Olga Scheinpflugová (3. prosince 1902 SlanýMatriční záznam o narození a křtu Olgy Scheinpflugové farnost Slaný – 13. dubna 1968 Praha) byla česká herečka, spisovatelka, básnířka a dramatička, manželka Karla Čapka.
Život Mládí thumb|left|Výkaz docházky a prospěchu Olgy Scheinpflugové z první třídy obecné školy ve Slaném
Narodila se v rodině spisovatele Karla Scheinpfluga (1869–1948) a matky Boženy, rozené Fričové (1878–1911).Matrika oddaných, p. Marie Sněžná Praha, 1882–1900, snímek 130 Jejími sourozenci byli Karel Scheinpflug (1899–1987, pozdější ochránce autorských práv Karla Čapka) a Božena Scheinpflugová (1901–1984, provdaná za dramatika a kritika Edmonda Konráda). Po více než roce vdovství se otec oženil s Miladou Krinerovou (1871–1955).
Od roku 1918 studovala herectví u Marie Hübnerové, členky činohry Národního divadla. V roce 1920 byla angažována do Švandova divadla. V letech 1922–1928V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 180 byla členkou Městského divadla na Král. Vinohradech.
Ve filmu se poprvé objevila v roce 1922, v němém filmu Zlatý klíček podle scénáře Karla Čapka.
Od ledna 1929 přešla z Divadla na Vinohradech do Národního divadla.Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 436
Život s Karlem Čapkem náhled|Olga Scheinpflugová u norského fjordu (výřez z fotografie od Karla Čapka)
S Karlem Čapkem se Olga Scheinpflugová osobně seznámila v roce 1920, kdy podle jejího vyprávění na ni počkal před Švandovým divadlem, ve kterém hrála. Obě rodiny zpočátku vztahu nepřály. Dne 26. srpna 1935 se na vinohradské radnici za Karla Čapka provdala,Archiv hl. m. Prahy, Matrika oddaných magistrátu na Vinohradech, sign. MGVIN O154, s. 107 své umělecké příjmení Scheinpflugová si však ponechala. Se svým manželem žila v jeho polovině dvojdomu bratří Čapků, který si Josef a Karel Čapkovi postavili v dnešní Praze 10 a ve vile na Strži u Dobříše. Během společného života procestovali řadu evropských zemí a žila s ním až do jeho smrti v prosinci 1938.
Německá okupace V období Protektorátu Čechy a Morava sice pracovala dále jako herečka, byla však opakovaně vyslýchána gestapem a ve svém domě musela strpět prohlídky. Ve svých vzpomínkách zejména uvádí, že byla podezřelá z uchovávání dopisu Edvarda Beneše z exilu Karlu Čapkovi.
V listopadu 1940 odešla na nátlak ze souboru Národního divadla, v její roli ji nahradila Lída Baarová.Český rozhlas Dvojka: Stopy Lídy Baarové v Národním divadle Protižidovský a pronacistický Arijský boj ji v roce 1941 napadl i pro její pohostinská vystoupení se slovy „...Nechtěla byste toho jednání nechat, milostpaní? Máme na vás nepěkné vzpomínky ještě z dob, kdy jste byla pravidelnou páteční návštěvnicí hradních židovských potlachů.“
Poválečné období a závěr života Po válce se druhem Olgy Scheinpflugové stal František Krčma (1910–1996), který po jejím úmrtí především usiloval o vydání jejích spisů, zejména pamětí Byla jsem na světě.
V 60. letech se začala objevovat v televizi, hrála v různých televizních inscenacích a v roce 1966 ztvárnila titulní postavu v televizním seriálu Eliška a její rod. Ve stejné době se představila také v několika celovečerních filmech.
Do souboru Národního divadla se vrátila v roce 1946 a zůstala zde až do své smrti v roce 1968. Za svůj život vytvořila na jeho scénách přes 130 rolí. Svou divadelní kariéru ukončila v pohostinském vystoupení v Divadle na Vinohradech ve hře Karla Čapka Matka, jež měla premiéru 1. září 1967 v režii Luboše Pistoria.Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 100, . Podle oficiálně publikované verze bylo příčinou jejího kolapsu neukázněné chování dětských diváků při odpoledním představení hry o Velikonocích 1968, které dohrála, ale po kterém se již na jeviště nevrátila. Faktorů, které aktuálně zhoršily její dlouholetou srdeční chorobu tak, že krátce nato zemřela, bylo ovšem víc. Do ošetření na třetí interní klinice fakultní nemocnice UK v Praze na Karlově náměstí byla přijata 11. dubna 1968. 13. dubna 1968 dopoledne podala interview, ve kterém prohlásila, že prožívá jedno z nejhezčích období svého života a že následující den konečně bude moci vydat svědectví o svém dávném příteli Janu Masarykovi.<ref>František August a JAB: Ve znamení temna. Sovětská špionážní a podvratná činnost proti Československu v letech 1918–1969. Votobia Praha 2001, s. 237</ref> Téhož dne v 16:55 hodin však na III. interní klinice fakultní nemocnice v Praze zemřela na srdeční infarkt, který se vyvinul v dopoledních hodinách téhož dne. Národní pohřeb se konal 19. dubna 1968. Pohřbena je v Praze na Vyšehradě.
V roce 2022 bylo na její počest pojmenováno náměstí a tramvajová zastávka na Praze 5.
Ocenění 1930 – Státní cena 1953 – titul zasloužilý umělec 1968 – titul národní umělec
Dílo
Básnické sbírky 1931 – Všední den 1936 – Kouzelná obálka 1934 – Skleněná koule 1938–1945 – Tunel smrti 1939 – Stesk Divadelní hry Chladné světlo (komedie) 1936 Madla z cihelny (komedie) 1927 Viděla jsem Boha (drama) 1945 Zabitý (komedie) Guyana (drama) 1945 Houpačka (veselohra) 1934 Okénko (veselohra) 1931 Láska není všechno (komedie) 1929 Hra na schovávanou Pan Grünfeld a strašidla Spisy Červený kolotoč (román) 1927
Divadelní zápisky 1928
Babiola 1930
Dvě z nás (román) 1932–1933
Klíč od domu 1934
Balada z Karlína (román) 1935
Sestry (román) 1938
Vycpaný medvěd (román) 1941
Přežitá smrt (sbírka prosy) 1947 Český román, Praha : František Borový, 1947 – autobiografický román 6. vydání: Praha : Československý spisovatel, 1991, Poslední kapitola (román) 1958 Bílé dveře (román) 1962 Margita 1965 Karanténa, Praha, Melantrich, 1972 O divadle a tak podobně, Praha, Melantrich, 1985 – napsáno spolu s K. Čapkem Byla jsem na světě, Praha : Mladá fronta, 1994, 2. vydání, – kniha vzpomínek
Vybrané divadelní role 1922 – Karel Čapek: Věc Makropulos, Kristinka, Vinohradské divadlo, režie Karel Čapek 1923 – Edmond Rostand: Romantikové, Sylvetta, Vinohradské divadlo, režie Gabriel Hart 1925 – August Strinberg: Věřitelé – Hra s ohněm, Vinohradské divadlo, režie Jan Bor 1925 – Olga Scheinpflugová: Madla z cihelny, titul. role, Vinohradské divadlo, režie Bohuš Stejskal 1926 – Fráňa Šrámek: Ostrov veliké lásky, Mary Bertová, Vinohradské divadlo, režie Jaroslav Kvapil 1927 – Olga Scheinpflugová: Zabitý, Paní Lída, Vinohradské divadlo, režie Bohuš Stejskal 1927 – František Langer: Grandhotel Nevada, Lucy, Vinohradské divadlo, režie Jaroslav Kvapil 1927 – Henri Bernstein: Felix, Vinohradské divadlo, režie František Hlavatý 1928 – Karel Čapek: Loupežník, Mimi, Vinohradské divadlo, režie Bohuš Stejskal 1928 – H. R. Lenormand: Jed v krvi, Poncette, Vinohradské divadlo, režie Jan Bor 1928 – F. M. Dostojevskij: Zločin a trest, Soňa, Vinohradské divadlo, režie Jan Bor 1929 – Olga Scheinpflugová: Láska není všechno, Julka, Stavovské divadlo, režie Václav Vydra 1931 – Olga Scheinpflugová: Okénko, Růžena, Národní divadlo/Stavovské divadlo, režie Jiří Frejka 1933 – William Shakespeare: Sen noci svatojánské, Hermie, Národní divadlo, režie Karel Hugo Hilar 1934 – Olga Scheinpflugová: Houpačka, Annemarie, Stavovské divadlo, režie Karel Dostal 1937 – Karel Čapek: Bílá nemoc, Anetta, Stavovské divadlo, režie Karel Dostal 1938 – Karel Čapek: Loupežník, Mimi, Stavovské divadlo, režie Jiří Frejka 1939 – William Shakespeare: Macbeth, Lady Macbethová, Prozatímní divadlo, režie Jan Bor 1941 – Sofoklés: Antigone, tit. role, Prozatímní divadlo, režie Karel Dostal 1945 – Olga Scheinpflugová: Guyana, Marie, Stavovské divadlo, režie Vojta Novák 1946 – Olga Scheinpflugová: Viděla jsem Boha, Filemona, Vinohradské divadlo, režie Karel Jernek 1947 – Aischylos: Oresteia, Kasandra, Stavovské divadlo, režie Karel Dostal 1949 – Alois Jirásek: Lucerna, Mladá kněžna, Tylovo divadlo, režie Josef Pehr 1954 – David Berg: Matka Riva, Riva Mendelsonová, Tylovo divadlo, režie František Salzer 1955 – A. P. Čechov: Tři sestry, Olga, Tylovo divadlo, režie Zdeněk Štěpánek 1958 – N. V. Gogol: Revizor, Anna Andrejevna, Tylovo divadlo, režie Jaromír Pleskot 1963 – William Shakespeare: Romeo a Julie, Juliina chůva, Národní divadlo, režie Otomar Krejča 1967 – William Congreve: Tak to na tom světě chodí, Lady Wishfort, Tylovo divadlo, režie Miroslav Macháček 1967 – Karel Čapek: Matka, titul.role, (j. h.), Vinohradské divadlo, režie Luboš Pistorius
Filmografie
Film 1922 Zlatý klíček – role: Sejkorova dcera Olga 1931 Žena, která se směje – role: Helena Leeová 1963 Tchyně – role: Veselá 1964 Každý den odvahu – role: bytná 1964 Čintamani a podvodník – povídka Čintamani a ptáci – role: paní Severýnová a v části Podvodník – role: majitelka řeznictví a uzenářství 1964 …a pátý jezdec je Strach – role: učitelka hudby
Televize 1962 Pozdní láska (TV inscenace) – role: majitelka domu Feliciata Antonovna Šablovová 1962 Jejich den (TV inscenace) – role: hospodská 1963 Putování Simona Mac Keevera (TV inscenace) – role: neurčena 1963 Ohnisko nenávisti (TV inscenace) – role: neurčena 1963 Metelice (TV inscenace) – role: nevidomá teta Marfy 1965 Kůzlátka otevřete... (TV inscenace detektivní hry) – role: babička Hana Kopečková 1966 Eliška a její rod (TV seriál) – role: hostinská Eliška Rabasová 1967 Okénko od pí Olgy Scheinpflugové (TV inscenace) – role: domovnice Dynybylka 1968 Raději potmě (TV inscenace) – role: neurčena 1968 Jegor Bulyčov (TV inscenace) – role: Xenie
Autorka námětu 1933 Okénko (podle divadelní hry) 1933 Madla z cihelny (podle divadelní hry) 1936 Švadlenka 1938 Andula vyhrála 1939 Dobře situovaný pán 1944 Sobota (napsala pod pseudonymem Stanislava Ratajová) 1948 Dnes neordinuji (podle divadelní hry Okénko) 1967 Okénko od pí Olgy Scheinpflugové (TV inscenace) 1967 Bílé dveře (TV inscenace) 2001 Karlínská balada (TV film)
Odkazy Reference
Literatura František Černý: Hraje František Smolík, Melantrich, Praha, 1983, str. 48–50, 54, 61, 73, 89, 105, 115, 123, 133, 143, 207–8, 262, 265, 272, 333, 348, 350 František Černý: Kapitoly z dějin českého divadla, Academia, Praha, 2000, str. 252, 259, 277, 287, 315–7, 322, František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 152, 169, 176, 217–8, 230–2, 247, 252, 267, 269, 274, 286 František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 32–6, 168, 349, 358, 363, 390 Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945–1955, Academia, Praha, 2007, str. 27, 46, 72–4, 85, 156, 209, 211, 306, 413, 427, 455, 464–5, 495, Česká divadla : encyklopedie divadelních souborů. Praha : Divadelní ústav, 2000. 615 s. . S. 113, 172, 322, 326, 419, 467, 492.
Miloš Fikejz. Český film : herci a herečky. III. díl : S–Ž. 1. vyd. Praha : Libri, 2008. 907 s. . S. 73–75. František Götz, Frank Tetauer: České umění dramatické, Část I. – činohra, Šolc a Šimáček, Praha, 1941, str. 335–8 Joža Götzová: Profily českých herců, vyd. S. V. U. Mánes, Praha, nedat. (okolo 1931), str. 62, 107–111 Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 29, 74, 108, 111–2, 136, 145, 239, 240, 245–6, 248–250, 254, 335, 352, 357, 359, 442, 465–6, 473, 499, 502, 524, 559, 597, 610, 625, 645, 647, 650–1, 664 Kolektiv autorů: Národní divadlo a jeho předchůdci, Academia, Praha, 1988, str. 436–8 Hana Konečná a kol.: Čtení o Národním divadle, Odeon, Praha, 1983, str. 128, 179, 216, 226, 239, 243, 304–5, 386, 394, 397, 399
Městské divadlo na Král.Vinohradech: Ročenka "Kruhu solistů 1924", vyd. Městské divadlo na Král.Vinohradech, 1923, Praha, str. 70–3, 88 V. Müller a kol.: Padesát let Městských divadel pražských 1907–1957, vyd. Ústřední národní výbor hl. m. Prahy, Praha, 1958, str. 130–164, 180