Skoltská sámština

Skoltská sámština (sääʹmǩiõllsääʹmǩiõll) je sámský jazyk z ugrofinské větve uralské jazykové rodiny. Mluví jí zhruba 400 lidí na severu Finska a asi jen 20 v Rusku. Kdysi se vyskytovala i na severu Norska v oblasti Neiden.

Abeceda a pravopis Pravopis byl vytvořen v roce 1973. Abeceda se skládá z 36 písmen:Omniglot

Velká písmena A Â B C Č Ʒ Ǯ D Đ E F G Ǧ Ǥ H I J K Ǩ L M N Ŋ O Õ P R S Š T U V Z Ž Å Ä ʹ Malá písmena a â b c č ʒ ǯ d đ e f g ǧ ǥ h i j k ǩ l m n ŋ o õ p r s š t u v z ž å ä ʹ

Kromě těchto písmen se v cizích slovech používají i písmena q, w, x a ö. Znak ʹ vyznačuje palatalizaci, pokud stojí za souhláskou.

Klasifikace Skoltská sámština patří do východní skupiny sámských jazyků společně se sámštinou inarijskou, akkalskou, kildinskou a terskou.

Dialekty skoltské sámštiny Skoltská sámština zahrnuje dva hlavní dialekty: severní jižní

Severní dialekty skoltské sámštiny Do skupiny severních dialektů skoltské sámštiny patří dialekty: neidenský: oblast města Neiden v Norsku (zaniklý) paatsjokiský: vesnice Paaččjokk (Paatsjoki), Peäccam (Petsamonkylä) a Mueʹtǩǩ (Muotka) v bývalé oblasti Petsamo, jejichž mluvčí po 2.světové válce odešli do Nellimu ve Finsku. Rozdíly mezi těmito dvěma dialekty lze spatřit v nominativu plurálu u podstatných jmen, který je v neidenském dialektu vyjádřen zakončením na -k, př. kuelek 'ryba', v paatsjokiském dialektu toto zakončení chybí, př.kueʹl.SAMMALLAHTI, str. 31

Jižní dialekty skoltské sámštiny Jižní skupina zahrnuje dialekty: suõʹnnʼjelský: oblast kolem jižního Petsamo, nyní v Sevettijärvi ve Finsku njuõʹttjäuʹrrský: kolem jezera Notozero a jižní oblast bývalých vesnic Njuõʹttjäuʹrr (Nuortijärvi – Notozero) a Sââʹrvesjäu'rr (Hirvasjärvi – Girvasozero) Njuõʹttjäuʹrrské nářečí používá středovou souhlásku d, zatímco suõʹnnʼjelské používá frikatívu đ: suõʹnnʼjelský dialekt vueʹđđedvueʹđđed 'spát' oproti njuõʹttjäuʹrrskému vueʹdded, sââʹrvesjäu'rrskému vueʹdde; suõʹnnʼjelský dialekt ǩiđđ 'jaro' oproti njuõʹttjäuʹrrskému kidd.SAMMALLAHTI, str. 31

Hlásky

Samohlásky Samohlásky se ve skoltské sámštině vyslovují s jinou intonací. Ta je dvojí: vysoká a nízká. Vysoké samohlásky mají své nízké protějšky. Vysoká Nízká i e ō â u o o å a ä

Intonace je často významotvorná. Příklad: kåʹsse 'kašlou' (přít.čas, 3.os.mn.č.) – koʹsse 'kašlali' (min.čas, 3.os.mn.č.); eʹtte 'objevují' (přít.čas, 3.os.mn.č.) – iʹtte 'objevovali' (min.čas, 3.os.mn.č.)

Diftongy Ve skoltské sámštině existuje 8 základních diftongů iõ, iâ, eâ, eä, uõ, uä, uâ, uå. U diftongů taktéž dochází k palatalizaci. Ta se projevuje ve výslovnosti zejména u diftongů, jejichž druhou složkou je zadní nebo středová samohláska. Pokud je tedy druhá složka diftongu zadní nebo středová samohláska /â/, mají tyto diftongy svůj palatalizační protějšek zaznamenán v ortografii, př. /uå/ /uâ/ /iâ/ /eâ/ – /ueʹ/ /ueʹ/ /ieʹ/ /eäʹ/. Jestliže je však druhou složkou středová samohláska /ō/, nejsou tyto tvary zaznamenány v ortografii, a jejich palatalizovaný protějšek vypadá dokonce velmi odlišně, př./iō/, /uō/ – /iiʹ/, /uiʹ/.

Tvarosloví

Jména Do kategorie jmen ve skoltské sámtštině se řadí jména podstatná a přídavná, která jsou rozdělena do 12 deklinačních typů.

Skloňování Skoltská sámština užívá 9 pádů: nominativ, akuzativ, genitiv, illativ, lokativ, komitativ, abesiv, essiv a partitiv. Koncovky těchto pádů se připojují ke kmeni, který je v silném či slabém stupni. Právě příslušnost k jedné z 12 deklinačních typů určuje, v jakém pádě použít slabý a silný stupeň.

Koncovky pádů Pád Jednotné číslo Množné číslo Nominativ – - Akuzativ – i-d Genitiv – i Illativ * i-d Lokativ ^st i-n Komitativ in i-vui'm Abessiv tää i-tää Essiv ^n Partitiv ^d Feist, s. 139.

1. a 2. deklinační typ.

1. typ K tomuto typu patří většina skoltských jmen, především jednoslabičných. Nepatří sem slova převzatá a odvozená. Kmen jména patřící do 1. typu je v nominativu singuláru vždy v silném stupni. V silném stupni jsou také illativ, essiv a partitiv jednotného čísla. Ostatní pády, včetně pádů plurálu, jsou ve slabém stupni. Tvary essivu a partitivu neexistují pro množné číslo. Př. võõr krev.

Pád Jednotné číslo Množné číslo Nominativ võrr võõr Akuzativ võõr võõrid Genitiv võõr võõri Illativ võʹrre võõrid Lokativ võõrâst võõrin Komitativ võõrin võõrivuiʹm Abessiv võõrtää võõritää Essiv võrrân Partitiv võrrâd Feist, s. 145.

2. typ Také do druhého typu patří zejména jednoslabičná jména, avšak tvar kmene v nominativu singuláru je ve slabém stupni. Kmeny v ostatních pádech jsou v silném stupni. Př. maadd dno. Pád Jednotné číslo Množné číslo Nominativ maadd maddi Akuzativ maddi maddjid Genitiv maddi maddji Illativ maddja maddjid Lokativ maddjest maddjin Komitativ maddjin maddjivui'm Abessiv madditää maddjitää Essiv maddjen Partitiv maddjed Feist, s. 146.

Zájmena

Osobní zájmena Osobních zájmen ve skoltské sámštině existuje 9, kromě tvarů jednotného a množného čísla se u zájmen zachovaly i tvary duálu (na rozdíl od sloves, kde duál zanikl). 1. osoba 2. osoba 3. osoba Jednotné číslo mon ton son Množné číslo muäna tuäna suäna Duál mij tij sij Feist, s. 251.

Osobní zájmena se skloňují. Zájmena v jednotném čísle se skloňují ve všech 9 pádech, zájmena v množném čísle nemají tvar pro essiv a partitiv a duál nezná partitiv. Pád 1. osoba sg. 2. osoba sg. 3. osoba sg. 1. osoba pl. 2. osoba pl. 3.osoba pl. 1. osoba du. 2. osoba du 3. osoba du. Nominativ mon ton son mij tij sij muäna tuäna suäna Akuzativ muu tuu suu miʹjjid tiʹjjid siʹjjid muän'naid tuän'naid suän'naid Genitiv muu tuu suu mij tij sij muän'nai tuän'nai suän'nai Illativ muʹnne tuʹnne suʹnne miʹjjid tiʹjjid siʹjjid muän'naid tuän'naid suän'naid Lokativ muʹst tuʹst suʹst meeʹst ~ miʹjjin teeʹst ~ tiʹjjin seeʹst ~ siʹjjin muän'nast tuän'nast suän'nast Komitativ muin tuin suin miʹjjivuiʹm tiʹjjivuiʹm siʹjjivuiʹm muän'nain tuän'nain suän'nain Abessiv muutää tuutää suutää miʹjjitää tiʹjjitää siʹjjitää muän'naitää tuän'naitää suän'naitää Essiv muuʹnen tuuʹnen suuʹnen muän'nan tuän'nan suän'nan Partitiv muuʹđed tuuʹđed suuʹđed Feist, s. 251, 252.

Ukazovací zájmena tät ten, täk ti tõt tamten, tõk tamti tut tamten, tuk tamti Významy ukazovacích zájmen jsou shodné s finštinou. Ve skoltšině tät odpovídá finskému tämä a používá se k poukázání na věc, která je v bezprostřední blízkosti mluvčího, tõt odpovídjící finskému tuo označuje věc vzdálenou, avšak viditelnou, a tut odpovídá finskému se, které se používá, pokud se hovoří o věci vzdálené. Použití tut je častější také při běžné mluvě, kdy označuje věc, která už byla dříve zmíněna. Feist, s. 255.

Neurčitá zájmena Neurčitá zájmena jsou vyjádřena pomocí sufixů -ne a -a. mii-ne něco ǩii-ne někdo kuäbbaž-ne kdokoliv, kterýkoli ǩii-a každý, všichni kuäbbaž-a každý Feist, s. 251.

Záporná zájmena Záporná zájmena se tvoří pomocí částice ni, který stojí samostatně před vztažným zájmenem. ni mii nic ni ǩii nikdo ni kuäbbaž ani jeden Feist, s. 259.

Vztažná zájmena mii co ǩii kdo Ve skoltské sámštině se používá univerzální vztažné zájmeno kååʹtt, které lze skloňovat v pádě i čísle a zastupuje vztažná zájmena kdo, co, který. Pokud například toto vztažné zájmeno stojí ve větě v nominativu, má roli subjektu; pokud je v akuzativu, zastává roli přímého objektu. Feist, s. 349.

Tázací zájmena mii? – mõõk co? (sg. – pl.) ǩii? – ǩeäk kdo? (sg. – pl.) kuäbbaž? který (ze dvou)? Tázací zájmena se skloňují stejně jako podstatná jména. Feist, s. 326.

Číslovky

Základní číslovky 1 õhtt 2 kueʹhtt 3 kolmm 4 nellj 5 vitt 6 kutt 7 čiččâm 8 kääuʹc 9 ååuʹc 10 lååi 100 čueʹđ 1000 dahat/doohhat

Řadové číslovky 1. vuõssâmõs 2. nuʹbb 3. kuälmad 4. neelljad 5. viiđad 6. kuuđad 7. čiiččad 8. kääucad 9. ååuʹc 10. låågad

Sloveso Slovesa se ve skoltské sámštině časují ve 4 osobách (první, druhá, třetí a čtvrtá-neurčitá osoba), v čísle (jednotné a množné), v čase (přítomný, minulý, předpřítomný a předminulý) a ve čtyřech způsobech (indikativ, potenciál, kondicionál a imperativ). Na rozdíl od ostatních sámských jazyků se ve skoltské sámštině nevyskytují duálové slovesné koncovky.Feist, s. 115.

Slovesné třídy Slovesa jsou rozdělena do 4 typů, a to podle tvaru kmene. K těmto kmenům se poté přidávají koncovky mluvnických kategorií. Kmen může být zakončen na konsonant (konsonantický kmen) nebo na vokál (vokalický kmen), který se dále dělí na silný a slabý. Typ Infinitiv Kmen Význam 1 kuärŋŋad kuärŋŋ- šplhat joorrâd joorr- otočit 2 mainsted mainst- říct näärved näärv- čekat 3 rätkkjed rätkkj- oddělit võʹllʼjed võʹllʼj- vyskočit 4 kârreed kârre- klít ääʹveed ääʹve- otevřítFeist, s. 118.

Přítomný čas Příklad koncovek pro přítomný čas u slovesa patřící k 1. slovesnému typu kuullâd slyšet. Osoba Koncovka Stupeň Příklad 1. sg. am slabý kuulam 2. sg. ak slabý kuulak 3. sg. [*1] – kooll 1. pl. ˆp – kuullâp 2. pl. veʹted ~ eʹped – kuullveʹted 3. pl. a/e silný+ koʹlle 4. neurč. ˆt slabý kuulât [*1] 3. os. sg. u sloves 1. typu nemá specifickou koncovku. U sloves 2. a 3. typu dochází k vložení epentetického -a- uvnitř kmene, např. mainsted říct mainst- → mainast Feist, s. 115, 120, 125.

Minulý čas Osoba Koncovka Stupeň Příklad 1. sg. em silný+ kuʹllem 2. sg. iǩ silný+ kuʹlliǩ 3. sg. i slabý kuuli 1. pl. im slabý kuulim 2. pl. id slabý kuulid 3. pl. e silný+ kuʹlle 4. neurč. eš silný+ kuʹllešFeist, s. 115, 120, 125.

Předpřítomný a předminulý čas Předpřítomný čas ve skoltštině se tvoří perifrasticky s pomocným slovesem leeʹd (být) v minulém čase. Na pomocném slovese se vyjadřuje osoba a číslo. U obou časů se významové sloveso vyskytuje ve formě minulého participia. Předpřítomný čas vyžaduje pomocné sloveso leeʹd v přítomném čase.Feist, s. 264.

Způsob Ve skoltské sámštině existují čtyři způsoby: indikativ, potenciál, kondicionál a imperativ.

Potenciál Osoba Koncovka Stupeň Příklad 1. sg. ž–em slabý kuulžem 2. sg. ž–iǩ slabý kuulžiǩ 3. sg. ˆ–ž slabý kuulâž 1. pl. ž–ep slabý kuulžep 2. pl. ž–id slabý kuulžid 3. pl. ž–e slabý kuulže 4. neurč. ž–et slabý kuulžetFeist, s. 115, 120, 125.

Kondicionál Osoba Koncovka Stupeň Příklad 1. sg. č–em slabý kuulčem 2. sg. č–iǩ slabý kuulčiǩ 3. sg. č–i slabý kuulči 1. pl. č–im slabý kuulčim 2. pl. č–id slabý kuulčid 3. pl. č–e slabý kuulče 4. neurč. č–eš slabý kuulčeš Feist, s. 115, 120, 125.

Imperativ Osoba Koncovka Stupeň Příklad 1. sg. 2. sg. [*3] slabý kuul 3. sg. as ~ ââǥǥas slabý koolas 1. pl. ˆp ~ âkap – kuullâp 2. pl. ˆd ~ eʹǩed – kuullâd 3. pl. az ~ âkaz silný+ kollaz 4. neurč. [*2] Koncovky 2. os. sg. se různí podle slovesné třídy. Feist, s. 115, 120, 125.

Příslovce Ve skoltské sámštině existují 2 typy příslovcí: otevřený typ odvozených příslovcí uzavřený typ příslovcí

Otevřený typ odvozených příslovcí Tato příslovce jsou odvozena od přídavných a také podstatných jmen. Příslovce odvozená od jmen náležících k 1. typu končí na sufix ‑^ld, příslovce odvozená od ostatních typů končí na sufix ‑ânji. Odvozená příslovce nejčastěji vyjadřují způsob. Typ Přídavné jméno Příslovce 1 čeäʹpp (šikovný) čieʹppeld (šikovně) 1 neuʹrr (špatný) neeuʹreld (špatně) 4 čiõlǥas (jasný) čiõlggsânji (jasně) 8 jåʹttel (rychlý) jåʹttlânji (jasně) 11 mooččâd (krásný) moččânji (krásně) 11 ilbbâd (podlý) ilbbânji (podle)Feist, s. 299,300.

Uzavřený typ Skupina uzavřených příslovcí vyjadřuje většinou místo a čas.

Příslovce času Příslovce času se vyskytují nejčastěji na začátku věty. ââʹn teď eiʹdde právě teď juʹn už sõrgg brzy teʹl potom tuâl-aa dávno eʹpet znovu pâi vždy täujja často jåhtta včera täʹbbe dnes jâđđa zítraFeist, s. 302. Příslovce označující část dne tueʹlää ráno peivva přes den kõskkpeeiʹv v poledne jeäʹǩǩespeeiʹv odpoledne jeäʹǩǩää večer kõskkekka o půlnoci ekka v nociFeist, s. 303. Příslovce označující roční období ǩeässa v létě čâhčča na podzim tälvva v zimě ǩeâđđa na jařeFeist, s. 304.

Místní příslovce tääiʹb ~ tääiʹben tady/odtud tiiʹǩ tady (kam?) toʹb ~ toʹben tam/odtud tok tam (kam?) Příslovce oznařující světové strany