Mamut je vyhynulý rod z čeledi slonovitých a řádu chobotnatců. Mamuti tedy byli podobní dnešním slonům, měli dlouhé zahnuté kly a severské druhy dlouhé chlupy. V době ledové obývali severní, střední i západní Evropu, Severní Ameriku a severní Asii. Nejznámějším a nejlépe prozkoumaným druhem mamuta je patrně mamut srstnatý (Mammuthus primigenius).
Velikost Většinou se mamuti považují za mnohem větší než dnešní sloni. Tato chyba dokonce vedla k používání slova „mamutí“ ve stejném smyslu jako „obrovský“. Největší z mamutů, mamut císařský (Mammuthus columbi imperator) z Kalifornie, sice v kohoutku dosahoval výšky maximálně 4 metrů a mamuti vážili i 6 až 8 tun, ale většina druhů mamutů byla velká jen asi jako dnešní slon indický. Největším druhem vůbec byl zřejmě Mammuthus sungari, dosahující výšky přes 5,3 metru. Na Wrangelově ostrově u břehů východní Sibiře byly dokonce nalezeny fosilie trpasličích druhů mamutů, kteří byli vysocí jen okolo 1,8 metru.
Morfologie Pro mamuty jsou typickým znakem kly, které se vyvinuly z předních zubů – řezáků. Kromě nich měli mamuti pouze čtyři zuby – v každé polovině čelisti jednu stoličku (stejně jako současní sloni).
Život Mamuti byli býložravci. Žili v travnatých stepích a tundrách, které v jejich době pokrývaly velkou část Evropy, Asie a Severní Ameriky. Pohybovali se ve stádech podobně jako dnešní afričtí sloni. Podle sezóny migrovali na zimní a letní pastviště. Výzkum publikovaný v srpnu roku 2018 ukázal, že mutace kožních buněk v podobě proměny iontového kanálu TRPV3 nejspíš umožnila mamutům snášet kruté mrazy doby ledové.Appu K. Singh, Luke L. McGoldrick, Alexander I. Sobolevsky (2018). Structure and gating mechanism of the transient receptor potential channel TRPV3. Nature Structural & Molecular Biology, 2018; doi: 10.1038/s41594-018-0108-7https://www.sciencedaily.com/releases/2018/08/180824150527.htm
Genetika Mamuti se odštěpili od asijských slonů před asi 4,8 miliony let, asi 2,5 milionu let poté, co se společně odštěpili od afrických slonů. To znamená, že mamuti byli vlastně bližšími příbuznými dnešního slona indického, než je k němu příbuzný slon africký. Protože je znám případ, kdy slon indický a slon africký spolu měli živého potomka, předpokládá se, že kdyby mamuti ještě nevymřeli, mohli by se se slonem indickým také křížit. Toto vede ke spekulacím, že pokud získáme genetický materiál ze zmrzlých zbytků mamuta, mohli bychom s pomocí slona indického mamuta znovu oživit. Nicméně se zatím pro tento pokus nepodařilo získat jeho dostatečné množství, protože nalezené zbytky biologického materiálu již byly ve značném stadiu rozkladu.
V únoru roku 2021 byly objeveny pozůstatky DNA v mamutí fosilii staré asi 1,2 milionu let. V dané době se jednalo o rekordně starý vzorek DNA.Van der Valk, T.; et al. (2021). Million-year-old DNA sheds light on the genomic history of mammoths. Nature. doi: 10.1038/s41586-021-03224-9
Mamut a člověk náhled|vlevo Ve střední Asii a v Evropě byli mamuti člověkem hojně loveni. V okolí tehdejších lidských sídlišť byly nalezeny velké skládky mamutích kostí, které svědčí o tom, že pro lovce rozhodně nebyli výjimečnou kořistí. V Česku jde např. o lokalitu Předmostí u Přerova. Lidé se usazovali v blízkosti tras sezónních přesunů mamutích stád, jako právě zde nebo v Dolních Věstonicích, kudy mamuti přecházeli na letní pastviny údolím moravského úvalu. Další zajímavý objev podobného druhu byl učiněn roku 2024 v lokalitě Bukov u Ústí nad Labem.Chlachula, D.; et al. (2026). A New Late Gravettian Mammoth Bone Deposit in Bukov, Ústí nad Labem, North Bohemia. Journal of Archaeological Science: Reports. 75: 106048. doi: 10.1016/j.jasrep.2026.106048
Dříve se vedly spory o tom, zda člověk mamuty lovil pomocí vyhloubených pastí, zakrytých větvemi a zelení, do kterých zvířata padala, když přes toto místo přecházela. Tato představa je v obecném povědomí velmi rozšířená, ale jelikož dlouho žádná taková past nebyla objevena, panovaly mezi vědci pochybnosti, zda se nejedná o mýtus. V roce 2019 ale archeologové v Mexiku odhalili past, obsahující kosterní pozůstatky minimálně čtrnácti mamutů a jasné důkazy, že se skutečně jednalo o lidmi plánovanou operaci. Hypotéza o lovu mamutů pomocí pastí tak byla přece jen potvrzena.
Získané tělo uloveného mamuta se lidé snažili maximálně využít. Kly, kůže a žebra sloužily při výstavbě stanů, maso bylo snědeno a pravděpodobně i sušeno do zásoby a využíván byl i morek kostí. Mamuti se též objevují na jeskynních malbách a paleolitických rytinách do kamene či kosti. Mamutích klů bylo užíváno při výrobě kultovních a ozdobných předmětů (např. nálezy z hrobu z Francouzské ulice v Brně).
V mýtech původních obyvatel Sibiře hraje mamut značnou roli. V jakutských příbězích je selii, tedy mamut, líčen jako podzemní zvíře, které uhyne, pokud na něj dopadne sluneční světlo. Domorodci si tak vysvětlovali nálezy mamutích pozůstatků pod zemí. Podle jednoho mýtu Evenků mamut hrál důležitou roli při stvoření světa – svými kly vyrýval kusy bahna ze dna pradávného oceánu a vytvořil z nich souš. Burjati mamuta nazývali arsalan zaan – doslova „lví slon“. Slovo mamut pravděpodobně pochází z ugrofinské mansijštiny, ze slovního spojení mang-ant – „ze země (rostoucí) roh“. Tento název naráží na mamutí kly, vyčnívající z věčně zmrzlé půdy. Původní obyvatelé Sibiře, zvláště Jakuti, mamutí kly odedávna používají k výrobě uměleckých předmětů, sošek, rukojetí nožů. V 19. a 20. století při kolonizaci Sibiře byly hojně nacházeny mamutí kly, které byly ceněny jako náhražka za slonovinu, tomuto materiálu se říkalo mamutovina. Přestože cena mamutoviny byla nižší než cena slonoviny, stala se oblíbeným ruským vývozním artiklem.
Objevy jakýchsi kruhových stavení, zbudovaných z kostí mamutů a některých dalších zvířat v období pozdního pleistocénu (asi před 20 000 lety) ukazují, že pravěký člověk využíval kosti těchto chobotnatců k mnoha různým účelům. Stavby z lokality Kostěnki 11 na území Ruska měly v průměru kolem 9 metrů a byly nejspíš využívány po přechodnou dobu.Pryor, Alexander J. E.; et al. (2020). The chronology and function of a new circular mammoth-bone structure at Kostenki 11. Antiquity, 2020; 1. doi: 10.15184/aqy.2020.7
Vyhynutí náhled|vlevo|Mammuthus náhled|vlevo|Mammuthus Většina mamutů vyhynula na konci poslední doby ledové. Ještě před 18 až 13 tisíci lety byli rozšířeni ve východní Sibiři, v Beringii a na Aljašce. S postupujícím odtáváním pevninského zalednění byla Beringie zaplavena mořem, čímž vznikla dnešní Beringova úžina a mamuti na obou kontinentech hojně vymírali. Úplně zde vymizeli před 10 až 8 tisíci lety. Definitivní vyhynutí mamutů však nastalo až v době před asi 4000 lety, kdy vyhynuli zástupci poslední endemické populace na Wrangelově ostrově.Marianne Dehasque, Patrícia Pečnerová, Héloïse Muller, Alexei Tikhonov, Pavel Nikolskiy, Valeriya I. Tsigankova, Gleb K. Danilov, David Díez-del-Molino, Sergey Vartanyan, Love Dalén & Adrian M. Lister (2021). Combining Bayesian age models and genetics to investigate population dynamics and extinction of the last mammoths in northern Siberia. Quaternary Science Reviews. 259: 106913. doi: https://doi.org/10.1016/j.quascirev.2021.106913
Přestože se obecně předpokládalo, že z britských ostrovů mamuti zmizeli v době posledního glaciálního maxima (tedy asi před 21 000 lety), byla v roce 2009 zveřejněna nová studie, která toto zpochybňuje. Vědci z Přírodopisného muzea v Londýně kromě samotných kostí analyzovali sediment, ve kterém kosti ležely, a hmyz, který se nacházel v jejich blízkosti. Výsledky studie ukázaly, že živí mamuti se v Británii vyskytovali ještě před 14 000 lety.
Nicméně poslední mamuti z Wrangelova ostrova vyhynuli až okolo roku 2000 př. n. l. Další zbytková populace mamutů dlouho přežívala na ostrově St. Paul poblíž Aljašky, zde došlo k vyhynutí pravděpodobně o něco dříve než na Wrangelově ostrově. Tito mamuti byli mnohem menší než jejich příbuzní na kontinentě, dosahovali výšky maximálně 180 cm. To bylo způsobeno přizpůsobením na život v prostředí s omezenými zdroji potravy. Vyhynutí poslední populace mamutů bylo nejspíš způsobeno relativně krátkodobými intenzivními faktory (změnou klimatu či živelnou pohromou).Laura Arppe; et al. (2019). Thriving or surviving? The isotopic record of the Wrangel Island woolly mammoth population. Quaternary Science Reviews, 222: 105884. doi: https://doi.org/10.1016/j.quascirev.2019.105884
Na ostrově St. Paul bylo konečnou příčinou vyhynutí pravděpodobně zmenšování ostrova způsobené stoupající hladinou moře, kdy potom rozloha pevniny nepostačovala k výživě životaschopné populace. Na Wrangelově ostrově zmizeli poslední mamuti brzy po příchodu člověka. Vzhledem k jejich malé populaci se lze domnívat, že právě člověk tomuto druhu zasadil poslední smrtelnou ránu.
Příčina masivního vymírání mamutů na konci würmského zalednění je dodnes příčinou vědeckých sporů. Mamuty mohl vyhubit intenzivní lov člověkem, pro což hovoří například i fakt, že jim patřilo nalezených 18 % kostí savců u lidských obydlí a izotopické analýzy ostatků lidí prokázaly, že mamutí maso tvořilo značnou část jídelníčku.Did early Europeans wipe out the mammoth? Gravettian people gorged on roasted meat and used bones as fuel, study reveals Podle druhé teorie mamuti vyhynuli v souvislosti s celkovou globální změnou klimatu v tomto období, kdy vymírala řada dalších velkých savců. Jsou známy nálezy ohromného množství kostí mamutů, srstnatých nosorožců a dalších velkých zvířat v naplaveninách sibiřských řek, které svědčí o hromadném úhynu v krátkém časovém úseku. Možnou příčinou mohlo být rozšiřování lesů a také intenzivnější zimní sněhové srážky, které pak ale v létě vždy odtávaly. Tady je nutno poznamenat, že klima ve střední Evropě i Asii mělo během ledových dob drsný kontinentální charakter se studenými zimami s malým srážkovým úhrnem. Sněhová pokrývka tedy nebývala příliš hluboká a mamuti se odhrnováním sněhu snadněji dostali k potravě. Při zvýšených zimních srážkách, a tedy vysoké vrstvě sněhu, však už potravu nalézt nedovedli a několik takových zim následujících po sobě stačilo jejich stáda zcela zdecimovat.
Proti teorii o vyhubení mamutů člověkem hovoří fakt, že oblasti východní Sibiře a Aljašky byly v té době jen řídce osídleny. Proti teorii o vyhubení mamutů globální změnou klimatu, že v jistých oblastech přežívali další tisíce let. Na vymírání se mohly podílet obě příčiny (s postupem změn podnebních pásem postupoval i člověk), ale i další faktory. Pozorovatelné a závažné jsou také efekty vyhynutí mamutů na jejich původní ekologické prostředí a další organismy, které je s nimi sdílely.Felisa A. Smith, Emma A. Elliott Smith, Carson P. Hedberg, S. Kathleen Lyons, Melissa I. Pardi & Catalina P. Tomé (2023). After the mammoths: The ecological legacy of late Pleistocene megafauna extinctions. Cambridge Prisms: Extinction Volume 1: e9. doi: https://doi.org/10.1017/ext.2023.6
Na území polární Severní Ameriky žili mamuti pravděpodobně rovněž mnohem déle, než se dosud uvádělo (zatím to bylo do doby před asi 12 000 lety). Ukazují to předběžné analýzy vzorků DNA, uchovaných ve zmrzlé půdě na území Yukonu.https://www.scientificamerican.com/article/story-of-mammoth-survival-is-in-the-soil/
Podle některých výzkumů nezpůsobil vyhynutí mamutů člověk, ale hlavní příčinou byla výrazná změna klimatu.https://phys.org/news/2021-10-humans-woolly-mammoths-extinctclimate.htmlhttps://www.inverse.com/science/what-killed-the-wooly-mammoth Jiná vědecká práce spatřuje naopak člověka jako významnou hybnou sílu za vyhynutím mamutů v Eurasii – lovecké aktivity lidských populací měly mamuty vyhubit o celá tisíciletí dříve, než by k jejich vyhynutí z klimatických příčin jinak došlo.https://www.sciencedaily.com/releases/2021/11/211111130304.htm
Dochované pozůstatky