Malta, plným názvem Maltská republika (, ), je ostrovní stát ve Středozemním moři v jižní Evropě, mezi Sicílií a severní Afrikou. Tvoří ho souostroví 80 km jižně od Itálie, 284 km východně od Tuniska a 333 km severně od Libye. Krajinu ostrovů tvoří nízké kopce s terasovitými políčky, kde panuje horké středomořské klima. Na ploše 316 km² žije přibližně 520 000 obyvatel, což z ní činí nejmenší a nejméně lidnatou členskou zemi Evropské unie, desátou nejmenší zemí na světě, avšak je také pátou nejhustěji zalidněnou zemí světa. Urbanizace země je tak rozsáhlá, že se zejména ostrov Malta proměňuje v jednu velkou městskou oblast, a Malta tak bývá někdy nazývána městským státem. Hlavním městem země je Valletta, největší obcí je St. Paul's Bay. Dvěma úředními jazyky jsou maltština a angličtina. Dalším velmi rozšířeným jazykem je italština kterým hovoří až 70 % obyvatel. Přes 80 % se hlásí ke katolické církvi, katolictví je státním náboženstvím.
Malta byla osídlena přibližně od roku 5900 př. n. l. Díky své strategické poloze ve Středozemním moři byla v minulosti důležitým obchodním uzlem. Zároveň také sloužila jako námořní základna mocností, které na ostrovech vládly. V průběhu dějin byla Malta ovládána Féničany, Kartáginci, Řeky, Římany, Araby, Normany, Aragonci, rytíři Maltézského řádu, Francouzi a Brity. Pod britskou nadvládu se dostala na počátku 19. století a sloužila jako velitelství britské Středomořské flotily. Během druhé světové války byla obléhána mocnostmi Osy a sloužila jako důležitá základna pro operace v severní Africe a ve Středomoří. Malta získala nezávislost v roce 1964 a v roce 1974 založila současnou parlamentní republiku.
Malta je unitární parlamentní republikou s prezidentem jako ceremoniální hlavou státu, zákonodárným orgánem je jednokomorový parlament. Je vyspělou zemí s vyspělou ekonomikou s vysokými příjmy, která je silně závislá na cestovním ruchu. V zemi se nachází mnoho historických i architektonických památek, včetně tří zapsaných na seznam světového dědictví UNESCO; Hypogeum Ħal Saflieni, město Valletta, a sedm megalitických chrámů, které patří mezi jedny z nejstarších staveb na světě. Malta je členem Organizace spojených národů, Commonwealthu, Rady Evropy, Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, Evropské unie, eurozóny a schengenského prostoru.
Etymologie Původ slova „Malta“ je nejistý. Nejčastěji je zmiňován řecký původ názvu, konkrétně ze slova μέλι („meli“, v překladu „med“). Řekové ostrov nazývali Μελίτη („Melite“, v překladu „med“ nebo „sladký jako med“), pravděpodobně kvůli jedinečnému Maltskému medu – žije zde totiž endemický druh včely. Že by se mohlo jednat o řecký vliv doplňuje i fakt, že Řecko mělo na ostrov vliv už od roku 700 př. Kr. a že v letech 395 až 870 Maltě vládla Byzantská říše.
Další možný etymologický původ je fénický. Fénické jméno pro Maltu (Maleth) v překladu znamená „útočiště“ nebo „přístav“, což je možné interpretovat jako odkaz na množství zálivů a zátok, které se na ostrově nacházejí. Jméno města Mdina (hlavního města Malty v období starověku) pochází od Římanů.
Dějiny
náhled|333x333pixelů|Chrám Ġgantija Malta se může chlubit dějinami v trvání téměř 7 200 let. Keramika nalezená archeology například ve slavné jeskyni Għar Dalam (nedaleko dnešního města Birżebbuġa) naznačuje, že maltské ostrovy byly poprvé osídleny okolo roku 5200 př. n. l. neolitickými lovci nebo farmáři, kteří připluli z ostrova Sicílie. Patrně šlo o Sikany. Tito první obyvatelé vyhubili trpasličí hrochy (Hippopotamus melitensis), obří labutě (Cygnus falconeri) a trpasličí slony (Palaeoloxodon falconeri), unikátní pravěkou faunu, jejíž pozůstatky jsou nacházeny jen na Maltě a Sicílii. I fosílie těchto vyhynulých druhů byly nalezeny v Għar Dalam.
Obyvatelstvo žilo v matriarchální společnosti (jak dokazují idoly plodnosti). Buď tito první obyvatelé, nebo příslušníci kultury neznámého původu, jež je vytlačila (na tom mezi odborníky neexistuje shoda) vytvořili v období 4000-3500 př. n. l. záhadnou civilizaci zvanou megalitická kultura na Maltě. Vyznačovala se stavbou monumentálních megalitických chrámů. Je známo asi 45 těchto staveb, ale jen pět jich je dobře zachovalých: Tarxien, Ħaġar Qim, Mnajdra, Ġgantija (na ostrově Gozo), a také hypogeum (podzemní posvátný prostor) v Hal Saflieni. Nalezené nože naznačují, že v chrámech byly prováděny oběti zvířat, patrně bohyni plodnosti, jejíž sochy jsou dochovány v Národním muzeu archeologie ve Vallettě. K nejslavnějším patří Sleeping Lady z hypogea či Maltská Venuše z Hagar Qim. Civilizace z neznámých důvodů zanikla a předpokládá se, že pět set let poté (asi 2500 až 2000 př. n. l.) byl ostrov zcela neobydlen.
Ve 2. tisíciletí př. n. l. došlo k novému osídlení Malty, zřejmě opět ze Sicílie. Nové obyvatelstvo spalovalo své mrtvé a stavělo dolmeny. Zanechalo po sobě také záhadné „kolejnice“, anglicky cart ruts. Nejznámější z nich jsou takzvané Clapham Junction (Claphamské křižovatky) na jihu ostrova. Jedná se o paralelně probíhající stopy, vyryté do tvrdé vápencové skály, až 70 cm hluboké s rozestupem mezi 110 a 140 cm. Nejobvyklejší teorií o funkci těchto kolejnic je, že šlo o zavlažovací či naopak odvodňovací systém. vlevo|náhled|307x307pixelů|Mozaika v Domvs Romana Kolem roku 1100 př. n. l. obsadili Maltu Féničané. Dali jí i současné jméno (Malet znamená v překladu útočiště či útulek) a patrně i etnický základ – genetická studie Americké univerzity v Bejrútu tvrdí, že starověké fénické geny má asi třetina Malťanů. Zajímavostí je, že již s Féničany přišli i první Židé, kteří tak mají na Maltě třítisíciletou historii. Po roce 800 př. n. l. převzala bývalá fénická kolonie Kartágo nadvládu nad západním Středomořím, a tím i nad Maltou. Malta se stala její výspou v boji proti helénistické kolonizaci a nebyla tudíž starořeckou kulturou ovlivněna, byť existuje tradice tvrdící opak – která je založena už na ztotožnění Homérem zmíněného ostrova Ogygia s Gozem. Antickému vlivu se ale nakonec Malta neubránila, neboť v druhé punské válce byla roku 218 př. n. l. obsazena Římem, pod vedením konzula Tiberia Sempronia Longa. Římané ostrov přičlenili ke své provincii Sicílie. Díky Římanům máme nejstarší písemné zmínky o Maltě, psal o ní Cicero, Plinius starší a zvláště Diodóros Sicilský, který chválil její přístavy, bohatě zdobené domy a kvalitu textilních výrobků. Nejdůležitější památkou na římskou éru jsou ruiny starořímského města Melite, zejména pak tzv. Domvs Romana, objevený roku 1881, s velmi dobře zachovalými podlahovými mozaikami. náhled|Majmúnahův kámen, jedna ze stop arabské nadvlády Křesťanství na ostrov dle tradice proniklo již s Pavlem z Tarsu při jeho ztroskotání v roce 60 (ve Skutcích apoštolů se o ostrově mluví jako o Melitene), ale skutečně doložený je průnik až z 2. století. Po rozdělení Římské říše spadala Malta pod západní říši. Po pádu Říma přišlo mezivládí Vandalů (454-464) a Ostrogótů (464-533), poté připadla Malta Byzanci, především díky byzantskému generálovi Flaviovi Belisarovi, který Ostrogóty roku 533 porazil. Obyvatelstvo si ale nedalo plně vnutit východní ritus.
V roce 870 Maltu obsadili Arabové, konkrétně tuniská dynastie Aghlabovců. Jejich vyplenění ostrova bylo tak absolutní, že muselo dojít k jeho znovuosídlení kolonisty ze Sicílie, která byla v té době již pod arabskou nadvládou. Došlo pak ke značné islamizaci obyvatelstva. Malta v arabských rukou hrála význačnou roli v obchodu, zvláště s otroky. Arabové vybudovali rovněž známé hradby Mdiny. Stopu zanechali také na jazykové úrovni, dnešní maltština má arabský základ a je počítána k semitským jazykům. vlevo|náhled|Roger I. Sicilský Kolem roku 1090 Maltu dobyli normanští vládci Sicílie (Roger I. Sicilský, Roger II. Sicilský) a připojili ji ke svému sicilskému království. Tradiční výklad říká, že to byl Roger I., kdo Malťanům daroval svůj červeno-bílý prapor, z vděčnosti za pomoc při boji s Araby, a že ten je základem i dnešní maltské vlajky. Roku 1192 se Malta stala hrabstvím, prvními hrabaty byli janovští korzáři, vybraní i proto, aby místní obyvatelstvo militarizovali a připravili na obranu. Brzy hraběcí stolec převzali Štaufové, drželi ho do roku 1266. Roku 1224 došlo k vyhnání Arabů a celá křesťanská mužská populace z italského Celana byla naopak přemístěna na Maltu. V roce 1249 bylo zbývající muslimské obyvatelstvo donuceno přestoupit na křesťanství. Po krátkém francouzském mezivládí připadla Malta roku 1282 aragonské koruně (později španělské). Její barcelonská dynastie ostrov kontrolovala do roku 1409. V roce 1429 Maltu krátce okupovali Maurové.
V roce 1530 ostrov konečně získal křesťanský vojenský (Maltézský) řád Johanitů, pod vedením jeho tehdejšího velmistra Philippa Villierse de L'Isle-Adam. Johanité měli chránit Evropu před vpádem Osmanů. Potřebovali nový azyl, když byli v roce 1522 vyhnáni z Rhodu osmanskou armádou. Císaři Svaté říše římské pak rytíři platili symbolický roční tribut v podobě jednoho maltézského sokola. Roku 1565 se po čtyřměsíčním velkém obležení za cenu obrovských ztrát podařilo odrazit vojska Osmanského sultána Sulejmana I. Nečekané vítězství nad pětinásobnou přesilou je dodnes zdrojem maltské národní hrdosti. náhled|Jean Parisot de La Valette Ostrov byl po této válce téměř zničen, a tak velmistr Jean Parisot de La Valette nechal vystavět nové město Valletta. Po porážce Osmanů se stát ocitl ve zvláštní situaci národnostní a jazykové pestrosti. Johanitský řád se podle jazykové hranice rozdělil na francouzskou, italskou, anglickou, německou, aragonskou, kastilskou a portugalskou část, přičemž každý z těchto podřádů si postavil vlastní sídlo (tzv. auberge). Johanité dali roku 1574 zřídit ve Vallettě i proslulou nemocnici Sacra Infermeria, jednu z největších a nejslavnějších ve středověké Evropě (roku 1979 proměněnou v kongresové centrum). Zlatý věk ostrova skončil v 18. století, kdy byl oslaben vliv Osmanské říše, v důsledku čehož evropské mocnosti přestaly vidět smysl v tom platit Johanitskému řádu „za ochranu“.
V roce 1798 obsadil Maltu Napoleon, při své výpravě do Egypta. Malťané, nespokojení s úpadkovou érou pod johanitskou vládou, ho přivítali jako osvoboditele. 12.–18. června 1798 bydlel Napoleon v Palazzo Parisio ve Vallettě. Zrušil všechny feudální výsady i nevolnictví a dal občanská práva Turkům a Židům. Ustavil zákoník a reformoval veřejné školství. Poté odjel do Egypta, stále vnímán jako hrdina. Malá posádka, kterou na ostrově zanechal, si však místní svými excesy a krutostmi, zejména drancováním kostelů, znepřátelila. Obyvatelstvo odpovědělo osmiměsíčním povstáním. O pomoc povstalci požádali Sicilské království, které zase požádalo o pomoc Brity. Britský kapitán Alexander Ball Francouze z Malty roku 1800 úspěšně vypudil, čímž začala britská éra Malty. Formálního začlenění Malty do své říše dosáhli Britové v Pařížské mírové smlouvě roku 1814. náhled|Památník událostí z roku 1919