náhled|Zéta Ophiuchi a obloukovitá rázová vlna v okolním mezihvězdném prostředí na infračerveném snímku družice WISE. Barvy jsou nepravé. Hvězdný uprchlík (anglicky runaway star) je hvězda vyvržená z místa svého vzniku, která se pohybuje neobvykle vysokou rychlostí vůči okolní hvězdné populaci. Často se nachází daleko od hvězdokupy nebo hvězdné asociace, v níž vznikla. Pojem byl tradičně používán především pro hmotné hvězdy spektrálních tříd O a B, které jsou dobře pozorovatelné i na velké vzdálenosti; není však omezen pouze na tyto hvězdy.
Vymezení Při vyhledávání hvězdných uprchlíků se často používá hranice prostorové rychlosti přibližně 30 km/s vůči místní hvězdné populaci nebo mateřskému seskupení. Jde o konvenční kritérium; jednotlivé studie používají různé rychlostní meze i statistické metody výběru. Pomalejší vyvržené hvězdy bývají v odborné literatuře označovány jako walkaway stars.
Vyvržení z hvězdného seskupení samo o sobě neznamená únik z celé Mléčné dráhy. Někteří mimořádně rychlí uprchlíci z galaktického disku však překračují místní únikovou rychlost z Galaxie. Pro takové hvězdy diskového původu, které nejsou ke Galaxii gravitačně vázány, se používá také označení hyper-runaway stars.
Mechanismy vzniku Rozlišují se dva hlavní mechanismy:
Dynamické vyvržení. Při těsném gravitačním setkání jednotlivé hvězdy s dvojhvězdou nebo dvou dvojhvězd může jedna či více složek získat dostatečnou rychlost k opuštění hvězdokupy. Výsledek závisí na hustotě seskupení a vlastnostech zúčastněných dvojhvězd. Rozpad dvojhvězdy při výbuchu supernovy. Náhlá ztráta hmotnosti při supernově a případná změna rychlosti vzniklého kompaktního pozůstatku mohou soustavu rozrušit. Přeživší průvodce se pak pohybuje rychlostí související s jeho původní oběžnou rychlostí. Výsledek závisí také na směru a velikosti rychlostního impulzu, který pozůstatek získá při nesymetrickém výbuchu.
Oba mechanismy mají pozorovací oporu; jejich relativní podíl na populaci uprchlíků zůstává předmětem výzkumu.
Pozorování a určování původu K rekonstrukci prostorového pohybu se kombinují poloha a vzdálenost hvězdy, její vlastní pohyb a radiální rychlost. Zpětným výpočtem drah hvězdy a možných mateřských seskupení v gravitačním poli Galaxie lze hledat jejich někdejší blízká setkání. Výsledky závisí na nejistotách měření; samostatný směr vlastního pohybu společný původ neprokazuje. Významné zpřesnění přinesla astrometrická měření družice Gaia.
Při rychlém pohybu plynem může hvězdný vítr vytvořit v mezihvězdném prostředí obloukovitou rázovou vlnu. Známým příkladem je Zéta Ophiuchi, jejíž okolí zachytila družice WISE v infračerveném oboru.
Příklady AE Aurigae a Mý Columbae patří ke klasickým příkladům hvězdných uprchlíků. Studie z roku 2001 spojovala jejich původ s těsným setkáním dvou dvojhvězd v oblasti mlhoviny v Orionu přibližně před 2,5 milionu let; součástí této rekonstrukce byla také dvojhvězda Jóta Orionis. Analýza Bhatta a spoluautorů z roku 2022 využívající astrometrii družice Gaia však tuto klasickou rekonstrukci zpochybnila. Podle jejich výpočtů Jóta Orionis neprodělala těsné setkání s AE Aurigae ani s hvězdokupou v mlhovině v Orionu. Mý Columbae mohla být vyvržena z hvězdokupy Collinder 69 již přibližně před třemi miliony let, tedy před svým průletem oblastí mlhoviny v Orionu.
Dalším klasickým uprchlíkem je 53 Arietis. Rekonstrukce z roku 2022 ji spojuje s asociací Orion OB1, kterou měla opustit přibližně před pěti miliony let.
Odkazy Reference
Související články Hyperrychlá hvězda Dvojhvězda Hvězdná asociace
Externí odkazy
Zéta Ophiuchi a její rázová vlna na snímku WISE na stránkách NASA (anglicky)
Kategorie:Typy hvězd