Dějiny Moravy

alt=Znak Moravy|náhled|Znak Moravy Dějiny Moravy popisují minulost středoevropské historické země Morava, která je spolu s Čechami a částí Slezska součástí dnešní České republiky a Evropské unie. Včetně svých enkláv ve Slezsku má rozlohu asi 22 713 km²bez moravských enkláv ve Slezsku, údaj k roku 1928, zdroj: Statistický lexikon obcí v republice Československé II.: Země Moravskoslezská. Statistický lexikon obcí v zemi Moravskoslezské. Praha : Ministerstvo vnitra a St. úřad statistický, 1935 a žije v ní přibližně 4,2 milionů obyvatel.http://www.czso.cz, na základě součtu obyvatel moravských krajů a poměrné části krajů, které nerespektují historické hranice

Dějiny území Moravy se počínají v pravěku, lidmi bylo osídleno od starších čtvrtohor.Válka (1991), str. 9. Z doby mladého paleolitu pochází světově unikátní moravské nálezy (kultura pavlovienu).

Snad nejslavnější období moravských dějin přišlo v 9. století, kdy území Moravy vstoupilo do světla historických pramenů jako politicky i kulturně významná oblast Evropy. V této době bylo na území Moravy a území dnešního západního Slovenska jádro státu západních Slovanů, tzv. Velké Moravy. Počátkem 9. století se objevila dvě knížectví, která spolu vedla politický boj – Moravské knížectví s centrem v jihomoravských Mikulčicích, sídle knížete Mojmíra, a Nitranské knížectví se střediskem v Nitře na jihozápadě dnešního Slovenska, kde sídlil kníže Pribina. Roku 833 se knížeti Mojmírovi podařilo Pribinu z Nitry vypudit, připojil jeho knížectví ke svému a tento krok je označován za vznik Velkomoravské říše. Mojmír se stal prvním velkomoravským panovníkem.

Po pádu Velké Moravy se základ budoucí státnosti přenesl do okolních center (polské Hnězdno, uherská Ostřihom, česká Praha), ale Morava zůstala politicky i kulturně významnou oblastí a její dějiny zůstaly specifickými i poté. Po téměř trvalém připojení ke středověkému státu Přemyslovců na počátku 11. století byla Morava spojena s osudy Čech a dalších českých zemí, spolu s nimiž byla až do jejího zániku v roce 1806 součástí Svaté říše římské. Na konci 12. století vzniklo Moravské markrabství, v němž postupně vládli především Přemyslovci, Lucemburkové a Habsburkové jako moravská markrabata.

Jako zcela suverénní feudální země vystupovala stavovská Morava v 16. a na začátku 17. století.Válka, Josef: Dějiny Moravy 2, Brno 1995, s. 78n Roku 1749 byl zrušením České dvorské kanceláře ve Vídni zrušen hlavní společný úřad zemí Koruny české, Morava byla jednou ze zemí habsburské monarchie (s výjimkou let 1782–1850, kdy byla Morava jako správní země zrušena a spojena se Slezskem do země Moravskoslezské) a následně jednou z korunních zemí předlitavské části Rakouska-Uherska.

Moravské markrabství existovalo až do roku 1918. Po vzniku Československa vystoupili němečtí Moravané s požadavkem Moravu rozdělit na německou (Sudetsko, Německá jižní Morava a exklávy Brno, Jihlava a Olomouc) a českou část. Československo těmto snahám zabránilo. V rámci Československa zůstala Morava do značné míry autonomní zemí (s vlastním zemským prezidentem). Území Moravy bylo rozšířeno o Valticko a Dyjský trojúhelník (bývalé části Dolních Rakous). V roce 1928 však byla Morava jako správní země zrušena a spojena se Slezskem do země Moravskoslezské.

V letech 1939–1945 Morava znovu existovala jako jedna ze dvou zemí Protektorátu. Tento územněsprávní celek však nebyl totožný s Moravou jako historickou zemí – na jednu stranu k němu byly připojeny části Čech (viz nařízení č. 388/1940 „O některých změnách obvodů zemských úřadů v Praze a v Brně“) a celý zbytek Slezska (v rozsahu, ve kterém zůstalo součástí Protektorátu), na druhou stranu k němu nepatřily ty části Moravy, které v roce 1938 na základě Mnichovské smlouvy anektovalo Německo.

Pravěká Morava

před 725 milióny let – nejstarší nalezené starohorní vulkanické horniny Moravy v Brně, země hluboko pod hladinou oceánu; před 360 milióny let – v prvohorách došlo ke spojení moravského a českého mikrokontinentu; před 10 milióny let – třetihorní moře začalo ustupovat; před 2,6 milióny let – začátek čtvrtohor, na sever Moravy zasahují ledovce; před 800 000–600 000 lety – na Moravě doložen člověk heidelberský (Homo heidelbergensis); před 250 000 lety – na Moravě doložen člověk neandertálský (Homo neanderthalensis); před 31 000–27 000 lety – kultura pavlovien (v rámci mladého paleolitu), na Moravě světové unikáty – nejstarší známá keramika na světě, nejstarší loutka na světě; před 4 700 lety – začátek působení lidu s moravskou malovanou keramikou (v rámci neolitu); 750 př. n. l. – začátek doby halštatské (v rámci doby železné), přes Moravu vede Jantarová stezka.Podborský, V.(ed): Pravěké dějiny Moravy, Brno 1993

Raná doba dějinná (450 př. Kr. – 568 po Kr.) Území Moravy zřejmě zmiňuje Herodotos ve svých Dějinách, tehdy na Moravě žili keltští Volkové-Tektoságové;

Na počátku 1. století po Kristu vystřídali Kelty na Moravě Germáni, kmenový svaz Svébů, na Moravě sídlil především kmen Kvádů. Morava byla v bezprostředním kontaktu s Římskou říší.

179 – římská vojska císaře Marca Aurelia zakládají tábory hluboko na Moravě (Hradisko u Mušova), Olomouc – Neředín a další. Vlivem vpádu Hunů kolem r. 400 Svébové Moravu opustili, po nich různě dlouhou dobu Moravu obývaly germánské kmeny Herulů, Gepidů, Rugiů a Langobardů. Langobardi jako poslední Germáni opustili střední Evropu a tím i Moravu roku 568.

Počátek raného středověku na Moravě (568–822) První Slované se na Moravu dostali v první polovině 6. století, jejich příliv však zesílil až po postupném odchodu Langobardů. V přibližně stejné době do panonské nížiny přišli ze střední Asie kočovní Avaři.

623 Franský kupec Sámo se ujal vedení slovanského odboje proti Avarům. Pod jeho velením dosáhli Slované úspěchu, proto si ho zvolili za svého vůdce. Sámovu svrchovanost uznávali Slované Čech či Rakouska, jeho moc však na Moravu zasahovat nemusela. Sámovo panství bylo volné kmenové seskupení, které se po jeho smrti (asi 658) rozpadlo. Samo o sobě se nestalo základem nějakého slovanského raně středověkého "státu", je však možné, že v jeho jádru, tedy na Moravě, přetrvaly politické tradice, které urychlily vývoj státu v následujících obdobích.

Velkomoravská říše (822–906) náhled|vpravo|220px|Největší územní rozsah Velké Moravy za Svatopluka I.

822 První zmínka o Moravanech. Moravské poselstvo se zúčastnilo franského sněmu ve Frankfurtu nad Mohanem. Kdo poselstvo vyslal, není známo, pravděpodobně již zastupovali stát známý z následujících desetiletí jako Velká Morava.

831 Část moravských elit pod vedením dynastie Mojmírovců, konkrétně prvního historicky známého vládce Moravy Mojmír I., byla pokřtěna pasovským biskupem Reginharem.Zdeněk Měřínský (2006), str. 141n.

833 Moravský kníže Mojmír I. vyhnal z Nitry tamního vládce Pribinu a ovládl jeho území.

846 Na Moravu vtrhl východofranský král Ludvík Němec a jako moravského vládce dosadil Mojmírova synovce Rostislava. Ludvíkův zásah byl umožněn vnitřními zmatky po smrti Mojmíra. Od Rostislava se očekávalo, že bude povolný franský vazal, Rostislav však brzy začal provádět vlastní politiku.

862 Rostislav se snažil zabezpečit svou říši před vměšováním východofranské říše prostřednictvím církve vybudováním nezávislé moravské církevní provincie. Když byl odmítnut v Římě, obrátil se do Cařihradu. Tohoto roku k východořímskému císaři vyslal poselstvo asi s prosbou o vyslání biskupa. Patriarcha Fotios na Moravu poslal dva největší učence říše, Konstantina a Metoděje, aby zemi připravili na zřízení samostatné církevní provincie. Oba dorazili na Moravu na podzim roku 863 či na jaře roku 864. V následujících letech začali s překladem důležitých křesťanských textů do prvního spisovného slovanského jazyka staroslověnštiny, za jejíž základ vzali slovanské nářečí z okolí Soluně. Konstantin pro něj sestavil písmo – hlaholici. Podle východořímského vzoru byl také sestaven civilní zákoník.

864 Ludvík Němec opět napadl Moravu, nedosáhl však úspěchu, Rostislav pouze složil formální přísahu věrnosti, která nikterak nenarušovala moravskou nezávislost. náhled|Konstantin a Metoděj 867 Konstantin s Metodějem se vydali na cestu do Říma, kde papež Hadrián II. povolil slovanštinu jako bohoslužebný jazyk. Konstantin v Římě zůstal, vstoupil pod jménem Cyril do kláštera a brzy umřel.

869 Metoděj se podruhé vydal do Říma a Hadriánem II. byl jmenován arcibiskupem Moravy (jako arcibiskup panonský).

870 Spory mezi Rostislavem a jeho synovcem Svatoplukem vyvrcholily tím, že Svatopluk Rostislava zajal a vydal Frankům, markrabímu Východní marky (dnešního Rakouska), Karlomanovi. Karloman následně vtrhl na Moravu, obsadil ji a správu země svěřil svým nástupcům. Rostislav byl oslepen a poslán do některého bavorského kláštera, kde zemřel. Zajat byl i Metoděj.

871 Svatopluk byl nejprve obviněn ze zrady Franků a uvězněn, Moravané si však mezitím zvolili nového vládce (kněze Slavomíra, Svatoplukova příbuzného), Svatopluk byl proto opět propuštěn a vyslán potlačit moravský odboj. Na moravské půdě však přešel na stranu Moravanů, porazil franské posádky a obnovil moravskou nezávislost. Porazil rovněž trestné franské výpravy následujícího roku. Metoděj byl také propuštěn.

Svatopluk během své vlády započal s rozšiřováním moravské říše – na severu připojil Holasicko (pozdější Opavsko), Slezsko, Povislí, Čechy (kam dosadil jako místodržícího Bořivoje z místního rodu), Lužici a část Panonie (dnešní Maďarsko). Moravský raně středověký stát byl v polovině 10. století východořímským císařem Konstantinem VII. nazván „Velká Morava“ – význam tohoto názvu není jasný, sami Moravané tak svůj stát nenazývali (ani Konstantin jej však neužíval běžně).

885 Zemřel arcibiskup Metoděj. Došlo ke sporům o jeho nástupnictví, nakonec dosáhl nitranský biskup Wiching od papeže Štěpána VI. jmenování správcem moravské církve. Během Svatoplukovy (jenž stejně dával přednost latinským kněžím) nepřítomnosti vyhnal kněze používající slovanštinu při bohoslužbách (ti odešli do okolních zemí a na Balkán).

889 Ve střední Evropě se objevili kočovní Maďaři pocházející ze severního Černomoří. V následujících letech vystupovali zprvu jako spojenci Moravanů.

894 Zemřel Svatopluk, jeho nástupcem se stal jeho syn Mojmír. Od moravské říše se okamžitě odtrhli Češi a poddali se Arnulfovi (králi východofranské říše). Za tři roky se od říše odtrhli i Srbové (lužičtí). Mojmír se během své vlády snažil obnovit církevní správu a dosáhl od papeže Jana IX. vyslání arcibiskupa Jana.

901 Morava a východofranská říše uzavřely mír, Maďaři se tím stali nepřáteli Moravy.

906 Moravané porazili Maďary, nezabránili jim však dvakrát protáhnout zemí. Maďaři také obsadili část moravského území (jižní Slovensko). To je na dlouhou dobu poslední zpráva o Moravanech.

906–1029 tzv. temné století náhled|200px|Morava jako součást českého knížectví za Boleslava I. a Boleslava II. V tomto období mizí o Moravě téměř veškeré písemné zprávy. Žádný domácí pramen není znám a cizí historici si v bouřlivých zvratech doby Moravy – mocensky bezvýznamné – nevšímali. Některé zmínky se však uchovaly a církevní i státní organizace však pravděpodobně existovala nadále.

907 U Brezalauspurku (asi Bratislavy) porazili Maďaři bavorské vojsko. Moravané jako účastníci této bitvy nejsou zmíněni, což s největší pravděpodobností znamená, že se bitvy nebyli schopni zúčastnit. Není vyloučeno, že panovník a elitní bojovníci padli v nějakých nedávných bojích. Naposledy jsou Moravané zmíněni k předchozímu roku (jejich porážka Maďarů, táhnoucích do Saska).

V období následujících několika desetiletí Morava zřejmě tvořila nárazníkové území mezi Čechy a Maďary, ovládaná patrně několika místními vládci, o nichž však nic nevíme. Po polovině 10. století došlo k vzestupu přemyslovských Čech a jejich expanzi na východ. Do okruhu české říše se dostala nejasná část moravského území, téměř jistě severní Morava včetně Olomoucka. náhled|vpravo|200px|Morava jako součást piastovského Polska