Údolí Hasiny u Lipence je přírodní památka poblíž obce Lipno v okrese Louny. Zvláště chráněné území spravuje Krajský úřad Ústeckého kraje, o naučnou stezku pečuje Český svaz ochránců přírody Hasina Louny.
Předmět ochrany Důvodem ochrany je významné paleontologické naleziště druhohorních organizmů, zvláště chráněných rostlin a živočichů, biokoridor potoka Hasiny jako významného prvku ekologické stability krajiny.
Lokalitou probíhá přírodovědná naučná stezka Údolí Hasiny.
Naučná stezka údolím Hasiny
Zastávka č. 1 – vstupní bod Naučná stezka „Údolí Hasiny u Lipence“ prochází údolím u potoka Hasina nedaleko vsi Lipenec. Trasa NS začíná poblíž parkoviště na levé straně u silnice II/225 Žatec – Louny v místě mezi křižovatkou se silnicemi na Tuchořice a Postoloprty a vesnicí Lipenec. Trasa měří cca 1,5 km, má 10 zastávek a lze jí absolvovat za dobu cca 45 minut. Většina zastávek NS je věnována geologické stavbě a paleontologickým zajímavostem. Naučnou stezku vybudovali v letech 1982 – 1989 členové Českého svazu ochránců přírody z Loun. V roce 1989 byla NS slavnostně předána do užívání veřejnosti. V říjnu 1992 zde byl oficiálně zahájen provoz Centra ekologické výchovy Lipenec. Místo slouží hlavně pro žáky základních škol v okrese Louny, ale i pro nejširší veřejnost k osvětě a prohloubení znalostí. Na NS je možné spatřit pozůstatky rostlin a živočichů z druhohor – z období svrchní křídy. Některé zastávky NS jsou věnovány také současné flóře a fauně. NS byla věnována památce lounského geologa a pedagoga Františka Štvána, který patřil k prvním odborným průvodcům mládeže tímto údolím. Před ním tu působili i jiní významní činitelé české geologie a paleontologie – například profesor Antonín Frič (první zmínky jsou z roku 1879), Josef Velenovský, později také Ervín Knobloch, Petr Hradecký a Miroslav Malkovský.
Zastávka č. 2 – Geologická stavba údolí Informační tabule je umístěna u splavu, kde bývala část vod Hasiny odváděna 700 metrů dlouhým náhonem do umělé nádrže využívané mlýnem stejného jména jako potok sám. Text je věnován základním informacím o geologické stavbě okolí Lipence a je doplněn zjednodušenou geologickou mapou. Této problematice je věnována samostatná kapitola průvodce naučnou stezkou. Již při prvním pohledu na tuto mapu je však patrné, že horninový podklad této oblasti je poměrně dosti pestrý. Zde je odkryt přirozeným způsobem – erozní činností vodního toku a také v řadě lomů, kde byl po celá staletí získáván materiál pro výstavbu nejbližších obcí. Zajímavé informace poskytl na počátku sedmdesátých let 20. století vrtný průzkum této části Lounska. Jeden z vrtů, hluboký 21 metrů, byl vyhlouben necelých 100 m jižně odtud, za silnicí Louny – Žatec. Prošel staršími vrstvami křídového útvaru a skončil v červeně zbarvených pískovcích svrchního karbonu, které jinak vystupují v erozních údolích na severním okraji Džbánu nebo jsou díky tektonice vyzdviženy až na povrch. Tak je tomu např. nedaleko odtud u Lipna a Hřivic. Značná část širšího okolí však o geologické stavbě území napovídá poměrně málo, neboť zde převládá malý členitý reliéf s mocnými polohami čtvrtohorních sedimentů jako jsou deluviální až fluviální hlinité až písčité sedimenty a spraše. K zajímavým fenoménům geologické stavby okolí patří také struktura vzniklá subakvatickým vulkanismem v mladších třetihorách severně odtud na Cikánském vrchu u Mradic, kde se mimo jiné vyskytují vápnité jíly a vápence.
Zastávka č. 3 – Křídová květena Příkrý svah vzniklý erozní činností potoka, ležící poblíž západního okraje Lipence, poskytuje možnost nahlédnout na několika místech do vrstevního sledu křídového útvaru. Na stanovišti s třetím informačním panelem jsou odkryty nejstarší vrstvy křídy, s výjimkou jejich bezprostředního kontaktu s vrstvami karbonu. Na tomto místě však je něco mnohem zajímavějšího – několik metrů mocná vrstva jílových hornin s velmi cenným paleontologickým obsahem. Právě toto naleziště pozůstatků vymřelých, většinou značně starobylých druhů rostlin je jedním z hlavních důvodů vedoucích ke vzniku celé naučné stezky. Tabule na této zastávce poskytuje jak pohled na obrázky fosilních rostlin, tak i možnost seznámit se s problematikou složení křídové flóry, která se v té době rychle rozvíjela směrem k rodům a druhům, jež se vyskytují v třetihorách a případně mají své příbuzné v dnešní květeně. Vrstvy jílových hornin se vytvářely v jezerním nebo bažinném prostředí. Nejsvrchnější jílovce, střídající se s vrstvami pískovců, svědčí o začátku mořské záplavy této části Českého masívu. Části rostlin (listy, části větviček a množství mikroskopického materiálu včetně pylových zrn a semen) byly většinou do vodních nádrží splaveny, neboť se jednalo zejména o dřeviny rostoucí na suché zemi poblíž jezer a bažin. Méně je zde pozůstatků stromovitých dřevin stojících v mělké vodě. Nálezy makroskopických rostlinných pozůstatků křídového stáří jsou v rámci Evropy ojedinělé. Právě Lounsko však patří k oblastem, jež poskytují již po dobu delší než 100 let velmi zajímavé údaje o paleoekologických a paleofloristických poměrech. Ačkoliv zde panovaly velmi příznivé účinky pro růst a vývoj rostlin, ne všude jsou nálezy ve stejně starých vrstvách tak bohaté, neboť pro dochování rostlinných částí byly velmi výhodné podmínky jen místy. Mezi známé lokality patří vedle Lipence také blízké Touchovice a Zeměchy. Vrstvy se sedimenty sladkovodního původu, náležící stupni cenoman, byly před více než 100 lety nazvány podle obce Peruc vrstvami peruckými. Tento název je platný pro celé území Českého masívu, včetně např. jeho saské části. Zvláště zde v prostoru 3. zastávky naučné stezky není žádoucí jakýkoliv amatérský sběr zkamenělin. Jednak by tím byl snížen vědecký význam geologického profilu a jednak může být ohrožena bezpečnost návštěvníků. Sesuvy hornin v minulosti vedly též k přehrazení potoka a jeho vylití na zemědělské pozemky.
Zastávka č. 4 – Horniny mořského dna Při výstupu stezkou do svahu Ovčího vrchu (317 m n. m.) od předešlé zastávky lze postupně sledovat stále mladší vrstvy hornin. Nad jílovitými horninami se zbytky rostlin leží vrstvy pískovců se slabými vložkami jílovců. Výše převládají mořské pískovce nazývané korycanské vrstvy, dále mořské slinité horniny a opuky. Informační panel č. 4 je umístěn do míst, kde vystupují pískovce svrchního cenomanu, již mořského původu, a upozorňuje návštěvníky na významné změny, které se odehrály v severní polovině Českého masívu v době jejich ukládání. Následkem tektonických pohybů, jež souvisely s fázemi vrásnění v alpsko-karpatské oblasti, poklesla tato oblast Čech, Německa a Polska a plochý reliéf se soustavou jezer v depresích byl téměř celý postupně zaplaven mořskými vodami, které sem pronikly od severu. Tato změna paleogeografických poměrů nebyla jednorázová. Měla oscilační charakter a proto se zde nad vrstvou jílových hornin s otisky rostlin střídají pískovce různého původu. Celý komplex usazenin cenomanského stáří tedy není jednotný co do prostředí, v němž vznikal. Vrstvy hornin nejsou produktem jediného sedimentačního cyklu. Výstižnější označení tohoto souboru sedimentů je perucko-korycanské souvrství. Svah nad Hasinou je obrácený k jihu a lze se zde setkat také s některými zajímavostmi ze světa současných rostlin a živočichů. Místy jsou na suchých a vápnitých půdách zachována společenstva teplomilných rostlin a to i přes skutečnost, že tato stanoviště zarůstají křovinami a akátem. Mezi chráněné rostliny zde patří např. bělozářka liliovitá. Pravidelně se tu můžeme také setkat s lapacími jamkami mravkolva běžného.
Zastávka č. 5 – Opukový lom Nejvyšší partie Ovčího vrchu – plošina s kótou 242 m a její okolí jsou budovány mořskými horninami spodnoturonského stáří, které se řadí k jednotce bělohorského souvrství. Zastávka č. 5 se nalézá v prostoru opuštěného opukového lomu využívaného po desetiletí jako extenzivní sad. Účelem instalace informačního panelu je seznámení se vznikem a složením usazených hornin, které jsou v této části Lounska velmi hojné a to „opuk“ a glaukonitických pískovců. Právě tento a řada dalších lomů poskytovaly stavební kámen při budování nejrozmanitějších staveb v širokém okolí. Část bělohorského souvrství byla dříve nazývána malnické vrstvy podle sousední obce. Jedná se o tmavě zelený glaukonitický pískovec – „malnický řasák“ – pozoruhodný velkým množstvím pozůstatků mořské fauny. Některé z druhů jsou zde vyobrazeny a tak si může návštěvník vytvořit představu o bohatosti života v mělkých a čistých vodách spodnoturonského moře. Podobné zkameněliny lze hledat ve starých lomech u Malnic, Lipna, Tuchořic, Dubčan, v okolí Měcholup, Černčic a na mnoha dalších místech. K nejzajímavějším patří nálezy jader a otisků lastur mlžů nebo schránek velkých hlavonožců – loděnek a amonitů, zachovaná klepeta mořských raků, žraločí zoubky, schránky plžů nebo drobnějších ramenonožců. Tak jako u zastávky č. 3 i zde není umožněn sběr zkamenělin a to vzhledem k možné devastaci stanoviště a odkrytého profilu. Podstatně vhodnější a bohatší je např. dobře přístupný lom v Dubčanech. Vrcholové partie a ostroh v západní části návrší jsou osídleny společenstvy teplomilných druhů rostlin, např. kavylem vláskovitým nebo kozincem rakouským. Této problematice je věnován informační text na další zastávce. Do prostoru opuštěného lomu je koncentrován výskyt ještěrky obecné, chráněného druhu plazů.
Zastávka č. 6 – Květena údolí Hasiny