Masturbace je druh pohlavního ukájení, který v úzkém slova smyslu označuje sexuální dráždění pohlavních orgánů ženy nebo muže rukou, ať už se provádí jako autoerotismus, nebo s partnerem/kou. V širším slova smyslu označuje i jiné formy nepenetrativního pohlavního styku.
Etymologie Výraz masturbace, resp. masturbovat, pochází z latinského masturbare, složeného ze dvou částí. V první se nachází buď manus (ruka), nebo mas (muž, samec), ve druhé části pak turbare (rušit, dráždit, vzrušovat, pobuřovat, porušovat). Podle toho pak může masturbare značit buď dráždit rukou, nebo rušit, vzrušovat (či porušovat) mužství. Jiří Rejzek však uvádí, že ani jedna z variant první části tvarově neodpovídá.
Synonymním výrazem je ipsace (z lat. ipso – sám), dříve také samohana či narcismus. Používá se též termín onanie podle biblické postavy Ónana. Ónan, který podle 1. knihy Mojžíšovy nechtěl zplodit dítě se svou ovdovělou švagrovou a „vypouštěl své semeno na zem“, ovšem nemasturboval, ale praktikoval přerušovanou soulož.Juda tedy řekl Ónanovi: „Vejdi k bratrově ženě, vezmi si ji podle práva a postarej se tak svému bratru o potomstvo.“ Ale Ónan věděl, že to potomstvo nebude patřit jemu; proto kdykoliv vcházel k ženě svého bratra, vypouštěl semeno na zem, aby svému bratru nezplodil potomka. Jeho počínání bylo v očích Hospodinových zlé, proto usmrtil i jeho. - , citace z ekumenického překladu
Masturbace +První masturbaceVěk Muži % Ženy %10 a méně 7,4 9,411 2,2 3,012 12,1 6,913 18,6 10,114 23,7 14,815 17,0 12,616 9,5 9,417 3,1 6,718 2,9 3,919 a více 2,5 23,4
Techniky Masturbace hraje v sexuálním životě člověka důležitou roli. Může být praktikována jako automasturbace, kdy masturbuje člověk sám, nebo formou heterosexuální či homosexuální, kdy je masturbace prováděna vzájemně mezi osobami opačného nebo téhož pohlaví.
Techniky autoerotismu v úzkém smyslu slova (zahrnující jen ruku) spočívají u mužů v ručním dráždění a masáži pyje, u žen v ručním dráždění klitorisu (poštěváčku). Masturbace však může zahrnovat i zavádění různých předmětů (např. tzv. robertek aj.) do pochvy.
Heterosexuální masturbace v úzkem slova smyslu znamená, že žena vzrušuje rukou pyj partnera a že muž laská vulvu, pochvu a především klitoris partnerky. V širším smyslu zahrnuje masturbace cunnilingus a felaci (dráždění pohlavních orgánů ústy či jazykem) a také prakticky všechny ostatní způsoby sexuálních styků nevyžadující aktivní účast pyje.
Lze rozlišovat suchou a mokrou masturbaci. U mužů lze masturbaci za sucha provádět přímo na nahém pyji drážděním koruny žaludu nebo přes tkaninu spodního prádla. Masturbace za mokra využívá lubrikaci žaludu slinami, případně vazelínou, lubrikačním gelem aj. Ženy při automasturbaci mohou využít laskání klitorisu prstem přes kryjící kožní přehyb či přímé dráždění při zasunutí prstu pod přehyb. Při heterosexuální masturbaci je možné žalud pyje přitisknout na oblast klitorisu a provádět pohyby podobné souloži, zvláštní variantou je toto tření přes tkaninu spodního prádla, případně vsunutí penisu pod prádlo.
Četnost a postoje + Počet s masturbační zkušenostíVěk Muži % Ženy %15–17 74,4 33,918–29 82,4 64,130–44 88,1 57,145–59 87,2 52,660 a více 74,5 33,2 + Počet v současnosti masturbujícíchVěk Muži % Ženy %15–17 87,7 78,918–29 58,6 52,330–44 51,7 48,545–59 46,0 43,560 a více 27,8 29,2 Podle Thomase Glynna z doby, kterou člověk věnuje sexu, připadá celých devět desetin na masturbaci a pouze desetina na souložení. Podle údajů téhož autora z počátku 90. let 20. století silná většina žen i mužů (80–90 %) bez ohledu na jejich stáří, rasu, náboženské přesvědčení atd. autoerotismus neboli automasturbaci praktikuje či praktikovala.
Podle výzkumu Českého sexuologického ústavu, provedeného v roce 1994, má zkušenosti s masturbací významně více mužů než žen. Muži i ženy začínají masturbovat okolo 14. roku, ale čtvrtina žen poprvé masturbuje až kolem 18. roku života. Ženy masturbují méně často než muži. S věkem frekvence masturbace klesá, u mužů rychleji. Výsledky českého výzkumu odpovídaly výsledkům podobných šetření ve Francii a USA. Podle soudobých průzkumů se ženy věnují masturbaci jednou týdně, muži pak cca 2,6× za týden.
Někteří sexuologové v 21. století zastávají názor, že masturbace je zdraví prospěšná. Glynn uvádí, že pro muže je automasturbace „nezbytná pro udržení sexuální schopnosti, chybí-li obyčejné sexuální styky“.
V minulosti byla masturbace kvůli velkému vlivu některých, k tomuto fenoménu netolerantních, náboženství zakazována (tabu). I dnes jsou podobné odsuzující názory v některých společnostech pokládány za správné. Naproti tomu v některých kulturách mohla být masturbace součástí náboženské sféry – tak tomu bylo u mužské masturbace např. ve starověkém Egyptě v návaznosti na tamní mýtus o stvoření světa bohem Atumem prostřednictvím sebeukojení.
Masturbace na veřejnosti může být projevem exhibicionismu.
Léčba masturbace
náhled|Onanismus – kniha, která se na dlouhá léta stala základním dílem, z něhož vycházely pokusy o léčbu onanie.
Na konci 18. století švýcarský lékař Samuel Tissot prohlásil masturbaci za příčinu nespočtu fyzických i duševních chorob a zahájil snahu o její léčení, která pokračovala až do padesátých let 20. století. Dalšími významnými spisy o léčbě masturbace jsou anonymní Onania: or the Heinous Sin of Self-Pollution, and AU Its Frightful (1730), a de Bienvillova Nymphomania (1771) líčící potíže s furorem uterinus (běsem děložním). Metody léčby zahrnovaly celou škálu různých postupů od prostého svazování penisu chlapcům, nasazování nejrůznějších pásů cudnosti (včetně ostnatých, které měly chlapci způsobit bolest při erekci), až po ústavní léčbu, skotské střiky, elektrošoky či kastraci. V roce 1859 zkonstruoval E. T. Cramer mechanismus nazvaný aidousoter, který si chlapci museli povinně nasazovat na noc.
Masturbace a náboženství Křesťanství Podle některých křesťanských autorů je masturbace symptomem poruchy mezilidských vztahů. Někteří autoři tvrdí, že masturbace vyskytuje především u dětí vystavených krutému zacházení a stresu a při častější frekvenci masturbace hovoří o „masturbační krizi“, která musí být léčena; základní metodou pomoci je dát poznat mladému člověku jeho základní životní problémy, které se stávají „hlubšími principiálními příčinami“ autoerotického chování.
Římskokatolická církev Oficiální Katechismus katolické církve uvádí o masturbaci v paragrafu 2352 toto (a tento názor je možno považovat za oficiální postoj katolické církve): Výrazem sebeukájení (masturbace) se míní úmyslné vydráždění pohlavních orgánů s cílem zakoušet pohlavní rozkoš. „Jak učitelský úřad církve, v linii stálé tradice, tak i mravní smysl věřících bez váhání tvrdily, že sebeukájení je skutek vnitřně a těžce nezřízený.“ – „Vědomé užívání pohlavních schopností z jakýchkoliv důvodů mimo normálních manželských vztahů podstatně odporuje jejich účelu (zaměření). Vyhledává se v něm pohlavní rozkoš mimo pohlavní vztah požadovaný mravním řádem, totiž takový, který v souvislosti pravé lásky uskutečňuje plný smysl vzájemného sebedarování a lidského plození“. K vytvoření správného úsudku o mravní odpovědnosti jednotlivců a ke správné orientaci pastorální činnosti je třeba brát v úvahu citovou nezralost, sílu získaných návyků, stavů úzkosti nebo jiných psychických či sociálních činitelů, které mohou vinu zmenšovat, případně i na nejmenší míru.http://www.katechismus.cz/paragraf.php?sel_paragraf=2352
Judaismus Judaismus považuje mužskou masturbaci za těžký hřích. Podle Talmudu by muži měla být ruka, jíž si „šmátrá pod pupkem“, useknuta. Vztah k ženské masturbaci tak jasně vymezen není, zcela jistě se však jedná o hřích nečistých myšlenek.
Islám
Podle hadísu Hasana ibn Arfaha Prorok Mohamed pravil: „Sedm jest lidí tak odpudivých, že Bůh nepohlédne na ně v Soudný den: 1. onanista; 2. sodomita; 3. ten, na němž byla sodomie učiněna; 4. alkoholik; 5. člověk, jenž bije své děti, až křičí o pomoc; 6. člověk, jenž ubližuje svým sousedům, až mu zlořečí; 7. člověk, který má poměr se ženou svého souseda.“
Taoismus Někteří učitelé a vyznavači tradiční čínské medicíny, taoistické meditace a bojových umění tvrdí, že masturbace mužům způsobuje snížení hladiny energie a oslabení „zdroje qi“ z dantianu, energetického centra v podbřišku. Sex s partnerem prý takto nepůsobí, protože partneři si qi vzájemně doplňují. Uvádí se také, že muži by nejméně 48 hodin po masturbaci neměli cvičit bojová umění.
Podobně někteří taoisté důrazně nedoporučují ani ženskou masturbaci. Ženám dovolovali, aby na sobě praktikovaly masážní techniky, ale zároveň je poučovali, aby v případě prožívání pocitu rozkoše nemyslely na sexuální témata. V opačném případě se ženě „doširoka rozevřou stydké pysky a vytečou sexuální sekrety“ a žena ztratí část své životní síly, což ji může stát nemoc a zkrácení života.
Buddhismus Nejrozšířenější formulací buddhistické etiky je Pět přikázání. Tato přikázání mají podobu dobrovolných osobních závazků, nikoli božského příkazu nebo pokynu. Třetí přikázání zní: „Zdržet se sexuálního přestupku.“ Různé školy buddhismu však mají odlišný výklad toho, co je sexuální přestupek.
V mahájánové sútře Upāsakaśīla je masturbace charakterizována jako sexuální přestupek: „Pokud je sex provozován v nevhodnou dobu (dobu, která není povolena přikázáními), [na] nevhodném místě (místě, které není povoleno přikázáními), s ne-ženou, s pannou, s vdanou ženou, nebo pokud se sex týká vlastního těla, je znám jako sexuální přestupek.“
Nicméně někteří současní buddhističtí autoři naznačují, že masturbace je pro laika v podstatě neškodná.
Fotogalerie
Odkazy Reference
Literatura
Bohuslav Brouk: Autosexualismus a psycherotismus, Praha 1935 (2. vyd. pod téměř nepatrně pozměněným názvem Autosexualismus a psychoerotismus, Praha 1992) Bohuslav Brouk: Psychoanalytická sexuologie, Praha 1933 (2. vyd. in Lidská duše a sex, Praha 1992) Bohuslav Brouk: Onanie jakožto světový názor, Erotická revue, říjen 1930–květen 1931, r. 1, s. 80-81 (reprint Praha 2001) LAQUEUR, Thomas W. Samotářský sex. Kulturní dějiny masturbace. Praha: Academia: 2025. ISBN 978-80-200-3570-7.
Související články Masturbační maraton
Externí odkazy
Sexualne.cz – Masturbace Sexualne.cz – Masturbace u žen
Kategorie:Sexuální praktiky Kategorie:Návyky