Blatná () je město v okrese Strakonice v Jihočeském kraji. Své jméno získala od blat, mezi nimiž byla založena. Město je obklopeno pahorky, které na severu přecházejí v lesní masiv Brd. Soutokem Smolíveckého a Závišínského potoka zde začíná řeka Lomnice. Žije zde obyvatel. Historické jádro města je městskou památkovou zónou. Území města obsahuje jako enklávu obec Mačkov.
Historie Archeologické nálezy ukazují, že první souvislé osídlení lze nalézt již v době laténské ve 4. století před naším letopočtem a později od 6. století. Město vzniklo na křižovatce cest mezi Pískem, Plzní, Strakonicemi a Prahou. První písemná zmínka o Blatné pochází z roku 1235, kdy Vyšemír z Blatné vystupoval jako svědek na listině krále Václava I. Už tehdy byla Blatná uvedena jako město, ale údaj není spolehlivý. Později byla jako městečko uvedena až v letech 1489 a 1502.
Historické centrum města tvoří dvě navzájem kolmá ulicová náměstí, která se sbíhají u kostela Nanebevzetí Panny Marie. Někdy v letech 1513–1514 získal Jaroslav Lev z Rožmitálu a na Blatné pro Blatnou hradební právo, ale hradby pravděpodobně nikdy nebyly postaveny. Možná je existence lehčího ohrazení a k obraně města přispívaly rybníky, které ho obklopovaly.
Ve 14. století vlastnili osadu Bavorové ze Strakonic. V 15. století a na počátku 16. století byla Blatná hlavním sídlem pánů z Rožmitálu, ale po smrti Jaroslava Lva z Rožmitálu rod zchudl a Adam Lev z Rožmitálu městečko roku 1541 prodal Adamovi ze Šternberka.
Roku 1601 byla Blatná císařem Rudolfem II. povýšena na město. Během třicetileté války zažilo město mnoho drancování a požárů města. Často je také navštěvovaly vojenské oddíly obou válčících stran. Důvodem těchto pohrom je umístění Blatné na důležité komunikaci z jižních do západních Čech. Po skončení války zde zůstalo pouze šedesát obydlených domů.
Rozkvět města a řemesel začal v 18. století, kdy majitelé panství, Serenyiové, postavili kostelní věž, špitál, školu a město i okolí vyzdobili barokními plastikami. V roce 1834 propukl v Blatné velký požár, který zničil 118 domů a po kterém Blatná klesla na jedno z nejchudších měst. O dvacet let později bylo známé především svými ševci a zahradníky. Až na konci 19. století byla na železniční trati Březnice–Strakonice postavena stanice Blatná, která umožnila oživení podnikání.
V meziválečném období se Blatná stala známou díky desítkám hektarů polí růží. Pěstoval je Jan Böhm, který za své růže získal na soutěžích nejvyšší ocenění.
Demografie Počet obyvatel Blatné byl od začátku sčítání obyvatel poměrně stabilní. Výrazný nárůst obyvatel nastal po roce 1950, který trval až do roku 1991, poté se počet obyvatel znovu stabilizoval. Nejvíce obyvatel (6259) zde žilo při sčítání obyvatel v roce 1991. Nejvýraznější úbytek obyvatel byl zaznamenán v roce 2001, kdy oproti roku 1991 ubylo 92 obyvatel. Nejmenší počet obyvatel (2789) byl zaznamenán v roce 1869. Vývoj počtu obyvatel a sčítání domů je uveden v tabulce: Rok186918801890 1900 1910 1921 1930 19501961197019801991200120112021 Počet obyvatel278930502973 2983 3127 2994 2987 31693667441354236259616762175839 Rozdíl počtu obyvatel– +261 –77 +10 +144 -133 –7 +182 +498 +746 +1010 +836–92 +50 -78 Počet domů299315328 371 400 440 509 6446967378671001108312091289 Rozdíl počtu domů– +16 +13 +43 +29 +40 +69 +135 +52 +41 +130 +134 +82 +126 +80
Městská správa Územní příslušnost k 1. lednu 1948 patřilo město Blatná do správního okresu Blatná, soudní okres Blatná. Státní statistický úřad v Praze uvádí, že k 22. květnu 1947 bylo v městě Blatná sečteno 3209 přítomných obyvatel. k 1. únoru 1949 patřilo město Blatná do okresu Blatná, kraj Plzeňský k 1. lednu 1950 měla Blatná matriční úřad při místním národním výboru. Obce, které tvořily matriční obvod Blatná byly : 1. Blatná, 2. Bezdědovice, 3. Blatenka, 4. Buzice, 5. Hněvkov, 6. Chlum, 7. Kožlí, 8. Mačkov, 9. Myštice, 10. Skaličany, 11. Vahlovice, 12. Výšice k 1. červenci 1952 mělo město Blatná v okrese Blatná, kraj Plzeňský tyto části : 1. Blatná, 2. Řečice k 1. červenci 1960 patřilo město Blatná a jeho části : 1. Blatná, 2. Řečice, do okresu Strakonice, kraj Jihočeský
Místní části Město Blatná se skládá z devíti částí na osmi katastrálních územích. Blatenka (i název k. ú.) Blatná (i název k. ú.) Čekanice (i název k. ú.) Drahenický Málkov (i název k. ú.) Hněvkov (k. ú. Hněvkov u Mačkova) Jindřichovice (k. ú. Jindřichovice u Blatenky) Milčice (k. ú. Milčice u Čekanic) Řečice (leží v k. ú. Blatná) Skaličany (i název k. ú.) V území Blatné tvoří exklávu obec Mačkov.
Od 1. ledna 1974 do 23. listopadu 1990 k městu patřily i Bezdědovice, od 1. ledna 1974 do 31. prosince 1992 Buzice, Dobšice, Chlum, Paštiky a Václavov, od 1. ledna 1974 do 31. prosince 1993 Hajany a od 1. dubna 1976 do 23. listopadu 1990 také Mačkov (Mačkov se, již bez Hněvkova, opět osamostatnil k 24. listopadu 1990).
Samospráva První starostové (purkmistrové):
Antonín Hakl (1849–1857) Josef Hammer (1857–1870) Augustin Veselý (1870–1874) František Masák (1875–1888) Kamil Fontán a Jaroslav Nízký – úřadující radní (1889–1891)
Následovali další zvolení starostové:
Augustin Stocký (1892–1899) Rudolf Zdráhal (1900–1931) Prokop Ptáček (1931–1938) Josef Janovský (1938–1945)
Předsedové Městského národního výboru:
Jakub Jíše (1945–1946) Jan Chaloupka (1946–1949) Josef Křišťan (1949–1950) Josef Krhoun (1950–1952) Josef Šnour (1952–1953) Jaroslava Batíková (1953–1954) Oldřich Kolář (1954–1956) Rudolf Zimmermann (1956 –1960) Josef Říba (1960–1967) Josef Bartoš (1970–1976) Jan Šilhan (1976–1984) Václav Fous (1984–1987) Václav Křivanec (1987–1990)
Starostové města:
Miroslav Kastner (1990–1992) Blanka Malinová (1992–1994) Josef Hospergr (1994–2002) Jiří Mikeš (2002–2006) Josef Hospergr (SNK-ED) (2006–2010) Bohuslav Navrátil (Volba pro město) (2010–2014) Kateřina Malečková (Rovně Blatná) (2014–2022) Robert Flandera (ODS) (2022–dosud)https://www.jcted.cz/68933-stridani-v-blatne-novym-starostou-je-robert-flandera-z-ods/
Znak, pečeť a prapor Znak se skládá z kančí hlavy, která má připomínat starobylý původ rodu, odvozeného od bájného Bivoje, a kráčejícího lva symbolizujícího Jaroslava Lva a jeho následníky, a který měl být podle starého podání vylepšením rodového znaku již králem Přemyslem Otakarem II.
V pečeti městského znaku byla původně používaná jen kančí hlava, ale na žádost tehdejšího majitele Blatné Zdeňka ze Šternberka byl císařem Maxmiliánem rozmnožen v roce 1567 o druhé pole se lvem, jak to bylo součástí znaku Lvů z Rožmitála. Současně bylo povoleno městečku pečetit touto pečetí červeným voskem, což byla již výsada měst. Tato podoba znaku města byla potvrzena i v roce1680 a trvá do dnešní doby.
Základní heraldické barvy zlatá a červená s kančí hlavou v horním zlatém poli se staly i základem městského praporu, jehož užívání bylo Blatné povoleno rozhodnutím Poslanecké sněmovny 12. dubna 1994. Později bylo používání městského znaku při pečetění omezováno a teprve nyní se můžeme se znakem Blatné opět setkat na všech budovách, kde má město své úřadovny, školách, ale i na různých publikacích týkajících se města.
Doprava Železniční doprava Blatná leží na železniční trati Březnice–Strakonice, která je v jízdním řádu pro cestující označená číslem 203 a která je přípojnou tratí k trati Zdice–Protivín (trať č. 200) a k trati Plzeň – České Budějovice.
Kromě toho vede do Blatné trať Nepomuk–Blatná, která je v jízdním řádu pro cestující označená číslem 192 a která je přípojnou tratí k trati Plzeň – České Budějovice (trať č. 191).
Silniční doprava Přes Blatnou vede evropská silnice E49, která Blatné zajišťuje silniční spojení s Plzní, Pískem a Českými Budějovicemi; na tuto silnici u obce Sedlice navazuje silnice II/173, která vede do Strakonic. Propojení s Prahou je zajištěno prostřednictví silnice II/175, která má připojení na dálnici D4.
Školství Školství v Blatné fungovalo již v 15. století, ale zprávy o něm jsou velmi sporé. První zmínka pochází z roku 1412, kdy byl pánem na Blatné Jan z Rožmitálu, který povýšil Blatnou povýšil na město. Pověřil faráře, aby vydržoval dva kněze střídníky a ředitele školy. Ve škole se kromě čtení asi učila především latina, jak bylo v této době obvyklé. V roce 1603 Blatnou zasáhl velký požár, při němž vyhořela i škola. Novou školu dal vystavět pán Václav z Rozdražova. Stála do roku 1751, kdy se v ní pro její zchátralost přestalo vyučovat a děti chodily do radničního domu nebo do panského domu. S výstavbou nové školy se začalo v roce 1761, kdy paní Marie Alžběta hraběnka Serenyiová zakoupila pro školu dům a složila pro školu jistinu 4000 zlatých, aby mimo jiné učitelé vyučovali děti i hudbě. Děti za učení ve škole nic neplatily. Hraběnka Serenyiová pro ně v roce 1763 založila nadační fond z něhož dostávali odměny za nejlepší prospěch. Také vydala výborný řád o povinnostech rodičů a dětí ke škole. Jména učitelů do roku 1788 nejsou známá. Teprve od roku 1788 je uveden učitel Jakub Müller a Jan Rossbach. V roce 1796 vzrostla jistina paní hraběnky Serenyiové. Tehdy měl dohled nad školou arcikněz Jan Šedivý, ředitelem školy byl Josef Challupny, učiteli byli Jan Rossbach, Matěj Fiala a ruční práce učila Tereza Feedrová. Dle soupisu bylo školou povinných dětí 276, z toho 140 chlapců a 136 dívek. Ve skutečnosti však do školy docházelo jen 154 dětí a zbylé děti zůstávaly bez vyučování.