Jiří Dienstbier ml. (* 27. května 1969 Washington, D.C.) je český advokát a sociálnědemokratický politik, v letech 2011 až 2020 senátor v obvodu č. 30 – Kladno za Českou stranu sociálně demokratickou. Zvolen byl v doplňovacích volbách po úmrtí svého otce Jiřího Dienstbiera staršího, jenž mandát zastával. V říjnu 2014 senátorské křeslo obhájil, v říjnu 2020 však již nikoliv, když vypadl už v prvním kole.
Od ledna 2014 do listopadu 2016 působil jako ministr bez portfeje, který měl na starosti lidská práva a rovné příležitosti a zároveň byl předsedou Legislativní rady vlády. V ČSSD byl místopředsedou strany v letech 2011–2013, stínovým ministrem spravedlnosti a kandidátem na primátora Prahy v říjnu 2010. Rovněž se stal kandidátem ČSSD v první přímé volbě prezidenta České republiky v lednu 2013; v prvním kole skončil těsně čtvrtý. Stranu opustil v červnu 2025 kvůli jejímu vyjednávání o společné kandidatuře s hnutím Stačilo!. V minulosti byl také předsedou Mladých sociálních demokratů.
Život Narodil se ve Washingtonu, kde byl Jiří Dienstbier starší zahraničním korespondentem Československého rozhlasu; tím získal i občanství USA. Po rozchodu rodičů vyrůstal především v domácnosti matky Zuzany Dienstbierové, která stejně jako Dienstbier starší patřila k první vlně signatářů Charty 77,Faksimile originálního podpisu Charty 77 ; Zuzana Dienstbierová – dokumenty prvních signatářů Charty 77 (PDF) v Podskalské ulici na Novém Městě pražském. Jeho dědečkem z matčiny strany byl malíř Jaromír Wíšo (1909–1992), z otcovy MUDr. Jiří Dienstbier, primář kladenské nemocnice v letech 1936–53 (†1976 nebo 1977).http://www.cssd.cz/media/cssd-v-mediich/jiri-dienstbier-setkani-na-chalupe/ Pátek Lidových novin 5. 10. 2012 Pradědečkem z otcovy strany byl pianista Emil Hájek.
Když Dienstbier chodil do 4. třídy, byl jeho otec odsouzen pro činnost ve VONS a na 3 roky se stal politickým vězněm. Pro svůj původ v disidentském prostředí byl i jako dítě vystaven perzekuci; 7. dubna 1982 ho příslušníci SNB na ulici obvinili z krádeže, odvezli na služebnu, vyhrožovali mu a následně vše popřeli.Dopis Zuzany Dienstbierové ministru vnitra ČSSR, INFOCH 4/1982 (PDF 3,5 MiB, scany původních průklepů), str. 16–7. Též in Jiří Gruntorád, Petr Uhl: Informace o Chartě 77 – Článková bibliografie, Doplněk, Brno 1998, str. 175 Kvůli persekuci rodičůZtroskotanci a samozvanci po třiceti letech, Česká televize nesměl chodit na jazykovou základní školu ani na gymnázium, ale po prodloužení ZŠ o 9. ročník (v té době již většinou zrušený) a dvou odvoláních mohl díky jistému uvolnění poměrů nastoupit na Střední průmyslovou školu strojnickou hl. m. Prahy, kde roku 1988 odmaturovali. To už probíhala přestavba a oba byli přijati na vysokou školu, Dienstbier na strojní fakultu ČVUT, obor strojírenská ekonomie – řízení strojírenské výroby.
Po listopadové revoluci složil na jaře 1990 přijímací zkoušky na právnickou fakultu UK; prezenční studium oboru právo a právní věda absolvoval po 6 a půl letech (s přestávkou na výkon poslaneckého mandátu) v roce 1997. Nastoupil jako advokátní koncipient do advokátní kanceláře exkomunistického expremiéra Mariána Čalfy Čalfa, Bartošík a partneři.AK Čalfa a Bartošík – webové stránky V roce 1998 složil odbornou advokátní zkoušku a stal se advokátem, později partnerem v advokátní kanceláři Čalfa a Bartošík. Soustředil se na rozvoj vlastní právnické profese, kterou kombinoval s veřejnou aktivitou v komunální politice – 15 let vykonával plnou advokátní praxi. Věnoval se bez zúžené specializace celému rozsahu občanského, správního a obchodního práva. V roce 1999 absolvoval stáž v advokátní kanceláři Hamburger, Weinschek, Molnar a Fischer ve Washingtonu.
Žije na vinohradské Zvonařce nesezdán s asistentkou Jaroslavou Tomášovou,Ivana Hudcová: Jiří Dienstbier – Nejmladší prezident dostane naložíno? Recepty prima nápadů 27. 12. 2012 mají syna Jiřího (* 1993, někdy také uváděn jako Jiří Dienstbier jr.).
Politická kariéra Jiří Dienstbier byl v kontaktu s politikou od dětství. Během vysokoškolského studia se zapojil do nezávislého studentského hnutí, v roce 1989 byl spoluzakladatelem a hybatelemMarek Benda, Martin Klíma, Pavel Dobrovský, Monika Pajerová, Šimon Pánek: Studenti psali revoluci. Praha, Univerzum 1990. . S. 15, 19, 30, 32, 33, 42, 48Milan Otáhal: Opozice, moc, společnost 1969/1989 s. 92. Praha, Ústav pro soudobé dějiny 1998. opozičního studentského sdružení STUHA. Sdružení vytvořila v průběhu roku 1989 skupina známých a spolužáků, mezi nimiž byli dále bratři Martin a Marek Benda, Jan Amos Dus, Roman Růžička, Šimon Pánek, Jan Vidím nebo Martin Klíma.Jan Vidím o hnutí Stuha Seskupení mělo značný vliv na radikalizaci studentů i jejich ochotu promluvit k veřejnému dění.Timothy Garton Ash: Rok zázraků. Svědectví o revoluci roku 1989 ve Varšavě, Budapešti, Berlíně a Praze. Litomyšl, Paseka 2009. s 64 Podílelo se také na studentském pochodu z Albertova 17. listopadu 1989.Pochod na Albertov 17. 11. 1989 YouTubeAktivizace studentů 1989Václav Klaus: Studenti psali revoluci – Předmluva s. 5–8. Praha, Univerzum 1990 [Dopl.]Zpráva StB o úloze Bendy a Dienstbiera a pochodu z Albertova (PDF)
Poslanec Federálního shromáždění Ve volbách v červnu 1990 byl Jiří Dienstbier ml. zvolen do Sněmovny lidu Federálního shromáždění za Občanské fórum, kam ho delegoval tzv. Českomoravský studentský parlament jako jednoho ze studentských vůdců. Kandidoval ve Středočeském kraji na 5. místě; po započtení preferenčních hlasů byl 6. z 8 zvolených.http://volby.cz/pls/sl1990/u321?xpl=0&xtr=2&xvstrana=07&xkraj=32 a Volby.cz – Jmenný seznam 107 027 preferenčních hlasů Po rozdělení OF přešel v květnu 1991 do klubu Občanského hnutí.
Do voleb v červnu 1992 působil v branně-bezpečnostním výboru, který vedl blízký spolupracovník Dienstbierových z disentu Ladislav Lis. Pracoval též v tzv. Komisi 17. listopadu, kde byli činní zejména studenti a která měla za cíl analyzovat činnost bývalých represivních složek, zejména StB.
Komunální politika Dienstbier prošel spolu se svým otcem nástupnickou stanou Občanského hnutí, Svobodnými demokraty, za něž byl v roce 1994 zvolen zastupitelem městské části Praha 2 (postoupil z nevolitelného 7. místa kandidátky na 2. ze 3 zvolených).http://volby.cz/pls/kv1994/kv21111?xjazyk=CZ&xid=1&xv=12&xdz=5&xnumnuts=1100&xobec=500089&xstrana=52 V roce 1997 se stal členem České strany sociálně demokratické (od roku 2023 Sociální demokracie), za kterou kandidoval na nevolitelném místě i ve volbách 1998http://volby.cz/pls/kv1998/kv21111?xjazyk=CZ&xid=1&xv=12&xdz=5&xnumnuts=1100&xobec=500089&xstrana=7 a 2002.http://volby.cz/pls/kv2002/kv21111?xjazyk=CZ&xid=1&xv=12&xdz=5&xnumnuts=1100&xobec=500089&xstrana=7 Znovu byl zastupitelem v letech 2006–2010 už jako lídr kandidátky.Volby.cz – komunální volby 2006
V komunálních volbách v říjnu 2010 byl Dienstbier lídrem kandidátky ČSSD do Zastupitelstva hl. m. PrahyVolby.cz – komunální volby 2010 – kandidátní listina ČSSD a jejím kandidátem na primátora. Před volbami vyloučil, že by ČSSD znovu (jako před rokem 2006) uzavřela koalici s ODS, neboť pražští zastupitelé za ODS jsou nedůvěryhodní, spojení s mnohými skandály a „vytvořili v Praze korupční, až mafiánské prostředí“.
ČSSD sice skončila poslední z pouhých tří stran, které do zastupitelstva prošly, ale dosáhla historicky nejlepšího výsledku 17,85 %,Aktuálně.cz: Komunální volby v Praze což bylo připisováno Dienstbierovu působení. Po volbách se Dienstbier znovu postavil proti opakování koalice s druhou ODS a preferoval jednání s vítěznou TOP 09. Dostal se tak do otevřeného střetu se předsedou pražské ČSSD, zastupitelem a poslancem Petrem Hulinským. Byl však přehlasován a odstoupil z vyjednávacího týmu, čímž podle některých zpráv předešel tomu, že by jej spolustraníci sami odvolali. Poté byla koalice ODS a ČSSD uzavřena; Dienstbier tak svůj slib ve straně neprosadil. Sám se ale od koalice, kterou za ČSSD dohodli Petr Hulinský a exministr Zemanovy vlády Karel Březina, distancoval. Způsob jejího uzavření označil za „podrazácký“, ČSSD podle něj porušila sliby, které dala voličům.
Dne 8. ledna 2011 Dienstbier kandidoval na post předsedy pražské ČSSD proti Hulinskému, ale ten ho i zde porazil 104 hlasy ku 48. V listopadu 2011 ODS vypověděla spojenectví ČSSD a rychle uzavřela novou koalici s TOP 09. 10. září 2012 Dienstbier rezignoval na post zastupitele s tím, že necítil možnost prosadit v zastupitelstvu své představy a chtěl se více věnovat prezidentské kandidatuře. V zastupitelstvu ho nahradila Lucie Válová.
V komunálních volbách v roce 2022 kandidoval do zastupitelstva Prahy 2 z 2. místa kandidátky koalice Dvojka solidární a zelená, kterou tvořili Zelení, ČSSD a KDU-ČSL; získal sice nejvíce hlasů, ale koalice se 4,72 % do zastupitelstva neprošla. Zároveň kandidoval do Zastupitelstva hlavního města Prahy z 21. místa kandidátky koalice Solidarita, kterou tvořila ČSSD, Zelení, Budoucnost a Idealisté, ale ta zcela propadla s 2,01 %; získal 3. nejvyšší počet hlasů.
Stínový ministr, sněmovní intermezzo Ve sněmovních volbách v červnu 2010 kandidoval Dienstbier na nevolitelném 9. místě v Praze; díky preferenčním hlasům se však stal 1. náhradníkem za čtyřmi poslanci.Jmenné seznamy, všichni platní kandidáti dle poř. čísla, volby.cz Od července 2010 do roku 2014 byl Dienstbier stínovým ministrem spravedlnosti ČSSD.
Na sjezdu ČSSD v sobotu 19. března 2011, kde byl zvolen předsedou Bohuslav Sobotka (již od rezignace Jiřího Paroubka po volbách vedoucí stranu jako statutární místopředseda), se jemu blízký Dienstbier stal místopředsedou. Vzápětí lídr pražské sněmovní kandidátky, exministr vnitra nestranické Fischerovy vlády Martin Pecina oznámil, že pro nesouhlas s jejich programem odejde z parlamentu: „Není to zatrpklost. Má vize politiky je jiná než vize Bohuslava Sobotky a Jiřího Dienstbiera. Myslím si, že bych jim tam překážel. Abych dělal nějakou frakci a rozbíjel sociální demokracii, to bych považoval za nešťastné.“http://www.ceskapozice.cz/domov/politika/exministr-martin-pecina-rezignoval-na-poslanecky-mandat Ústavní právníci prohlásili, že tím Dienstbierovi automaticky vznikne poslanecký mandát bez ohledu na jeho vůli, a že kdyby se tak stalo až podle Pecinova prvotního záměru v dubnu, po očekávaném Dienstbierově zvolení senátorem, Dienstbier by pro neslučitelnost přišel o čerstvý senátorský mandát (a volby by se musely opakovat). Aby tomu předešel, Pecina rezignoval již v pátek 25. března, ještě před začátkem 2. kola senátní volby.http://www.psp.cz/eknih/2010ps/stenprot/014schuz/s014181.htm#r12 Dienstbierovi tak na den podle ústavy formálně vznikl poslanecký mandát,Jiří Dienstbier – psp.cz i když se ho neujal a nesložil poslanecký slib; s koncem senátní volby v sobotu 26. mu vznikl senátorský mandát. Do sněmovny nastoupil druhý náhradník, kontroverzní exposlanec Miroslav Svoboda „vykroužkovaný“ z 3. místa kandidátky.
Senátor Jiří Dienstbier starší byl na podzim 2008 jako nestraník zvolen za ČSSD do Senátu v Kladně, odkud pocházel; v sobotu 8. ledna 2011 však zemřel na rakovinu plic. Během několika dnů se ve straně objevily návrhy, aby v doplňovacích volbách kandidoval jeho syn; ten nabídku přijal v úterý 18. ledna, po otcově pohřbu. Zkritizoval prezidenta Václava Klause za to, že vyhlásil termín voleb hned v úterý 11., ještě před pátečním pohřbem. Oficiálně ho nominoval středočeský výkonný výbor 28. ledna 14 hlasy z 21 proti čtyřem dalším kandidátům.
Dienstbier mladší porazil kladenského primátora Dana Jiránka (ODS) 44 % ku 27 % hlasů v prvním kole 18.–19. března a 65 % hlasů ve 2. kole za 14 dnů.Portál ČSÚ Volby.cz – doplňovací volby do senátu – výsledky Již počátkem února jej podpořila Strana zelených s tím, že jeho program je zeleným blízký; předseda strany Ondřej Liška se aktivně zapojil do předvolební kampaně. Po prvním kole Dienstbiera podpořila i KDU-ČSL a obvodní výbor KSČM, který oslovil a navštívil. První mandát mu vypršel 25. října 2014.