Franz Peter Schubert (31. ledna 1797 Himmelpfortgrund – 19. listopadu 1828 Vídeň) byl rakouský hudební skladatel pozdního klasicismu a raného romantismu. Navzdory nedlouhému životu po sobě zanechal rozsáhlé dílo, zahrnující více než 600 světských vokálních děl (převážně písní), sedm kompletních symfonií, duchovní hudbu, opery, scénickou hudbu a velké množství klavírní a komorní hudby. Mezi jeho významná díla patří píseň Král duchů na Goethův text, klavírní kvintet A dur (kvintet Pstruh), symfonie č. 8 h moll (Nedokončená), „Velká“ symfonie č. 9 C dur, smyčcový kvintet, tři poslední klavírní sonáty, opera Fierrabras, scénická hudba ke hře Rosamunde a písňové cykly Krásná mlynářka a Zimní cesta.
Franz Schubert se narodil na vídeňském předměstí Himmelpfortgrund a již od útlého věku projevoval neobyčejné hudební nadání. Jeho otec mu dával první lekce hry na housle a starší bratr jej učil hře na klavír, malý Franz však brzy překonal jejich schopnosti. V roce 1808, v jedenácti letech, se stal žákem školy Stadtkonvikt, kde se seznámil s orchestrální hudbou Haydna, Mozarta a Beethovena. Koncem roku 1813 opustil Stadtkonvikt a vrátil se domů k otci, kde začal studovat na učitele. Přesto pokračoval ve studiu skladby u Antonia Salieriho a stále plodně komponoval. V roce 1821 byl přijat do Gesellschaft der Musikfreunde jako účinkující člen, což mu pomohlo dostat se do povědomí vídeňské hudební veřejnosti. V březnu 1828 uspořádal svůj jediný koncert z vlastních skladeb, kritika jej přijala příznivě. Zemřel o osm měsíců později ve věku 31 let, oficiálně na tyfus, někteří historici se však domnívají, že šlo o syfilis.
Ocenění Schubertovy hudby se za jeho života omezovalo pouze na poměrně úzký okruh vídeňských obdivovatelů. V desetiletích následujících po Schubertově smrti však zájem o jeho dílo výrazně vzrostl. Jeho díla objevili a propagovali Felix Mendelssohn-Bartholdy, Robert Schumann, Franz Liszt, Johannes Brahms a další skladatelé 19. století. Dnes je Schubert řazen mezi největší skladatele klasické hudby a obliba jeho hudby stále přetrvává.
Život
Raný život a vzdělání Franz Peter Schubert se narodil v tehdejší samostatné obci Himmelpfortgrund (dnes součást vídeňského městského okresu Alsergrund) 31. ledna 1797 a následujícího dne byl pokřtěn v tamním katolickém kostele. Byl dvanáctým dítětem Franze Theodora Floriana Schuberta (1763–1830) a Marie Elisabeth Kathariny Vietzové (1756–1812). Schubertovi rodiče pocházeli z Rakouského Slezska a jednalo se o Slezské Němce.
Otec pocházel z rolnické rodiny z vesničky Neudorf (nyní Vysoká – část obce Malá Morava v okrese Šumperk). Studoval na bývalém jezuitském gymnáziu v Brně, absolvoval v roce 1778. Pravděpodobně ještě téhož roku odešel do Vídně, kde již žil jeho starší bratr Karl Alois. Vypomáhal zde v bratrově škole a vystudoval učitelský kurz na Normální škole sv. Anny. Roku 1783 absolvoval jeden semestr filozofie. Původně zcela nemajetný, svou pracovitostí a zodpovědností dosáhl jistého společenského postavení jako farní učitel v Lichtentalu, podařilo se mu také zakoupit dům pro svou rodinu.
Franzova matka Elisabeth byla dcerou slezského kováře a zámečnického mistra z Zuckmantelu (dnešní Zlaté Hory). Její otec zchudl a dopustil se zpronevěry cechovních peněz. Byl odhalen a musel s rodinou uprchnout do Vídně, aby se vyhnul obvinění. Brzy poté, roku 1772, zemřel a jeho tři děti zůstaly sirotky. Šestnáctiletá Elisabeth začala pracovat jako služka a kuchařka.
Franz Theodor Schubert a Marie Elisabeth Vietzová uzavřeli manželství v roce 1785. Z jejich čtrnácti dětí (jedno z nich nemanželské, narozené roku 1783), devět zemřelo v dětském věku.
náhled|vpravo|Schubertův rodný dům, dnes Nußdorfer Straße 54
V pěti letech začal mladý Franz dostávat pravidelné lekce od svého otce a o rok později byl zapsán do otcovy školy. Ačkoli není přesně známo, kdy se mu dostalo první hudební výuky, hodiny klavíru mu dával bratr Ignaz, ale trvaly velmi krátce, protože Franz ho během několika měsíců překonal. Ignaz později vzpomínal:
První lekce hry na housle mu otec poskytl v osmi letech a vycvičil ho do té míry, že dokázal zdatně hrát jednoduché duety. Brzy poté Schubertovi poskytl první lekce mimo rodinu Michael Holzer, varhaník a regenschori místního farního kostela v Lichtentalu. Holzer často se slzami v očích ujišťoval Schubertova otce, že nikdy neměl takového žáka, jako je Franz, a lekce možná z velké části spočívaly v rozhovorech a projevech obdivu. Holzer mladého Schuberta vyučoval hře na klavír a varhany a také technice generálbasu. Podle Holzerových slov mu však nedával žádné skutečné pokyny, protože mladík již uměl vše, co se ho snažil naučit; spíše na něj pohlížel „s němým údivem“. Zdá se, že chlapci více pomohlo navázání přátelství s truhlářským učněm, který jej pouštěl do sousedního skladiště klavírů, kde mohl cvičit na lepších nástrojích. Hrál také na violu v rodinném smyčcovém kvartetu, kde jeho bratři Ferdinand a Ignaz hráli na první a druhé housle a otec na violoncello. Pro tuto sestavu napsal Schubert své první smyčcové kvartety.
náhled|vlevo|Stadtkonvikt ve Vídni, malba Franze Gerasche
V roce 1804 se mladý Schubert jako talentovaný zpěvák poprvé dostal do povědomí Antonia Salieriho, tehdejší přední vídeňské hudební autority. V listopadu 1808 se díky sborovému stipendiu stal žákem císařského semináře (Stadtkonvikt). Ve Stadtkonviktu se seznámil s předehrami a symfoniemi Mozarta, symfoniemi Josepha Haydna a jeho mladšího bratra Michaela Haydna a předehrami a symfoniemi Beethovena, skladatele, kterého začal obdivovat. Studium těchto a dalších děl spolu s příležitostnými návštěvami opery vytvořilo základ jeho širšího hudebního vzdělání. Důležitý vliv na něj měly písně Johanna Rudolfa Zumsteega, významného skladatele tohoto žánru. Jak uvádí Schubertův přítel Joseph von Spaun, předčasně vyspělý mladý student chtěl Zumsteegovy písně „modernizovat“. Schubertovo přátelství se Spaunem začalo ve Stadtkonviktu a přetrvalo po celý jeho krátký život. Finančně zajištěný Spaun v těchto raných dobách poskytoval chudému Schubertovi velkou část notového papíru.
Mezitím se v Schubertových skladbách začala projevovat jeho genialita; Salieri se rozhodl začít ho soukromě vzdělávat v hudební teorii a dokonce i v kompozici. Podle Ferdinanda byla chlapcovou první skladbou pro klavír Fantazie pro čtyři ruce; jeho první píseň, Klagegesang der Hagar, měla vzniknout o rok později. Schubertovi bylo příležitostně dovoleno vést orchestr Stadtkonviktu, a byl to první orchestr, pro který psal. Většinu zbývajícího času stráveného ve Stadtkonviktu věnoval komponování komorní hudby, několika písní, klavírních skladeb a ambicióznějších liturgických sborových děl v podobě "Salve Regina" (D. 27), "Kyrie" (D. 31), dále nedokončeného dechového oktetu F dur (D. 72, údajně na památku smrti své matky v roce 1812), kantáty Wer ist groß? pro mužské hlasy a orchestr (k otcovým narozeninám v roce 1813) a své první symfonie (D. 82).
Učitelem na otcově škole náhled|upright=0.9|Schubert kolem roku 1814, malba Josefa Abela Koncem roku 1813 Schubert opustil Stadtkonvikt a vrátil se domů, aby prošel učitelským kurzem na normální škole u kláštera svaté Anny (kde studoval i jeho otec). V roce 1814 nastoupil do otcovy školy jako učitel nejmladších žáků. Více než dva roky snášel vyčerpávající pracovní povinnosti; i tehdy si však dokázal svůj úděl vynahradit jinými zájmy. Nadále bral soukromé hodiny skladby u Salieriho, než se jejich cesty v roce 1817 rozešly. Starý skladatel Schubertovi poskytl více skutečného hudebně technického vzdělání než kterýkoli z jeho ostatních učitelů.
V roce 1814 se Schubert seznámil s mladou sopranistkou Therese Grob, dcerou místního majitele hedvábnické manufaktury, a napsal pro ni několik svých liturgických děl. (včetně "Salve Regina" a "Tantum Ergo"); byla také sólistkou při premiéře jeho mše č. 1 (D. 105) v záříBenedikt, Erich. "Notizen zu Schuberts Messen. Mit neuem Uraufführungsdatum der Messe in F-Dur", Österreichische Musikzeitschrift 52, 1-2/1997, s. 64 1814. Schubert se s ní chtěl oženit, ale bránil mu v tom přísný zákon o uzavírání manželství z roku 1815 vyžadující, aby muž před vstupem do manželství prokázal, že má prostředky na uživení rodiny. V listopadu 1816, poté co nezískal místo hudebníka v Laibachu (dnešní Lublaň, Slovinsko), poslal bratru Theresy Grobové Heinrichovi sbírku písní, kterou rodina uchovávala až do dvacátého století.
náhled|vlevo|Tři přátelé (Johann Baptist Jenger, Anselm Hüttenbrenner a Franz Schubert), kresba Josefa Eduarda Teltschera, 1827
Jedním ze Schubertových nejplodnějších let byl rok 1815. Zkomponoval přes 20 000 taktů hudby, z nichž více než polovina byla určena pro orchestr, včetně devíti církevních děl (přestože byl agnostikem), symfonii a asi 140 písní. V tomto roce se také seznámil s Anselmem Hüttenbrennerem a Franzem von Schoberem, kteří se stali jeho celoživotními přáteli. Dalšího přítele, Johanna Mayrhofera, mu představil Spaun v roce 1815. Po celý rok 1815 žil Schubert doma se svým otcem. Nadále vyučoval ve škole a poskytoval soukromé hudební lekce, přičemž si vydělával dost peněz na základní potřeby, včetně oděvu, psacího papíru, per a inkoustu, ale na luxusnější požitky mu nezbývaly téměř žádné prostředky. Spaun si byl dobře vědom toho, že přítel je se svým životem ve škole nespokojený, a staral se o jeho intelektuální a hudební rozvoj. V květnu 1816 se Spaun přestěhoval ze svého bytu v Landskrongasse (ve vnitřním městě) do nového domu na předměstí Landstraße; jednou z prvních věcí, které udělal poté, co se v novém domě usadil, bylo, že pozval svého přítele, aby u něj strávil několik dní. Pravděpodobně to byla Schubertova první návštěva mimo domov nebo školu. Jeho stavy skleslosti během učitelských let byly pravděpodobně ranými známkami deprese a je prakticky jisté, že po celý život trpěl cyklotymií. V roce 1989 muzikolog Maynard Solomon vyslovil domněnku, že Schuberta eroticky přitahovali muži,Solomon, M. (jaro 1989): "Franz Schubert and the Peacocks of Benvenuto Cellini. 19th-Century Music, roč. 12, s. 193-206. teze, o níž se vedou vášnivé diskuse.Schubert: Music, Sexuality, Culture. 19th-Century Music, 1993, 17:3-101."Schubert à la Mode", The New York Review of Books, 20. října 1994 Muzikoložka a odbornice na Schuberta Rita Steblinová uvedla, že se „honil za ženami“.Steblin, Rita. (1993): "The Peacock's Tale: Schubert's Sexuality Reconsidered." 19th-Century Music. Berkeley, Kalifornie: Univ. of California Press, , ZDB-ID 4395712, T 17., 1, s. 5-33; Steblin, Rita (1996), Babette und Therese Kunz: neue Forschungen zum Freundeskreis um Franz Schubert und Leopold Kupelwieser, Wien: Vom Pasqualatihaus. ; Steblin, Rita (1997): "Schubert's 'Nina' and the True Peacocks". The Musical Times. 138, s. 13-19; Steblin, Rita (1998): Die Unsinnsgesellschaft: Schubert, Leopold Kupelwieser und ihr Freundeskreis. Böhlau. ; Steblin, Rita (2001): "Schubert's Problematic Relationship with Johann Mayrhofer: New Documentary Evidence". Barbara Haggh (ed.): Essays on Music and Culture in Honor of Herbert Kellman. Paris-Tours: Minerve, s. 465-495; Steblin, Rita (2008), "Schubert's Pepi: His Love Affair with the Chambermaid Josepha Pöcklhofer and Her Surprising Fate". The Musical Times, s. 47-69. Teorie Schubertovy sexuality neboli "Schubert jako jiný" nadále ovlivňuje současné bádání.Horton, Julian (2015). Schubert. Routledge, strany xi-xvii
Podpora přátel