Frank (Francis) Meadow Sutcliffe (6. října 1853 Headingley, Leeds, Spojené království – 31. května 1941, Sleights, Spojené království) byl anglický fotograf a teoretik fotografického umění, představitel piktorialismu a naturalismu ve fotografii, syn umělce, učitele a uměleckého kritika Thomase Sutcliffa. Jeho matka se jmenovala Sarah Lorentia Buttonová. Frank Meadow Sutcliffe si vydělával na živobytí jako portrétní fotograf, pracoval nejprve v Tunbridge Wells v Kentu a pak po zbytek svého života v Sleights v Yorkshire. Více je však známý především svými fotografiemi každodenního života v malém městečku Whitby v Severním Yorkshiru, kde žil a pracoval většinu svého života.
Jeho otec ho přivedl do kontaktu s významnými osobnostmi ve světě umění, jako byl například John Ruskin. Jako umělec se nechtěl při fotografování „zaprodat“ a nerad portrétoval turistické rekreanty ve městě. Ve svém ateliéru na Skinner Street, zakořeněném do Whitby a Eskdalského údolí, fotografoval obyčejné lidi, které dobře znal, a budoval kompletní obraz pozdního viktoriánského města a lidí, kteří tam žili a pracovali. Patří k představitelům fotografického naturalismu jako byli například Peter Henry Emerson, Lyddell Sawyer, Benjamin Gay Wilkinson nebo George Davison. Byl členem spolku The Linked Ring, ke kterému pařili například i Frederick H. Evans, Hugo Henneberg, Paul Martin, Alfred Stieglitz a Clarence Hudson White.
Sutcliffova fotografie Vodní krysy z roku 1886 vyvolala v britské společnosti skandál kvůli demonstraci svlečených náctiletých naturistů. Samotný fotograf byl za tento snímek dokonce dočasně exkomunikován z anglikánské církve za zobrazování toho, co podle církve „kazilo opačné pohlaví“. Sutcliffe pomocí konvencí akademické nahoty ukázal, jak se fotografie může přiblížit umění. Odmítl dělat kompromisy s veřejným míněním a na výstavě Královské fotografické společnosti v Londýně získal za fotografii Vodní krysy medaili. Eduard VII. (později král Spojeného království Velké Británie a Irska) si dokonce později snímek sám koupil. Jen od roku 1881 do roku 1894 byl Sutcliffe za své fotografie oceněn více než šedesáti zlatými, stříbrnými a bronzovými medailemi na výstavách v New Yorku, Tokiu, Berlíně, Paříži, Chicagu a Vídni a také na velkých výstavách v samotné Velké Británii.
Hojně o fotografii psal, přispíval do několika časopisů a v místním týdeníku Yorkshire Weekly Post měl pravidelný sloupek. Jeho práce jsou ve sbírce filosofické společnosti Whitby Literary and Philosophical Society i v jiných národních sbírkách. Dne 1. ledna 1875 si vzal Elizu Weatherill Duckovou, dceru místního obuvníka. Měli spolu syna a tři dcery, se kterými bydleli ve svém domě v Sleights. Zemřel 31. května 1941 ve Whitby a byl pohřben na hřbitově v Aislaby u Scarborough.
V současnosti je Sutcliffova galerie ve Whitby, kde je autorovo dílo vystaveno a uloženo. Vydávají se fotoalba mistra, monografie, vědecké a populárně vědecké články o jeho životě a díle. Literární vědci se domnívají, že spisovatel Bram Stoker napsal svůj román Drákula poté, co se zajímal o pohlednici, která reprodukovala fotografii Sutcliffa s ruským škunerem Dmitrijem, který ztroskotal při bouři poblíž přístavu Whitby.
Životopis Dětství a mládí alt = barevná fotografie starého anglického kamenného domu|náhled|upright=1.2|Ve starém Headingley
Frank Meadow Sutcliffe byl synem malíře, učitele výtvarného umění a uměleckého kritika, absolventa školy na Královské akademii umění Thomase Sutcliffa (1828–1871) a ženy jménem Sarah Laurentia Button. Jeho dědeček byl od narození gentleman, ale stal se hostinským a obchodníkem s alkoholem. Frank Meadow byl nejstarší z osmi dětí a narodil se 6. října 1853 v Headingly poblíž Leedsu. Jednalo se o venkovskou periferii a rodina se nepotýkala s problémy velkého průmyslového města, kterým v té době byl Leeds. Jako dítě byl Frank nucen spát v otcově dílně. Byly tam sádrové busty, starožitnosti a tiskařský lis. Thomas Sutcliffe byl umělec, který vytvářel olejomalby i akvarely. Mezi jeho zájmy patřil lept a litografie. Byl členem Královského institutu malířů akvarelů (Royal Institute of Painters in Water Colours). V té době se mnoho umělců obávalo vzniku nového umění fotografie s tím, že ztratí zákazníky, nebo dokonce, že malba jako samostatná umělecká forma zanikne. Fotografování se stalo koníčkem Thomase Sutcliffa (Podle magazínu Witby Gazette získal jako první fotoaparát v Leedsu), ale fotografie, které pořídil, se dodnes nedochovaly.
Otec se snažil podnítit zájem dětí o výtvarné umění. Ve své dílně za tímto účelem vytvořil dioráma, které doplnil v souladu s nejnovějšími výdobytky techniky světelnými a zvukovými efekty. Frank Sutcliffe se o umělecké gravírování začal zajímat už jako dítě. Jedním z jeho raných děl byl lept zobrazující dvě lodě, který si sám upravil tak, aby pasoval na hlavičkový papír. Je zachován v dopise, který Frank napsal svému bratru Horaciovi v roce 1869. Chlapec také vytvářel tištěné ilustrace a návrhy pro otcovy sbírky povídek, které psal pod pseudonymem Jossey Hallarts. Frank Sutcliffe později mluvil o svém dětství takto:
Frank Meadow Sutcliffe získal základní vzdělání na soukromé Dame school. Kvůli otcově nemoci však bylo Sutcliffovo vzdělání v roce 1865 přerušeno a ve čtrnácti letech byl rodiči poslán do učení do pivovaru Tetley's Brewery na Hunslett Lane v Leedsu s cílem stát se úředníkem. Michael Highley, autor fotografovy biografie, napsal, že těžká práce měla vážný dopad na zdraví teenagera. Jako učeň dokázal vydržet osmnáct měsíců a z pivovaru odešel hned poté, co se otec uzdravil. Sutcliffe se vrátil domů z Leedsu a na poličce našel Manuál fotografické manipulace, vydaný v roce 1858. Právě od seznámení s touto knihou začal projevovat stálý zájem o fotografii.
Profesionální fotograf Frank Sutcliffe pro své rané fotografické experimenty používal velký a objemný fotoaparát (byl vyroben z mahagonu a při plném vysunutí byl dlouhý 1 metr), který snímal na skleněné desky o rozměrech 24×18 palce, ale později jej upravil pro desky 8,5×6,5 palce. Fotoaparát byl s 24palcovým objektivem. Tento fotoaparát získal v roce 1869. Michael Highley tvrdil, že ho Frank Sutcliffe dostal jako dárek od svého otce. Sám fotograf řekl, že marocká kůže a samet, kterými byly pokryté jednotlivé součásti drahého fotoaparátu, upoutaly pozornost jeho psa a ten je rychle uvedl do nefunkčního stavu. Sutcliffe byl nucen začít experimentovat s tím co zbylo, protože neměl peníze na nákup nových dílů, které by je nahradily.
Portrétní fotograf a zakladatel společnosti Leeds Photographic Society představil mladého muže specializovaným časopisům, které se zabývaly jak estetickými, tak technickými otázkami spojenými s fotografií. Ranou prací Franka Sutcliffa byly převážně portréty a zátiší. Předtím se také pokoušel fotografovat ptáky v letu. Historik fotografie Martin Sandler věřil, že Sutcliffe byl v některých ohledech malíř, který na tisk fotografií často používal speciální efekty, aby dodal fotografii atmosférický opar nebo vytvořil iluzi impresionistických tahů štětcem.
V roce 1870 se Thomas Sutcliffe se svou rodinou přestěhoval do Ewe Cote, asi jednu míli od Whitby v Severním Yorkshiru. Místo bylo Sutcliffům dobře známé, protože zde často trávili letní prázdniny. Rodina si pronajala velký dům postavený na konci 17. století. Fotografův otec zemřel v prosinci 1871 ve věku pouhých 43 let. Sutcliffovi bylo v té době 18 let a jako jediný dospělý muž ve velké rodině se rozhodl stát se profesionálním fotografem. Matka byla proti takovému zaměstnání svého syna; jednou dokonce prohlásila, že by ho v dětství uškrtila, kdyby věděla, že se jednoho dne stane umělcem. Mladý fotograf získal některé zakázky díky přátelství svého zesnulého otce v uměleckém světě. V letech 1872–1873 Frank Sutcliffe fotografoval pro anglického fotografa Francise Frithe, kterého proslavily cesty po Blízkém východě a série pohledů na jorkšírská opatství a hrady. Právě od Frithe se naučil používat masky pauzovacího papíru, aby dosáhl požadovaného tónového rozsahu tisků. Frith doporučil mladému fotografovi, aby do záběrů krajiny nezahrnoval lidi, protože kupující se zajímá především o krajinu. Sutcliffovy fotografie se staly součástí Frithova velkého projektu vyfotografovat každé město, vesnici a památku ve Spojeném království; měly být masově vyráběny a prodávány jako „místní pohledy“.
alt = černobílá fotografie, portrét sedícího muže, na zemi vedle sebe má klobouk |náhled|upright=1.2|Frank Sutcliffe: Portrét Johna Ruskina, 1873
Jedna z fotografií ze série, kterou objednal Francis Frith, byl snímek s názvem Sunset after Rain shot above Rievaulx Abbey (Západ slunce po dešti nad opatstvím Rievaulx). Rodinný přítel poslal pozitiv tohoto snímku renomovanému historikovi umění a spisovateli Johnu Ruskinovi. Ruskin fotografii velmi ocenil a pozval Sutcliffa v září 1873 na návštěvu Brantwoodu, kde žil od roku 1871. Sutcliffe využil pozvání k fotografování samotného Ruskina a okolí jeho panství.
Sutcliffovy zakázky z předměstí Leedsu mu v té doby nevynášely dostatečné příjmy. Ve víře, že na prosperujícím jihu Anglie lze vydělat více peněz, otevřel Sutcliffe v roce 1875 v módním letovisku Tunbridge Wells v Kentu jižně od Londýna ateliér portrétní fotografie, který však brzy zkrachoval. V roce 1876 (podle jiné verze v roce 1875) se fotograf vrátil do Whitby, což bylo prosperující turistické letovisko ve viktoriánské době. Sutcliffe tam otevřel své fotografické studio. Historička Paulette E. Bartonová pojmenovala umístění jeho prvního ateliéru ve Whitby Waterloo Yard. Podle deníku Whitby Gazette Sutcliff původně bydlel na Broomfield Terrace a jeho ateliér se nacházel na Waterloo Yard, a později (pravděpodobně v roce 1894) ateliér přestěhoval na adresu Skinner Street 25 (podle Paulette E. Bartonové to vyžadoval modernější charakter nového studia, a podle uměleckých kritiků galerie Beetles & Huxley to souviselo s větší velikostí místnosti.) V novém místě se studio nacházelo v prvním patře budovy a v reklamě z roku 1895 bylo popisováno jako „jedno z největších a nejosvětlenějších v Anglii“. Sám fotograf tou dobou žil ve vesnici Sleights, i když nadále pracoval ve Whitby. Dílna, ve které byl jediným pracovníkem majitel, se specializovala na portréty klientů. Na zadní straně fotografií se Frank Sutcliffe od roku 1883 inzeroval jako „fotograf pana Ruskina“, člen Fotografické společnosti Velké Británie a vítěz medailí na výstavách v letech 1881 a 1882. Gus Macdonald ironicky napsal, že poté, co se prohlásil za „fotografa Johna Ruskina“, ke svému překvapení zjistil, že místní o velkém spisovateli a uměleckém kritikovi nikdy neslyšeli. Portrétní studio poskytlo Sutcliffovi celkem stabilní příjem. To mu umožnilo vytvářet fotografie pro vlastní potěšení. Fotografie Whitby a výjevy z každodenního života jejích obyvatel pořizoval Sutcliffe z vlastní iniciativy. Vyznačují se dokonalou kompozicí a technickou virtuozitou, které podle historiků umění pomocí objemného zařízení druhé poloviny 19. století nebylo snadné dosáhnout.