Adam Georgiev (* 4. července 1980, Praha) je český básník a prozaik, autor širokého žánrového a stylového rozpětí. Je známý především jako autor homosexuálních próz, v roce 2010 byl v pořadu Q v České televizi označen za nejprodávanějšího gay autora v České republice.Video Q
Tvorba Svůj styl, vždy oscilující na pomezí poezie a prózy, předznamenal Georgiev již svým prvním uměleckým textem napsaným v sedmnácti letech, poémou I Ježíš Kristus byl sebevrah (in: Deník sestry Lídy Baarové, 1998), o němž prezidentka Akademie literatury české Eva Kantůrková napsala, že je „intuitivním výkonem velkého talentu“. V provázání s divadlem pokračoval i následující knihou básnických interpretací hereckých rolí Potlesk pro Dagmar Havlovou – Veškrnovou (1998), o níž Radovan Lukavský napsal, že „je v ní něco, co mu vzdáleně připomíná ducha Franceska Petrarcy a jeho zpěvů Lauře“.
Za knihu Básník Trýzeň Kat (2007), sbírku veršů z let 1997 – 2007, získal dvě nominace na Knihu roku 2007 v odborné anketě Lidových novin, a to od Evy Kantůrkové („Zaujala mě vzdorovitost textů zpěčující se obecně oblíbené a ne pouze literární atmosféře spokojené usmolenosti.“) a držitele European Book Prize Mariusze Szczygiela („Metafyzika a duchovnost, jež jsem po smrti Ladislava Klímy nečekal.“).http://www.lidovky.cz/kniha-roku-2007-0cz-/ln_kultura.asp?c=A071220_123128_ln_kultura_nev Literární kritik týdeníku Obrys-Kmen, který vychází jak příloha komunistických Haló novin, Alexej Mikulášek o knize napsal, že „patří k tomu nejlepšímu, co dal uplynulý rok české literatuře“ (Obrys-Kmen, 2008).http://www.obrys-kmen.cz/index.php?rok=2008&cis=11&cl=05
Jako prozaik se etabloval třemi knihami známými jako „homosexuální trilogie“: Planeta samých chlapců (2008), Bulvár slunce (2009) a Zabij mě, Eliso (2009). Vyznačují se originálním literárním rukopisem a také homosexuální otevřeností, nebývalou nejen v českém literárním kontextu. Trilogie má umělecky vzestupnou tendenci („První má vady debutu, druhá je dílem zralého autora a třetí je dílem autora, který již nic nemá zapotřebí.“, Gazeta Wyborcza, 2010). Jakub Vaníček v Literárních novinách (40/2008) o Planetě samých chlapců napsal: "Komu nevadí sprostota, ten se rychle ponoří do proudu Georgievova vyprávění. (...) Je to totiž velký příběh z dnešních dob. (...) Není žádným začátečníkem, dokáže svůj text podat působivou formou. Ten, kdo věří na realismus, by si dokonce mohl pochvalovat precizní čistotu žánru nebo šíři jazyka." Vaníček také ve své recenzi vystihnul trauma gay společnosti zakódované v Georgievově textu: "O lásce se toho u Georgieva namluví víc než dost, jí se homosexuálům nedostává, ona chybí, ona je vytlačena sexualitou." Také proto je Planeta samých chlapců v rámci gay komunity považována za kultovní.http://www.colourplanet.cz/77362-adam-georgiev-live-kdyz-se-kraji-vecnost-tece-ho
První díl trilogie doprovází předmluva Evy Kantůrkové („Je to svět v české literatuře nový, ale patrně nepřenesený, nepřevzatý, autentický. Nevadí mu různost zemí, měst ani jazyků a národností, je všude a vždy týž: uzavřeným světem mladých mužů se vztyčenými penisy, hledajícími škvíru, kde se ukojit.“) a také její osobní dopis autorovi namísto doslovu. Tato česká spisovatelka se v trilogii postupně také stává Georgievovou literární hrdinkou, nazvanou Slavná spisovatelka, někdy též označovanou jako literární máma. V Bulváru slunce je také zveřejněna jejich patrně autentická korespondence. V roce 2008 pozvala Kantůrková Georgieva do pořadu České televize Čtenářský deník, aby s ní rozmlouval o její knize Pán věže.http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10169663406-ctenarsky-denik/308295350470009/ Georgieva podporoval také Vladimír Justl, který mu v osobním dopise napsal (uvedeno na obálce knihy Básník Trýzeň Kat): "Rád jsem si přečetl Vaše verše, našel jsem v nich mnohé, které mne oslovily." V Bulváru slunce Georgiev popisuje, jak ho Justl pozval na návštěvu do svého bytu, a kapitolu zakončuje máchovským zvoláním "Vladimíre!", které umožňuje spolu s dalšími detaily rozpoznat, o koho se jedná.
V roce 2010 vydalo Planetu samých chlapců polské vydavatelství Krytyka Polityczna (s blurbem Mariusze Szczygiela: „Nejlepší literární reportáž, jakou jsem v Čechách četl.“) a kniha zde zaznamenala úspěch u literární kritiky („Během čtení máte pocit, že se setkáváte s dávkou zatraceně dobré prózy nesoucí univerzální odkaz. Díky své mnohorozměrnosti získává na hodnotě. Není to totiž jen výborná próza, ale dokonalý, do myšlení se vrývající popis jisté části současné reality.“, g-punkt.pl, 2010). Szczygiel v deníku Gazeta Wyborcza přivítal polské vydání knihy slovy: „Konečně k nám z Čech přišlo něco, na co jsme vždy čekali. Žádná odpočinková kniha Michala Viewegha nebo Haliny Pawlovské (...) jeho knihy jsou příběhy o zápasu Boha a Ďábla v člověku, což je v české literatuře zřejmě výjimkou od časů Ladislava Klímy." Gazeta Wyborcza, on-line Planeta samych chłopców, Georgiev, Adam Kniha se v Polsku zařadila mezi gay bestsellery roku 2010 http://www.kph.org.pl/www_replika/index.php/ranking-bearbook-–-bestsellery-2010-roku a Szczygiel ve své druhé "české" knize Udělej si ráj (česky 2011) napsal, že "Georgievovy knihy jsou knihami o hodnotách." Planeta samých chlapců je heslem na polské Homopedii.http://www.homopedia.pl/wiki/Planeta_samych_ch%C5%82opc%C3%B3w V roce 2010 vznikla na Jagellonské univerzitě v Krakově o Georgievově tvorbě bakalářská práce Tvorba Adama Georgieva. Homosexualita v textu: poetika a identita Grzegorze Korzeniowskiho.
V roce 2011 vyšla Planeta samých chlapců také v Bulharsku pod názvem Homogolgota.Balkanatolia : Books on Bulgarian : Homogolgota : Adam Georgiev Recenzentka knižního serveru helikon.bg Elena Boitshinova o knize napsala: "Smutná kniha! S naturalismem Pedra Juana Gutiérreze, s fragmentárností pozdního Frédérica Beigbedera, s citlivostí ztraceného mládí, s romantismem nenaplněné lásky… Adam Georgiev proniká, opouští vkus, vede k zamyšlení, odpuzuje a přitahuje… Zabrzdil život, ale bez brzd… Chvějící se realita, kterou jsou schopni zachytit jen ti nejcitlivější z nás. Pohled jiný, ale zároveň skutečnější… Není mnoho lidí, kteří by vydrželi takový život…i kdyby jen v knize!" A její kolega Dimo Georgiev tamtéž: "Pokud v literatuře existují dva druhy knih, dobré a špatné, tato je rozhodně provokujícím způsobem dobrá. Vesmír Adama Georgieva je natolik moderní se svými strachy a úzkostmi, že je třeba pochválit jeho realističnost. Je to odvážný román. Autorovi se daří dosáhnout onoho rytmu, který nacházíme u spisovatelů, jako jsou Gutiérrez nebo Beigbeder. Vědomé překračování estetických a morálních norem posiluje děj, činí román silnějším. Způsobuje čtenářskou spokojenost, přináší napětí v prolínání některých epizod. Dramatičnost a smutek, ne sladkobolnost. Správný vzorec. Toto je rozhodně úspěch v době, kdy je upřednostňována ležérní a ‚lehká‘ próza."
V roce 2014 vyšla Planeta samých chlapců jako e-book v angličtině pod názvem Christ Is Dancing (podle jedné z kapitol). Jako blurb byla použita citace z recenze polského deníku Dziennik Gazeta Prawna (13. 8. 2010) "Jako by Almodóvar napsal My děti ze stanice ZOO".
V roce 2016 vyšla Planeta samých chlapců v Dánsku pod názvem Sanktvejtsdans (Tanec svatého Víta). Katrine Engelhardt Thomsen napsala v recenzi serveru Bogligt.dk: "Kniha jako žádná jiná. Georgiev má nad svým čtenářem čarodějnou literární moc."
Na obálce českého a anglického vydání Planety samých chlapců je mužská postava rozepínající poklopec (autorem fotografie je Robert Vano), na obálce polského vydání je gloryhole (autorem je anglický výtvarník Saul Albert) a na obálce bulharského vydání je růžové syrové maso ve tvaru srdce na černém pekáči (autorem fotografie je bulharská designerka Asya Koleva).
Úryvky z Bulváru slunce jsou zařazeny v antologiích editorky Nely D. Astonové Kniha o čuráku (2009) a Kniha o mrdání (2009).
Georgiev se v pozdějších prózách posunul od svébytné generační výpovědi k dílům obsahově i stylisticky izolovaným. Jednak jsou to fiktivní dopisy Paula Verlaina Arthuru Rimbaudovi v knize Arthure, ty děvko umění (2010), k nimž napsala předmluvu režisérka Agnieszka Holland („Tak snadné je vystupovat do vyšších a ještě vyšších pater poznání. Čím výš a snáz se vystoupá, tím bolestnější je pád.“) a o nichž deník Právo napsal, že jsou „svědectvím vášně těla i literární tvorby“ (Právo, 12. 5. 2010, autor cg), a především temná kontroverzní novela o zlu ve jménu lásky Třepetavý zvuk ptačích křídel (2011) pojednávající o vztahu vojáka a mladého chlapce, kde Georgiev vylíčil mužskou frustraci a hříšnou nevinnost a také sledoval témata jako neonacismus či feminizace Evropy. To vše na velmi malé ploše; Georgievovy prózy se vůbec vyznačují střídmostí, a je proto někdy označován za literárního minimalistu (Host, 4/2011).
V cestě metafyzického básníka pokračoval sbírkou Hostie pekla (2008) a především básnickou skladbou Ve jménu (2011). V ní postavil proti sobě Milana Kunderu a Güntera Grasse a v rozhovoru pro deník Právo ze 6. srpna 2011 k tomu řekl: "Souhlasím se Seifertem, že spisovatelé mají být svědomím národa. Teď budu odvážný: proto mi vadí, že Milan Kundera nepřiznal svůj mladistvý čin, který mu nezazlívám. Zazlívám, že to nepřiznal. Jako Günter Grass, který napsal, že byl v mládí členem SS. Proto jsem je jako archetypy v nejnovější sbírce nazvané Ve jménu postavil proti sobě. Kdo jiný než spisovatel má říkat absolutní pravdu, a to především sám o sobě?" V rozhovoru Georgiev rovněž vyjadřuje rozhořčení nad faktem, že dosud neobdržel Ortenovu cenu. O sbírce Ve jménu napsal lektor Městské knihovny v Praze: "Vystupňovaná lyrická výpověď se tvarem podobá antickým obžalobám společnosti a obrazotvorností zakletým dekadentním představám. Prvotním cílem básnického sdělení originálního tvůrce je velebený smysl pro krásu, ač by ztvárňovala i krajní ošklivost. Esteticky propracované verše doprovází působivé ilustrace."http://search.mlp.cz/?lang=cs&action=sTitul&key=3541517
V roce 2011 byl zařazen do antologie Čeští básníci publikované americkým vydavatelstvím BOOKS LLC ve Washingtonu.http://www.amazon.co.uk/Sn-CI-Urbanov-Hrdli-Stanislav/dp/1233327208http://www.barnesandnoble.com/w/e-t-b-sn-ci-zdroj-wikipedia/1035650077 Od roku 2012, kdy vyšla jeho poslední kniha Večeře u spisovatelky, již nepublikuje a je literárně nečinný.
Spory o Fenomén Georgiev
Kritika