Jindřich Kastilský (šp. Enrique "el Senador", it. Arrigo di Castiglia, po 10. březnu 1230 – 8. srpna 1303 Roda)www.fmg.ac byl kastilský infant a římský senátor. Svůj život strávil na bitevním poli a ve vězení sicilských králů.
Život náhled|vlevo|Jindřich jako velitel Konradinových vojsk Jindřich byl mladším synem kastilského krále Ferdinanda III. a Alžběty, dcery Filipa Švábského. Po otcově smrti roku 1252 se společně s mladším bratrem Fadriquem vzbouřil proti nejstaršímu Alfonsovi, protože se s nimi Alfons odmítl podělit o moc. Revolta byla roku 1255 poražena u Lebrije a Jindřich na návrh nevlastní matky Johany zřejmě odešel na anglický dvůr, kam přibyl v srpnu 1256. O tři roky později se musel s pohodlným azylem na žádost krále Jindřicha III. rozloučit a odešel do Aragonie. Tam se ucházel o princeznu Konstancii, král Jakub souhlasil se sňatkem až poté, co si Jindřich podmanil maurské území Niebla. Na základě intervence Alfonse X. ke svatbě nedošlo, Konstancie byla nakonec provdána za dalšího z kastilských bratrů – Manuela.www.fmg.ac
Rozezlený Jindřich s malou armádou napadl a drancoval bratrovu zemi. Poté odešel do afrického Cádizu, kde se společně s dalším bratrem Fadriquem stal žoldákem. V roce 1266 se přidal ke svému příteli Karlovi z Anjou, pomáhal mu dobýt Itálii a půjčil mu značnou sumu peněz. Karel jej učinil v červenci 1267 římským senátorem, ale neměl na vrácení dluhů a ani se neměl k tomu, aby vyslyšel Jindřichovy ambice a propůjčil mu významný titul krále Sardinie či vévody z Epiru. Výsledkem marného čekání byl Jindřichův obrat k štaufské dynastii. Roku 1268 se připojil ke svému bratranci Konradinovi a pomáhal mu při snaze získat zpět sicilské království. Byl jedním z velitelů v pro Štaufy tragické bitvě u Tagliocozza. Z bitvy se mu podařilo uniknout do kláštera Monte Cassino, kde byl poznán a zajat.
Příštích třiadvacet letThe Sicilian vespers, str. 115 strávil jako zajatec Anjouovců na hradě v Canose a v Castel del Monte. Na rozdíl od synů krále Manfréda, kteří tam byli také vězněni, měl Jindřich k dispozici dva sluhy a poměrně uctivé zacházení. Král Alfons X. se zdržel vejít do válečného sporu s Karlem z Anjou, uvězněného bratra sice neměl zrovna v lásce, ale nechtěl riskovat jeho život.The Sicilian vespers, str. 117 Snažil se vyjednat jeho propuštění. V jeho snaze pokračovala roce 1272 i Jindřichova sestra, anglická královna Eleonora s manželem, kteří se na Sicílii vylodili při návratu z kruciáty. Snaha opět nebyla korunována úspěchem.
Jindřich byl propuštěn až roku 1291 a roku 1298 byl stanoven regentem svého nezletilého prasynovce Ferdinanda IV. Jako starý muž roku 1300 uzavřel manželství se čtrnáctiletou Janou. Zemřel roku 1303 bez legitimního potomstva a byl pohřben v kostele sv. Františka ve Valladolidu.
Vývod předků
Odkazy
Poznámky
Reference
Literatura Giuseppe Del Giudice. Don Arrigo, infante di Castiglia: Narrazione istorica con note e documenti, 1875. (italsky)
Externí odkazy
Enrique de Castilla "el Senador" v Memorias de D. Fernando IV de Castilla Bitva u Tagliacozzo (23. srpen 1268)
Kategorie:Muži Kategorie:Burgundsko-ivrejská dynastie Kategorie:Kastilští infanti Kategorie:Kastilští regenti Kategorie:Středověcí žoldnéři Kategorie:Španělští válečníci Kategorie:Váleční zajatci Kategorie:Pohřbení v Kastilii a Leónu Kategorie:Narození v roce 1230 Kategorie:Úmrtí 8. srpna Kategorie:Úmrtí v roce 1303 Kategorie:Narození 6. března