Kino 70 Jilemnice je jednosálový biograf v západokrkonošském městečku Jilemnice. Organizačně i stavebně je součástí Společenského domu JILM a sídlí na adrese Jilemnice, Roztocká 500.
Kino je unikátní tím, že šlo o jedno z nejmenších sídel s projekční technologií 70 mm. Bylo zprovozněné jako teprve druhé „sedmdesátkové“ kino v tehdejším Východočeském kraji (po Pardubicích). Až později měly technologii 70 mm Hradec Králové, Jičín, Jaroměř, Turnov a další města – mít Kino 70 totiž znamenalo zpravidla pořídit zcela novou budovu. Proto se ve východních Čechách postavilo „jen“ asi 9 kin na formát 70 mm.
Technologie pro projekci 70 mm byla v Jilemnici oficiálně zrušena 30. 1. 2000 a nadále se promítal jen klasický 35 mm film, od podzimu 2013 je kino digitalizováno podle DCI standardů pro 3D technologii.
Historie thumb|right|Projektor Meopta UM 70/35, v.č. 69118, v promítací kabině
Před výstavbou kina Dosavadní jilemnické kino se nacházelo na tehdejší Gottwaldově třídě v tzv. Dvoraně – víceúčelové budově, která byla koncem 19. století vybudována pro potřeby města a sídlil zde například úřad, městská spořitelna, hostinec či hasiči. Kino do této budovy přesídlilo po II. světové válce, kdy bylo zrušené sokolské kino ve vedlejší budově Sokolovny. Fakt, že tento divadelní sál měl špatnou akustiku, nevyhovující sedačky a pronikal do něj provozní hluk z budovy i ze souběžné hlavní třídy, přiměl v listopadu 1966 plenární zasedání MěNV Jilemnice k rozhodnutí postavit zcela nové kino s moderní filmovou technologií. Jako optimální řešení se jevilo přistavět kino k (tehdy zánovnímu) kulturnímu domu na Roztocké ulici. Celý následující rok se pak vedla složitá jednání o pozemcích, projektu a financování, přičemž zejména pozemkové problémy (roubená chaloupka vedle kina) vedly k řadě kompromisů a tím bylo zaděláno na množství pozdějších problémů při výstavbě i provozu.
Výstavba
1967 a 1968 První přípravné práce na staveništi tak byly provedeny až v prosinci 1967, kdy byl posunut plot zahrady u zmíněné chaloupky, postaven přístřešek pro nářadí a shrnuta ornice z pozemku. Práce pod vedením stavitele pana Bartoše nešly nijak rychle (převládala ruční práce, kterou prováděli většinou přidělení pracovníci z MěNV, brigádníci z družebního podniku Cutisin nebo občané „se závazky“; veškerou mechanizaci na stavbě zastávaly jen dvě stabilní míchačky a později také dva pásové transportéry), například základy byly vyměřeny teprve v květnu 1968 a výkopy byly zahájeny až 20. května 1968, kopalo se do hloubky 140 cm a výkopové práce byly ukončeny teprve 1. července 1968. Základy se také rovnou průběžně betonovaly (mj. kvůli tomu, že průtrž mračen 3. června 1968 spláchla vodu z širokého okolí právě na staveniště), s betonováním základů byli stavebníci hotovi 29. července 1968 a začali vyzdívat suterénní prostory, aby se u nich mohlo koncem srpna 1968 začít s betonováním stropů. Souběžně se boural přístavek hlavní budovy, kde byl vyhlouben pomocný sklep na uhlí.
Socialistická organizace práce přinášela stálá provizoria. Například 21. září 1968 musely ustat zednické práce po spotřebování poslední cihly, protože cihelna v Libštátě byla pro poruchu mimo provoz. Poruchu odstranil jilemnický zámečník Bukovský a do tří dnů se na stavbu navážely nové cihly, ale namísto pro budovu kina byly použity pro stavbu nového sklepa a přístavby domovnického bytu – a právě tato přístavba pak překážela při dokončování stavby kina. Problémy se zajištěním materiálu nakonec vyřešila cihelna v Horní Sytové, která cihly dodávala až do dokončení kina. Dochované snímky dokazují, jak různorodý materiál byl používán – klasické plné cihly, velkoformátové plné cihly, CDN bloky, vibrolisované škvárobetonové tvarovky aj. Počátkem prosince 1968 stavební práce na budově kina ustaly na úrovni budoucí podlahy hlediště, zdivo bylo svrchu zakryto a zedníci se přestěhovali do zmíněné přístavby hlavní budovy, kde si s dokončením dvou místností dávali načas až do dubna 1969.
1969 Dne 24. dubna 1969 byla přivezena první část nosníků pro stropní a střešní konstrukci kinosálu. Chyběla však drobnost: obvodové stěny kina, na které by se mohl strop umístit. Pod dohledem stavebního technika MěNV O. Patky už práce hýbaly rychleji, byla vyzděna celá západní část kina až po strop budoucí promítací kabiny, v přední části kina se od 8. do 21. května 1969 montovala 16 metrů dlouhá železobetonová podlaha budoucího hlediště (PZ desky zasouvané do šikmých traverz) a hned poté na ní začalo růst dřevěné lešení pro dostavbu celé obvodové stěny kina. V červnu 1969 se však zjistilo, že zedníci špatně vyměřili převýšení hlediště a část vnitřního zdiva se musela opět vybourat (objemově to činilo okolo 1000 cihel) – důsledkem toho jsou dodnes zjevné příliš nízké stropy v místnostech pod hledištěm a nelogické schody ve vestibulu. Podle harmonogramu měla být stropní vazba na stavbu umístěna už po 1. srpnu 1969 – toho dne bylo skutečně dosaženo roviny stavby, jenže se nedařilo sehnat jeřáb. Stropní konstrukce se tedy svařovala na zemi a na místo ji teprve 22. září 1969 dostal elektrický jeřáb zapůjčený podnikem Výstavba kamenouhelných dolů Kladno.
Nosné konstrukce byly dokončeny až 28. září 1969 a ve dnech 1. až 21. října 1969 se pak, bez větší mechanizace, vytahovala střešní vazba kinosálu. Klidné teplé počasí umožňovalo tesařům z Okresního stavebního podniku (OSP) střechu relativně rychle zabedňovat, ale 28. října 1969 se přihnala vichřice a část střechy poškodila, pak se už počasí nezlepšilo a provizorní zastřešení se dokončovalo už v listopadových mrazech. Oplechování střechy se nestihlo provést, což v následující (na sníh bohaté) zimě přineslo značné problémy se zatékáním a sníh se musel často ručně odklízet, což samozřejmě působilo další poškození střechy a ta se musela často provizorně opravovat.
Průchozí vestibul na západní straně kina byl zastřešen souběžně s kinosálem a mohly tedy probíhat práce uvnitř budov – 27. listopadu 1969 se začalo s instalací ústředního topení, 15. prosince 1969 se v kině poprvé topilo a zedníci prováděli vnitřní omítky, souběžně byl zaizolován a obložen strop kinosálu.
1970 Elektrikáři z OSP pod vedením P. Hanče nastoupili 6. ledna 1970 a čekalo je natažení 30 kilometrů silových, ovládacích a signálních kabelů, 5 kilometrů elektrovodného potrubí a instalace dvou elektrických rozvoden. Opět se projevilo nedostatečné naplánování prací, protože se musely do hotové omítky opět vysekávat široké pruhy pro kabelovody. Elektroinstalace byla dokončena až 25. prosince 1970 a náklady na ni činily 483 372 Kčs.
V půli dubna 1970 nastoupili na stavbu klempíři z OSP a začali s pokládáním krytiny, okapů a svodů na střechy kinosálu a vestibulu. Tím se konečně odstranilo půl roku trvající zatékání do stavby. V téže době se začali s velkými problémy potýkat i montéři vzduchotechniky OSP pod vedením p. Šolce. Hrubá stavba kina se totiž rozměrově značně lišila od plánů dodaných pro potřeby vzduchotechniky a stavbu i dodanou techniku čekala řada změn.
Bezproblémově a rychle pracoval dodavatelský podnik MPT, který měl na starosti výpočet a realizaci akustických obkladů v kinosále a který pod vedením K. Honce odvedl natolik dobrou práci, že kinosál splňuje akustické normy i pro pozdější náročné zvukové standardy Dolby. V květnu 1970 byla vybetonována podlaha v kinosále, po vyschnutí betonu bylo nalepeno podlahové PVC a v létě 1970 se mohlo začít se složitým sestavováním hlediště složeného z 18 řad po 18 sklopných sedadlech, vyrobených podnikem TON Bystřice pod Hostýnem.
S dosavadními dodavatelskými problémy ostře kontrastovala aktivita sedmi zedníků-brigádníků z vedlejšího podniku Autobrzdy pod vedením p. Pitry, kteří v srpnu 1970 dokázali stovky čtverečných metrů vnějších stěn kina kompletně omítnout během šesti dní.Výstavka u příležitosti digitalizace kina – podzim 2013
Od poloviny roku 1970 byly také postupně instalovány technologie – kromě dvojice projektorů UM 70/35 z přerovské Meopty to byl kompletní akustický řetězec Tesla nebo oponové technologie včetně průzvučného projekčního plátna o výšce 6,5 metru.
V provozu náhled|vlevo|Fotokopie plakátků ze zahájení provozu První představení pro veřejnost se konalo v pátek 25. prosince 1970, kdy byl premiérově promítán film „Hejtman Florián“ z produkce NDR (zkušebně a neveřejně byl několikrát promítaný už od 21. prosince)Promítací deníky Kina 70 a v následujících dnech se dočkal ještě 14 vyprodaných repríz. V programu ho pak nahradily například velkofilmy 2001: Vesmírná odysea, Grand Prix a Kleopatra. Jen v roce 1971 navštívilo kino dnes neuvěřitelných 250 000 lidí – a díky obrovskému zájmu se pořizovací náklady kina vrátily už po pěti letech. Diváky lákal neslýchaný prostorový zvuk, velké plátno (až 6,5×14,5 m), zvukově velmi dobře konstruovaný kinosál s pohodlnými sedačkami pro 322 diváků, moderní interiér a dobré zázemí včetně bufetu.
Drobnou epizodou v 70. a 80. letech bylo využívání kina i k pracovním projekcím filmových štábů (např. při výrobě filmu S tebou mě baví svět).
Od 80. let však diváků postupně ubývalo, pravděpodobně i vlivem rozmachu barevné televize, přestože kvalita obrazu (natož zvuku) je s prostředím kina nesrovnatelná. Rychle také ubylo filmových titulů, distribuovaných na 70 mm filmu – ropný šok nejprve zdražil surovinu, rozšíření optického záznamu zvuku v kvalitě Dolby pak znamenalo zánik magnetického záznamu.
Po sametové revoluci Po roce 1990 se tedy sice návštěvnost kina držela na solidní úrovni díky přílivu nových snímků ze zahraničí a stále se promítalo až 60 představení měsíčně, strmý pokles návštěvnosti však přineslo vybavování domácností VHS a později DVD a internetem – v roce 1999 přišlo na asi 250 projekcí přibližně 10 700 diváků, v roce 2011 už bylo projekcí jen zhruba 140 a navštívilo je okolo 3500 lidí. Zjevný byl i vliv politiky filmových distributorů, kteří do oběhu pouštěli od jednotlivých filmových titulů stále méně kopií, přednostně je nasazovali do vícesálových kin ve větších městech a do malých městských kin se takové filmy obvykle dostaly až dva nebo tři měsíce po české premiéře, kdy už pochopitelně nevzbuzovaly takový zájem diváků a kdy i technická kvalita kopií pochopitelně utrpěla mnoha stovkami představení.
Chvályhodným počinem v té době bylo využívání kina např. pro filmové festivaly v rámci česko-polské družby Jilemnice – Karpacz, kde byl biograf již před lety zrušen a pro přímé přenosy sportovních utkání (2009 až 2012), kdy byl vstup zdarma a počty diváků se nesledovaly. Šlo například o veřejné projekce ledního hokeje.
Digitalizace Rychlý úbytek filmových titulů, distribuovaných na 35 mm filmové kopii, a tedy i faktický silný útlum provozu donutil konečně i město Jilemnice k rozhodnutí o osudu kina: uvažovalo se, zda kino zcela zrušit, nebo zakonzervovat v dožívající podobě, nebo adaptovat na nové podmínky a zmodernizovat. Od 1. června 2013 byl provoz kina dočasně ukončenZpravodaj města Jilemnice 6/2013 , str. 25 a byla vypsána podlimitní veřejná zakázka 07/VZe/2013 „Digitalizace KINA 70“, kterou pak zpracovávala externí firma Centrum evropského projektování a.s. Hradec Králové. Rada města Jilemnice na své 58. schůzi (při účasti 3 členů) vybrala dne 14. 8. 2013 jako vítěze veřejné zakázky společnost AV MEDIA a.s. Praha, která nabídla cenu 2 849 000 Kč bez DPHInternetové stránky města Jilemnice: Zápis a usnesení 58. RM Jilemnice Internetové stránky města Jilemnice: Rozhodnutí o výběru dodavatele . Dne 9. 9. 2013 byla mezi Městem a AV MEDIA podepsána smlouva o dílo, předpokládající ukončení prací k 20. září 2013Internetové stránky města Jilemnice: Smlouva o dílo .