Office of Strategic Services (Úřad pro strategické služby) byla vojenská zpravodajská služba s vnější působností Spojených států amerických v období od 13. června 1942 do 20. září 1945. Byla zřízena na popud tehdejšího prezidenta USA Franklina Delano Roosevelta a jejím úkolem byl sběr a analýza informací o zemích, které byly ve válce proti USA. V čele OSS byl William Joseph Donovan, který získal inspiraci pro koncept OSS u britské zpravodajské služby Special Operations Executive (zpravodajskou činnost do té doby provádělo více subjektů za absence koordinace a jednotného směru působení). Na jejích základech byla zformována nástupnická zpravodajská služba CIA.
Historie Před Office of Strategic Services (OSS) Spojené státy americké neměly ucelený orgán rozvědky a zpravodajské služby. Výzvědnou činnost konala v případě potřeby ministerstva (zejména ministerstvo zahraničí nebo ministerstvo války). Americká armáda měla také oddělení kryptoanalýzy Signal Intelligence Service (SIS). Na domácí půdě měl navíc kontrašpionáž na starosti Federální úřad pro vyšetřování (FBI).
Po vypuknutí druhé světové války britský zpravodajec William Stephenson doporučil americkému prezidentovi F. D. Rooseveltovi zřízení americké zpravodajské služby. Roosevelt poté vyslyšel doporučení Williama J. Donovana, právníka, který od roku 1939 fungoval i coby dobrovolný zpravodajec ve prospěch USA, aby byla zřízena zpravodajská služba. Donovan následně představil plán OSS postavený na vzoru a pravomocích britských Secret Intelligence Service (MI6) a Special Operations Executive (SOE). Donovan si ovšem představoval jednu organizaci, která bude mít na starosti zpravodajskou činnost i zvláštní operace. V červenci 1941 byl Donovan jmenován ředitelem nového úřadu Office of the Coordinator of Information (COI). Vymezená role COI ale byla stále spíše pasivní.
Po útoku na Pearl Harbor v prosinci 1941, který byl později brán jako důsledek zanedbané zpravodajské činnosti, se situace změnila. V červnu 1942 se z COI stala OSS a získala více financí i pravomocí, včetně možnosti konat zvláštní operace v zahraničí. OSS následně začala po světě sbírat informace o fungování a plánech nacistického Německa. Podílela se také na přípravě operace Torch, tedy vylodění Britů a Američanů v Severní Africe. OSS současně operovala v neutrálních zemích (Švédsko, Švýcarsko, Španělsko, Turecko), kde se agenti setkávali s informátory. Ve Švýcarsku například působil zpravodajec Allen Dulles (budoucí ředitel CIA). Takto získávali informace o síle německé armády, produkci ponorek a stavu vývoje nových zbraní. OSS během války provedla několik sabotáží a vedla informační válku. Podporovala také lokální odbojové skupiny. Na vrcholu své činnosti během války měla OSS 24 000 zaměstnanců.
Mezi lety 1943 a 1945 OSS hrála zásadní roli ve vycvičení jednotek Kuomintang v Číně a Barmě k boji proti Japonsku. Současně najímali Kačjiny a jiné domorodé obyvatelstvo na konání sabotáží. OSS vyzbrojovala a cvičila různé odbojové organizace v zemích okupovaných členy Osy, a to například včetně Čínské lidové osvobozenecké armády a Viet Minhu.
OSS se také podařilo infiltrovat struktury nacistického Německa. Mezi jejich špióny patřil například německý diplomat Fritz Kolbe. Po roce 1943 se OSS navázala na rakouskou odbojovou skupinu kolem Heinricha Maiera, díky čemuž Spojenci získali plány vojenských továren a jejich rozmístění. Ty poté využili pro efektivní bombardování. OSS se podílela v neposlední řadě na operaci Varsity.
Aktivity náhled|272x272pixelů|Mise a základny OSS ve východní Asii OSS se ukázala jako obzvláště užitečná při poskytování celosvětového přehledu o německém válečném úsilí, jeho silných a slabých stránkách. V přímých operacích byla úspěšná při podpoře operace Torch ve francouzské severní Africe v roce 1942, kde identifikovala potenciální spojenecké příznivce a vyhledala místa pro vylodění. Operace OSS v neutrálních zemích, zejména ve švédském Stockholmu, poskytly podrobné informace o vyspělých německých technologiích. Stanice v Madridu vybudovala sítě agentů ve Francii, které v roce 1944 podpořily spojeneckou invazi do jižní Francie.
Nejznámější byly operace ve Švýcarsku vedené Allenem Dullesem, které poskytly rozsáhlé informace o německé armádní síle, protivzdušné obraně, výrobě ponorek a zbraních V-1 a V-2. Odhalily také některé tajné německé snahy v oblasti chemické a biologické války. Švýcarská centrála rovněž podporovala odbojáře ve Francii, Rakousku a Itálii a pomohla při kapitulaci německých sil v Itálii v roce 1945.
Během celé Druhé světové války prováděl Úřad strategických služeb (OSS) celou řadu činností a misí. Patřil mezi ně sběr zpravodajských informací prostřednictvím špionáže, provádění sabotáží, vedení propagandistické války, organizování a koordinování protinacistických odbojových skupin v Evropě a mimo jiné také zajištování vojenského výcviku pro protijaponská partyzánská hnutí v Asii. Na vrcholu svého vlivu během Druhé světové války zaměstnávala OSS téměř 24 000 lidí.
V letech 1943 až 1945 hrála OSS zásadní roli při výcviku jednotek Kuomintangu v Číně a Barmě proti japonské armádě. Kromě jiných aktivit OSS pomáhala vyzbrojovat, cvičit a zásobovat odbojová hnutí v oblastech okupovaných mocnostmi Osy, včetně Rudé armády Mao Ce-Tunga v Číně (známá jako operace Dixie) a Viet Minhu ve Francouzské Indočíně. Důstojník OSS Archimedes Patti hrál ústřední roli v operacích OSS ve Francouzské Indočíně a v roce 1945 se často setkával s Ho Či Minem.
Jedním z největších úspěchů OSS během Druhé světové války bylo proniknutí jejich operativců do Nacistického Německa. OSS byla zodpovědná za výcvik německých a rakouských jednotlivců pro mise uvnitř Německa. Mezi těmito agenty byli exiloví komunisté a členové socialistické strany, odboroví aktivisté, protinacističtí váleční zajatci a němečtí a židovští uprchlíci. OSS také rekrutovala a řídila jednoho z nejdůležitějších špionů války, německého diplomata Fritze Kolbeho.
Od roku 1943 byla OSS v kontaktu s rakouskou odbojovou skupinou kolem kaplana Heinricha Maiera. Díky tomu byly spojeneckým generálním štábům předány předány plány a výrobní kapacity pro rakety V-2, tanky Tiger a letadla (Messerschmitt Me 163 Komet atd.), což spojeneckým bombardérům umožnilo provádět přesné nálety. Maierova skupina také velmi brzy informovala o masovém vraždění Židů prostřednictvím svých kontaktů v továrně Semperit poblíž Osvětimi. Skupina byla postupně rozprášena německými úřady kvůli dvojitému agentovi, který pracoval jako pro OSS, tak pro Gestapo. Tím byl odhalen převod peněz od Američanů do Vídně přes Instanbul a Budapešť a většina členů byla po procesu před Lidovým soudem popravena.
V roce 1943 zřídil Úřad strategických služeb své pracoviště v Instanbulu. Turecko jako neutrální země během Druhé světové války bylo místem, kde měly své špionážní sítě jak mocnosti Osy, tak Spojenci. Železnice spojující střední Asii s Evropou a těsná blízkost Turecka k balkánským jej stavěly na křižovatku sběru zpravodajských informací. Cílem istanbulské operace OSS zvané Projekt Net-1 bylo infiltrovat a oslabit podvratnou činnost v bývalých rakousko-uherských a osmanských teritoriích.
Vedoucím operací OSS v Instanbulu byl bankéř z Chicaga jménem Lanning "Packy" Macfarland, který vystupoval pod krytím jako bankéř amerického programu o půjčce a pronájmu (Lend-Lease). Macfarland najal Alfreda Schwarze, rakouského podnikatele (narozeného 25. dubna 1904 v Prostějově, Rakousko-Uhersko; zemřel 13. srpna 1968 v Lucernu ve Švýcarsku), který se stal známým pod kódovým jménem "Dogwood". Schwarz si pak najal osobního asistenta Waltera Arndta a sám se prezentoval jako zaměstnanec istanbulské pobočky Western Electric Company. Prostřednictvím Schwarze a Arndta byla OSS schopna infiltrovat antifašistické skupiny v Rakousku, Maďarsku a Německu. Schwarz dokázal přesvědčit rumunské, bulharské, maďarské a švýcarské diplomatické kurýry, aby do těchto zemí pašovali americké zpravodajské informace a navázali kontakt s prvky nepřátelskými vůči nacistům a jejich kolaborantům. Kurýři a agenti si informace pamatovali a následně vytvářeli analytické zprávy; pokud si je nebyli schopni efektivně zapamatovat, zaznamenávali je na mikrofilm a ukrývali v botách nebo dutých tužkách. Tímto procesem se informace o nacistickém režimu dostávaly k Macfarlandovi a OSS v Instanbulu a nakonec až do Washingtonu.
Zatímco síť OSS "Dogwood" produkovala velké množství informací, britská zpravodajská služba stále více zpochybňovala jejich spolehlivost. Do května 1944 bylo díky spolupráci mezi OSS, britskou rozvědkou, Káhirou a Washingtonem zjištěno, že celá síť Dogwood je nespolehlivá a nebezpečná. podstrkování falešných informací do OSS mělo za cíl zmást spojenecké zdroje. Schwarzova síť Dogwood, která byla největším americkým nástrojem pro sběr informací na okupovaném území, byla krátce nato zrušena. náhled|Balení miniaturních vydání časopisů členů OSS do "bomb" v rámci operace Surové železo Koncem roku 1944 zakoupila OSS od emigrovaných důstojníků finské armády sovětské kódové a šifrovací materiály (nebo finské informace o nich). Ministr zahraničí Edward Stettinius Jr. proti tomu protestoval s tím, že to porušuje dohodu, kterou prezident Roosevelt uzavřel se Sovětským svazem o nezasahování do sovětského šifrového provozu že Spojených států. Generál Donovan mohl dokumenty před jejich vrácením v lednu následujícího roku okopírovat, ale neexistuje žádný záznam o tom, že by je Arlington Hall (sídlo kryptoanalytiků) obdrželo, a v archivech CIA a NSA se žádné kopie nedochovaly. tato kódová kniha byla ve skutečnosti použita jako součást dešifrovacího úsilí v rámci projektu Venona, který pomohl odhalit rozsáhlou sovětskou špionáž v Severní Americe.
RYPE byl krycí název výsadkové jednotky, která byla 24. března 1945 vysazena v norských horách Snasa za účelem provádění sabotážních akcí v týlu nepřítele. Ze základny na horské farmě Gjefsoen skupina prováděla úspěšně sabotáže na železnici s cílem zabránit stažení německých sil ze severního Norska. Operace Rype byla jedinou americkou operací na norském území okupovaného Němci během Druhé světové války. Skupinu tvořili převážně norští Američané, rekrutováni z 99. pěšího praporu. Operaci Rype vedl Wiliam Colby.
OSS vyslala v březnu 1945 v rámci operace Varsity 4 dvoučlenné týmy pod vedením kapitána Stephena Vinciguerry (krycí jméno Algonquin, týmy Alsase, Poissy, S&S a Student), aby infiltrovali týl nepřítele a podávaly odtud zprávy, ale žádný z nich neuspěl. Tým S&S měl dva agenty v uniformách Wehrmachtu a ukořistěný vůz Kübelwagen a měl podávat zprávy rádiem. Kübelwagen byl však vyřazen z provozu ještě v kluzáku; byly prostřeleny 3 pneumatiky a dálková vysílačka (němečtí dělostřelci měli rozkaz útočit na kluzáky a ne na tažná letadla).
Zbraně a speciální vybavení náhled|OSS granát T13 "Beano" a kompas skrytý v knoflíku, Muzeum CIA |vlevo Špionážní a sabotážní operace OSS vyvolávaly neustálou poptávku po specializovaném vybavení. Generál Donovan pozval odborníky, organizoval dílny a financoval laboratoře, které později vytvořily jádro pobočky pro výzkum a vývoj (Research & Development Branch). Jejím prvním vedoucím se stal bostonský chemik Stanley P. Lovell, kterému Donovan humorně přezdíval "Můj profesor Moriarty".