náhled|Před vchodem umístěná kopie sochy Archanděl v boji s ďáblem, podle originálu Jana Jiřího Bendla z roku 1650, části Mariánského sloupu na pražském Staroměstském náměstí Lapidárium Národního muzea je největší státní veřejně přístupná historická sbírka kamenosochařství a architektonické plastiky v Česku. V současné době je budova dlouhodobě uzavřena z technických důvodů.
Umístění Po vzniku Národního muzea v roce 1818 byly kamenosochařské památky sbírány pouze výjimečně. Teprve na základě písemně zpracované sbírkotvorné koncepce Františka Palackého z roku 1842 se měly shromažďovat jak originály, tak především nákresy, modely či sádrové odlitky významných monumentálních památek (například včetně odlitků zvonů a nápisových pásů). Jednotlivé sbírkové předměty byly včleněny do stálé expozice muzea již od 20. let 19. století, hojně pak ve druhé instalaci v tehdejším Nostickém paláci po roce 1849. Kromě toho byly do roku 1898 deponovány především na dvorech nové muzejní budovy na Václavském náměstí a v jejím podstřeší. Dodnes prezentované exponáty byly zapůjčeny roku 1891 do výstavního pavilónu hl. města Prahy pro Retrospektivní výstavu starožitností v rámci Jubilejní zemské výstavy v Praze, v areálu tehdy nově založeného Výstaviště Praha. Další výstavu v tomto pavilónu uspořádal v roce 1898 Spolek inženýrů a architektů, který pořídil také několik monumentálních sádrových kopií: tří chrámových tympanonů, rakovnické kazatelny a zábořského portálu, jež v sálech zůstaly přizděny a jsou dodnes součástí expozice.
Expozice První stálá expozice Lapidária byla otevřena podle koncepce archeologa dr. Václava Fabiána a s přispěním přednosty oddělení dr. Bohumila Matějky po jednoročních přípravách roku 1905. Patřil do ní mimo jiné Langweilův model Prahy, který pro Národní muzeum zakoupil císař Ferdinand V., dále zvony (dnes vystavené v samostatné expozici na zámku Vrchotovy Janovice) i rozměrné závěsné obrazy, ze kterých do současnosti zůstal jen jeden ve vstupním vestibulu, nad průchodem do prvního sálu (sv. Antonín s Ježíškem).
Druhou expozici vytvořil dr. Karel Guth za účasti dr. Františka Kršňáka v letech 1930–1932. Ta již byla rozšířena o zastřešení dvou dvorků a obsahovala dva pomníky Habsburků a pomník maršála Radeckého. Třetí expozici připravil Josef Opitz v roce 1942 a 1943, brzy po realizaci musela být uzavřena a z větší části odstěhována z důvodů protiletecké evakuace. V roce 1954 dovršili Opitzovu koncepci jeho spolupracovníci Vladimír Denkstein, Zoroslava Drobná a Jana Kybalová. Byla součástí nově otevřeného Parku kultury a oddechu Julia Fučíka, jehož ideový program vyloučil vystavení soch habsburských panovníků a Radeckého pomníku. Roku 1958 byl vydán podrobný katalog expozice. Roku 1967 musela být expozice uzavřena pro havarijní stav budovy.
Čtvrtá expozice – zatím poslední verze – byla připravována v souvislosti s rekonstrukcí budovy od roku 1987; koncepce Jiřího Fajta a Lubomíra Sršně byla otevřená v roce 1993.
Budova Původně novorenesanční budovu palácového typu číslo popisné 422 v k. ú. Bubeneč postavil Quido Bělský podle projektu architekta Antonína Wiehla jako výstavní pavilón protější k sochařskému pavilónu Akademie výtvarných umění. Sochařskou výzdobu obstarali Antonín Procházka a Bernard Otto Seeling. Úpravami z roku 1908 došlo k barokizaci střech, zazdění některých oken a k doplnění sochařské a reliéfní výzdoby vstupního průčelí podle návrhu Františka Hergessela a Gustava Zouly. Ke zboření dvou kašen při rizalitech postranních fasád, zničení sousoší na kašnách a k zastřešení dvorů došlo postupně v letech 1930–1932 a po roce 1945. Budova má nyní osm sálů, kancelář s příručním depozitářem, dva depozitáře a sochařský ateliér. Lapidárium je součástí nemovité kulturní památky Výstaviště. Budova je od svého vzniku dodnes majetkem Magistrátu hlavního města Prahy. Roku 1992 byla na 99 let pronajata agentuře Incheba Praha. Nájemní smlouva byla zrušena k 31. 12. 2016 a nyní budovu opět spravuje magistrát.
Budova je v současné době zanedbaná a ve špatném stavu. První tendr na současnou rekonstrukci budovy byl vypsán roku 2012. Přípravy na rekonstrukci však provázely problémy. Okolní pozemky a budovy v bezprostředním sousedství totiž město pronajalo soukromým subjektům. Zároveň také chyběla dlouhodobá koncepce údržby a provozu celého areálu výstaviště včetně lapidária. Další tendr byl vypsán roku 2018, avšak následujícího roku byl Magistrátem zrušen, protože ceny materiálů mezitím skokově vzrostly.
Sbírky Sbírka celkem obsahuje přes 3000 předmětů, převážně z kamene. Z nich je kolem šesti set exemplářů vystaveno a ostatní deponovány ve třech depozitářích přilehlých k expozici. Sádrové odlitky tvoří samostatnou kolekci a jsou shromážděny zčásti v 1.– 3. sále, ale většinou v ústředním depozitáři muzea v Terezíně.
Vystavují se díla kamenická, sochařská a architektonická plastika, převážně z Prahy nebo ze středních Čech. V chronologickém uspořádání jsou v osmi sálech vystavena díla od počátků románského slohu přes ranou, vrcholnou a pozdní gotiku, renesanci a manýrismus, dále jsou tři sály věnovány baroku, další památkám od rokoka přes klasicismus po historické slohy 19. století a poslední sál je vyhrazen bronzovým pomníkům a jejich modelům.
Sbírkové předměty pocházejí zejména z Prahy (včetně fragmentů sloupů z krypty pražské katedrály), sloupů a jejich hlavic z baziliky sv. Jiří na Pražském hradě či fragmentů z bazilik sv. Petra a Pavla či sv. Jana Křtitele na Vyšehradě z období od 11. do 13. století, z veřejných prostranství (plastiky z kašen), kostelů, klášterů, veřejných budov, šlechtických paláců a měšťanských domů od středověku až do počátku 20. století, stejně tak ze středních Čech. Největším souborem je kolem 1000 fragmentů z archeologického výzkumu kláštera benediktinů v Ostrově u Davle, který v letech 1932–1934 prováděl archeolog Karel Guth. Stálá expozice nese název Památky kamenosochařství v Čechách od 11. do 19. století.
Materiály Nejčastěji použitým materiálem je kámen, a to opuka z okolí Prahy, ponejvíce z lomů na Petříně nebo na Bílé Hoře, vápenec, pískovce většinou hořický nebo žehrovický, stejně jako arkózy, narůžovělý slivenecký mramor a jemu podobný mramor ze Svatého Jana pod Skalou, černý mramor českého původu, výjimečně se objevují také importované mramory, zářivě bílý z Carrary v Toskánsku či z Laasu v Rakousku, italský temně zelený mramor zvaný antico verde, žula, alabastr či serpentinit. Kamenné exponáty od počátku doplňují dekorativní či architektonické prvky z pálené hlíny (románské podlahové dlaždice z Vyšehradu a z Ostrova u Davle) a z polychromovaného štuku (domovní znamení, erby). Dřevo v podobě dubových trámů a prken je přítomno v obou největších sálech (1. a 7.): jsou to gotické, renesanční a barokní trámové stropy, které pocházejí ze zbořených měšťanských domů ze Starého a Nového Města pražského, převážně s dekorativní temperovou malbou.
Do stěn expozice jsou vsazeny sádrové odlitky románského portálu kostela sv. Jakuba v Záboří nad Labem, odlitky gotických chrámových tympanonů (z Týnského chrámu, ze Sv. Jakuba u Kutné Hory a z kostela Panny Marie Sněžné), dále je zde sádrový černě patinovaný odlitek gotické jezdecké sochy sv. Jiří z Pražského hradu (podle originálu bratří z Kluže z roku 1373) a odlitek pozdně gotické kazatelny, díla Matouše Rejska z chrámu sv. Bartoloměje v Rakovníku.
Významným souborem jsou historické odlitky gotických bust z vnitřního triforia pražské katedrály. Jen z malé části jsou vystaveny autorské sádrové modely pro kamenná sousoší z historické budovy Národního muzea z let 1889–1891, převážně alegorické sochy Bohuslava Schnircha. Bronzové pomníky habsburské éry byly do Lapidária deponovány roku 1919 a vystaveny poprvé roku 1932.
Významné exponáty Stálá expozice mj. zahrnuje:
1. sál (románský a rané gotiky) náhled|upright|Nejstarší sochařská díla
Architektonické články a plastika sloupy ze západní krypty baziliky sv. Víta, Vojtěcha a Václava na Pražském hradě sloupek, polosloupky, torzo hlavice s pletencem a hlavice s plastickými gryfy z baziliky sv. Jiří na Pražském hradě torzo patky a hlavice sloupu z kostela sv. Linharta na Starém Městě dvě patky a hlavice sloupu z kostela Panny Marie pod řetězem v Praze na Malé Straně hlavice přípory s portrétem sv. Anežky Přemyslovny z kostela Nejsvětějšího Salvátora v Anežském klášteře soubor architektonické plastiky, architektonických článků a obkladů z kláštera benediktinů v Ostrově u Davle soubor architektonické plastiky z kláštera cisterciáků v Hradišti nad Jizerou šest hlavic přípor ze zbořené kaple sv. Ludmily při Týnském chrámu na Starém Městě, opuka se zbytky zlacení, kolem 1300 Kouřimští lvi, podnož trůnu nebo křtitelnice, pravděpodobně z kostela sv Štěpána nebo z kostela sv. Jiří v Kouřimi sloup – podstavec kazatelny z baziliky sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, pískovec, 12. století hlavice sloupu s listy z hradu Vízmburka, červený železitý pískovec, 13. století úsek zábradlí s kružbami, pískovec, z kostela Panny Marie před Týnem v Praze
Sochy sádrová kopie jezdecké sochy sv. Jiří z nádvoří Pražského hradu sádrová kopie stojící sochy sv. Václava ve zbroji od Petra Parléře z katedrály sv. Víta,
Tympanony pět zlomků tympanonu s trůnícím Kristem mezi sv. Petrem a sv. Pavlem z hradu Oldříše u Poděbrad sádrová kopie tympanonu pozdně románského portálu kostela sv. Prokopa v Záboří nad Labem sádrová kopie tympanonu z kostela sv. Jakuba v Jakubu u Kutné Hory tympanon ze zbořeného kostela sv. Lazara s motivem Vzkříšení Lazara, Praha-Nové Město tympanon z kostela sv. Bartoloměje v Kolíně nad Labem sádrová kopie tympanonu ze severního portálu kostela Panny Marie před Týnem v Praze
Náhrobky náhrobní deska přemyslovské princezny Guty II., opuka, zobrazena jako dívka, zemřela jako novorozeně 1297, z rodové nekropole Přemyslovců v Anežském klášteře soubor 8 náhrobních desek opatů z kláštera benediktinů na Ostrově u Davle, opuka, z let 1280 – po 1420 náhrobní dvojdeska Sudka z Ledče a jeho manželky, příznivců kláštera benediktinů na Ostrově, kolem 1352 náhrobní deska Osvalda, dvorního malíře císaře Karla IV. a autora polychromií soch; pískovec; z katedrály sv. Víta na Pražském hradě náhrobní deska rytíře s erbem rodu pánů z Říčan, opuka, 2. čtvrtina 14. století náhrobní deska kramáře Pelhřima, ze zbořeného kostela sv. Linharta v Praze náhrobní deska Oldřicha ze Žlutic, kanovníka svatovítského, zemřel 9. srpna 1380
Svorníky krycí deska svorníku s listovým věncem a kovovým okem, z kláštera sv. Anežky, opuka se zbytky zlacení a polychromie, 2. polovina 13. století svorník s Beránkem Božím ze závěru zbořeného klášterního kostela sv. Kříže řádu cyriaků v Praze svorník s plochou krycí deskou ze zbořeného kostela sv. Kříže kláštera řádu cyriaků v Praze dva svorníky: s českým lvem a svorník se třemi listy, tzv. leknem Pánů z Říčan z klášterního kostela sv. Anny řádu dominikánek v Praze svorník se třemi listy, znakem Pánů z Dražic z kaple sv. Anny katedrály sv. Víta na Pražském hradě, pískovec, 3. třetina 14. století svorník s hlavou divého muže z nezjištěného kostela v Praze, pískovec, 14. století svorník s býkem sv. Lukáše, z kostela P. Marie cisterciáků v Klášterní Skalici, pískovec, 2. polovina 14. století krycí deska svorníku s trůnícím Kristem ze zbořeného kostela sv. Valentina na Starém Městě pražském, opuka, kolem 1300
Ostatní soubor románských keramických dlaždic z kostelů na Vyšehradě a v Ostrově u Davle soubor architektonické plastiky z kláštera cisterciáků v Hradišti nad Jizerou, pískovec, 13. století štít se znakem Jana ze Stříbra, kanovníka svatovítského a faráře kostela sv. Havla na Starém Městě pražském; zemřel kolem 1400, polychromovaná opuka štít s cechovním znamením cechu kožešníků z kostela sv. Havla na Starém Městě pražském, polychromovaná opuka, kolem roku 1400 trámové stropy ze zbořených měšťanských domů v Praze, čtyři úseky, z nichž první je pozdně gotický z konce 15. století