Miloslav „Miťo“ Roľko, v zahraničí známější jako Mitsch Rolko (* 13. října 1960 Bratislava), je bývalý československý a později německý sportovní plavec, účastník olympijských her v roce 1976 a 1980. Jako profesionální trenér žije a pracuje v Lucembursku.
Osobní život Jeho otec Matej Roľko pocházel ze Spiše. Po skončení vysoké školy pracoval Bratislavě ve státní správě. Po roce 1989 byl krátce slovenským ministrem obchodu a cestovního ruchu. Matka Emília pocházela Záhoří. Měl tři sourozence, dvě starší sestry Emílii (* 1957) a Beátu (* 1958) a mladšího bratra Pavola (* 1969). Rodiče a sestry ho v jeho sportovní kariéře plně podporovali. Otec se dokonce stal jako neplavec plaveckým rozhodčím.
Po narození žil v Jelačičově ulici v bratislavské místní části Nivy. Ve čtyřech letech se s rodinou přestěhoval na nově dostavěné sídliště Trávniky do ulice Astrová.
Vychodil ZŠ Nevädzová. Po maturitě na Gymnáziu Ivana Horvátha v roce 1979 byl přijat na Jesseniovu lékářskou fakultu v Martine. Po dvou semestrech přestoupil do Bratislavy na Lékařskou fakultu UK. Po emigraci v roce 1982 studoval lékařství na Univerzitě Heidelberg. Po dvou letech studia lékařství přešel na obor sportovní medicína. Promoval v roce 1989.
Mimo plavání hrál v dětství na klavír, šest let chodil do hudební školy.
U novinářů si vytvořil pověst uzavřeného, vážného a většinou málomluvného sportovce. Titulovali ho rybou. Francouzský novinář Eric Lahmy o něm napsal "Tenhle mladý Čechoslovák přišel k bazénu řekl dobrý den, skočil do vody, vyhrál, řekl na shledanou. A tvář měl přitom jako hráč pokeru. Tomu se říká soustředění".
Měl svůj specifický humor, který vedl k mnoha nedorozuměním s trenérkou Vlastou Wawrovou… "s vážnou tváří řekne něco v žertu, ale přitom to myslí i vážně". S trenérkou měl sázku, že v případě zisku zlaté medaile ona skočí z 10metrové věže.
Jeho oblíbenou sladkostí byl makovník.
V pubertě mu odborníci spočítali, že vyroste do výšky 193,5–195,5 cm. Plán nesplnil.
S manželkou Silvií, původem z Trnavy se poznal v roce 1990. Vzali se v roce 1993. Mají spolu tři děti Sarah (* 1994), Carolinu (* 1997) a Rickarda (* 1999). Všechny tři děti se narodily v Lucembursku a jsou občany této země.
Sportovní kariéra Od mala chodil s matkou a sestrami na bratislavské jezero Rohlík, který byl jen pár metrů od jejich bytu. Se závodním plaváním začala první jeho sestra Beáta, kterou si v rámci školské výuky plavání vybrala do plavecké přípravky Vlasta Wawrová. Wawrová působila jako instruktorka plavání na Gymnáziu Ladislava Novomeského, kde byl malý bazén o rozměrech 25×6 m. V osmi letech svoji sestru do plavecké přípravky k Wawrové následoval.
Od devíti let začal postupně s dvoufázovou přípravou a každé ráno dojížděl se sestrou na šestou ranní do většího bazénu (25×12 m) při FTVS UK na Lanfranconi, kde byl situován vysokoškolský plavecký oddíl TJ Slávia UK Bratislava. V létě trénoval na Matadorce v Petržalce.
Od roku 1974 přešel s klubem do nově otevřeného regulérního olympijského (50×25 m) krytého bazénu na Pasienkoch. Začínal se všemi plaveckými styly, ale nejvíc mu vyhovoval znak. Nemusel se trápit s dýcháním a navíc měl pro tento styl optimální tělesné parametry – dlouhé ruce (rozpětí paží 210 cm při výšce 190 cm), nohy, velká chodila a dlaně a především hypermobilitu kloubů. Hypermobilita ramen mu dávala výhodu v hloubce záběru, aniž by musel vychylovat trup. V pozdějším věku si zamiloval motýlek.
Začátky v reprezentaci 1974, juniorský mistr Evropy 1975 Poprvé na sebe upozornil jako dorostenec v letní sezóně 1974. V srpnu na závodech Družba mládeže zemí východního bloku v Kyjevě obsadil v polohovém závodě na 400 m deváté místo.
Od roku 1975 se začal jako prosazovat mezi seniory. Koncem července na mistrovství dorostu před domácím publikem zaplaval svůj první československý seniorský rekord na 400 m polohový závodem časem 4:50,3. Ze srpnového mistrovství Evropy ve švýcarské Ženevě se vrátil s kompletní sbírkou medailí – 100 m znak vyhrál, v polohovém závodě na 200 m skončil druhý a na 200 m znak skončil třetí. Svým úspěchem na juniorském mistrovství zaujal maďarského plaveckého trenéra Tamáse Széchyho, který ho později pozval na olympijské soustředění maďarské reprezentace. Výbornou formu potvrdil týden na to na závodech Družba mládeže zemí východního bloku v Lipsku, kde vyhrál 100 m a 200 m znak, 100 m motýlek, 400 m polohový závod a na 200 m polohový závod skončil druhý – bilance 4–1–0.
Olympijské hry 1976 Přípravu na olympijský rok 1976 mu trenérka Vlasta Wawrová rozvrhla dle vlastních slov citlivě podle jeho věku. Chtěla zabránit předčasnému fyzickému i psychickému opotřebení. Tehdejší tréninkový makrocyklus začínal od 6 ráno do 8:30 v bazénu. Odpoledne následoval od 14 h běh okolo jezera Kuchajda, cca 7 km. Vzápětí suchá příprava, posilování. Od 15 h do 17:30 opět v bazénu. Denně naplaval až 12 km.
V únoru na slovenském zimním mistrovství se poprvé dostal v československém rekordu 2:09,8 pod 130 sekund a v březnu na federálním zimním mistrovství zaplaval čas evropské extratřídy 2:07,4 na 200 m znak. Tímto časem si řekl o jistou nominaci na olympijské hry Montréalu. V československé plavecké reprezentaci však byl světlou výjimkou. Navíc v Bratislavě neměl k sobě rovnocenný sparing. Proto využil nabídky přípravy na letní sezónu s maďarským trenérem Tamásem Széchym a jeho elitními svěřenci Andrásem Hargitayem, Zoltánem Verrasztóem, Róbertem Rudolfem nebo Csabou Sósem – vesměs znakaři a polohovkáři. První část soustředění s nimi absolvoval týden v dubnu a závěrečnou v červnu. Na konci soustředění se měl trenér Széchy vyjádřit, že by z něho dokázal do dvou let vychovat dalšího Rolanda Matthese. Trenérka Wawrová mu tuto nabídku předhodila, on jí však údajně odmítl se slovy, že to zvládne společně s ní.
Při závěrečném testu počátkem července na slovenském mistrovství vyhrál všech devět disciplín, ve kterých startoval na úrovni osobních rekordů. Trenérka Wawrová byla s jeho výkony spokojená "tato série startů měla dát obrázek o Miťově fyzické připravenosti a o tom, jak při neoddiskutovatelné únavě dokáže technicky zvládat všechny styly. Z tohoto hlediska jsem s jeho výkony spokojená." Na olympijské hry do Montréalu odjížděl v červenci s víc než týdenním předstihem jako nejmladší člen výpravy. Za cíl si dal překonat československé rekordy ve všech disciplínách, co startoval a alespoň jednou se kvalifikovat do finále. V olympijské vesnici byl ubytovaný v bytě s judistou Vladimírem Novákem a s basketbalisty. Šlo o poměrně nešťastné složení, protože on trénoval většinou ráno a odpoledne a večer chodil brzo spát. Proti tomu basketbalisté byli zvyklý trénovat večer a do bytu se vraceli před půlnocí. 17. února stál na startu disciplíny 100 m znak. Dobře odstartoval, měl i dobrou obrátku a v cíli dohmátl v čase 1:00,41. Trenérka Wawrová naměřila na svých stopkách 1:00,2, což byla hodnota jeho československého rekordu. S jeho výkonem nebyla zcela spokojená. Čekala od něho čas pod 60 vteřin, ale omlouvala ho jeho pomalejší aklimatizací. K postupu do finále potřeboval čas lepší 1:00,16. Ve své doplňkové disciplíně 100 m motýlek skončil v čase 57,79 blízkém vlastního československého rekordu 57,6 na konečném 25. místě. Podle trenérky měl opět na lepší čas. Nechal se ukolébat pomalým tempem favorizovaného Australana Neila Rogerse. Následovaly tři dny volna, při kterých si vedle tréninku měl čas prohlédnout okolí. Den před závodem na 200 m znak ho chytla skupina pětibojařů, zatáhla ho do místnosti maséra a oholila mu nohy a ruce. 24.7. dohmátl ve své rozplavbě 200 m znak druhý v československém rekordu 2:05,33 a šestým nejlepším časem postoupil do finále. Ve večerním finále se od úvodu držel na 7. místě a výborným závěrem se posunul před maďarského mistra světa Zoltána Verrasztó na bodované 6. místo. Za svým ranním československým rekordem zaostal o 48 setin (2:05,81). Den na to při svém závěrečném vystoupení na olympijských hrách obsadil na 400 m polohový závod 14. místo v novém československém rekordu 4:35,21. Propadákem skončil olympijský plavecký turnaj pro maďarské plavce.https://24.hu/sport/2020/08/21/verraszto-zoltan-uszas-olimpia-1976-montreali-olimpia/ Trenér Tamás Széchy ho již nikdy na společné soustředění nepozval.
V srpnu na evropském poháru ve finském Oulu zaplaval jako první československý plavec 100 m znak pod 60 sekund časem 59,23.
Titul mistra Evropy 1977 a první pobyt v USA Po olympijském roce pokračoval v nastaveném trendu. V přípravě zapracoval více na plaveckém stylu motýlek, ve kterém v červnu stáhnul jako první Čechoslovák čas na 100 m pod 57 sekund (56,8).
Závěrečnou přípravu na mistrovství Evropy ve švédském Jönköpingu absolvoval v Novém Jičíně. Nejvíc si věřil v disciplíně 200 m znak. Trenérka Wawrová byla přesvědčena o jeho výborné připravenost. Trochu jí však dělal starosti časový program mistrovství – kvůli natěsnanému programu musel nakonec vynechat rozplavby na 100 m motýlek a obě polohovky. Příčinou bylo zkrácení programu o dva dny proti minulému mistrovství Evropy ve Vídni. Svůj první závod v plaveckém komplexu Rosenlundsbadet 100 m znak pojal ležérně. Neoholil se a ve druhé rozplavbě dohmátl v čase 59,83, 4 setiny vteřiny před prvním nepostupujícím Britem Jimem Carterem. Od trenérky Wawrové to následně schytal. Typickou scénu posledních let doplnil svým kamenným výrazem v obličeji. Později na její adresu řekl "Měla pravdu. Cítil jsem, jak hrozně jí záleží na tom, abych něco dokázal." Finálový závod druhého dne 18. srpna pojal zodpovědněji. S trenérkou se před závodem domluvil minimálně na čase 59,5 a slíbil jí, že nezaspí na startu, že začne rychleji, a že si dá pozor na obrátce. Z nejméně výhodné první krajní dráhy se držel od startu v popřední za dvojicí favoritů Zoltánem Verrasztóem a východním Němcem Lutzem Wanjou. Na obrátce obracel na úrovní vedoucích závodníku třetí a po 60 m se dostal do čela závodu. V cíli dohmátl v čase nového československého rekordu 58,35 na prvním místě. Později ve své biografii uvedl, že na tribuně byl jeho otec Matej Roľko, kterému se podařilo přes svého zaměstnavatele ministerstvo obchodu vyřídit služební cestu. Při vyhlašování vítězů ho mrzelo, že pořadatelé zkrátili československou hymnu tj. nepustili slovenskou část. Jeho královská disciplína 200 m znak ho čekala následující den. Před ranní rozplavbou se s trenérkou domluvil na čase kolem 2:08,0, který splnil. Dohmátl celkově na 5. místě v čase 2:07,96. Odpolední finále začal rozvážně a do cíle nepřeplaval od startu vedoucího Maďara Zoltána Verrasztó. Skončil druhý v novém československém rekordu 2:05,07. "Nechtěl jsem přehnat začátek a v chladné vodě se mi nepodařilo ve druhé stovce zrychlit tak, jak bych si přál." Při svém posledním startu na mistrovství, v polohové štafetě na 4×100 m uspěchal na první úseku obrátku, prakticky se neodrazil od stěny a předával prsaři Stanislavu Pešlovi až na třetím místě. Štafeta nakonec skončila sedmá. Po příletu ze Švédska se vyjádřil: "Vyhrál jsem zlato na stovce. Nejsem pesimista, ale nečekal jsem ho. Pak jsem byl druhý na dvoustovce. Když jsem v tomhle finále viděl, že Maďar je hodně vpředu a jak se domácí Švéd dere přede mne, aby vystoupil o jeden stupínek víš, napadlo mě, jestli má cenu ještě zapínat naplno, jestli ta jedna zlatá není dost a jestli z tohohle finále nestačí bronz. Na tohle jsem myslel zcela určitě. A nedovedu si vysvětlit, co ve mně najednou způsobilo to, že jsem znovu zrychlil a nakonec si doplaval pro stříbro." Když to jeho trenérka stojící opodál slyšela, chtěla ho zabít (dát mu co proto).