Alois baron Pražák (21. února 1820 Uherské HradištěMatriční záznam o narození a křtu – 30. ledna 1901 Vídeň) byl moravský a rakouský politik, právník a šlechtic, nejvýznamnější reprezentant českého živlu na Moravě v druhé polovině 19. století a předseda staročeské Moravské národní strany, koncem 19. století předlitavský ministr-krajan a ministr spravedlnosti.
Mládí a osobní život Narodil se 21. února 1820 v Uherském Hradišti v zámožné měšťanské římskokatolické rodině Augustina Pražáka (měšťanem od 15. 10. 1806) a jeho ženy Johanky. Vyrůstal s pěti sourozenci – bratrem Augustinem, který však tragicky zahynul ještě jako student (otrava kysličníkem uhelnatým), a sestrami Annou, Rozálií, Karolínou a Amálií. Jeho otec vlastnil koželužnu, dvě usedlosti s pololánem ve Starém Městě a vinohrad v Mařaticích.
Matka pocházela z italského rodu Pogliesů. Její předkové se v Hradišti usadili na přelomu 16. a 17. století. Rodině Pražáků patřil dům na Mariánském náměstí. Obě rodiny, Pražákova i Pogliesova, patřily ve městě k velmi váženým, přestože rod Pražáků nepatřil k starousedlým. Augustin Pražák zastával ve městě řadu čestných úřadů.
Do Uherského Hradiště přišel děd Aloise Pražáka z Tábora. Jméno Pražáků, které přijali za své, je odvozeno od Prahy (kde však nosili jméno Srbský), kam přišli jejich předkové snad v 16. století až z Chorvatska.
Otec Augustin Pražák byl poměrně zámožný, a protože sám byl absolventem několika tříd gymnázia, druhorozeného Aloise se rozhodl dát na studia (s prvorozeným Augustinem počítal, že po vyučení převezme otcův rodinný podnik). Podle otcova mínění se Alois na řemeslo ani moc nehodil, neboť v mládí prodělal těžký zánět pobřišnice a jen zázrakem se uzdravil. Byl proto považován za fyzicky slabého a neduživého.
Vzhledem k tomu, že Uherské Hradiště mělo v 1. polovině 19. století německý ráz, navštěvoval Alois školy německé. Uměl však dobře mluvit česky, neboť tak se v rodině s dětmi mluvilo. Číst však česky tehdy ještě neuměl. V deseti letech studoval na Piaristickém gymnáziu v Kroměříži. Nebyl sice vynikajícím žákem, ale jako milovník přírody vynikal botanickými znalostmi též zásluhou prof. Wintra. V šestnácti letech studoval filozofii v Brně. Jeho učiteli byli topograf Řehoř Tomáš Volný, profesor historie a filologie, a spisovatel František Matouš Klácel, profesor filozofických věd. Jejich zásluhou se v mladém Pražákovi „vyvinul cit pro studie estetické a historické a láska k národu“.
Od října 1838 studoval Pražák v Olomouci na tamní právnické vysoké škole, kde tenkrát přednášeli prof. dr. Scari vědy politické a statistiku a dr. Helm právo občanské. Tady se stýkal s rodinou strýce a tety (matčiny sestry) Fanderlíkových, kteří jej podporovali na právnických studiích. Jeho otec totiž ztratil při požáru velkou část majetku a nemohl jej podporovat tolik, co dříve. Alois si též přivydělával soukromým vyučováním. Na studiích se probouzely jeho vlastenecké city. Jeho moravanství bylo zprvu orientováno spíše německy, neboť byl samotář, vzdělán v německém jazyce a neměl ani mnoho příležitostí s někým kloudně promluvit česky, a teprve díky vlivu vyučujících dr. Bočka a profesora Aloise Vojtěcha Šembery se prohluboval jeho zájem o češtinu.
Po ukončení právnického studia v roce 1842 nastoupil praxi u olomouckého magistrátu. Na jaře roku 1844 dosáhl titul doktora práv a po dobu tří let byl „koncipistou“ (koncipientem) u brněnského advokáta dr. Dudezya. Nejprve však sám spíše než o advokátské praxi uvažoval o kariéře v zemských či státních službách a chybělo málo, aby zakotvil jako úředník finanční prokuratury v Haliči. Na počátku roku 1848 si otevřel v Brně na rohu Velkého náměstí (dnes náměstí Svobody) a Kobližné ulice vlastní „veřejnou agenturu“ (napůl advokátní, napůl úřední kancelář).
V roce 1849 stál JUDr. Alois Pražák u zrodu Národní jednoty svatých Cyrila a Metoděje v Brně, pozdější Matice moravské. Obdobně se podílel na založení Besedy, pozdějšího (od r. 1861) Filharmonického spolku Beseda česká.
V roce 1850 se dr. Pražákovi podařilo dosáhnout potvrzení místa advokáta zapsaného v advokátní komoře. Tehdy na oplátku pomáhal svému o 19 let mladšímu bratranci JUDr. Josefu Fanderlíkovi mladšímu, významnému moravskému politikovi, rovněž poslanci Moravského zemského sněmu, když působil v Brně a v Uherském Hradišti.
28. srpna 1850 měl JUDr. Alois Pražák na sv. Hostýně svatbu s Antonií, dcerou olomouckého tiskaře a nakladatele Skarnitzla, s níž se seznámil v době olomouckých studií na právnické fakultě. Byla rodem i výchovou Němka, ale naučila se tak dobře česky a působila v českojazyčných spolcích, že by v ní Němku hledal málokdo. Manželé Pražákovi bydleli nejprve v Offermanově ulici u Ferdinandových hradeb (dnešní Bašty, roční nájem 400 zlatých, později 500), později na Zelném trhu, kde měli také rozsáhlou zahradu. Zde se jim narodily čtyři děti – synové Vladimír, Jaroslav a Otakar a dcera Marie.
Dr. Pražák se nadále věnoval advokacii a získal brzy jméno jednoho z nejobratnějších advokátů na Moravě. Býval proto často volen do správních rad různých průmyslových závodů (např. šlapanického cukrovaru). Byl právním zástupcem mnoha příslušníků moravské šlechty, např. knížete Hugo Salma, hrabat Karla a Jindřicha Haugviců, hraběte Albrechta Kounice, Aloise Serenyiho a jiných. Kromě toho byl stále činný v Matici moravské.
Ve druhé polovině roku 1854 a v prvních měsících r. 1855 byl dr. Pražák nemocen. Domníval se, že trpí mozkovou chorobou. Byl však zřejmě pouze přepracován a byl mu doporučen klid, dovolená a veselá mysl. V r. 1854 pobýval na léčebném pobytu v Meranu. Potom však dr. Pražák odpočíval poměrně aktivně. Vzpomněl si na svou lásku k horám a podnikal cesty za poznáním po Evropě a túry po Alpách. Protože byl i zaníceným nimrodem, najal si s několika brněnskými advokáty honební revír v okolí Brna. Pomalu se vracel k práci a od r. 1860 se opět věnoval veřejným událostem.
Když v 60. letech přesídlil do Vídně, předal advokátní kancelář v Brně dr. Šromovi, do té doby působícímu v Uherském Hradišti. S dr. Šromem, s bratrancem dr. Fanderlíkem, advokátem v Olomouci, s dr. Mezníkem, svým stálým zpravodajem z Prahy, s kroměřížským advokátem Kozánkem a dalšími byl v neustálém kontaktu.
Politická činnost
Revoluce 1848 a nástup do politiky JUDr. Alois Pražák se stal výraznou osobností, která významným způsobem zasáhla do politického dění v rakouské monarchii. Jeho politická kariéra začala revolučním rokem 1848. Vždy si uvědomoval svůj slovanský původ a především své moravanství. Když byl povolán do moravského stavovského sněmu, rád toto pozvání přijal. Po pádu kancléře Klemense von Metternich byl totiž zvolen poslancem Zemského sněmu Markrabství moravského (i se svým otcem, který se však mandátu záhy vzdal), kde ihned vynikl nad jiné jako skvělý řečník. Jeho životopisec Libor Vykoupil jej charakterizuje následovně: „Mluvil vždy věcně a klidně, vyjadřoval se k širokému spektru problémů a byly mu svěřovány stále významnější referáty. Vynikajícím způsobem se zúčastnil rozpravy o obeslání či neobeslání frankfurtského sněmu.“ Moravští poslanci sympatizovali s listem Františka Palackého z 11. dubna 1848 o odmítnutí českých poslanců se sněmu zúčastnit. Na rozdíl od Palackého na českém sněmu zastával Pražák obeslání s podmínkou, že Rakousko si udrží své postavení mimo Německo. Z obavy o samostatné postavení Rakouska však nakonec zvítězilo stanovisko frankfurtský sněm neobeslat. Z Moravy tedy odjelo do Frankfurtu pouze 13 poslanců německé národnosti.
Zvláště díky Pražákově iniciativě Moravský zemský sněm 14. dubna 1848 odmítl v dopise císaři sloučení Moravy s Čechami a návrh českých politiků sloučit jejich zemské sněmy. Vystupoval proti jednotícím snahám českých politiků, z důvodu toho, aby nebyla pošlapána starobylá práva Markrabství moravského.
Právě na půdě Moravského zemského sněmu vystoupil Alois Pražák s takovou razancí proti politickému a organizačnímu splynutí Moravy s Čechami, že dokázal rozhodující měrou ovlivnit i názor ostatních poslanců (72 poslanců bylo pro, pouze 6 bylo proti). Návrh na spojení obou zemí byl zamítnut slovy poslance Cibulky: „Češi jsou nám bratři a přátelé, ale musíme pevně držeti od mnoha staletí zachovanou samostatnost a nezávislost.“ Alois Pražák měl eminentní zájem na tom, aby si Morava v 19. století jako jedna ze zemí Koruny české zachovala vlastní zemský sněm, a nadále byla v rámci habsburské monarchie suverénním politickým subjektem. Pod Pražákovým vedením uskutečňovala Morava vlastní národní politiku, nezávislou na politice staročeské, reprezentované Františkem Ladislavem Riegrem. (Zklamaní čeští politici tak sklidili plody své poněkud velkopanské politiky, když se domnívali, že proti jejich návrhům nelze mít jakýchkoliv námitek. Dr. Pražák později prohlásil, že přes sympatie k Čechům byl natolik Moravanem, že k jinému závěru ani dojít nemohl). Tak jako dr. F. L. Rieger v Čechách byl mluvčím Čechů, tak na Moravě dr. A. Pražák se stal vůdcem a mluvčím Moravanů. Oba byli uznávanými politickými autoritami ve svých rodných zemích.
13. května 1848 se rozešel původní stavovský zemský sněm. Zasedání nového tzv. „selského“ zemského sněmu (zástupce totiž měli majitelé statků zapsaných v zemských deskách, měšťané, zástupci venkovských obcí s cca 40% podílem a universitní profesoři) bylo zahájeno již 31. května 1848. Alois Pražák byl opětovně zvolen za Uherské Hradiště. Na sněmu se stal význačným zástupcem moravských královských měst a jedním z hlavních řečníků. Svůj odstup vůči politice Čechů potvrdil tím, že se ani nezúčastnil slovanského sjezdu v Praze ve dnech 2. až 12. června 1848. Vedoucím asi šedesátičlenné moravské delegace byl MUDr. Jan Helcelet.
Naopak, v téže době, na druhém zasedání moravského zemského sněmu 5. června 1848 projednával tradičně velmi aktivně záležitosti týkající se roboty a desátků. Jako poslanec moravského zemského sněmu, díky svým schopnostem a kvalitám vyjednávače, sehrál Pražák zcela zásadní roli při jednáních za kurii královských měst jako referent v komisi o zrušení roboty, což by mu samo o sobě mělo zaručit nesmazatelné místo v učebnicích dějepisu, neboť jeho zásluhou měla Morava jako první ze všech zemí monarchie vyřešenu otázku zrušení roboty. Teprve po něm vystoupil ve Vídni se svými návrhy Hans Kudlich. Alois Pražák vypracoval též návrh pro panovníka. Nový Moravský zemský sněm zasedal téměř 8 měsíců až do 24. ledna 1849.
Ve volbách roku 1848 byl také zvolen na rakouský ústavodárný Říšský sněm. Zastupoval volební obvod Uherské Hradiště na Moravě. Uvádí se jako doktor práv. Patřil ke sněmovní pravici.
Na sněmu působil během jeho zasedání ve Vídni i později v Kroměříži (odtud označení kroměřížský sněm). Alois Pražák si získal na Moravě takové sympatie, že byl v právě probíhajících volbách do Říšského sněmu bez agitace zvolen hned ve třech okresech (Uherské Hradiště, Vizovice a Prostějov). Přijal mandát za své rodné město. Z celkového počtu 38 poslanců z Moravy se pouze 8 pokládalo za Slovany, včetně Pražáka. Karel Havlíček Borovský, který ve svých Národních novinách otiskl jména poslanců jednotlivých krajů a ke každému z nich uvedl stručnou charakteristiku, u poslance za Uherské Hradiště napsal: „JUDr. Alois Pražák, veřejný agent v Brně. Slovan, protivník všelikého sblížení se k Čechám, jinak bez barvy,“ tedy bez výraznější politické orientace.