Nepolymerní textilní vlákna jsou souhrnný pojem, kterým se v části české odborné literatury označují textilní suroviny vyrobené z nerostů nebo z polymerních materiálů jinou než polymerizační technologií.
K této skupině tedy nepatří přírodní organická vlákna, ani vlákna z přírodních a umělých polymerů a ani monomery (whiskery). Militký: Textilní vlákna, TU Liberec 2002, , str. 21
Druhy nepolymerních textilních vláken Nepolymerní textilní vlákna se dají dělit například následovně: kovy a slitiny – např. vlákna ocelová, měděná , stříbrná aj. nekovy a jednoduché sloučeniny – vlákna uhlíková, křemíková, borová skleněná – např. z oxidu hlinitého (Al2O3), oxidu křemičitého (SiO2), oxidu boritého (B2O3) aj. minerální – azbestová, čedičová, křemičitany aj.
Příklady technologií výroby (resp. přípravy) nepolymerních textilních vláken
mechanické rozvolňování (příprava azbestových vláken) tažení (kovy) zvlákňování z taveniny (skleněná vlákna) pyrolýza (uhlíková vlákna) sol gel (keramická vlákna) CVD (borová vlákna)
Jiné způsoby zařazení nepolymerních textilních vláken V jiných odborných přehledech jsou nepolymerní vlákna od polymerních odlišena jiným způsobem Pospíšil a kol.: Příručka textilního odborníka, SNTL Praha 1981, str. 163 a nebo se tento pojem jako kategorie vůbec nepoužívá. Talavášek: Tkalcovská příručka, SNTL Praha 1980, str. 36 Fries: Weberei-Technik, Arbeitgeberkreis Gesamttextil, Frankfurt/Main 1988, , str. 1.04
Reference
Kategorie:Umělá textilní vlákna