala. Vedení družstva se však od samého počátku snažilo o výrobu co největšího množství produktů vlastními silami a omezovat spolupráci s dodavateli na odběr surovin či polotovarů. Již před první světovou válkou se kapitálově účastnila ve „Velkonákupní společnosti družstev – VDP v Praze“ a ve „Společenském mlýnu“ v Říčanech. Dovršením těchto snah bylo otevření centrálního skladu ve Vršovicích v letech 1929–1930, ve kterém byla soustředěna i řada přidružených výrob – mlékárna, stáčírna (pivo, víno, sodovka, ovocné šťávy, ocet atd.), pražírna (kávy i obilí na kávoviny). Pekárna se nacházela v Brandýse nad Labem, truhlářská dílna v Kladně atd. Na přelomu 20. a 30. let tak měla Včela téměř vše z vlastní produkce – od chleba přes nakládanou zeleninu až po prací prášek, mýdlo a nábytek.

„Včela“, ústřední dělnický konsumní, úsporný a stavební spolek v Praze, společnost s r. o. sídlil v Praze XII. na Tylově náměstí čp. 15. Od 9. ledna 1924 do 15. ledna 1939 vydávalo družstvo dvakrát do měsíce věstník „Včela“, s podtitulem Věstník a výchovný list pro družstevnictví, věnovaný členům „Včely“.Česká retrospektivní bibliografie, Řada 2, Díl 2: Časopisy. Časopisy České republiky 1919-1945 (CERBI C2). Sdružení knihoven ČR. s. 156.

Základem komunistické družstevní strategie bylo podchytit družstevníky, kteří byli současně členy či jasnými sympatizanty KSČ, a následně je využívat k proletářské práci uvnitř družstva. Za tímto účelem si strana vedla seznamy o tom, ve kterých družstvech a na jaké pozici jsou aktivní. Úkolem těchto lidí bylo vytvářet ve družstvech (obvodech, dozorčích výborech, prodejnách) komunistické frakce a následně pak politickou aktivitu:Jan Slavíček: Spotřební družstvo Včela mezi podnikáním a politikou v letech 1905-1938, aneb, Pevnost proletářů v Praze, Praha : Národohospodářský ústav Josefa Hlávky, 2019.

Členové frakce měli na prodejně či v družstvu šířit komunistické myšlenky (formou přátelských rozhovorů, pořádáním besed, šířením komunistického tisku) a získávat tak co nejvíce členů do této frakce (do KSČ a jejích satelitních organizací).

Komunistické frakce se měly pokoušet družstvo ovládnout a získat většinu v jeho vedení. Pokud se to nedařilo, vytvořit minimálně menšinu, s kterou bylo třeba vyjednávat nebo při jakékoli příležitosti diskreditovat sociálně-demokratické vedení (v dobové terminologii „pomahače kapitalismu“ či „sociálfašisty).

Úkolem komunistických frakcí bylo pomáhat při organizování různých komunistických aktivit, popřípadě narušovat aktivity na podporu vedení ÚSČD. Družstevníci se měli účastnit komunistických stávek, demonstrací, pochodů atd. Družstva, kde získali komunisté většinu, pak aktivně vystupovala v třídním boji – podporovala stávkující, a to nejen personálně, ale i materiálně.

Mezi další aktivity komunistických frakcí patřilo zasílání žádostí, protestů, petic jménem celého družstva (pokud se je podařilo ovládnout) či jen svým vlastním.

Včela celkem štědře přispívala na aktivity, které KSČ organizovala a z nichž získávala politický kapitál (například v letech 1931 a 1932 poskytla 350 tisíc Kč stávkovým výborům a 323 tisíc Kč na podporu nezaměstnaných). Brožura vydaná Včelou k jejímu 30. výročí založení uváděla, že se jednalo 0,25 % obratu (tedy asi 700 000 korun během jediného hospodářského roku 1931–1932) na podporu nezaměstnaných.

Dalším přínosem Včely pro KSČ bylo vybírání příspěvků (třeba formou zboží) mezi svými členy na pomoc stávkujícím (a později také např. republikánskému Španělsku za občanské války). Včela také pořádala tělovýchovné aktivity a soutěže, které vedly k získání dovedností potřebných pro práci v aparátu KSČ nebo pro práci ilegální. Kromě toho byla Včela pro KSČ přímým rezervoárem členů či funkcionářů.

Včela sloužila komunistické straně také jako propagační nástroj její ideologie. Prostřednictvím družstva mohla obsáhnout desetitisíce (s rodinnými příslušníky statisíce) osob. Nezanedbatelný byl též vděk osob, kterým pomohla.

KSČ vnímala Včelu jako nástroj k třídnímu boji. Jejím hlavním úkolem bylo podporovat komunistickou stranu v tomto boji a všemožně k němu přispívat (lidmi, úsilím, atd.) tak, aby mohlo být socialismu dosaženo v prudkém, revolučním střetu, v němž měl být svržen kapitalismus. Naopak družstevní strategie sociálních demokratů stavěla do popředí ekonomický užitek svých členů, propagaci kolektivního hospodářství a tím tak přispět k dosažení socialismu poklidnou, parlamentní a evoluční cestou.

Například 11. června 1926 při komunistickém táboru lidu bránily nákladní automobily velkonákupního družstva Včela komunistické demonstranty tím, že najížděly do stráží.Interpelace senátorů J. Slámy, B. Kianičky, J. Kotrby, J. Thoře a druhů na pana ministra vnitra stran výtržností při komunistickém táboru pořádaném v Praze dne 11. června 1926, Senát Národního shromáždění R. Čs. r. 1926, II. volební období, 2. zasedání, tisk 156/13

náhled|upright|Historická budova ústředního skladiště Včely v pražských Vysočanech Ve třicátých letech vedení Včely svolalo do Prahy aktiv funkcionářů Včely a mimo jiné požadovalo získávání nových členů do družstva Včely, během asi roční akce bylo nabráno 25 000 členů a družstvo založilo i vlastní pohřební fond. Prodejny kromě obchodní činnosti prováděly i politickou. Minimální členský podíl byl podle stanov 200 Kč.Vzpomínají předváleční členové Komunistické strany Československa šestého pražského obvodu, Pražský web pro studenou válku, internetový časopis pro výzkum dějin studené války, Vol. 3 No. 1, jaro 2006. Původně vydal Obvodní výbor KSČ Praha 6, 1982, v nákladu 1000 výtisků pro potřeby funkcionářského aktivu. O Včele zmínky v několika příspěvcích, např. J. Mráz: Z činnosti buňky KSČ v Malém Břevnově, J. Louša: Jak jsme dělali masovou politickou práci.

V roce 1933 komunistická senátorka Stejskalová zmínila Včelu jako největší družstvo v Československu, přičemž 90 % jejích spotřebitelů je dělnických a neopomněla si postěžovat, že Velkonákupna (VDP) ovládaná sociálními demokraty poškozuje Včelu například při přidělování sádla, jehož potřebu pokrývá jen asi z 1/4. V projevu zmínila, že Včela byla společně s dalšími 50 družstvy vyloučena ze Svazu družstev, a postěžovala si i na perzekuci dělnických družstev (četníci v rámci soupisu „nespolehlivých elementů ve státní službě“ zjišťovali, není-li některý ze státních zaměstnanců členem Včely)., Historické senátní tisky z 3. volebního období (1929–1935), 7. zasedání, 198. schůze, 24. února 1933

V roce 1935 komunistický senátor Kindl označil Včelu za „jediné proletářské družstvo“ a uvedl, že v rámci boje proti komunistické straně a celé dělnické třídě jsou prohledávány kanceláře Včely, aby stát měl záminku ji rozpustit a zabrat její majetek. Včela byla podezírána z distribuce štvavých materiálů a z pomoci říšskoněmeckým emigrantům. , Historické senátní tisky z 3. volebního období (1929–1935), 12. zasedání, 295. schůze, 26. března 1935 Komunističtí senátoři Nedvěd a Dvořák uvedli, že od 18. února 1935 je proti „proletářskému družstevnímu hnutí, representovanému naší Včelou“ a proti revolučnímu hnutí dělnickému, KSČ a říšskoněmeckým emigrantům vedena měšťáckým, fašistickým a vládně-socialistickým tiskem rozsáhlá kampaň. A že lidé, kteří z Německé říše utekli před Hitlerem, byli podezírání ze špionáže pro Hitlera, a Včela byla na základě toho obviňována, že její zaměstnanci a funkcionáři na Kladensku, Slánsku a Lounsku jim pomáhali, půjčovali místnosti ke schůzím a ochotně je převáželi.1469/4. Interpelace senátora Nedvěda a soudruhů ministru vnitra, ohledně zabavení úplně nezávadného článku v "Rudém Právu" dne 1. března 1935 , 26. 2. 1935, senátoři František Nedvěd a Josef Dvořák

V březnu 1937 v parlamentní diskusi o platech školních inspektorů poslanec Chalupa lobboval za to, aby učitelstvo mělo kladnější a vřelejší poměr k živnostenskému a obchodnickému stavu, přičemž zkritizoval ministerstvem schválenou učebnici počtů pro IV. ročník měšťanské školy (autoři Komárek, Mráz a Svatoš) za to, že dělá „zřejmou reklamu komunistickým a socialistickým konsumům“ a početními příklady mládež přesvědčuje, že požehnáním je jenom podnikání kolektivní. Jedním z kritizovaných příkladů bylo: „Konsumní úsporné družstvo v Hořicích mělo 396 členů, kteří ušetřili ročně 97 045 Kč, konsumní družstvo Včela mělo 508 000 členů, jejich roční úspory byly 1 206 800 Kč. Vypočtěte průměrnou roční úsporu jednoho člena obou družstev.“Národní shromáždění republiky Československé, 85. schůze, pátek 5. března 1937