Dráček létavý (Draco volans) je štíhlý, dlouhoocasý ještěr z čeledi agamovitých (Agamidae), nejznámější zástupce rodu dráčků (Draco), k němuž patří 41 blízce příbuzných druhů, rozšířených v pralesích a tropických oblastech jihovýchodní Asie. Dráček létavý se vyskytuje na indonéských ostrovech Jávě a Bali a s délkou kolem 20 cm včetně ocasu patří mezi středně velké dráčky. Tak jako ostatní dráčci, má i dráček létavý vyvinutou kožnatou blánu (patagium), jíž využívá k plachtění mezi stromy. Blána je vyztužena pohyblivými, prodlouženými žebry, v klidu je má dráček přiložena podélně k bokům těla a blánu složenou v záhybech, aby mu nepřekážela při šplhání a lezení. Při skoku žebra napřímí, čímž se blána velmi rychle rozevře. Dráček létavý dokáže uletět až 30 metrů, čehož využívá při hlídání svého území, hledání partnerů i při útěku před predátory, jimiž jsou především stromoví hadi, např. bojgy a bičovky. V dešti nebo silném větru nikdy nelétá. Blánu, jejíž spodní strana je pestře oranžová s černými skvrnami, používá dráček i při komunikaci s příslušníky svého druhu, stejně jako, rovněž oranžový, krční lalok praporkovitého tvaru.
Potravu dráčků tvoří především mravenci, zvláště stromoví mravenci rodu Oecophylla, v menší míře požírají i termity a pavouky. Při chovu v teráriu je nutné zajistit jim dostatečný přísun mravenců, i tak ale dráčci patří k velmi náročným a choulostivým chovancům, kteří se velmi těžko aklimatizují a většinou v teráriu dlouho nežijí. Odchov v zajetí se podařil u příbuzného druhu Draco maculatushttps://www.livingartbyfrankpayne.com/. Vyžadují vysoká, prostorná terária skříňového tvaru s dobrou cirkulací vzduchu, dostatečnou vlhkostí a tropickými teplotami.
Rozmnožování není příliš prozkoumáno, samička snáší asi pět vajec do hnízda v zemi a zakryje je hlínou. Z vejce se líhnou po 32 dnech.
Popis Tento ještěr dorůstá délky 20–25 cm. Po stranách těla má kožní řasu (patagium), kterou v případě potřeby pomocí pohyblivých prodloužených žeber napne a využije ji k plachtění (pasivnímu letu). Dráčci (rod Draco) jsou posledními létajícími plazy na zemi. Při složené létací bláně dráček připomíná kůru stromu, takže je dobře maskovaný. Spodní část létací blány je pestře zbarvená v odstínech oranžové a černé. Na hrdle má dráček oranžový nebo žlutý kožní lalok, který je možno vztyčit. Dráčci jej používají při vzájemné komunikaci obdobným způsobem jako jihoameričtí anolisové.
Rozšíření Dráček létavý se vyskytuje na ostrovech Jáva a Bali, další druhy rodu Draco žijí v tropické jihovýchodní Asii, a to od severovýchodníIndie přes Thajsko, Kambodžu a Malajsii až po Filipíny a indonéské souostroví Moluky. Pouze jeden druh, dráček indický (Draco dussumieri) žije izolovaně v pohoří Západní Ghát na jihu Indie.
Rozmnožování V období rozmnožování láká sameček samici tím způsobem, že jí ukazuje svůj barevný hrdelní lalok a létací blánu, čímž ji přiměje k páření. Samička poté sestupuje na zem, kde vyhrabává jamku a snáší do ní asi pět vajec, která zakryje hlínou. Kladení vajec je zřejmě jediný důvod, proč tito stromoví ještěři sestupují na zem. Inkubace vajíček trvá 32 dnů, vylíhlá mláďata se snaží so nejrychleji vyšplhat do korun stromů a živí se drobnými mravenci.
Odkazy Reference
Externí odkazy
Kategorie:Agamovití