Maria Kristiina Peura (* 2. června 1970 Pello) je finská spisovatelka a dramaturgyně. Její manžel je spisovatel a kritik Tero Liukkonen. Má dvě děti – syna Ismaela a dceru Elenu. Nyní žije v Porvoo.

Biografie Její rodná vesnice leží v Laponsku, na finsko-švédské hranici, do této vesnice zasadila i svůj román Na okraji světla.

Peura v románech popisuje Laponsko jako zaostalý, bezútěšný kraj, kde půl roku vládne temnota a kde mnoho lidí končí život předčasně a dobrovolně. Podobně syrově viděli Laponsko i další spisovatelé, jejichž díla vyšla česky – Timo K. Mukka a Rosa Liksom.

Doposud vydala tři romány. Kromě románů vydala i sbírku humorných veršů pro děti: Mimmi moun ilotaika (2004, Veselé čáry Mimmi Máry). Její první dílo vyšlo ve Finsku pod názvem On rakkautes ääretön (2001, česky: Nekonečná je láska tvá). V tomto díle se s velkou otevřeností zabývá problematikou incestu a pedofilie. Román se dokonce dostal do nejužší nominace na prestižní cenu Finlandia. V roce 2005 vydala román Vallon reunalla, který byl v roce 2009 přeložen i do češtiny (vyšel pod názvem Na okraji světla). V roce 2008 vyšel její třetí román Vedenaliset (volně přeloženo Pod vodou), v němž dále rozvíjí svou vlastní odnož severského magického realismu. Jedná se o mytický příběh o rybářské dívce z dalekého, odloučeného ostrova, která po příchodu do města zažívá v moderním světě pocity odcizení a duchovní soukmenovce nachází až v imigrantské komunitě.

Román Na okraji světla Román popisuje dospívání třináctileté Kristiny a jejích kamarádů ve vesnici na dalekém Severu, na finsko-švédských hranicích. Odvíjí se v krátkých kapitolách, rytmizovaná poetická próza se pohybuje na hranici snu a skutečnosti. Kontrast mezi snem a drsnou skutečností umocňuje syrový účinek románu. Celý román se točí kolem ústředního tématu, jímž je únik z drsné reality. Každý o úniku sní, ale jen málokomu se únik opravdu vydaří.

Kristina a její kamarádi – Kari a Pirta – se narodili v kraji, kde končí železniční trať, půda je věčně zmrzlá a lidé ve vesnici jsou většinou nevlídní nebo podivínští, proto všichni tři (přestože ještě chodí do školy) hledají únik v alkoholu, sexu, divokých projížďkách na mopedu, ve hře na omdlévanou… Jejich nejoblíbenější hrou je však lehkovážné zahrávání si se smrtí (například: uskakují na poslední chvíli před projíždějícím vlakem).

Smrt je ostatně všude kolem nich, každoročně si vybere svou daň, ať už se jedná o sebevraždu nebo nehodu. Kristinina teta Mansi spáchá sebevraždu skokem z rychlíku jedoucího na jih. Kariho bratranec rovněž spáchal sebevraždu ve vlaku jedoucím na jih. Jeden chlapec se po pádu do řeky zamotá do oblečení, stáhne ho vodní vír a chlapec se utopí…

Oporou Kristině nemohou být ani její rodiče. Otec je sice starosta, ale pije a má milostný poměr téměř se všemi ženami z vesnice, občas za některou z nich odejde i na několik dní, ale Kristinina matka ho vždy uvítá zpět, jen aby uchovala zdání spořádané rodiny. Matka trpí migrénou a utápí smutek a žárlivost v antidepresivech, nakonec se úplně pomátne.

Kristina nezvládne nespokojenost s proměnami vlastního těla a necitlivé poznámky ze strany velmi kritické matky ji dovedou až k urputnému boji s nadbytečnými kilogramy, kvůli anorexii se dostane až na pokraj smrti, ale nezemře.

Tento román však "není jen výčtem katastrof a tragédií. Světlo do ní vnáší opravdovost Kristininých prožitků, i když ji autorka nevyslovuje a hrdinka si ji ne vždy uvědomuje: Kristinina láska ke Karimu, střídání pocitů štěstí a beznaděje, její soucit s matkou, ale zároveň pochopení pro veselého otce, urputná snaha z toho temného světa uniknout – do vymyšleného světa příběhů nebo doopravdy." (Hejkalová, 2010)

V úplném závěru románu Kristina opustí rodinu a skočí do vlaku jedoucího na jih, ne pod něj (zatím).

Pozn.: Za povšimnutí stojí, že autorka (stejně jako hlavní hrdinové) žila v laponské vesnici blízko hranic se Švédskem a že hlavní hrdinka se jmenuje Kristina (druhé jméno autorky je Kristiina). Je pravděpodobné, že autorka do tohoto románu promítla i své zkušenosti z kraje, ve kterém se román odehrává, i své vlastní zkušenosti z dospívání, román tedy může být i částečně autobiografický.

Tvorba On rakkautes ääretön (2001, Nekonečná je láska tvá) Mimmi moun ilotaika (2004, Veselé čáry Mimmy Máry) Vallon reunalla (2005, Na okraji světla, česky vyšlo 2009) Vedenaliset (2008, volně přeloženo Pod vodou)

Ocenění Cena Olvi (2001) za román On rakkautes ääretön Nuori Aleksis (2002)

Externí odkazy

HEJKALOVÁ, Markéta. Maria Peura: Na okraji světla. [online] 2010. [cit. 2011-01-04]. Dostupné na: http://respekt.ihned.cz/spisovatele-o-knihach/c1-40365490-maria-peura-na-okraji-svetla

Kategorie:Narození v roce 1970 Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Finští spisovatelé Kategorie:Ženy