Anton Wildt, též Anton Wild nebo Antonín Wildt (11. června 1830 Praha – 12. dubna 1883 Praha) byl český sochař a restaurátor.
Život Anton Wildt se školil v letech 1848-1855 v sochařské dílně Josefa Maxe. Roku 1855 poprvé vystavoval na výroční výstavě Krasoumné jednoty a následujícího roku si otevřel v Praze ve Spálené ulici 51 vlastní sochařskou dílnu. V roce 1854 se oženil s Františkou Štverákovou (1834–1905), s níž měl tři děti: dcery Františku (* 1854), Karolínu (1855-1863) a syna Antonína (* 1857), který se stal písařem u zemského soudu. Archiv hl. m. Prahy, Praga publica, Pražská pobytová přihláška rodiny
V roce 1862 Wildt odjel do Vídně.Národní archiv, Policejní ředitelství I, konskripce, karton 693, obraz 813, kde jednak spolupracoval se sochaři s Ludvíkem Šimkem a Tomášem Seidanem na realizaci jejich pomníků vojevůdců pro Halu vojevůdců v Arsenalu. Dále tam v letech 1863-1869 spolupracoval také na zakázkách sochaře Franze Melnitzkého.
K jeho přátelům patřili malíř Josef Mánes, který Wildta portrétoval, a Adolf Kosárek. Po Kosárkově předčasné smrti Wildt sňal jeho posmrtnou masku.
Měl velký smysl pro humor, své společníky a přátele bavil vyprávěním originálních vtipů. Nabízeli mu kvůli tomu angažmá v divadle, to ale odmítal — zdařile reprodukovat cizí dílo by nedokázal. V 50. letech si společně s malířem Karlem Purkyně tropil žerty z pražské policie. Jeho humor byl laskavý, dobrácký. Byl známý i jako vlastenec, starostlivý manžel a otec. Zemřel na onemocnění plic, pohřben byl na Olšanských hřbitovech. Špatnou finanční situaci rodiny vystihuje údaj o vdově Františce Wildtové, která musela v 52 letech nastoupit do služby.ˇUdaj v pobytové přihlášce rodiny
Dílo Wildt byl vyškolen v Praze v dílně bratří Maxů jako klasicistní sochař a ve svých dílech se vyrovnával s neorenesančním dobovým názorem. Wildtova tvorba kolísá mezi idealismem až poněkud lidovým (Tylův náhrobek) a ozdobným realismem (pomník Kopeckého). Jeho nejznámějším dílem je sousoší Čechie na atice bývalé České spořitelny na Národní třídě v Praze. Wildtovy náhrobky jsou většinou řemeslné, bez vyšších uměleckých ambicí.
Známá díla 1855 Jaroslav ze Šternberka (vystaveno v Krasoumné jednotě) 1857 Jan Kepler, (vystaveno v Krasoumné jednotě)Památník na oslavu padesátiletého jubilea panování jeho Veličenstva císaře a krále Františka Josefa, Vědecký a umělecký rozvoj v národě českém 1848-1898, Praha 1898, Kapitola Umění výtvarná, s. 50-51 1860 Kenotaf šlechtice Gustava z Putzlacheru, kostel sv. Jakuba Většího Nepomuk 1861 Pomník purkmistra Martina Kopeckého, Kopeckého sady Plzeň 1861 Sousoší Čechie přijímající úspory lidu, atika na průčelí Ullmannovy České spořitelny v Praze (dnes budova Akademie věd České republiky), podle kresebného návrhu Josefa Mánesa Náhrobek Josefa Kajetána Tyla se sochou truchlícího anděla, bývalý hřbitov u sv. Mikuláše, Plzeň Náhrobek Václava Klimenta Klicpery, Olšanské hřbitovy Praha Socha alegorie Víry, na hrobce rodiny podnikatelů J. Höckera a J. Rixiho, Malostranský hřbitov v Praze Socha J. A. Komenského, Škola Na Rejdišti, Praha 1873 Sochařská výzdoba Schebkova paláce v ulici Politických vězňů 936/7, Praha Sochařská výzdoba Prašné brány, Praha (do roku 1883), prováděl dekorativní část výzdoby (srchitektonické prvky, rostlinnou dekoraci a rekonstrukci chybějících článků plastik Matěje Rejska. 1881 restaurování několika pražských kašen
Galerie
Odkazy
Reference
Literatura Nová encyklopedie českého výtvarného umění II. (N-Ž), Anděla Horová (editorka i autorka hesla o Ant. Wildtovi), Academia Praha 1995, s. 936–937 Vojtěch Volavka, České malířství a sochařství 19. století, SPN v Praze 1968, s.225 František Xaver Harlas, České umění. Sochařství a stavitelství. Praha 1911
Externí odkazy
Kategorie:Čeští sochaři 19. století Kategorie:Čeští restaurátoři Kategorie:Narození v roce 1830 Kategorie:Narození v Praze Kategorie:Úmrtí v roce 1883 Kategorie:Muži Kategorie:Pohřbení na Olšanech Kategorie:Zemřelí na plicní onemocnění