náhled|upright=1|Pogrom ve Lvově v červenci 1941 Pogromy ve Lvově byly dva masakry Židů žijících ve Lvově nebo jeho okolí v okupovaném Polsku (nyní Ukrajina). Pogromy proběhly během druhé světové války, od 30. června do 2. července a od 25. do 29. července 1941. Podle památníku Jad Vašem bylo jednotkami Einsatzgruppen, ukrajinskými nacionalisty a ukrajinskými milicemi zavražděno 6 000 Židů. Během meziválečného období byl Lvov třetím největším židovským osídlením v Polsku. Počet židovských obyvatel se zvýšil přílivem uprchlíků z Němci okupovaného Polska na více než 200 000.
První pogrom náhled|vlevo|Muž bitý pravděpodobně během pogromu Ihned poté, co Němci vstoupili do města, zorganizovaly jednotky Einsatzgruppen ve spolupráci s ukrajinskými nacionalisty, pogrom jako odplatu za masakr, kdy sovětský NKVD zavraždil přibližně 9 000 Nakonechnyj Ye. Shoa u Lvovi - Lviv 2006 p. 99 vězňů (zejména polské a ukrajinské intelektuály a politické aktivisty) ve třech lvovských vězeních (vězení , vězení na ulicích a ). Podle ukrajinských badatelů byla většina z těchto obětí Ukrajinci. Ačkoli byli Židé také mezi oběťmi NKVD, Ukrajinci je považovali za spoluviníky. Před masakrem Němci a Ukrajinci šířili fámy, které zapletly Židy do zabíjení ukrajinských politických vězňů. Dav se vymkl kontrole, došlo k napadání, zneužívání, mučení a vraždění Židů, znásilňování židovských žen, o čemž pořídili bohatou fotodokumentaci němečtí vojáci. Od konce června do začátku července 1941 bylo během pogromů zavražděno přibližně 4 000 Židů.Grzegorz Motyka, Ukraińska Partyzantka 1942-1960, Warszawa 2006, p. 98
Petljurovy dny Druhý pogrom se konal na konci července roku 1941 a byl pojmenován „Petljurovy dny“ () po zavražděném ukrajinském veliteli Symonu Petljurovi. Tento pogrom byl údajně organizován ukrajinskými nacionalisty s německou podporou. 25. července se ukrajinští ozbrojenci z okolí města připojili k ukrajinské milici a účastnili se násilností proti Židům. Tato skupina napadla každého Žida, s kterým se setkala, obušky, noži a sekerami. Židé byli vzati k židovskému hřbitovu a brutálně zavražděni. Ukrajinská policie obcházela ve skupinách po pěti a kontrolovala připravené seznamy. Asi 2 000 lidí bylo zavražděno během přibližně tří dnů. Podle Richarda Breitmana zemřelo při tomto pogromu 5 000 Židů. Kromě toho bylo asi 3 000 osob (většinou Židů) popraveno na Městském stadionu německou armádou.Richard Breitman. Himmler and the 'Terrible Secret' among the Executioners. Journal of Contemporary History, Vol. 26, No. 3/4, The Impact of Western Nationalisms: Essays Dedicated to Walter Z. Laqueur on the Occasion of His 70th Birthday (Sep. 1991), pp. 431-451
Následující události Po pogromech bylo zřízeno lvovské ghetto, do kterého bylo umístěno asi 120 000 Židů. Většina z nich byla během následujících dvou let deportována do vyhlazovacího tábora Belzec nebo zabita na místě. Pogromy a po nich následující zabíjení jednotkami Einsatzgruppen spolu s drsnými podmínkami v ghettu a deportacemi do nacistických koncentračních táborů, mezi které patřil i koncentrační tábor Janowska na okraji města, vyústily v téměř úplné zničení židovského obyvatelstva. Když v roce 1944 sovětské síly získaly Lvov, zůstalo pouhých 200 – 300 Židů.
Viníci Odborníci na holokaust připisují zabíjení Ukrajincům pod vedením ukrajinských nacionalistů.Shmuel Spector. The Holocaust of Ukrainian Jews. In: Zvi Y. Gitelman. Bitter Legacy: Confronting the Holocaust in the USSR. Indiana University Press, 1997.Abraham J. Edelheit, Hershel Edelheit. History of the Holocaust: A Handbook and Dictionary. Westview Press, 1994.Martin Dean. Collaboration in the Holocaust: Crimes of the Local Police in Belorussia and Ukraine, 1941–44. Macmillan, 1999.
Pokud jde o pogromy, ruské zdroje jsou docela specifické. Ruský historik Sergej Čujev napsal:Chuyev, Sergei Ukrainskyj Legion - Moskva, 2006 p. 180.
V roce 1958 byla v nizozemském Haagu zřízena mezinárodní komise, aby provedla nezávislé vyšetřování. Členy bylo pět bývalých protihitlerovských aktivistů: norský právník Hans Cappelen, bývalý dánský ministr zahraničí a předseda dánského parlamentu Ole Bjørn Kraft, holandský socialista Karel van Staal, belgický profesor práv Flor Peeters a švýcarský právník a poslanec Kurt Scoch. Po výslechu několika ukrajinských svědků, který probíhal od listopadu 1959 do března 1960, komise dospěla k tomuto závěru:LembergNKWEmassacres
Na podzim roku 1959 zahájil sovětský tisk velkou dezinformační kampaň proti ministru západoněmecké Adenauerovy vlády Theodoru Oberländerovi, který byl v roce 1941 velitelem praporu Nachtigall tvořeného z několika set ukrajinských dobrovolníků. Sověti ho obvinili z účasti na vraždách SS ve Lvově. V září roku 1959 noviny Radianska Ukraina napsaly:
Tato obvinění byla převzata západním tiskem a nakonec vedla k rezignaci Oberländera. Vyšetřování nejvyšším státním zástupcem okresního zastupitelství v Bonnu ho kompletně očistilo.The Lviv Massacre Obvinění proti Oberländerovi a praporu Nachtigall se nicméně stále znovu objevovala v úvahách v západním tisku.
Odkazy
Reference
Literatura
Externí odkazy
Kategorie:Události ve Lvově Kategorie:Masakry roku 1941 Kategorie:Holokaust v Polsku Lvov Kategorie:Válečné zločiny druhé světové války v Polsku Kategorie:Einsatzgruppen Lvov Kategorie:Ukrajina v roce 1941 Kategorie:Polsko v roce 1941 Kategorie:Německo v roce 1941 Lvov