náhled|Boris Majorov (vlevo) při návštěvě u Vladimira Putina (uprostřed) s hokejistou Vjačeslavem Staršinovem (vpravo)
Boris Alexandrovič Majorov (rusky Борис Александрович Майоров; * 11. února 1938) je bývalý ruský hokejista, který v šedesátých letech 20. století úspěšně reprezentoval Sovětský svaz a později působil jako hokejový trenér. Je členem Síně slávy Mezinárodní hokejové federace.
Hráčská kariéra
Klubová kariéra Hokejovou kariéru odstartoval společně se svým bratrem, dvojčetem Jevgenijem v klubu HC Spartak Moskva, ve jehož dresu v roce 1955 debutoval v sovětské nejvyšší soutěži. Ve Spartaku hrál až do konce aktivní kariéry v roce 1969. V letech 1962, 1967 a 1969 vybojoval titul sovětského mistra, když Spartak Moskva jako jediný tým dokázal v šedesátých letech překonat nadvládu prominentního armádního týmu CSKA Moskva. V letech 1965, 1966 a 1968 se umístil v lize na druhém místě právě za CSKA. Ve své kariéře odehrál v sovětské lize 400 utkání a zaznamenal 255 branek.
Reprezentace První zápas za sovětskou reprezentaci odehrál v listopadu 1960 a prakticky v celých šedesátých letech byl její stabilní součástí. Na mistrovství světa hrál poprvé v roce 1961. Se sedmi góly a devíti asistencemi přispěl výrazně k zisku bronzových medailí a byl nominován do All-star týmu šampionátu. V dalších letech až do roku 1968 se sovětskou reprezentací na mistrovství světa i Zimních olympijských hrách pokaždé zvítězil. Nejčastěji hrával se svým bratrem Jevgenijem a Vjačeslavem Staršinovem, kteří byli jeho spoluhráči také v klubu. V posledním mezistátním utkání nastoupil v březnu 1969 proti Finsku, celkově odehrál 134 utkání a vstřelil 63 gólů.
Trenérská a funkcionářská kariéra Již ke konci aktivní kariéry se podílel na úspěších Spartaku Moskva také jako hrající trenér, po ukončení aktivní kariéry se stal hlavním trenérem klubu a byl jím do roku 1971. Vedle druhého místa v ligové soutěži v roce 1970 vybojoval dvakrát sovětský pohár. V letech 1971 a 1972 působil jako trenér u sovětské juniorské reprezentace a u reprezentačního B-týmu. V letech 1974 až 1976 vedl ve finské lize Jokerit Helsinky, po návratu do Moskvy se stal v roce 1976 členem trenérského týmu pro první ročník Kanadského poháru. Poté pracoval až do roku 1991 na různých postech u sovětské reprezentace a hokejového svazu, výjimkou bylo trenérské angažmá u Spartaku Moskva v polovině osmdesátých let, s nímž v roce 1985 vyhrál Spenglerův pohár. V první polovině devadesátých let trénoval opět ve Finsku – Jokerit Helsinki, s nímž vybojoval finský titul, a Tapparu Tampere. Později zastával funkce generálního manažera ruské reprezentace (1995–1998), prezidenta Spartaku Moskva (1998–2002) a viceprezidenta Ruské hokejové federace (od roku 2001).
Úspěchy a ocenění Týmové olympijský vítěz 1964 a 1968 mistr světa 1963, 1964 (hráno jako součást olympijských her), 1965, 1966, 1967, 1968 (hráno jako součást olympijských her), bronz z roku 1961 vítěz sovětské ligy se Spartakem Moskva 1962, 1967 a 1969
Individuální nejlepší střelec mistrovství světa 1961 člen All-star týmu na mistrovství světa 1961 člen Ruské a sovětské hokejové síně slávy člen Síně slávy Mezinárodní hokejové federace od roku 1999 držitel státních vyznamenání SSSR
Trenérské úspěchy vítěz sovětského hokejového poháru se Spartakem Moskva 1970, 1971 sovětský vicemistr 1970 vítěz Spenglerova poháru 1985 se Spartakem Moskva vítěz finské ligy 1992 s Jokeritem Helsinki držitel Lynces Academici Coach Award pro nejlepšího trenéra finské SM-liigy 1992
Odkazy
Poznámky
Reference
Externí odkazy
Kategorie:Sovětští hokejoví útočníci Kategorie:Hokejisté sovětské hokejové ligy Kategorie:Sovětští olympijští vítězové v ledním hokeji Kategorie:Mistři světa v ledním hokeji Kategorie:Narození v roce 1938 Kategorie:Narození 11. února Kategorie:Narození v Moskvě Kategorie:Žijící lidé Kategorie:Muži Kategorie:Členové Síně slávy IIHF