Obora Hvězda je pražský park a přírodní památka na území Liboce. Oboru pro účely honitby a královských slavností založil Ferdinand I. Habsburský počátkem třicátých let 16. století, jeho syn Ferdinand Tyrolský zde nechal postavit letohrádek Hvězda. V 19. století byla obora zpřístupněna veřejnosti a nyní slouží Pražanům jako místo k rekreaci a sportu.
Přírodní památkou byla vyhlášena 1. září 1988. Důvodem ochrany jsou lesní porosty přirozeného charakteru (černýšové dubohabřiny, lipové doubravy, bikové bučiny), je to i významná ornitologická lokalita. V centrální části má podobu klasického lesoparku, který na okrajích přechází v přirozený les. Údržbu zajišťují Lesy hl. m. Prahy. Zároveň je Obora Hvězda spolu s letohrádkem a nedalekým místem bitvy na Bílé hoře od roku 1962 chráněna jako národní kulturní památka.
Lokalita Obora má rozlohu 85,6 ha, z toho 78,85 ha je chráněno jako přírodní památka. Tvoří výběžek katastrálního území Liboc přiléhající z jihu ke staré Liboci, obklopený ze západu Ruzyní a z jihu Malým Břevnovem a na východě lokalitou Na Vypichu (k. ú. Břevnov). Celá oblast patří do městské části a městského obvodu Praha 6. Nadmořská výška se pohybuje mezi 315 a 374 metry. Průměrná teplota se pohybuje mezi 8–9 °C. Roční úhrn srážek činí 500 mm. Okraj západní části je ovlivněn Litovickým potokem. Obora je z větší části obklopena zástavbou, na východě sousedí s plání na Vypichu.Naučná stezka Oborou Hvězda, zastávka Hvězda a okolí http://www.prazskestezky.cz/naucne-stezky/obora-hvezda/hvezda-a-okoli/
Historie Území bylo obydleno již od pravěku, jak potvrzují archeologické vykopávky, jež v této lokalitě probíhaly již od 19. století (poslední v roce 2004). Byly zde nalezeny nádoby s lineární keramikou, jakož i základy staveb a hroby z doby haštalské. Nad Litovickým potokem vznikla malá tvrz. První písemná zmínka o tomto území pochází z roku 993. Jde o darovací listinu, ve které přenechal Boleslav II. les, tehdy zvaný Malejov s dvorem Hluboc (což je dnešní Liboc) nově vzniklému břevnovskému klášteru. Za husitských válek majetek kláštera zabavili pražané, v roce 1492 se pozemky pod správu břevnovského kláštera vrátily. vlevo|náhled|Letohrádek Hvězda Od břevnovských benediktinů koupil les Malejov český král Ferdinand I. Habsburský a založil zde v roce 1534 tzv. Novou oboru (pro odlišení od starší královské obory, dnešní Stromovky; název obory Hvězda je doložen až roku 1592). Jeho syn Ferdinand Tyrolský oboru rozšířil o pozemky v údolí Litovického potoka, založil zde rybník a roku 1555 položil základní kámen ke stavbě letohrádku. V období renesance zažila obora svůj největší rozkvět. Vznikly zde i další, dnes již zaniklé stavby (např. míčovna), a zejména unikátní uspořádání cest do tvaru hvězdy o osmi paprscích. Cesty byly lemované alejemi jabloní a hrušní. Původní dřevěný plot byl již roku 1541 nahrazen kamennou zdí, k Libocké bráně přibyla v roce 1574 brána Bělohorská. Konaly se zde hony, slavnosti i diplomatická jednání. Za Rudolfa II. byli kromě lovné zvěře v oboře chováni i velbloudi, indičtí osli, či gepardi, využívaní k lovu jelenů.náhled|upright|Jírovcová alej vedoucí od letohrádku k Libocké bráně|vlevoV 17. a 18. století byla obora několikrát devastována, když ji využila různá vojska jako tábořiště a zdroj dřeva a zvěře. V roce 1608 se zde za sporů Rudolfa II. a jeho bratra Matyáše usadilo císařské vojsko, v roce 1611 pasovští. Při bitvě na Bílé hoře v roce 1620 zde byly umístěny stavovské zálohy, které však nakonec do bojů vůbec nezasáhly. V době třicetileté války zde několikrát řádili Švédové. Za válek o dědictví rakouské v letech 1740–1742 v oboře tábořila nejprve bavorská vojska Karla VII., poté i vojska francouzská. Roku 1757 zde během obléhání Prahy tábořilo pruské vojsko, hlavní stan zde měl sám Fridrich Veliký. Tehdy byla údajně vystřílena všechna zvěř a značná část stromů vykácena. Po obnově se sem již honitba nevrátila, z části obory byla vytvořena bažantnice, ve východní části obory zanikla hvězdice cest. V letech 1785–1874 sloužil letohrádek eráru jako sklad střelného prachu. Zhruba do dnešní podoby se třemi alejemi byla obora upravena v roce 1797.
V 19. století byla obora zpřístupněna veřejnosti a byla místem červencových markétských poutí, jejíž tradice pochází z 60. let 12. století. Procesí s ostatky svaté Markéty darované chrámu svatého Víta českým králem Přemyslem Otakarem II. dříve putovala z Hradčan do Břevnovského kláštera, později se poutě přestěhovaly do obory. Poslední pouť se zde konala roku 1910. náhled|Obora s letohrádkem na konci 19. století Po první světové válce přešla obora Hvězda do správy Pražského hradu, prováděna byla mimo jiné úprava průhledů k letohrádku. Od roku 1938 na čas opět sloužila vojenským účelům. Za mobilizace se zde konal svod koní z Čech, za okupace bylo místo využíváno příslušníky SS, v roce 1945 se v oboře utábořila sovětská armáda s několika tisíci koní a množstvím dobytka (určeného k zásobování), po ní zde byla umístěna motorizovaná divize československého vojska z anglické armády. Po válce byla provedena úprava porostu i cest, v letech 1948–1951 byl podle návrhu architekta Pavla Janáka rekonstruován letohrádek a poté i jeho okolí. Postupná revitalizace obory podle architekta Pavla Šimka probíhá od 90. let 20. století. Byl obnoven rybník, po částech se opravuje ohradní zeď.
Architektura a stavby Obora je obklopena ohradní zdí se čtyřmi branami a dalšími menšími brankami. K nejstarší bráně Libocké, která spojovala místo s Pražským hradem, a k již v 16. století vybudované bráně Bělohorské, přibyly později brány Břevnovská (nebo též Pražská) a Ruzyňská. Od Libocké, Břevnovské a Bělohorské brány vedou tři aleje, které se sbíhají před letohrádkem. náhled|234x234pixelů|Jan Roháč z Dubé Kromě letohrádku Hvězda se v oboře nacházejí další stavby. Severovýchodně od letohrádku je bývalá císařská kuchyně, dům, který snad později sloužil jako hájenka. Dnes patří, stejně jako letohrádek Hvězda, Památníku národního písemnictví, a je zde depozitář knihovny Jiřího Karáska ze Lvovic se studovnou. Před ohradní zdí letohrádku stojí socha husitské bojovnice od Jana Jiříkovského.
U Libocké brány stojí dům správce obory (oborníka). Poblíž se nachází socha Jana Roháče z Dubé z roku 1960 od Aloise Sopra, která stála do roku 1966 u Staroměstské radnice na místě údajné Roháčovy popravy (Roháč však byl popraven na Šibeničním vrchu na Žižkově).
V severozápadní části obory stojí vstupní objekt vodovodní štoly Světlička. Ve střední části obory se nachází studniční domek s rumpálem z 19. století.
Přírodní podmínky Geologie náhled|Pískovcový výchoz|vlevo
V oboře se nachází několik skalních výchozů, a to jak přirozeného, tak i umělého původu. Nejvíce se jich nachází v jižní a západní části. V oboře se místy nachází přirozené a umělé výchozy křídových hornin, především pískovce vzniklé před cca 100 miliony let. Pískovec je zde přítomen ve třech vrstvách, ve spodní části se nachází rezavě žluté až žlutošedé hrubozrnné kaolinitické pískovce peruckých vrstev se silnou příměsí vodnatého oxidu železitého. Nadloží je tvořeno žlutošedým středě zrnitým pískovcem. Obsahuje stopy po lezení a doupata mořských organismů. Třetí vrstva je tvořena nazelenalými až tmavě zelenými středně až jemnozrnnými pískovci s obsahem glaukonitu V této vrstvě se nachází řada zkamenělých organismů, zejména mlžů Lopha diluviana, Protocardia hillana a Rhynchostreon suborbiculatum.
Nad touto vrstvou se již nachází nejmladší vrstva tvořená opukou. Tato hornina byla v minulosti důležitým stavebním materiálem a těžila se zde v malém lomu nedaleko letohrádku. Stáří zdejší opuky je odhadováno na 90 miliónů let. V této vrstvě byla nalezena řada zkamenělin, svědčící o pestrosti života v tehdejším moři. Z mlžů byli nalezeni: Mytiloides labiatus, Mytiloides hercnicus, Lima aspera, Spondylus spinosus a Exogyra lateralis. Z plžů Leptomaria seratiogranulata a Rostellaria reussi. Dále pak amoniti Mammites nodosoides, Collignoniceras woolgari. Kromě těchto organismů se v této lokalitě našly i pozůstatky raků, ryb, žraloků a dokonce i čelist a obratle mořského plaza z řádu plesiosauria.
Fauna Obora je významným refugiem pro některé druhy živočichů, zejména pro ptáky. V oboře bylo zaznamenáno hnízdění 60 druhů ptáků. Z nejběžněji se vyskytujících druhů můžeme jmenovat např.: pěnkavu obecnou (Fringilla coelebs) , drozda zpěvného (Turdus philomelos), kosa černého (Turdus merula), pěnici černohlavou (Sylvia atricapilla), sýkory (Parus), budníčky (Phylloscopus), strakapouda velkého (Dendrocopos major), lejska šedého (Muscicapa striata), žlunu zelenou (Picus viridis) a datla černého (Dryocopus martius). Lze se setkat i se sovami – konkrétně s kalousem ušatým (Asio otus) a puštíkem obecným (Strix aluco). Kvůli hnízdění ptáků se v oboře vytipovalo několik desítek tzv. doupných stromů, které se nechávají stát, aby v nich mohli ptáci nerušeně hnízdit. Převažují ptáci hnízdící na stromech a keřích, neboť druhy hnízdící na zemi jsou rušeny psy.
Obratlovci spjatí s vodou se nachází ve východní části obory, kde se nachází mokřad a rybník. Ten zde byl vytvořen roku 2004 na místě původní nádrže zaniklé v 17. století. Běžně se můžeme setkat se skokanem hnědým (Rana temporaria) nebo ropuchou zelenou (Bufo viridis). Vyskytuje se zde však i čolek velký (Triturus cristatus) a užovka obojková (Natrix natrix).
V 17. století byl les určený k hospodaření hlavně s ohledem na zvěř. V oboře se chovali především jeleni a daňci. V průběhu třicetileté války, kdy se neválčilo, byla do obory přivezena vysoká zvěř a pořádaly se hony a hostiny pro Ferdinandova syna. Po válce sem byli přivezeni daňci z obory ze Zámeckého vrchu u Zbirohu. V roce 1656 se pořádaly hony a slavnosti pro druhorozeného Ferdinandova syna Leopolda. Když byl Karel VI. korunován českým králem, chtěl nechat vybudovat v oboře nový rybník za peníze utržené za prodej dančího masa. Obora již není určena pro chov zvěře, a tak jediný lovný savec, jenž se zde vyskytuje je králík divoký (Oryctolagus cuniculus), jenž je jakýmsi pozůstatkem z dřívějších dob. Z dalších savců můžeme jmenovat veverku obecnou (Sciurus vulgaris), kunu skalní (Martes foina), potkana (Rattus norvegicus), hryzce vodního (Arvicola terrestris), rejska obecného (Sorex araneus), ježky (Erinaceinae), srnce obecné (Capreolus capreolus) a mnoho dalších.
V roce 2021 je v Oboře Hvězda potvrzen výskyt prasete divokého (Sus scrofa).
Významným hmyzím druhem vyskytujícím se v oboře je krajník hnědý (Calosoma inquisitor), jež je ohroženým druhem. Z dalších zajímavých druhů můžeme jmenovat tesaříka dubového (Plagionotus arcuatus), motýlici lesklou (Calopteryx splendens) či střevlíka měděného (Carabus cancellatus).
V Oboře Hvězda bylo zaznamenáno 41 druhů plžů (39 suchozemských a dva vodní). Zajímavým druhem, vyskytujícím se v mokřadu ve východní části obory, je vrkoč útlý (Vertigo anguistior), jenž je ohroženým a chráněným druhem. Kvůli tomuto drobnému plži byl tento mokřad zařazen do soustavy Natura 2000.
Flóra náhled|vlevo|upright|Biková bučina Obora Hvězda je z botanického hlediska zajímavá přírodě blízkým složením dřevin. Nachází se zde smíšené porosty s převažujícím dubem zimním (Quercus petraea), bukem lesním (Fagus sylvatica) a habrem obecným (Carpinus betulus). Dále se zde vyskytuje lípa (Tilia), javor (Acer), jasan (Fraxinus), bříza (Betula), modřín (Larix), borovice (Pinus) a smrk (Picea).