Brendan Witt (* 20. února 1975, Humboldt, Saskatchewan) je bývalý kanadský hokejový obránce.

Hráčská kariéra Juniorskou kariéru zahájil v úplném závěru ročníku 1900/91, ve kterém posílil juniorský celek Seattle Thunderbirds hrající ve Western Hockey League teprve jako patnáctiletý. Za Seattle Thunderbirds odehrál tři kompletní ročníky, ve své nováčkovské sezóně 1991/92 nastoupil k 70 zápasům, v nichž nasbíral 28 bodů (2 góly + 26 asistencí). Zároveň si připsal úctyhodných 239 trestných minut, čímž potvrdil roli důrazného ochránce týmu. Jako nekompromisní a tvrdý obránce na sebe okamžitě upozornil skvělou defenzivní činností a také extrémně vysokým počtem trestných minut. Díky skvělým výkonům a fyzickým parametrům v Seattlu si ho na vstupním draftu NHL v roce 1993 vybral tým Washington Capitals hned v 1. kole jako celkově 11. hráče v pořadí. Poslední ročník ve WHL 1993/1994 vyvrcholil získam Bill Hunter Memorial Trophy pro nejlepšího obránce celé WHL. Brendan Witt vynechal ročník 1994/1995 kvůli vleklému smluvnímu sporu (tzv. holdoutu) s týmem Washington Capitals. Po skvělých výkonech ve WHL odmítl podepsat nováčkovskou smlouvu za podmínek, které mu klub nabízel, a rozhodl se stávkovat. Witt se rozhodl raději celou sezónu vůbec nenastoupit, než aby podepsal pro něj nevýhodný kontrakt s Washingtonem. Vyjednávání s Capitals zkrachovala, Witt odmítl reportovat i svému juniorskému týmu Seattle Thunderbirds ve WHL. Vedení Seattlu ho následně kvůli porušení závazků suspendovalo. Během této nucené pauzy sice s týmem Seattlu občas trénoval, ale nesměl naskočit do žádného soutěžního utkání. Obě strany dospěly k dohodě a podpisu smlouvy až v červenci 1995. Generální manažer Capitals David Poile potvrdil, že kontrakt byl podepsán 7. července (před sezónou 1995/1996) přesně v 11:59:59 PM. Pokud by se podpis nestihl do půlnoci, Witt by se vrátil zpět na draft a Washington by o něj přišel. Celková hodnota podepsané smlouvy činilo 6,7 milionu dolarů na 5 let, Výraznou část kontraktu tvořil okamžitý podpisový bonus (signing bonus) ve výši 2,7 milionu dolarů. Právě výše tohoto bonusu a garantovaných peněz byla hlavním bodem celého ročního sporu.

Po roční pauze zaviněné smluvním holdoutem musel na kempu dokázat svou připravenost, během svého nováčkovského kempu na sebe hned upozornil, když při tvrdém hitu u mantinelu nešťastně zlomil čelist tehdejšímu vyhlášenému týmovému rváči Craigu Berubemu. Ukázal tak, že respekt nemá před nikým. Celou nováčkovskou sezónu strávil v hlavním týmu Capitals, za 48 zápasů nastřádal 5 bodů (2+3) a 85 trestných minut. Ve druhé sezóně se mu přestalo herně dařit podle představ vedení, propadl se v hodnocení +/- na -20 a Capitals ho poslali rozehrát do nižší soutěže AHL. Pod vedením tehdejšího trenéra farmy Barryho Trotze strávil v Portlandu téměř polovinu ročníku, než se vrátil zpět nahoru. Až od třetí sezóny (1997/1998) se Witt definitivně usadil v NHL, už nikdy se na farmu nemusel vrátit a pomohl Washingtonu dojít až do finále Stanley Cupu v roce 1998. Kvůli velkému přetlaku v obráncích, hrál Witt ve třetí formaci vedle legendárního veterána Phila Housleyho. Witt pokračoval nadále ve Washingtonu Capitals jako absolutní pilíř defenzívy a jeden z nejrespektovanějších tvrdých hráčů v celé NHL. V ročníku 2000/01 se stal nejlepší hitmanem ligy, v této sezóně naplno demonstroval svůj fyzický styl hry, když ovládl statistiky celé NHL s historicky vysokým počtem 322 hitů. Pro útočníky soupeře byl pobyt na ledě v jeho přítomnosti extrémně bolestivý.

Jeho vůdčí schopnosti vedly k tomu, že byl pro sezónu 2001/02 jmenován spolu tiskovým kapitánem Washingtonu Capitals společně s útočníkem Stevem Konowalchukem. Před další sezónou však hráči v interním hlasování zvolili Konowalchuka jako jediného kapitána, což Witta tehdy lidsky mrzelo, ale na jeho nasazení to nic nezměnilo. 22. října 2003 byl Konowalchuk vyměněn do týmu Colorado Avalanche, po odchou Konowalchuku nebyl jmenován žádný kapitán až do září 2005 oznámil Capitals nového kapitána Jeffa Halperna. V ročníku 2003/04 se tým propadl do krize a majitelé se rozhodli pro radikální přestavbu kádru. Z klubu byly vyměněny největší drahé hvězdy (Jaromír Jágr, Peter Bondra, Robert Lang a Sergej Gončar). Witt byl jedním z mála veteránů, které si klub nechal, aby dělal mentora nastupující mladé generaci. Během roční výluky v NHL 2004/05 odešel hrát do Anglie za tým Bracknell Bees. V týmu odehrál jen tři zápasy, poté se musel vrátit zpátky domů kvůli požáru u jeho domu. Během jeho třech odehraných zápasů vstřelil jeden gól a dostal čtyři asistence. Když se v roce 2005 NHL znovu rozběhla, vrátil se do Washingtonu a stihl si ještě zahrát na začátku nováčkovské sezóny Alexe Ovečkina. V srpnu 2005 se rozhodl požádat o výměnu, hlavním důvodem bylo, že Capitals po výluce vstoupili do fáze kompletní přestavby kádru, zbavovali se drahých veteránů a soustředili se na draftování mladých talentů (v čele s Alexem Ovečkinem). Vedení klubu jeho žádost evidovalo, ale přesto s ním v srpnu 2005 nejprve prodloužilo smlouvu o jeden rok, aby nově vznikající tým provizorně udržel zkušeného lídra. Generální manažer tehdy Wittovi slíbil, že se mu pokusí vyhovět před uzávěrkou přestupů. Jeho čas v hlavním městě se naplnil 9. březnu 2006. Capitals nadále pokračovali v přestavbě, Witt byl vyměněn do Nashvillu Predators (kde se opět setkal s trenérem Barrym Trotzem). Washington za něj tehdy získal Krise Beeche a draftovou volbu, ze které později klub draftoval skvělého ruského brankáře emjona Varlamova.

V Nashvillu strávil po své výměně v březnu 2006 pouze zbytek jedné sezóny. Witt se okamžitě zařadil do základní sestavy ambiciózních Predators, kteří tehdy prožívali skvělou základní část (nakonec získali 106 bodů). Za Predators stihl odehrát 17 zápasů, ve kterých si připsal 3 asistence. Podle očekávání plnil roli tvrdého ochránce a nasbíral v těchto několika duelech 68 trestných minut. Hned dva dny po výměně (11. března 2006) se Witt dostal do ostrého konfliktu s vyhlášeným rváčem San Jose Sharks Scottem Parkerem. Parker byl Wittovou tvrdou hrou tak vytočený, že se pokoušel přes rozhodčí přelézt mantinel ze střídačky, aby se s Wittem mohl poprat. Celá situace pramenila z faktu, že Witt hned v první třetině zápasu brutálně zmlátil tehdejšího nováčka a českého útočníka San Jose Milana Michálka. Scott Parker to bral jako osobní urážku a okamžitě šel po Wittovi. Witt vyvázl s menším trestem ale Parker v inkriminovaný moment nasbíral celkem 24 trestných minut během jediné sekvence (včetně trestu do konce utkání). Celý incident extrémně vyhrotil rivalitu mezi oběma týmy. O měsíc později se Nashville a San Jose potkali v 1. kole play-off. Witt byl pod neustálým tlakem fanoušků Sharks, kteří na něj při každém doteku s pukem bučeli, a San Jose nakonec Nashville vyřadilo 4:1 na zápasy.

náhled|254px|Brendan Witt a Andy Sutton v roce 2008. Witt neprodloužil smlouvu s Nashville Predators ze dvou hlavních důvodů: finančních podmínek a touhy po dlouhodobé stabilitě, kterou mu nabídl jiný trh. 3. července 2006 podepsal s New York Islanders lukrativní tříletou smlouvu na celkem 8,65 milionu dolarů (s ročním průměrem téměř 2,9 milionu dolarů) a k tomu roli asistenta kapitána. Nashville takto vysokou částku ani délku kontraktu nechtěl riskovat. Během čtyř let na Long Islandu se Witt zapsal do srdcí fanoušků jako absolutní srdcař a to především kvůli dvěma legendárním momentům (kuriózní nehoda: Sražen autem, přesto šel hrát) a (plivnutí na rozhodčího a tvrdé tresty). Wittova přemíra agresivity ale občas přerostla v obrovské maléry. V únoru 2009 v zápase proti Torontu neudržel emoce poté, co ho rozhodčí vyloučil o konce utkání za likvidační loket proti Niklasu Hagmanovi. Při odjezdu na trestnou lavici plivnul směrem k hlavnímu rozhodčímu. NHL reagovala nekompromisně. Witt dostal okamžitou stopku na 5 zápasů a přišel o více než 110 tisíc dolarů na platu. Sám hráč se později omlouval, že neplival přímo na rozhodčího, ale pouze z frustrace na led, nicméně trest už nezvrátil. 8. července 2008, kdy mu zbýval jeden rok působení v týmu se ostrované rozhodli prodloužit smlouvu na dva roky, ve kterých si vydělal 6 000 000 dolarů. V sezóně 2009/2010 začal Wittův herní projev kvůli věku a zraněním výrazně zpomalovat. V únoru 2010 ho Islanders zapsali na listinu nechráněných hráčů (waiver list). Protože si ho žádný jiný tým NHL nevybral, byl poslán do záložního týmu Bridgeport Sound Tigers v AHL. Witt se zachoval jako naprostý profesionál. Na farmě si nestěžoval, odehrál tam poctivě 27 zápasů a pomáhal mentorovat mladé naděje Islanders. Po této sezóně ho Islanders ze zbytku smlouvy vyplatili (buyout) a Brendan Witt se rozhodl ve svých 35 letech ukončit bohatou hokejovou kariéru.

Zajímavosti 8. prosince 2009 srazilo Brendana Witt osobní auto. Automobil se proti pravidlům otáčel na křižovatce, poté srazil Witta, který se chtěl srážce vyhnout, pokusil se vyskočit na kapotu auta ale přesto ho vůz porazil na zem. Po srážce se zvedl a ubezpečil okolí že je v pořádku a dodal: „Jsem v pořádku. Jsem hokejista a musím jít hrát. Žádný problém,“. K nehodě nevolal ani policii. K večeru dokonce nastoupil do utkání, ve kterém strávil přes 17 minut, ale jeho tým prohrál 2:6 nad Philadelphia Flyers.

Ocenění a úspěchy 1993 WHL – První All-Star Tým (Západ) 1994 CHL – První All-Star Tým 1994 WHL – První All-Star Tým (Západ) 1994 WHL – Bill Hunter Memorial Trophy

Prvenství Debut v NHL – 7. října 1995 (Washington Capitals proti St. Louis Blues) První gól v NHL – 26. října 1995 (Boston Bruins proti Washington Capitals, kanadskému brankáři Blaine Lacher) První asistence v NHL – 26. října 1995 (Boston Bruins proti Washington Capitals)

Klubové statistiky

| 1990/1991||Seattle Thunderbirds||WHL||—||—||—||—||—||1||0||0||0||0 |-bgcolor="#f0f0f0" | 1991/1992||Seattle Thunderbirds||WHL||67||3||9||12||212||15||1||1||2||84 |- | 1992/1993||Seattle Thunderbirds||WHL||70||2||26||28||239||5||1||2||3||30 |-bgcolor="#f0f0f0" | 1993/1994||Seattle Thunderbirds||WHL||56||8||31||39||235||9||3||8||11||23 |- | 1995/1996||Washington Capitals||NHL||48||2||3||5||85||—||—||—||—||— |-bgcolor="#f0f0f0" | 1996/1997||Portland Pirates||AHL||30||2||4||6||56||5||1||0||1||30 |- | 1996/1997||Washington Capitals||NHL||44||3||2||5||88||—||—||—||—||— |-bgcolor="#f0f0f0" | 1997/1998||Washington Capitals||NHL||64||1||7||8||112||16||1||0||1||14 |- | 1998/1999||Washington Capitals||NHL||54||2||5||7||87||—||—||—||—||— |-bgcolor="#f0f0f0" | 1999/2000||Washington Capitals||NHL||77||1||7||8||114||3||0||0||0||0 |- | 2000/2001||Washington Capitals||NHL||72||3||3||6||101||6||2||0||2||12 |-bgcolor="#f0f0f0" | 2001/2002||Washington Capitals||NHL||68||3||7||10||78||—||—||—||—||— |- | 2002/2003||Washington Capitals||NHL||69||2||9||11||106||6||1||0||1||0 |-bgcolor="#f0f0f0" | 2003/2004||Washington Capitals||NHL||72||2||10||12||123||—||—||—||—||— |- | 2004/2005||Bracknell Bees||BNL||3||1||4||5||0||—||—||—||—||— |-bgcolor="#f0f0f0" | 2005/2006||Washington Capitals||NHL||58||1||10||11||141||—||—||—||—||— |- | 2005/2006||Nashville Predators||NHL||17||0||3||3||68||5||0||0||0||12 |-bgcolor="#f0f0f0" | 2006/2007||New York Islanders||NHL||81||1||13||14||131||5||0||1||1||6 |- | 2007/2008||New York Islanders||NHL||59||2||5||7||51||—||—||—||—||— |-bgcolor="#f0f0f0" | 2008/2009||New York Islanders||NHL||65||0||9||9||94||—||—||—||—||— |- | 2009/2010||New York Islanders||NHL||42||2||3||5||45||—||—||—||—||— |-bgcolor="#f0f0f0" | 2009/2010||Bridgeport Sound Tigers||AHL||27||2||4||6||49||—||—||—||—||— |-bgcolor="#e0e0e0" ! colspan="3" | Celkem v NHL ! 890 ! 25 ! 96 ! 121 ! 1424 ! 41 ! 4 ! 1 ! 5 ! 44

Reprezentace

| 1994 | Kanada | MSJ |7 |0 |0 |0 |6 |-bgcolor="#e0e0e0" ! colspan="3" | Seniorská kariéra celkově ! 7 !! 0 !! 0 !! 0 !! 6

Reference

Externí odkazy

Kategorie:Narození 20. února Kategorie:Narození v roce 1975 Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Kanadští lední hokejisté Kategorie:Kanadští hokejoví obránci