náhled|Žížaly hnojní na okraji kompostovací nádoby Žížala hnojní () je kroužkovec specializující se na dekompozici organického odpadu.
Popis Délka těla je 50–150 mm. Zbarvení je „tygrované“. Prostomium je epilobické.
Výskyt Přirozeným biotopem jsou silně zamokřené půdy v listnatých i jehličnatých lesích. Daří se jí v hnijící vegetaci, kompostu nebo hnoji. V půdě se vyskytují výjimečně, vyhledávají podmínky, v kterých ostatní žížaly nedokáží přežít.
Rozšíření Žížala hnojní je původně palearktický druh, dnes žije na všech kontinentech kromě Antarktidy.
Význam Žížala hnojní je vedle Eisenia andrei nejčastěji chovaný druh ve vermikulturách. Používána je nejen k zvětšení kvality hnojiv, ale i pro rybolov. Z rybářského hlediska se v ČR nejvíce hodí pro lov těchto druhů: lín, kapr, karas, okoun, candát, sumec ve velkém množství, parma, ostroretka, jelec, štika, ale i lososovité ryby.
Odkazy
Reference Pižl 2002, s. 88.
Literatura PIŽL, Václav. Žížaly České republiky: Earthworms of the Czech Republic. Sborník Přírodovědného klubu v Uherském Hradišti. Supplementum č. 9/2002. 154 s. S. 17, 18, 19, 30, 35, 88–89, 142, 150.
Externí odkazy
Kategorie:Žížalovití Kategorie:Detritofágové