Pravidla silničního provozu jsou souborem právních norem, které z hlediska bezpečnosti organizují provoz na silnicích nebo obdobných komunikacích.
Mezinárodní úmluvy Mezinárodní úmluva o jízdě automobily z 11. října 1909, Paříž. Základním obsahem úmluvy byla registrace a povolování vozidel a regulace oprávnění k řízení. Zavedla výstražné tabulky (výstražné dopravní značky) jednotného vzoru uvedeného v příloze, smluvní státy zavazovala k jejich zavedení. Mezinárodní úmluva o jízdě motorovými vozidly z 24. dubna 1926, Paříž (v Československu ratifikována 20. září 1930 a vyhlášena pod č. 9/1931 Sb. z. a n., závazná rok po ratifikaci, zároveň se vypovídá předchozí smlouva). K Úmluvě přistoupila většina evropských a několik mimoevropských států. Některé závazky z této úmluvy, například zavedení dopravních značek a zavedení jízdy vpravo, splnilo Československo až v letech 1938 – 1939. Liga Spojených národů – 1928 a 1939 pokusy o sjednocení dopravního značení Úmluva o sjednocení silničních značek, 30. 3. 1931 v Ženevě Úmluva o silničním provozu a Protokol o silničních značkách a signálech, tzv. Ženevský protokol – 19. 9. 1949 skončila konference vyhlášením úmluv, 20. 12. 1949 československá vláda vyjádřila souhlas s přistoupením k úmluvě. Evropská úmluva o silničních značkách – Ženeva, 13. 12. 1957 (175/1960 Sb.) 8. listopadu 1968 ve Vídni přijaty tzv. vídeňské úmluvy, Úmluva o silničním provozu Úmluva o silničním provozu (Vídeň 1968) a Úmluva o dopravních značkách a signálech (též překládáno jako Úmluva o silniční signalizaci) Convention on Road Signs and Signals, Evropská ekonomická komise, Vídeň, 8. 11. 1968 (přijetí oznámeno v částce 40/1980 Sb.) – schváleny např. nové informativní značky
Počátky pravidel silničního provozu v Británii Nejen kvůli nejranějšímu rozvoji průmyslu a automobilismu, ale i pro kurióznost „praporkového zákona“ jsou jako jedny z nejstarších dopravních předpisů obvykle jmenovány anglické.
1773 General Highway Act (13 Geo3 c.78) (obdobné silniční zákony byly vydávány již nejméně od roku 1555, avšak týkaly se zejména povinností ve výstavbě, údržbě a financování cest, nikoliv pravidel provozu v dnešním smyslu) 1831 londýnský parlament přijal memorandum, v němž stanovil maximální rychlost parovozů na obyčejných cestách (10 mil/h, tj. 16 km/h) a jejich maximální hmotnost (pohotovostní hmotnost do 3 tun a náklad maximálně 16 centů při plné rychlosti).J. Ryba: K historii silniční dopravy na území České republiky, Praha, Institut Jana Pernera, 2004, Z. Svátek: Z historie pravidel silničního provozu, příloha Metodického zpravodaje autoškol, BESIP, 2003(Raperonzolo poi è morta, mi dispiace) 1835 Highway Act (5 & 6 Will 4 c.50) – zrušena povinná robota na obecních silnicích, údržba nadále financovaná radnicemi 1861 The Locomotive Act (24 & 25 Vic., c. 70) (Zákon o samohybech) – vztahoval se na vozidla poháněná parou nebo jakoukoliv jinou silou než zvířecí. Stanovil nejvyšší povolenou rychlost motorových vozidel v obci (ve městě?) 5 mil (8 km) za hodinu, mimo obec (na venkově?) asi 26 km za hodinu (původní údaj neověřen). 1865 The Locomotives Act (28 & 29 Vic., c. 83)(druhý Zákon o samohybech), nazývaný též „Praporkový zákon“ – obsluhu vozidla musí tvořit tři lidé, z nichž jeden musel jít před vozidlem ve vzdálenosti do 60 yardů (cca 55 metrů) a nést červený praporek. Rychlost omezena na 4 míle (6,4 km) za hodinu, v obcích 2 míle (3,2 km) za hodinu. 1875 The Dublin Traffic Act (38 & 39 Vic., c. cxcv) 1878 The Highways and Locomotives (Amendment) Act (Změna zákona o silnicích a samohybech) – červený praporek již nebyl povinný, avšak zůstala povinnost, aby před vozidlem běžel člověk. Praxe s praporky však přetrvala až do roku 1896. 1896 The Locomotives on the Highways Act (59 & 60 Vic., c. 36)- (Zákon o silničních samohybech) – zrušil povinnost pěšího průvodce vozidla. V roce 1996 oslavovali někteří příznivci motorismu sté výročí emancipace motoristů. Rychlostní limit zvýšen na 14 mil za hodinu, kterou může místní správa snížit na 12 mil za hodinu. 1898 The Locomotives Act (61 & 62 Vic., c. 29) 1903 The Motor Car Act (3 Edw. VII, c. 30). Zavedeny poprvé na světě dopravní značky. 1907 The Lights on Vehicles Act (7 Edw. VII, c. 45) 1911 The Public Roads (Ireland) Act (1 & 2 Geo. V, c. 45) 1920 The Roads Act (10 & 11 Geo. V, c. 72) 1933 The Road Trafic Act (No. 108/1934) – zrušil předchozí zákony a řeší tematiku komplexně
Pravidla silničního provozu v českých zemích
Některé předpisy předcházející pravidlům silničního provozu 1875 vyhláška o jízdě silničními parostroji 29. 1. 1900 navazující místodržitelské nařízení – požadavky na vozidla a jejich označení, jednoduchá pravidla bezpečného řízení a jízdy. Rychlost jízdy v uzavřené obci nesmí být větší než rychlost koně v čerstvém klusu. zákon č. 5/1875 mor. z. z., kterým se vydává řád policie silniční pro veřejné (neerární) silnice na Moravě s vyloučením obou hlavních měst Brna a Olomouce zákon č. 47/1866 čes. z. z., jímž se vydává řád policie silniční, platný pro Čechy kromě hlavního města Prahy zákon č. 5/1878 slez. z. z., jímž se vydává řád policie silniční pro veřejné silnice neerární ve Slezsku nařízení č. 22/1881 slez. z. z., o jízdě s neobyčejným nákladem po mostech na říšských silnicích vyhláška č. 54/1886 čes. z. z., kterou se prohlašuje prozatímní řád silniční policie, platný pro říšské silnice v Čechách nařízení č. 95/1887 mor. z. z., týkající se dopravy neobyčejně těžkých břemen přes dřevěné a železné mosty okresních a obecních silnic nařízení č. 169/1890 ř. z., jak se má chovat obecenstvo u přehrad železničních zvonítkem opatřených, pak u přechodů místních drah, opatřených výstražnou tabulkou „Pozor na vlak“ vyhláška č. 29/1892 mor. z. z., kterou se prohlašuje řád policie silniční, platný pro říšské silnice na Moravě 4. března 1892: Ustanovení pro ochranu silnic, vyhlášení c. k. místodržitele na Moravě, nařízení č. 42.159/1897 B. M. (uh. m. vnitra), o jízdě na kolech v některých městech (prokazatelně v Praze, Českých Budějovicích a ve Vídni) byla v 90. letech 19. století vydaná nařízení nazvaná jízdní řád pro bicykle a tricykle, příp. jízdní řád pro velocipedisty, což byly podmínky a pravidla provozu pro cyklisty. Součástí této regulace byly i řidičské průkazy a poznávací značky vozidel. české místodržitelství předložilo osnovu jízdního řádu pro automobily a motocykly, o které se jednalo na schůzích českého zemského výboru 22. prosince 1899 a 10. ledna 1900. Zemský výbor požadoval, aby předpis byl vydán ve formě zákona, který by doplnil řád silniční policie z roku 1866, to však bylo odmítnuto a předpis vyšel ve formě nařízení místodržitele č. 13 z. z. č. 1 z 29. ledna 1900, které stanovilo pravidla pro jízdu automobily a motocykly na veřejných silnicích a cestách v Království českém. Nařízení se nevztahovalo na Prahu a celý obvod pražského policejního ředitelství. V Praze byl provoz motorových vozidel regulován výnosem místodržitele z 20. července 1900. Způsobilost k řízení motorových vozidel byla prokazována zkouškou u místodržitelství a o jejím absolvování bylo vydáno vysvědčení. Majitel vozidla ručil za škody způsobené nezpůsobilou osobou, pokud jí řízení vozidla svěřil. Dále se pracovalo na přípravě zákona. nařízení č. 156/1905 ř. z., o jízdních silostrojích (platné pro celé Předlitavsko). Stanovilo minimální věk řidiče, povinné poznávací značky, základní požadavky na vozidla atd. Z působnosti nařízení byly vyjmuty pracovní stroje (např. hasičské vozy, parní válce atd.), později i silostroje s nižší rychlostí.Jan Šternberk: Automobilista v zajetí reality. Praha: Karolinum, 2008. ISBN 978-80-246-1461-8, str. 75 nařízení č. 81/1910 ř. z. Předpisy o jízdě samohybných vozidel. Nařízení ministerstva vnitra v dorozumění s ministerstvem veřejných prací a ministerstvem financí ze dne 28. dubna 1910Předpisy o jízdě samohybných vozidel, Nařízení ministerstva vnitra v dorozumění s ministerstvem veřejných prací a ministerstvem financí ze dne 28. dubna 1910, novelizované znění. (stránka Filipa Zeleného a Dalibora Feuereisla). Zavádí povinnost poznávacích značek na základě Vídeňské konvence. Novelizováno výnosy československého ministerstva vnitra č. 40 704 ze dne 27. 5. 1921 a číslo 84 386 ze dne 11. 11. 1921. zákon č. 124/1931 Sb., kterým se provádí Mezinárodní úmluva o jízdě motorovými vozidly ze dne 24. dubna 1926 a vydávají se některé zatímné předpisy o jízdě motorovými vozidly vyhláška č. 9/1934 čes. věst., o jízdě na státních, zemských a okresních silnicích ve správním obvodu země České zákon č. 81/1935 Sb., o jízdě motorovými vozidly. V uzavřených osadách omezil rychlost na 35 km/h. vládní nařízení č. 203/1935 Sb., kterým se provádí zákon č. 81/1935 Sb., o jízdě motorovými vozidly (Zavedeno prvních pět výstražných značek) zákon č. 82/1938 Sb., o dopravních značkách pro silniční dopravu vládní nařízení č. 100/1938 Sb., kterým se provádí zákon č. 82/1938 Sb., o dopravních značkách pro silniční dopravu opatření stálého výboru č. 275/1938 Sb., o směru dopravy na veřejných silnicích a veřejných cestách (zavedení pravostranného provozu) vládní nařízení č. 241/1939 Sb., o jízdě motorovými vozidly vládní nařízení č. 242/1939 Sb., o chování v silniční dopravě (dopravní řád silniční – d. ř. s.) vládní nařízení č. 243/1939 Sb., o připuštění osob a vozidel k dopravě na silnicích (řád o připuštění k silniční dopravě – ř. p. s. d.) vyhláška č. 286/1942 Ú. n., o přípustné rychlosti jízdy osobními motorovými vozidly vyhláška č. 384/1943 Ú. n., o směru dopravy na veřejných silnicích
Pravidla silničního provozu zákon č. 56/1950 Sb., o provozu na veřejných silnicích (vyhlašuje pravidla provozu nejen v českých zemích, ale i na Slovensku, kde stále platily předpisy z roku 1890 a zákon č. 81/1935 Sb.) Pouze obecné zásady, nikoliv konkrétní pravidla provozu. nařízení č. 11/1951 Sb., jímž se provádí zákon o provozu na veřejných silnicích vyhláška č. 328/1951 Ú. l., o způsobilosti vozidel k provozu na veřejných silnicích, o způsobilosti k jejich řízení a o péči o rozvoj motorismu: zavedeny vložky řidičského průkazu s 10 útržky, obdoba bodového systému vládní nařízení č. 54/1953 Sb., o provozu na silnicích + zákonné opatření NS č. 13/1956 Sb. Zde je právně pozoruhodné zejména to, že pouhým vládním nařízením byl výslovně „zrušen“ zákon 56/1950 Sb., a následující prováděcí vyhlášky prováděly toto vládní nařízení, nikoliv zákon. vyhláška č. 196/1953 Ú. l., o provozu na silnicích vyhláška č. 145/1956 Ú. l., o provozu na silnicích – novela vyhl. č. 197/1958 Ú. l. vyhláška Ústředního národního výboru hl. m. Prahy č. 183/1956 Ú. l., kterou se vydává dopravní řád pro hlavní město Prahu vyhláška Ústředního národního výboru města Bratislavy č. 213/1958 Ú. v., kterou se vydává dopravní řád pro město Bratislavu vyhláška č. 141/1960 Sb., kterou se vydávají pravidla silničního provozu vyhláška č. 80/1966 Sb., o pravidlech silničního provozu – novela vyhl. č. 42/1971 Sb. Vyhláška č. 100/1975 Sb., o pravidlech silničního provozu – novely vyhl. č. 136/1978 Sb. a 70/1979 Sb. Vyhláška č. 99/1989 Sb., o pravidlech provozu na pozemních komunikacích (pravidla silničního provozu) – novely vyhl. č. 24/1990 Sb., 533/1992 Sb., 619/1992 Sb., 123/1993 Sb., 223/1997 Sb. a zák. 12/1997 Sb. Zákon č. 12/1997 Sb., o bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, ve znění dalších předpisů Zákon č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, novelizace zejména zák. č. 411/2005 Sb. a 226/2006 Sb. Vyhláška č. 30/2001 Sb., kterou se provádí pravidla provozu na pozemních komunikacích a úprava a řízení provozu na PK. Novely: vyhl. č. 153/2003 Sb., 176/2004 Sb., 193/2006 Sb, 507/2006 Sb.
Změny od roku 1950 Podle zákona č. 56/1950 Sb. byly zavedeny tyto změny: stanoveny podmínky objíždění nástupních ostrůvků vlevo