Oldřich Stefan (4. prosince 1900, PrahaMatriční záznam o narození a křtu farnosti při kostele sv.Vojtěcha na Novém Městě pražském – 5. května 1969, Prosečnice) byl český architekt a vysokoškolský pedagog. Zabýval se dějinami architektury a naukou o slohu. Působil na Českém vysokém učení technickém v Praze, Akademii výtvarných umění v Praze a Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.
Život Vystudoval architekturu na ČVUT. Současně navštěvoval přednášky z dějin umění Vojtěcha Birnbauma na Univerzitě Karlově (kolem 1921). V letech 1924-1925 byl na studijním pobytu v Československém historickém ústavu v Římě.
V letech 1930-1935 vyučoval dějiny architektury na fakultě architektury a pozemního stavitelství ČVUT. Roku 1931 se habilitoval a působil současně jako docent nauky o slohu na AVU a na VŠUP. Přednášky kombinoval s exkurzemi a praktickou výukou v terénu (kreslení, zaměřování památek).
V roce 1935 byl jmenován profesorem teorie a dějin architektury na ČVUT. Spojením ústavů architektury starověku a středověku vytvořil Ústav dějin architektury při ČVUT. V roce 1939 byl posledním děkanem fakulty architektury a pozemního stavitelství ČVUT před uzavřením českých vysokých škol..
Po roce 1945 vedl průzkum, záchranu a obnovu Emauzského kláštera. Už během války se podílel se na průzkumech Anežského kláštera, Karolina, měst Chebu, Jindřichova Hradce a Turnova. Dále se podílel na zaměřování památek (Valdštejnský palác a další).
Protože se otevřeně stavěl proti novým svazáckým a komunistickým praktikám na vysokých školách, byl ve vykonstruovaném soudním procesu odsouzen a uvězněn. Zásluhou rodiny a přátel se podařilo jeho předčasné propuštění a soudní rehabilitace. Z vězení se vrátil s podlomeným zdravím. Byl propuštěn z ČVUT do invalidního důchodu.
Umělecká rada AVU, patrně na návrh Jaroslava Fragnera a Miroslava Koreckého, navrhla jeho opětovné přijetí na AVU. Toto gesto morální a rovněž hmotné podpory bylo úspěšné a profesor Stefan se stal od června 1964 opět pedagogem AVU. Byl mu rovněž udělen Řád práce. Zdravotní problémy a psychické následky věznění mu ale již nedovolily pokračovat v pedagogické práci. Zemřel na jaře 1969 v léčebně v Prosečnici.
Členství v organizacích 1924-1939, 1947-1948 Československý historický ústav v Římě člen Československé akademie věd; byl předsedou historicko-archeologické sekce člen vědecké rady Ústavu teorie a dějin umění ČSAV Klub Za starou Prahu Umělecká beseda
Ocenění 1957 Výroční cena hlavního města Prahy 1966 Řád práce 50px|řp 2001 Pocta České komory architektů, in memoriam
Dílo Zabýval se především barokní architekturou, dílem architektů Jana Baptisty Matheye a Kiliána Ignáce Dientzenhofera.
Architektonické dílo - nerealizované návrhy návrh budovy Slováckého muzea, Uherské Hradiště návrh kostela, Praha – Vršovice návrh kostela, Olomouc – Hejčín památník slezského odboje, Ostrá hůrka
Výstavy Pražské baroko, Umělecká beseda, Praha, 1938 – oddíl architektura Arte Italiana in Cecoslovacchia (Bohemia e Moravia) (Italské umění v Československu), Ústav italské kultury, Praha
Stavebně-historické průzkumy 1934-1935 Karolinum Od 1941 Anežský klášter 1942-1945 město Turnov 1948-1949 město Jindřichův Hradec 1953-1954 jádro města Cheb
Zaměření památek 1949-1952 Valdštejnský palác 1951 zámek Liběchov 1952 Litoměřický hrad 1952-1953 domy Na Františku, Praha 1952 Skalka u Mníšku pod Brdy
Publikace Pražské kostely, fotografie Miroslav Chalupníček, Praha : Edice Vladimír Žikeš, 1936 Sloh a architektura, Praha : SVU Mánes, 1940 Klášter sázavský, Praha : Vyšehrad, 1940 Klášter blahoslavené Anežky a dílo jeho obnovy : k benedikci prvého obnoveného kostela v památném klášteře na Františku 7. března 1948, Praha : Jednota pro obnovení kláštera blahoslavené Anežky, 1948 Vývoj architektury ve starověku, Praha : SPN, 1949 – přednášky Vývoj architektury : Středověk. Období feudalismu od rozpadu říše římské do počátků renesance, Praha : SPN, 1952 Mluva pražské architektury, ilustrace Bohumír Kozák, Praha : Orbis, 1956 Praha včerejška a zítřka, Praha : SNTL, 1956 – spoluautor
Dále otiskl řadu článků v časopisech: Volné směry, Památky archeologické, Architekt SIA, Stavba, Národní listy, Národní politika, Prager Rundschau, Štencovy sborníky, Umění, Věstník Klubu Za starou Prahu
Je autorem hesel ve slovnících: Technický slovník naučný, redakce Václav Kotyška a Vladimír Teyssler, Praha : Borský a Šulc, 1927-1949 Ottův slovník naučný nové doby, Praha : J. Otto : 1930-1943 Enciclopedia Italiana di scienze, lettere ed arti, Roma : Istituto Giovanni Treccani, 1929-1938
Kompletní soupis díla je uveden ve sborníku .
Odkazy
Reference
Literatura Lubomír Slavíček (ed.), Slovník historiků umění, výtvarných kritiků, teoretiků a publicistů v českých zemích a jejich spolupracovníků z příbuzných oborů (asi 1800-2008), Sv. 2, s. 1360-1362, Academia Praha 2016,
Externí odkazy
Kategorie:Čeští architekti Kategorie:Čeští historikové architektury Kategorie:Děkani Fakulty architektury ČVUT Kategorie:Pedagogové na Fakultě architektury ČVUT Kategorie:Pedagogové na Akademii výtvarných umění v Praze Kategorie:Pedagogové na Vysoké škole uměleckoprůmyslové Kategorie:Laureáti Pocty České komory architektů Kategorie:Nositelé Řádu práce Kategorie:Političtí vězni komunistického režimu v Československu Kategorie:Narození v roce 1900 Kategorie:Narození 4. prosince Kategorie:Úmrtí v roce 1969 Kategorie:Úmrtí 5. května Kategorie:Muži