Předení je činnost sloužící ke zhotovení příze jako uceleného útvaru z jednotlivých textilních vláken. Předení se provádí strojově, jako výrobní činnost nebo ručně, převážně jako hobby.Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Svazek 20. Pohora-Q.v. V Praze: J. Otto, 1903, str. 596-606. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:29674c50-05a0-11e5-91f2-005056825209. Souček a kol.: Technologie přádelnictví, SNTL Praha 1986, str. 9-15

Jako výrobní činnost znamená předení buďto urovnání a zakroucení vrstvy vláken (dopřádání), nebo celý proces výroby příze včetně přípravy materiálu k vlastnímu předení (předpřádání).

Ruční předení je definováno jako způsob spojování staplových vláken zákrutem za použití jednoduchých nástrojů.

Použití výrazu předení

V jiných jazycích (např. v angličtině (spinning), němčině (Spinnen), portugalštině (fiação)) se pod pojem předení zahrnuje také (české) zvlákňování tj. tvorba vláken s neomezenou délkou z tekuté hmoty.Kießling/Matthes: Textil- Fachwörterbuch, Berlin 1993, , str. 351 Výrazem předení se označuje v češtině i v jiných jazycích také řada lidských a zvířecích činností, jako vrnění koček, německým Spinnen: např. blouznění, podivné chování, anglickým Spinning: aerobní cvičení aj.

Následující článek se zabývá převážně strojním předením příze. Bližší údaje o ručním předení obsahuje článek Ruční předení.

Z historie předení

Nejstarší doklady o předení pocházejí z období před 20 000 lety. Barber: Women ´s Work, Norton 1996, , str. 42-43 Podle nálezů z roku 2009 u gruzínské obce Dzudzuana však měly být vyrobeny první lněné příze už asi 32 000 let před n. l. Ze starší doby kamenné pochází nejstarší nástroje k předení – vřeteno s přeslenem Ve druhé polovině 1. tisíciletí byl pravděpodobně v Indii vynalezen kolovrat Výrobní postup např. v bavlnářské manufaktuře v 18. století sestával z: tlučení smotků vláken (potěrání) – škrabání smotků dvěma hřebeny (mykání) – kladení chomáčků z mykaných vláken přes sebe a zaoblování do tvaru pramene (na „švýcarské vráně“) – (případně: výroba přástu na kolovratu) – dopřádání na kolovratu nebo na spinning jenny. Za první stroj na výrobu příze je považován waterframe z roku 1769, se kterým začalo v roce 1771 předení průmyslovým způsobem. Koncem 18. století byly vynalezeny pro předpřádání mykací a protahovací stroje. Ve 30. letech 19. století byly uvedeny do provozu první selfaktory a prstencové dopřádací stroje. Na začátku 21. století jsou prstencové stroje nejpoužívanější zařízení k dopřádání, na selfaktorech se vyrábí jen nepatrné množství příze. Ve 20. století byly vynalezeny technologie předení, z nichž se prakticky používá i v 21. století např. rotorové, frikční, tryskové. Jiné vynálezy se uplatnily jen přechodně nebo se využívají jen v nepatrném rozsahu, jako např. předení samoskaných přízí, nebo odstředivé předení, systém Bobtex, Pavena, Rotofil aj. Pospíšil a kol.: Příručka textilního odborníka, SNTL Praha 1981 V 19. století vznikly v některých státech s rozvinutým textilním průmyslem 2–4leté odborné školy, od začátku 20. století také se studijním oborem technologie předení a později učební obor přadlák/přadlena.

Předení na začátku 21. století Druhy a tvary materiálů vhodných k předení (staplová vlákna) Na začátku 2. dekády 21. století se ve světě předením zpracovávalo asi 55 % z roční spotřeby cca 90 milionů tun textilních vláken.

Ke zpracování předením se hodí zejména:

Přírodní textilní vlákna o délce cca 15–200 mm, umělá textilní vlákna ve formě stříže a kabelu na konvertorování, výčesky a vlákna z recyklovaných textilií.

Ke spřádání se dají použít téměř všechny polymerní materiály, skleněná textilní vlákna se dají spřádat jen na frikčních nebo odstředivých strojích, kovová vlákna se zpracovávají jen jako příměs v nepatrném množství u určitých speciálních přízí.

Pro keramická textilní vlákna, nanovlákna a whiskery není dosud známý žádný způsob zpracování na staplovou přízi.

Způsoby předení Rozsah použití různých způsobů předení ve 2. dekádě 21. století:

ZpůsobdopřádáníHlavní nástrojePrvnípoužitíRoční výrobav t×106Zvláštní znakyprstencovéválečkový průtah,vřeteno a prstenec s běžcemcca 1830 cca 30varianty: kompaktní, efektní příze, vigoň, opřádání aj.rotorovérozvolňovací váleček, rotor1964cca 15vhodné pro vlákna do 60 mm a příze nad 20 texkřídlovéváleč, průtah, vřeteno s křídlem1769cca 2pouze pro jutu a část lněných vlákentryskovéváleč. průtah, 2 trysky,proud stlačeného vzduchu1980cca 1vhodné pro příze 10-40 tex, nižší pevnost přízefrikčnírozvolň. válec, 2 perforované bubínky, proud vzduchu1977cca 0,4vlákna z recyklovaných textilií možná, příze nad 10 texkolovratlidské prsty, vřeteno s křídlem,pohon šlapáním pedálu2. polovina1. tisíciletícca 0,6komerční výroba jen z kokosových vláken a z „exotických“ vln: např. pašmína, šáhtúš, jačí vlnaručnípředeno-skanílidské prsty, viják na přadena?cca 0,3komerční výroba jen z kokosových vláken

Předení je organizované téměř výhradně jako diskontinuální proces, který probíhá 3 až cca 10 pasážemi strojů umístěných ve výrobním provozu přádelny.

K procesu předení patří u každého z uvedených způsobů dopřádání specifická technologie přípravy materiálu (příp. v několika variantách), která sestává např. z rozvolňování, vochlování, potěrání, mykání, posukování, česání, přástování apod.

Galerie předení

Odkazy Reference

Související články Ruční předení Příze

Literatura

Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. Svazek 20. Pohora-Q.v. V Praze: J. Otto, 1903, str. 596–606. Dostupné také z: https://kramerius5.nkp.cz/uuid/uuid:29674c50-05a0-11e5-91f2-005056825209. Pospíšil a kol.: Příručka textilního odborníka, (SNTL Praha 1981) str. 347-531. Simon/Horáček: Technologie přádelnictví, SNTL 1987, str. 33-149.

Externí odkazy

Encyklopedie textilu, předení Radost z ručního předení – instruktážní video

Kategorie:Technologie Kategorie:Technologie a technika výroby příze