Přehled rozhlasu

Přehled rozhlasu byl český časopis, který vycházel s podtitulem „Kulturní měsíčník. Radiofonie zvukového filmu, filmové a gramofonové hudby“. První tři ročníky vyšly v letech 1932 až 1934. Od ročníku 4/1935 vycházel pod názvem Svět mluví – s podtitulem „Časopis posluchačů rozhlasu, milovníků gramofonové desky a přátel dobrého filmu“. Časopis vydával a za redakci odpovídal Vilém Práger. Vycházel s periodicitou jednou měsíčně. Tiskl jej „Pokrok“, tiskařská nakladatelská a vydavatelská akciová společnost v Praze II. V roce 1935 změnil časopis název na Svět mluví… s podtitulem Kulturní měsíčník radiofonie, zvukového filmu a gramofonní hudby a také formát i periodicitu. Vycházel měsíčně. Poslední číslo časopisu bylo vydáno 14. ledna 1939 a oficiálně bylo vydávání časopisu zastaveno 17. března 1939.

Charakteristika Časopis byl zaměřený na posluchače rozhlasu, měl propagovat rozhlasové vysílání a problematiku jeho šíření a využití v divadle i ve filmu. Zabýval se využitím rozhlasu jako nového média s využitím technických prostředků a možností, které se před ním otevíraly (články o televizi z roku 1936, 1937).

V lednu roku 1932 vydal první číslo časopisu Přehled rozhlasu Vilém Práger. Časopis pod tímto názvem vycházel jako měsíčník do roku 1935. Poté změnil název na Svět mluví. Časopis změnil také formát a začal vycházet jako čtrnáctideník. Během roku 1938 vycházel nepravidelně. Poslední číslo časopisu bylo vydáno 14. ledna 1939 a oficiálně bylo vydávání časopisu zastaveno 17. března 1939. Časopis financovaly platby předplatitelů a reklama. Pravděpodobně byla zdrojem příjmu také pražská pobočka firmy Philips. Část obsahu časopisu Svět mluví byl používán jako podnikový časopis Mikrofon pro zaměstnance firmy. Inzertní část byla poté nahrazena soukromými zprávami pro zaměstnance. Od roku 1934 se časopis tiskl v tiskárně Pokrok.

Obsah časopisu Již v ročníku 1/1932 vznikla pravidelná filmová rubrika „Filmový přehled“, kterou zpočátku vedl Jan Kučera a kterou po něm postupně převzali František Kocourek a Alexander Hackenschmied. V prvním čísle časopisu se objevila také kritika režiséra opery Národního divadla Josefa Františka Munclingera, který považoval rozhlas za nevhodný pro přenosy operních divadelních her. Do prvního ročníku přispěl např. Jiří Míšek či Svatopluk Ježek, který upozornil na vznik nové rubriky brněnské pobočky Radiojurnalu – pod názvem Divadlo a film, kterou moderoval brněnský divadelní kritik J. B. Svrček.

Během vydávání časopisu patřili k hlavním redaktorům, kromě Viléma Prágera, Bernard Kosiner (1932–1934), Jan Blahoslav Čapek (1934), později Ivo Ducháček (1935–1936) a Jiří Valja (1937–1939). Po přechodu na menší formát, od roku 1935 psal na první stranu úvodník sám Prágr a i druhou stranu, pod názvem „Po čtrnácti dnech“, si vyhradil pro své fejetony a příležitostné příspěvky. Další stránky tvořily pravidelné rubriky. Od počátku vydávání časopisu to byly rubriky „Posluchači vzkazují Radiojournalu“, „K programu Radiojournalu“, právní okénko, technické okénko atd. Doplňovaly je informace ze světa filmu, gramodesek a knih. Od roku 1935 přibyly rubriky jako „Tisk o rozhlasu“ a „Hvězdy světového rozhlasu“.

Obsahem úvodníků byla většinou aktuální rozhlasová problematika, ale i témata z oblasti kultury, divadla a filmu. Mezi autory patřil například publicista Jaroslav Prokop, režisér Václav Sommer, Olga Srbová nebo novináři Franta Kocourek a Jaroslav Humberger. Ten přispíval i svými vtipy a historkami do rubriky „Rozhlasové bajky“. Kritik Ladislav Vír psal příspěvky o kulturních rozhlasových akcích. Například fyzik Jaroslav Šafránek, jako průkopník rozhlasového vysílání, zde zveřejnil svůj názor k rozvoji regionálního rozhlasového vysílání. Od roku 1936 začal časopis vydávat příspěvky, informující o technické novince, televizi. Pravoslav Motyčka nebo Bernard Kryl přispívali technickými články o přenosu obrazu. Mezi lety 1937–1938 publikoval své články, průkopník odborného vzdělávání novinářů, Alfréd Fuchs, který se zabýval teorií rozhlasové práce.

Rubriky Součástí každého vydání byly názory a připomínky čtenářů k úrovni práce hlasatelů a redaktorů v rubrice „Posluchači vzkazují Radiojournalu…“. Rubrika „K programu Radiojournalu“ se věnovala rozhlasovému programu a přispívali do ní František Bartoš, Fedor Solvan, Jaroslav Charvát a další, věnující se programové a hudební složce programu. Od roku 1935 se rozdělila na část hudební a literární. Literární rubriku psal Ivo Ducháček (I. D) a od roku 1937 pod názvem „Mluvené slovo“ ji připravoval rozhlasový kritik Jiří Valja. Od srpna 1932 vycházel v každém čísle román na pokračování (např. Rozhlasové dobrodružství Franty Kocourka). Rubriky „Různé zprávy“ a „Evropa volá…“ uváděly zajímavosti a novinky z rozhlasových stanic ve světě jako byl Stuttgart, BBC, nebo Le Poste Parisien. Ve čtvrtém a pátém ročníku časopisu vycházely vizitky osobností (Shirley Temple, Dick Powell, Bing Crosby atd.). Tento cyklus připravoval Josef Laufer.

Každé číslo časopisu obsahovalo nejméně jeden článek, věnující se hudebním žánrům, především jazzu. Jazzový publicista Emanuel Uggé (E. Ug.) psal od roku 1934 rozsáhlou jazzovou rubriku, kde také recenzoval nové gramodesky. Název jeho rubrik se měnil, např. „Dobrý jazz na deskách“, „Nové gramofonové desky“, nebo „Gramofoniana“. Odbornými články přispíval do časopisu skladatel a publicista Jan Šíma. Mimo jiné vytvořil seriál, popisující hymny různých národů. Časopis přetiskoval i odborné články muzikologa Karla Teigeho. Na rozdíl od kabaretiéra Josefa Waltnera, který se věnoval zábavě z šantánů a dalších podniků (kabaret Červené eso nebo Revoluční scéna U labutě).

Filmové novinky inzeroval v časopisu zpočátku Jan Kučera a od roku 1933 rubriku převzal Artuš Černík (šifra A. Č.), který ji redigoval a vedl až do roku 1938. Ve filmové rubrice, která nesla název „Filmy“, uveřejnil řadu recenzí věnovaných českým hraným filmům. Rubriku „Filmový svět v kostce“ tvořil Emanuel Uggé. Knihami se časopis, v době „nástupu zvuku“, zabýval pouze okrajově. Ale přesto se zde objevoval základní přehled nových knih (české i světové romány, knihy o české státnosti a historii) a nových časopisů.

Grafická úprava časopisu Od ledna roku 1932 vycházel časopis jako měsíčník, měl přibližně 10 stran a rozměr 450 x 305 mm. Od roku 1935 po změně názvu i periodicity, se změnil i formát časopisu na 310 x 245 mm. Časopis měl 15 až 16 stran. Od pátého čísla se podtitul změnil na Časopis posluchačů rozhlasu. Radio – gramofon – film. K poslední změně došlo v roce 1935, kdy se změnil název na Svět mluví…, s podtitulem Časopis posluchačů rozhlasu, milovníků gramofonové desky, přátel dobrého filmu. Odkazy

Reference

Literatura Přehled rozhlasu – NK Praha. Sig. 54A 1506

Externí odkazy záznam v katalogu Vědecké knihovny v Olomouci Cachová, Daniela. Svět mluví – časopis posluchačů rozhlasu, milovníků gramofonové desky a přátel dobrého filmu, diplomová práce archiv časopisu v knihovně Kramerius

Kategorie:Časopisy v češtině Kategorie:České kulturní časopisy Kategorie:Zaniklé české časopisy Kategorie:Československé časopisy