Joseph-Ignace Guillotin (28. května 1738 Saintes – 26. března 1814 Paříž) byl francouzský lékař a politik. Je známý jako vynálezce gilotiny, kterou však ve skutečnosti nevynalezl, pouze propagoval užití tohoto stroje k výkonu trestů smrti ve Francii během Velké francouzské revoluce.
Život Na počátku svých studií byl velmi zaujat uměním. Posléze se stal profesorem literatury na Irisnah College v Bordeaux, kde se rozhodl pokračovat ve svých studiích na lékaře. Studoval medicínu v Remeši a na pařížské univerzitě. Dostudoval v roce 1770.
V roce 1784 mu francouzská vláda určila spolu s Benjaminem Franklinem výzkum zvířecího magnetismu, což byl termín používaný pro domnělou éterickou sílu, způsobující charisma a přitažlivost mezi pohlavími.
V roce 1789 se stal zástupcem Paříže v Ústavodárném shromáždění. Tento sněm vznikl na počátku revoluce a měl za úkol vytvoření ústavy. Díky tomu mohl propagovat stínání hrdel mechanickým zařízením také v pozdějším parlamentu.
Přestože propagoval budoucí gilotinu, byl dr. Guillotin proti trestu smrti. Doufal, že humánnější a méně bolestivá metoda výkonu trestu je prvním krokem ke zrušení trestu smrti. Také se snažil, aby na popravy chodilo méně lidí a rodin s dětmi. Podle jeho názoru měly být popravy soukromou a individuální záležitostí. Podle legendy zemřel pod gilotinou i on sám, ve skutečnosti však bylo příčinou jeho smrti rameno postižené nežitou
Kariéra V Paříži se Guillotin stal známým lékařem. Do roku 1775 se zabýval otázkami mučení a smrti. V tomto roce napsal memorandum, v němž navrhl, aby byli zločinci používáni jako subjekty v lékařských experimentech. Ačkoli to uznával jako kruté, považoval to za lepší než být popraven. V roce 1784, když Franz Mesmer začal zveřejňovat svou teorii „zvířecího magnetismu“, kterou mnozí považovali za urážlivou, jmenoval Ludvík XVI. komisi k jejímu vyšetřování a Guillotin byl jmenován jejím členem spolu s Jeanem Sylvainem Baillym, Antoinem Laurentem de Jussieu, Antoinem Lavoisierem a Benjaminem Franklinem. Komise prohlásila Mesmera za podvodníka, což Guillotina dostalo do povědomí veřejnosti.
Politická kariéra a gilotina V prosinci 1788 Guillotin sepsal pamflet s názvem Petice občanů žijících v Paříži, týkající se řádného zřízení generálních stavů. Francouzský parlament se pokusil jeho pamflet potlačit a předvolal ho, aby se vyjádřil ke svým názorům, ale dav během jeho výpovědi ho velmi podporoval a byl propuštěn, což přispělo ke zvýšení jeho popularity. Dne 2. května 1789 se stal jedním z 10 pařížských poslanců v generálních stavech v roce 1789 a od června 1789 do října 1791 byl tajemníkem tohoto orgánu. Dne 20. června 1789 se Národní shromáždění, jak si nyní členové říkali, ocitlo zamčené mimo svou síň. Guillotin navrhl, aby se znovu sešli v nedalekém kurtu jeu de paume, kde členové složili tenisovou přísahu a slíbili, že se „nerozdělí a znovu se shromáždí, kdykoli to okolnosti vyžadují, dokud nebude stanovena ústava království“.
Jako člen shromáždění Guillotin zpočátku zaměřil svou pozornost na reformu lékařství. Jako člen Výboru pro chudobu navštívil Hôtel-Dieu a přispěl ke zprávě, která odhalila tamní nehygienické podmínky. Stal se také prvním předsedou Výboru pro zdraví a v roce 1791 předložil návrh zákona o reformě lékařství.
Zároveň se zabýval i reformou trestního práva. Jeho zkušenosti jako lékaře ho vedly k odporu proti trestu smrti: zpočátku se ho pokusil zrušit, ale neúspěšně. V té době se ve Francii obvykle stínání provádělo sekerou nebo mečem, což ne vždy způsobilo okamžitou smrt. Stínání bylo navíc vyhrazeno pro šlechtu, zatímco obyčejní lidé byli obvykle oběšeni, což mohlo trvat dlouho, protože techniky, kterými se oběti zlomil krk smyčkou, ještě nebyly vynalezeny. Mezi další metody patřilo upálení na hranici, lámání kola, smrt vařením a rozřezání. Guillotin si uvědomil, že pokud nemůže popravy zcela zrušit, může je alespoň učinit humánnějšími.
Dne 10. října 1789 navrhl, aby „zločinec byl sťat; to bude provedeno pouze pomocí jednoduchého mechanismu.“ Tento „mechanismus“ byl definován jako „stroj, který bezbolestně stíná hlavy“. Jeho návrh se objevil v royalistickém periodiku Les Actes des Apôtres. Guillotin celkem navrhl šest článků:
1. Všechny tresty za stejnou třídu trestných činů budou stejné, bez ohledu na pachatele (tj. šlechta nebude mít žádná privilegia)
2. Pokud bude uplatněn trest smrti, bude to stětí, provedené strojem
3. Rodina viníka nebude trpět žádnou právní diskriminací
4. Bude nezákonné, aby kdokoli vyčítal rodině viníka jeho/její trest
5. Majetek odsouzených nebude zabaven
6. Těla popravených budou na požádání vrácena rodině
Guillotin předpokládal, že pokud bude zaveden spravedlivý systém, kde jedinou metodou trestu smrti bude mechanické stětí, pak si veřejnost bude více vážit svých práv.[citace nutná] Navzdory tomuto návrhu byl Guillotin proti trestu smrti a doufal, že humánnější a méně bolestivá metoda popravy bude prvním krokem k jeho úplnému zrušení. Doufal také, že jelikož stroj na dekapitaci bude zabíjet rychle bez delšího utrpení, sníží se tím počet a nadšení davů, které často byly svědky poprav.
1. prosince 1789 Guillotin během následného projevu před shromážděním o trestu smrti pronesl poznámku. Byl citován (nebo možná chybně citován): „Teď vám svým strojem useknu hlavu mrknutím oka a vy to ani neucítíte!“ Toto prohlášení se rychle stalo populárním vtipem a několik dní po debatě kolovala komická píseň o Guillotinovi a „jeho“ stroji, která s ním navždy spojovala jeho jméno, a to i přesto, že se vůbec nepodílel na jeho návrhu ani konstrukci. Moniteur z 18. prosince 1789 žert odsoudil, ale Guillotinovo prohlášení o „mrknutí oka“ zopakoval pro budoucí generace.
Články byly poměrně kontroverzní, protože práva zločinců a jejich rodin dříve nebyla zvažována, ale v průběhu několika let byly přijaty, přičemž „stětí jednoduchým strojem“ bylo nakonec přijato 3. června 1791, takže jeho návrhy se staly zákonem 20. března 1792. Mezitím shromáždění pověřilo Antoina Louise konstrukcí takového zařízení. Jeho návrh byl předložen 17. března a první popravy s jeho použitím se konaly 25. dubna 1792. V říjnu 1791 však Guillotin již odešel z funkce shromáždění a vrátil se k lékařské praxi. Během vlády teroru se přestěhoval do Arrasu, aby se stal ředitelem tamní vojenské nemocnice, a o rok později se vrátil do Paříže.
Ke konci vlády teroru se do rukou veřejného žalobce Fouquier-Tinvillea dostal dopis od hraběte de Méré Guillotinovi, v němž hrabě, který měl být popraven, svěřil svou ženu a děti do Guillotinovy péče. Úřady požadovaly, aby je Guillotin informoval o místě pobytu hraběcí manželky a dětí. Protože Guillotin buď nechtěl, nebo nemohl poskytnout informace, byl zatčen a uvězněn.[citace nutná] Z vězení byl propuštěn na základě všeobecné amnestie z 9. thermidoru (27. července) 1794 poté, co Robespierre padl z moci.
V listopadu 1795 byl v deníku Moniteur zveřejněn dopis, v němž se tvrdilo, že oběti gilotiny přežily po stětí několik minut. Guillotin byl šokován a po zbytek svého života hluboce litoval, že byl stroj pojmenován po něm. Jeho pokračující snahy o zrušení trestu smrti brzdilo rozšířené přesvědčení, že jako ten samý člověk, který navrhl použití stroje na dekapitaci, musí být jistě pro.
Osobní život Rodina
Spojení s gilotinou natolik zahanbilo Guillotinovu rodinu, že požádali francouzskou vládu o její přejmenování; když vláda odmítla, místo toho si změnili vlastní příjmení. Shodou okolností byla gilotinou popravena jiná osoba jménem Guillotin – byl jím J. M. V. Guillotin, lékař z Lyonu. Tato shoda okolností mohla přispět k mylným tvrzením, že J. I. Guillotin byl popraven na stroji, který nese jeho jméno; ve skutečnosti však Guillotin zemřel doma v Paříži v roce 1814 přirozenou smrtí ve věku 75 let, konkrétně na karbunkl, a nyní je pohřben na hřbitově Père-Lachaise v Paříži. Byl ženatý s Louise Saugrain, sestrou lékaře a chemika Antoina Saugraina.
Zednářství
Joseph Guillotin byl zasvěcen do zednářství v roce 1765 v lóži „La Parfaite Union“ v Angoulême. Jako zednář byl velmi aktivní a připojil se k několika dalším lóžím. Jako zástupce Velké lóže od roku 1772 se podílel na zrodu Velkého Orientu Francie a účastnil se všech jejích sjezdů až do roku 1790. V roce 1773 se stal ctihodným mistrem lóže „La Concorde Fraternelle“ v Paříži. V roce 1776 založil lóži „La Vérité“ a často navštěvoval Les Neuf Sœurs.
Ohlas v kultuře O románové – fiktivní zpracování životopisu dr. Guillotina se mimo jiné pokusil i česko-britský herec a spisovatel Herbert Lom.Herbert Lom: Dr. Guillotin : Bádání excentrického vědce, který předběhl svou dobu, překlad: Zlata Kufnerová, Praha : Ivo Železný, 1992,
Odkazy
Reference
Související články Gilotina
Externí odkazy
Biografie v němčině
Kategorie:Absolventi Pařížské univerzity Kategorie:Francouzští lékaři 18. století Kategorie:Francouzští politici Kategorie:Francouzští svobodní zednáři Kategorie:Francouzští jezuité Kategorie:Narození v roce 1738 Kategorie:Narození 28. května Kategorie:Úmrtí v roce 1814 Kategorie:Úmrtí 26. března Kategorie:Pohřbení na Père Lachaise Kategorie:Muži