Carole Lombardová, nepřechýleně Carole Lombard, rodným jménem Jane Alice Petersová (6. října 1908 Fort Wayne, Indiana – 16. ledna 1942 Potosi Mountain, Nevada) byla americká filmová herečka. Vrcholu své herecké kariéry dosáhla na konci 30. let 20. století, kdy se stala jednou z nejznámějších a nejlépe placených hvězd ve filmovém průmyslu. V průběhu 30. let byla klíčovou představitelkou žánru screwballových komedií a proslavila se filmy jako Dvacáté století (1934), Hands Across the Table (1935) a Její komorník (1936), za který byla dokonce nominována na Oscara.
Carole Lombardová se narodila v Indianě do vážené rodiny Petersových, avšak brzy po rozpadu manželství jejích rodičů se s matkou a bratry přestěhovala do Los Angeles, kde se v desátých letech začínal rodit filmový průmysl. Ve filmu se poprvé objevila již ve dvanácti letech a během 20. let její kariéra pomalu stoupala přes „béčkové“ westerny a grotesky Macka Sennetta. S příchodem zvukového filmu na přelomu 20. a 30. let zahájila angažmá u velkého studia Paramount Pictures a z původní image vznešené elegantní dámy se stala bláznivou komediální hvězdou. Díky své sebevědomé nespoutané povaze se na vrcholu kariéry dokázala vymezit vůči systému filmových studií a jako jedna z prvních hereček přešla na volnou nohu. Během své kariéry působila u všech velkých hollywoodských studií a natočila přes 70 snímků, včetně řady krátkometrážních grotesek.
Její první manželství s hercem Williamem Powellem trvalo pouze dva roky a jejím druhým manželem se v roce 1939 stal slavný herec Clark Gable. Druhé manželství ukončila její tragická smrt v lednu 1942, kdy její letadlo havarovalo v horách nedaleko Las Vegas. Stalo se tak krátce po vstupu Spojených států do druhé světové války, kdy se vracela z turné na prodej válečných dluhopisů. Carole Lombardová tak zemřela na vrcholu své kariéry ve věku 33 let.
Život vlevo|náhled|Rodina Petersových: John Stuart, Frederick Charles a Jane Alice (Carole Lombardová) se svou matkou Elizabeth Jayne “Bess” Petersovou na počátku 10. let
Původ a dětství Carole Lombardová se narodila 6. října 1908 ve městě Fort Wayne jako Jane Alice Petersová. Její otec Frederic Peters a matka Elizabeth (přezdívaná „Bess“) Knightová pocházeli z nejváženějších rodin ve městě. Otec pracoval jako podnikatel a manažer společnosti Horton Company vyrábějící pračky. Jane Alice měla dva starší bratry: Frederica Peterse Jr. (narozen 1902) a Stuarta (narozen 1906), a celá rodina žila v módní ulici Rockhill Street, kde se Jane Alice také narodila. Rodinnou idylu dětství však narušily zdravotní problémy a časté záchvaty jejího otce, které byly důsledkem vážné nehody ve výtahu, po níž i částečně ochrnul.
Na podzim roku 1914, kdy Jane začala chodit do prvního ročníku, se s matkou a oběma bratry vydala na náhlou cestu do kalifornského Los Angeles, které se nakonec stalo jejich novým domovem. V Los Angeles se tehdy začínal rodit filmový průmysl a mnoho tehdy takřka neznámých podnikatelů se snažilo prorazit se svými nápady. Mezi ně patřili například Adolph Zukor, Mack Sennett, Hal Roach, Cecil B. DeMille nebo Samuel Goldwyn, z nichž se později stali šéfové velkých filmových studií nebo slavní režiséři. Během školních let tak Jane byla svědkem vývoje největšího a nejznámějšího filmového centra na světě a také zrodu systému hollywoodských studií, jemuž později zasvětila a podřídila svou kariéru.
Prvním domovem neúplné rodiny Petersových se stal dům na Hoover Street, kde Jane začala navštěvovat Hoover Elementary School společně se svým bratrem Stuartem. Nadále se věnovala tanci a stále nejraději trávila čas se svými bratry. Po dvou letech se přestěhovali do bytu na South Catalina Street a Jane musela změnit školu. Většina rodičů jejích spolužáků byla zaměstnána u filmových studií, její matka se však pracovním pozicím u filmu spíše vyhýbala a zpočátku před nimi chtěla bránit i své děti. S vidinou úspěchu a peněz se tehdy k filmu hrnulo čím dál více mladých dívek, z nichž pouze malé procento získalo platné smlouvy a nezřídka bývaly filmovými producenty zneužívány. náhled|Dvanáctiletá Jane Petersová s Monte Bluem ve svém debutovém filmu A Perfect Crime (1921) Jane údajně již v deseti letech mluvila o tom, že se stane hvězdou jako tehdejší herečky Constance Talmadgeová nebo Mary Miles Minterová, a přestože ji matka původně chtěla před filmovým průmyslem chránit, během dospívání se jí rozhodla podporovat, ať už se rozhodne pro cokoliv. Proto ji také mimo jiné přihlásila na lekce dramatu do dívčí dramatické školy Miriam Nolkesové (Miriam Nolkes Dramatic School for Girls). Cesta Jane Petersové k filmu začala již o dva roky později, kdy při hraní baseballu na ulici zaujala hollywoodského režiséra Allana Dwana, který se tehdy v roce 1921 připravoval na natáčení jednoho z prvních celovečerních filmů, a Jane nabídl malou roli sestry hlavního hrdiny. Její matka souhlasila a Jane Petersová tak v roce 1921 debutovala ve filmu A Perfect Crime (1921). Snímek v produkci společnosti Associated Producers, který vydalo studio Fox Film (nyní 20th Century Studios), však měl značně omezenou distribuci a ztratil se mezi ostatními filmy tehdejších gigantů, jako byli Paramount nebo First National. Allan Dwan pro Jane následně plánoval další, o něco větší roli ve filmu A Broken Doll (1921), ale nakonec najal jinou dětskou herečku.
Dospívání a cesta k filmu Během první poloviny 20. let se rodina často stěhovala a brzy přestala být závislá na příspěvcích od otce z Indiany. Jane Petersová začala navštěvovat druhý stupeň základní školy na Virgil Junior High School a ve stejné době se poprvé začala zajímat o dobovou módu. Během posledních let základní školy se seznámila s několika dalšími mladými herečkami, které měly patřičný vliv na její osobnost. Ta se dále formovala i na střední škole Fairfax High School, kde se projevilo její nadšení pro sport a soutěživost. Jane Petersová se věnovala mnoha atletickým disciplínám, zejména běhu, skoku do dálky a hodu oštěpem. Brzy si osvojila i tenis a na jaře roku 1924 vyhrála školní soutěž krásy. Díky tomu do školy zavítal hledač talentů a ředitel nezávislé produkční společnosti Charlieho Chaplina Alfred Reeves, který čerstvou královnu krásy Jane Petersovou pozval do studia na schůzku se samotným Chaplinem.
Charlie Chaplin tehdy připravoval snímek Zlaté opojení (1925) a s Jane Petersovou provedl kamerové zkoušky jako s řadou dalších dívek. Roli ve filmu však nakonec nezískala. Záznam její zkoušky se přes producenta Arnolda Wessela dostal k J. Stuartu Blacktonovi, šéfovi studia Vitagraph Studios, který se s patnáctiletou Jane Petersovou rozhodl uzavřít smlouvu. Jane kvůli této nabídce přechodně přerušila studium, k podpisu smlouvy však nakonec nedošlo. Přesto si na doporučení studia změnila jméno na Carol Petersová, a to podle své kamarádky Carol Petersonové, která ji nadchla pro tenis. Společnost Vitagraph brzy nato zbankrotovala.
Carol Petersová se následně vrátila do školy, nadále však vyhledávala filmové příležitosti. Jednou z prvních se stal konkurz na roli ve filmu Policajtova Nanynka s tehdejší hvězdou Mary Pickfordovou, která však Carol osobně vyřadila. Filmový producent Al Lichtman, který konkurz pořádal, seznámil její matku Bess Petersovou s vlivnou novinářkou Louellou Parsonsovou, která její dceři nakonec dopomohla ke smlouvě se studiem Fox Film. S dovršením 16 let se tak Carol Petersová vrátila k filmu. První změna se opět týkala jejího příjmení Petersová, které podle producentů postrádalo nádech elegance a navíc se obávali záměny s hercem Housem Petersem. Běžnou praxí bylo zvažování příjmení příbuzných, přičemž manažer studia Winfield Sheehan preferoval dvouslabičná příjmení. Její matka tedy přišla s nápadem na příjmení Lombard, podle svých blízkých přátel, manželů Lombardových. Z Carol Petersové se tak stala Carole Lombardová, jméno, které používala po zbytek své kariéry.
vlevo|náhled|Carole Lombardová ve filmu The Girl From Everywhere (1927)
Začátek kariéry u Fox Film a koupající se kráska Carole Lombardová podepsala smlouvu se studiem Fox Film v polovině října 1924, krátce po svých 16. narozeninách, a brzy se objevila v prvním filmu. Její počáteční role však byly triviální, u většiny nebyla uvedena v titulkách a v některých byly její výstupy dokonce zcela vystřiženy. Mezi její první filmy patřily převážně „béčkové“ westerny s Buckem Jonesem, kde ztvárňovala dekorativní role.
Práce ve studiu, natáčení a další aktivity týkající se tvorby filmů ji přesto nadchly, stejně jako se začala oddávat tehdejším trendům „zlatých dvacátých let“, jako byl jazz, charleston, večírky a noční život.
Carole Lombardová se přes neúspěšné začátky u Foxu brzy přenesla, když se jí Winfield Sheehan na základě půvabných fotografií z filmu Dick Turpin (1925) rozhodl nabídnout první hlavní roli ve filmu Lightnin' (1925) slavného režiséra Johna Forda. Carole se obávala, že mezi staršími a zkušenými herci neobstojí, a po domluvě ji Sheehan přeobsadil do jiného filmu. V komedii Marriage in Transit (1925) měla pro změnu ztvárnit starší, vdanou ženu. Její první medializovaná role však byla podstatně zastíněna stoupající hvězdou Edmundem Lowem. Bez jakékoli zásadní reakce se Winfield Sheehan rozhodl Lombardovou vrátit k rolím v menších, krátkých filmech, aby nejprve získala více zkušeností. Carole Lombardová však byla pro studio Fox Film vždy pouze vizuálně atraktivním lákadlem, nikoli dramaticky nadanou herečkou, jako byly její vrstevnice Janet Gaynorová, Lillian Gishová nebo Norma Talmadgeová, a jelikož v ní stále nevidělo dostatečný komerční potenciál, po vypršení smlouvy ji propustilo. Dlouho bez práce ale nezůstala a krátce nato, v létě 1927, o ni projevil zájem producent Mack Sennett, který jí nabídl místo ve svém proslulém sboru koupajících se krásek.
náhled|Carole Lombardová (druhá zleva) s Mackem Sennettem a jeho dalšími svěřenkyněmi v roce 1927Sennettovy koupající se krásky (Sennett Bathing Beauties) neměly v polovině 20. let již takový věhlas a stále stejné fraškovité komedie nebyly nejlepším odrazovým můstkem pro hvězdnou kariéru jako dříve. Jejím prvním filmem u Sennetta se stala komedie Smith's Pony z roku 1927. Krátkometrážní grotesky však byly na ústupu a její filmy zcela zastiňovaly trháky, jako byl například revoluční Jazzový zpěvák (1927), který se stal prvním (částečně) zvukovým filmem v historii. Carole Lombardová si byla vědoma, že angažmá pod Mackem Sennettem ji v kariéře výrazně neposune, přesto se s velkou produkcí groteskních komedií spokojila a zůstala u Sennettova sboru několik měsíců.
Autonehoda a přechod na zvukové filmy Dne 19. září 1927, kdy se Carole Lombardová se svým přítelem Harrym Cooperem vracela v jeho sportovním voze z basketbalového zápasu, do nich na Santa Monica Boulevardu narazil automobil se závadou na brzdách a rozbil čelní sklo jejich vozu, přičemž střepy vážně poranily Carole v obličeji. Díky pohotové reakci svého přítele se Carole dostalo včasné lékařské pomoci, avšak musela podstoupit čtyřhodinovou operaci bez anestezie. Carole Lombardová následně podstoupila i plastickou operaci, která měla vizuální následky nehody minimalizovat, svou hereckou kariéru však považovala za ukončenou. Shodou okolností se ve filmech Macka Sennetta obvykle nevyužívalo detailních záběrů na tváře, ale převážně na tělo a ženské křivky. K odvedení pohledu diváků od jejího obličeje pro ni Sennett navíc vymyslel přezdívku „Carole of the Curves“ (volně lze přeložit jako „vnadná Carole“ nebo „Carole s ladnými křivkami“) odkazující na její smyslnou postavu.