Daniel Alves da Silva (* 6. května 1983 Juazeiro), známý zkráceně jako Dani Alves, je bývalý brazilský profesionální fotbalista, který hrál na pozici pravého krajního obránce. V průběhu své kariéry se vypracoval na jednoho z nejlepších hráčů na svém postu. Napříč seniorskou kariérou získal 43 trofejí a je tak druhým nejúspěšnějším fotbalistou v počtu trofejí.
Kariéru zahájil v rodné Brazílii, odkud roku 2003 zamířil do španělského klubu Sevilla FC. Se Sevillou vybojoval několik trofejí včetně premiérové trofeje z Poháru UEFA. Od roku 2008 do roku 2016 byl hráčem jiného španělského klubu FC Barcelona. V sezónách 2008/09 a 2014/15 vyhrál s Barcelonou treble, tedy výhru v domácí lize, domácím poháru a Lize mistrů UEFA v jedné sezóně. V roce 2016 přestoupil do italského Juventusu a zahrál si s ním své další finále Ligy mistrů, ve kterém právě proti Barceloně prohrál. Mezi roky 2017 až 2019 hájil dres francouzského celku Paris Saint-Germain, než se vrátil do Brazílie, do klubu São Paulo FC. Později se znovu upsal Barceloně.
Je dvojnásobným vítězem Copa América (2007, 2019) a též dvojnásobným vítězem Konfederačního poháru (2009, 2013). Na fotbalovém turnaji na Letních olympijských hrách vybojoval v roce 2021 zlatou medaili, čímž pomohl národnímu mužstvu k obhajobě.
Klubová kariéra náhled|Daniel Alves během semifinálového zápasu mistrovství světa klubů FIFA 2009 v Abu Dhabi.
Raná kariéra Ve 13 letech bydlel s bratrem ve středu Juazeira, kde pokračoval ve hraní fotbalu v místní akademii. Do Bahíi mířící trenér José Carlos Quiroz jej vzal s sebou a 15letý Alves hrál nově za juniorku Bahíí, která byla zároveň rezervním týmem. O pár let později jej do áčka přibral trenér Evaristo Macedo, sám bývalý fotbalista Realu Madrid a Barcelony. Při debutu proti Paraná si zapsal gólovou asistencí a po faulu na něj byla odpískána penalta, díky čemuž Bahía ve státní lize Campeonato Baiano vyhrála 3:0.
Sevilla FC Šest let působil v Seville, kde se v řadách jeho spoluhráčů vyskytovali další talentovaní fotbalisté Sergio Ramos, José Antonio Reyes, Jesús Navas, všichni okolo 20 let věku, a také Antonio Puerta. V sezóně 2003/04 byl trenérem Joaquínem Caparrósem postaven na post pravého krajního záložníka, post pravého krajního obránce totiž držel Sergio Ramos. Odehrál 29 soutěžních zápasů a vstřelil jeden gól. Caparrósův odchod a příchod útočně laděného Juande Ramose Brazilci vyhovoval, zvláště když roku 2006 odešel Ramos do Realu Madrid a uvolnil mu post „beka“. Útočící Alves se nově doplňoval s Jesúsem Navasem stojícím v rozestavení na dříve „jeho“ pravé straně zálohy, který kryl jeho výpady vpřed.
Ve skupinovém zápase Poháru UEFA na hřišti FC Zürich dne 29. listopadu 2006 při venkovní výhře 4:0 poprvé vstřelil dva góly za soutěžní zápas.
V letním přestupovém období roku 2007 se o jeho služby ucházel anglický klub Chelsea, ten se však se Sevillou nedohodl na přestupové částce a následně odkoupil Juliana Bellettiho z Barcelony. V srpnu 2007 pomohl zisku španělského superpoháru Supercopa de España, když v prvním zápase pomohl porazit Real Madrid 2:0.
Při přestupu do Barcelony v létě 2008 prohlásil: „Tomuto klubu vděčím za všechno. Takovým hráčem jakým jsem teď, jsem výhradně díky Seville. Nikdy nezapomenu a rád bych se tam někdy vrátil.“ A José María Del Nido, prezident klubu, s nímž se právě loučil, mu opětoval. „Daniel odchází, protože na to má právo, svými výkony se o velký přestup zasloužil. Sní o tom, že jednou bude jako Cafú, a nepochybuji, že to dokáže. Je to unikátní fotbalový klenot.“
FC Barcelona
Sezóna 2008/09 V jednom z největších letních přestupů světa fotbalu roku 2008 přestoupil ze Sevilly do Barcelony za částku 29 milionů eur. Dalších šest milionů mělo putovat sevillskému klubu v návaznosti na Alvesovu výkonnost. Stal se tak v té době nejdražším fotbalovým obráncem. Brazilský fotbalista podepsal smlouvu na čtyři roky a v týmu se setkal se svým sevillským spoluhráčem Seydouem Keitou.
Prvním soutěžním zápasem byl zápas proti Wisle 13. srpna v předkole Ligy mistrů vyhraný výsledkem 4:0. Alvesův ligový debut 31. srpna skončil prohrou 0:1 s Numancií, nováčkem soutěže. Při domácí výhře 5:0 nad Almeríí vstřelil v ligovém zápase 8. kola svůj první gól v novém týmu. Trefil se z přímého kopu z více než 30 metrů. První El Clásico sezóny 2008/09 se odehrálo na domácím stadionu Camp Nou a Barcelona v něm vyhrála nad Realem Madrid 2:0, poprvé od roku 2005. V katalánském derby 21. února 2009 prohrála Barcelona doma s Espanyolem i s Alvesem v sestavě prvně od srpnového zápasu s Numancií.
Ačkoli pozice největší hvězdy náležela Lionelu Messimu a v týmu působili Xavi, Andrés Iniesta, Thierry Henry či Samuel Eto'o, označil jej odborník na španělský fotbal Sid Lowe ve svém lednovém článku pro The Guardian za nejlepšího hráče světa po Messim.
Nechyběl ve finále domácího poháru při výhře 4:1 nad Athleticem Bilbao 13. května 2009, při níž jej trefila fanouškem hozená plechovka. Ten den oslavil svoji první trofej za Barcelonu, která Copu vyhrála poprvé od roku 1998. Tři dny nato bylo rozhodnuto o titulu, když Real Madrid zaváhal, již mistrovská Barcelona posléze prohrála 1:2 s Realem Mallorca. Ve finále Ligy mistrů 27. května chyběl kvůli karetnímu trestu v základní sestavě v zápase proti obhajujícímu Manchesteru United. Jeho Barcelona vyhrála 2:0 a stala se prvním španělským klubem, který zkompletoval treble.
Sezóna 2009/10 Po úspěšném úsilí vybojovat domácí superpohár Supercopa de España ve dvojzápase proti Athleticu Bilbao se Barcelona rovněž v srpnu 2009 ujala ještě evropského Superpoháru UEFA po výhře 1:0 v prodloužení nad Šachtarem Doněck. V úvodním kole La Ligy v posledním srpnovém dni pomohl vyhrát 3:0 nad Sportingem Gijón dvěma asistencemi na góly Seydoua Keity a Zlatana Ibrahimoviće. Ve třetím kole 19. září se gólově prosadil z přímého kopu v zápase proti Atlétiku Madrid a přispěl ke třetí výhře v řadě výsledkem 5:2. V remízovém zápase 1:1 s Athleticem Bilbao 21. listopadu vstřelil jediný gól katalánského týmu. V průběhu prosince se účastnil Mistrovství světa klubů FIFA, kam Barcelona zamířila jako evropský šampion. Barcelona ve finále 19. prosince 2009 zdolala v prodloužení 2:1 argentinské Estudiantes, vítězný gól zaznamenal po Alvesově centru Lionel Messi. Barcelona dosáhla na „sextuple“, když v roce 2009 vybojovala šest trofejí – do té doby nedosažený rekord.
Třetí gól v (ligové) sezóně vsítil 23. ledna 2010 proti Realu Valladolid při venkovní výhře 3:0. Tato výhra v 19. kole učinila Barcelonu neporaženou v první polovině ligové sezóny, což se klubu podařilo poprvé v historii. První ligová porážka se udála 14. února 2010, kdy se Barcelona potýkala s absencemi včetně Alvese a prohrála 1:2 s Atlétikem Madrid na jeho hřišti. První semifinálový zápas Ligy mistrů na půdě Interu Milán 20. dubna dopadl výhrou domácích 3:1 a čtvrtou porážkou Barcelony v sezóně. Jednogólová výhra v domácí odvetě 28. dubna na Camp Nou na postup do finále nestačila. O titulu se rozhodovalo do posledního 38. kola, kdy Barcelona 16. května přivítila Real Valladolid, vyhrála 4:0 a se ziskem rekordních 99 bodů obhájila, neboť Real Madrid s Málagou remizoval. Alves byl v zápase nezvykle vystřídán přibližně 15 minut před koncem, neboť trenér Pep Guardiola potřeboval vyslat do hry útočníka Ibrahimoviće.
Sezóna 2010/11 V úvodním skupinovém zápase Ligy mistrů 14. září 2010 vstřelil závěrečný gól při domácí výhře 5:1 nad Panathinaikosem. 30. října vstřelil proti „své“ Seville gól a pomohl vyhrát 5:0. O čtyři týdny později nastoupil do El Clásica proti Realu Madrid, v němž Barcelona dominovala a po výsledku 5:0 zvítězila. 19. března 2011 se zaskvěl proti Getafe v ligovém vítězném zápase 29. kola, když povedenou střelou z 20 metrů z voleje otevřel skóre při výhře 2:1.
Barcelona ovládla španělskou La Ligu potřetí za sebou a Alves, nadále člen základní jedenáctky, nasbíral 15 asistencí (z 20 asistencí ze všech soutěží). Byl proto třetím nejlepším nahrávačem soutěže. Tentokrát mu finále Ligy mistrů s Manchesterem United neuniklo a jeho výkon na pravé straně hřiště – vzdor úsilí soupeřových fotbalistů Wayna Rooneyho a Pak Či-songa – pomohl Barceloně 28. května k výhře 3:1.
Sezóna 2011/12 náhled|Dani Alves společně s Lionelem Messim (u míče) ve finále Mistrovství světa klubů FIFA proti Santosu Alves zahájil sezónu 2011/12 14. srpna 2011 odehráním celého utkání španělského superpoháru proti Realu Madrid. Po remíze 2:2 se tři dny nato rozhodovalo v Katalánsku, kde Barcelona zvítězila výsledkem 3:2 a získala první trofej nové sezóny. Brazilec tomu napomohl dobrým bráněním Cristiana Ronalda. Na monackém stadionu Stade Louis II. byl 26. srpna po výsledku 2:0 na straně vítězů v utkání o Superpohár UEFA proti FC Porto. V průběhu září byl přítomen u výher 8:0 nad Osasunou a 5:0 nad Atlétikem Madrid v lize a 5:0 nad BATE Borisov v Lize mistrů.
Proti Mallorce 29. října si připsal vedle asistence Messimu i svůj gól, když zvyšoval na konečných 5:0 tzv. „angličanem“, kdy se míč dostal za brankovou čáru po odrazu od břevna. Po výsledku 0:1 na půdě Getafe 26. listopadu prohrálo mužstvo po 27 soutěžních utkáních a poprvé od dubna. V průběhu prosince se Alves podílel na triumfu na Mistrovství světa klubů. Ve finále proti Santosu 18. prosince pomohl k výhře 4:0 nad brazilským klubem dvěma asistencemi a Barcelona vybojovala pátou trofej v kalendářním roce 2011.
V lednu znovu došlo na střetnutí s Realem, tentokrát ve čtvrtfinále o španělský pohár. Alves na sebe upozornil povedeným gólem v odvetě, po němž vedla Barcelona 2:0. Ačkoliv soupeř srovnal na 2:2, výhra 2:1 z prvního utkání posunula Barcelonu mezi poslední čtyři celky. Alves si připsal po jedné asistenci v obou duelech osmifinále Ligy mistrů s Leverkusenem, v tom druhém se 7. března 2012 urodila výhra 7:1. Ve čtvrtfinále se Barcelona znovu úspěšně střetla s AC Milán a stala se teprve druhým týmem, který se mezi semifinalisty dostal popáté v řadě. V dubnovém semifinále proti Chelsea odehrál celé první utkání, které skončilo prohrou 0:1. Do odvety vstupoval až v jejím průběhu, když střídal zraněného Gerarda Piquého po úvodních 25 minutách. Londýnské mužstvo se po poločasové přestávce za stavu 2:0 vzmohlo na obrat, vyrovnalo v závěrečných minutách na 2:2 a postoupilo.
Kvůli zranění byl nucen vynechat finálové utkání Copa del Rey proti Athleticu odehrané 25. května. Éra Pepa Guardioly skončila ziskem v pořadí 14. trofeje, Alvese proti baskickému mužstvu zastoupil jeho krajan Adriano. Alves prožil v sezóně určitý pokles formy, způsobené rovněž změnami rozestavení vynucenými zraněními obránců. Vyzkoušel si i roli středního obránce postaveného na kraji v obraně tříčlenné. Jeho centrované míče byly méně přesné, nadále však byl týmu platný v ofenzívě a svoji souhrou s Messim.
Sezóna 2012/13 Totožně jako v předešlé sezóně zahájilo novou kampaň utkání španělského superpoháru, v němž Barcelona stanula jako vítěz národního poháru proti ligovému mistrovi Realu Madrid. V prvním El Clásicu konaném 23. srpna 2012 již bez Pepa Guardioly a s novým trenérem Titem Vilanovou, dříve asistentem, odehrál Alves celé utkání při domácí výhře 3:2. Do odvety hrané o šest dní později vlivem zranění přivozeném v předzápasové rozcvičce nenastoupil. Barcelona prohrála 1:2 a vzhledem k pravidlu venkovních gólů připadla trofej rivalovi. Pod Vilanovou se Alves musel popasovat s rozestavením, ve kterém byl další ofenzivně laděný bek, a to Jordi Alba. Barcelona v úvodních šesti ligových kolech vždy zvítězila a vedla tak tabulku, první body ztratila až v dalším El Clásicu s Realem hraném 7. října na domácí půdě. Remízové utkání skončilo 2:2 a Alves se v jeho průběhu zranil, rozšířil tak marodku s dalšími obránci, Piquém a Puyolem. Po úvodních dvou měsících opředených zraněními a poklesem formy se zlepšil a odvrátil tak naděje mladého Martína Montoyi na místo v základní sestavě.