Diego García je ostrov v Indickém oceánu, který je největší ze skupiny Čagoských ostrovů a zároveň nejjižnějším bodem korálového řetězce, který se táhne od západního pobřeží Indie přes Lakadivy a Maledivy až pod rovník. Ostrov je součástí Britského indickooceánského teritoria.

V říjnu 2024 došlo k dohodě o postoupení všech Čagoských ostrovů včetně Diego García Mauriciu. Zárověň se obě země shodly na zachování zdejší britsko-americké základny na období minimálně 99 let.

Přírodní poměry Rozloha ostrova je 28 km² (174 km² včetně vnitřní laguny). Povrch je plochý ve tvaru podkovy s nejvyšším místem sedm metrů nad hladinou moře. Na ostrově panuje typické tropické klima s teplotami okolo 30 °C a srážkami kolem 2600 mm ročně. Na severozápadním výběžku ostrova je vojenská základna, zbytek ostrova je pokryt kokosovými palmami. Životní prostředí je nedotčené, ostrov je obklopen korálovými útesy s bohatým podmořským životem.

Historie náhled|Opuštěná vesnice na Diego García

Před příchodem Evropanů Neobydlený ostrov pravděpodobně objevili arabští mořeplavci okolo roku 900. Později zde přistáli čínští mořeplavci, mezi prvními byl mořeplavec a cestovatel Čeng Che.

Evropská kolonizace Mezi prvními evropskými mořeplavci, kteří ostrov objevili, byl portugalský mořeplavec Pedro Mascarenhas v roce 1512 či 1513. Koncem 18. století ostrov kolonizovali Francouzi, po napoleonských válkách ho postoupili Britům. Ti zde zřídili plantážní pěstování kopry a využívali jeho přirozeného přístavu jako zastávky svých lodí pro doplnění paliva.

20. století V roce 1965 ostrov přestal být součástí britské kolonie Mauricius a stal se součástí nově vzniklého Britského indickooceánského teritoria. V následujících letech byli místní obyvatelé vysídleni (převážně na Mauricius), aby zde mohla vzniknout britsko-americká vojenská základna.

V 60. letech 20. století, kdy Britové museli vyklidit vojenskou základnu na maledivském ostrově Addu, se rozhodli využít strategické polohy ostrova. Zhruba tisícovka původních obyvatel byla vysídlena na Mauritius a v roce 1971 zde byla otevřena společná britsko-americká vojenská základna. Američané výměnou za možnost užívat ostrov dodali Britům rakety Polaris, získali tak největší vojenskou základnu mimo své území. Výhodná poloha mimo pásmo tropických cyklónů umožnila monitorovat území Sovětského svazu a po skončení studené války také nestabilní oblasti Blízkého východu. Na zdejší základně byly vězněny osoby údajně podezřelé z příslušnosti k islámským teroristům. Na ostrově žije 1000 amerických vojáků, 50 britských a asi dva tisíce civilních zaměstnanců, což jsou převážně Sinhálci.

Snahy o navrácení Původní obyvatelé dlouhodobě požadují navrácení ostrova, objevily se také plány na jeho vyhlášení za biosférickou rezervaci. V roce 2019 Mezinárodní soudní dvůr v Haagu označil jejich vysídlení a pokračující britskou správu souostroví za nezákonnou, což podpořilo i Valné shromáždění OSN. Britové však toto rozhodnutí odmítli jako právně nezávazné. Vláda Spojených států amerických prohlásila, že se zdejšího opěrného bodu v žádném případě nehodlá vzdát. V roce 2016 byl pronájem základny prodloužen o dalších 20 let do roku 2036.

V říjnu 2024 se vlády Spojeného království a Mauriciu dohodly na vrácení Čagoského souostroví Mauriciu a znovuosídlení ostrovů původními obyvateli. Znovuosídlení se však nebude týkat ostrova Diego García, kde mají Britové podle smlouvy nadále provozovat vojenskou základnu dalších minimálně 99 let.

Odkazy

Reference

Externí odkazy

Oficiální stránky základny Diego Garcia "Camp Justice" 7°20'S 72°25'E Geografie ostrova Stručně česky Vysídlení původních obyvatel

Kategorie:Britské indickooceánské území Kategorie:Ostrovy Spojeného království v Indickém oceánu Kategorie:Ostrovy Spojeného království v Asii Kategorie:Atoly Kategorie:Vojenské základny USA Kategorie:Hlavní města v Asii Kategorie:Ramsarské mokřady