Legismus (čínsky: český přepis fa-ťia, pchin-jin fǎjiā, znaky ), občas pod vlivem angličtiny legalismus, je čínský filozofický směr vzniklý v období válčících států.

Legismus je založen na přesvědčení, že většina lidí – nebo alespoň elita – je v zásadě sobecká, tedy že myslí především na své zájmy i na úkor ostatních a proto musí být omezena zákazy a hrozbou trestu. Legalisté kladli důraz na administrativní metody a předpisy a na rovnost před zákonem ( fa, základní pojem legismu), před kterým jsou si všichni lidé, kromě panovníka, rovni. Požadovali důsledné plnění povinností poddaných vůči státu, povyšování a odměňování podle zásluh a schopností. Také považovali posílení zemědělství a armády za primární zájem státu a zasazovali se o snížení moci aristokracie ve prospěch meritokracie a omezení přímého vměšování panovníka do státních záležitostí.

Od 4. století př. n. l. legistické principy našly praktické použití především ve státech Chan (TZ: ; ZZ: , hán) a Čchin (, qín). Ty se staly centralizovanými státy se silnou panovnickou mocí, legističtí filozofové se pak věnovali novému problému kontroly úřednictva.Malina, s. 64–65.

Významní legisté

K nejvýznamnějším legistům patřili Šang Jang a Chan Fej (Han Fei).

Šang Jang (390–338 př. n. l.) byl ve své době hlavním legistickým reformátorem, zasazoval se o administrativní a sociopolitické inovace. Jeho četné reformy učinily z původně nevýznamného státu Čchin vojensky silné a silně centralizované království. Legalismus z velké části „v podstatě rozvíjel určité myšlenky“, které stály za Šangovými reformami a které napomohly Čchinu v roce 221 př. n. l. k jeho konečnému vítězství nad ostatními čínskými státy.

Správa věcí veřejných

Legalistický důraz na pragmatickou, na výsledky zaměřenou správu věcí veřejných je stavěl do rozporu s konfuciány, kteří prosazovali kultivovanou ctnost jako primární metodu budování dobře spravovaného státu, a také s mohisty, kteří podporovali rovnostářskou společnost poháněnou univerzální láskou.

Vztah legistů k taoismu byl však mnohem složitější. Například Chan Fei byl silně ovlivněn taoismem a čerpal inspiraci z taoistického konceptu Wu-wei (nečinnosti), aby popsal svůj ideál vládce, který se vzdal aktivního řízení státu ve prospěch stanovení univerzálních pravidel a standardů. Souběh legalistických a taoistických myšlenek se označuje jako Chuang-Lao (Huang-Lao), což byla dominantní ideologie rané dynastie Chan. (Název vznikl spojením jmen dvou postav: legendárního Žlutého císaře (Chuang-ti) a myslitele Lao-c’).

Reformy Šang Janga, jako například poskytování lén na základě vojenských výkonů a trestání farmářů, kteří nesplnili kvóty, se staly klíčovými pro Čchinovo/Qinovo dobytí Číny a založení první čínské císařské dynastie, dynastie Čchin. Špatná reputace dynastie Čchin pro brutalitu a přísné, drsné zákony vedla následující dynastie k odklonu od legalismu a místo toho se rozhodly prohlásit konfucianismus za oficiální státní ideologii. Legalistický byrokratický aparát zavedený během Čchin však přijala následující dynastie Chan a v průběhu čínských dějin měl na čínské státní umění hluboký vliv.

Právo, politika, moc Právo, politika a moc (čínsky: 法术势, pinyin: fǎ shù shì) jsou tři hlavní principy legalistické školy, které prosazovali zejména Šang Jang, Shen Buhai a Shen Tao.Článek: „Law, statecraft, power“, in: Han-Ying Zhongguo zhexue cidian. Kaifeng 2002, S. 468. „Právo“ (法, fǎ) se zde vztahuje k přísnému a jednotnému vymáhání stávajících zákonů prostřednictvím tvrdých trestů a štědrých odměn. „Politika“ (术, shù) nebo „státnictví“ (anglicky: statecraft) označuje dovednosti, metody a moudrost vládce při řízení veřejných záležitostí. „Moc“ (势, shì) označuje nejvyšší postavení a pravomoc vládce vydávat rozkazy a vynucovat poslušnost. Chan Fej tyto tři principy spojil a vytvořil systém legalismu.

Související články

Reference

Kategorie:Čínská filozofie Kategorie:Politické dějiny Číny Kategorie:Filozofické směry